Swami vypráví: Sri Ramakrišna a touha vidět Božství.

Sri Ramakrišna - pravděpodobně jste o něm již slyšeli, byl velkým oddaným Ma Kali - Božské Matky, toužil po Božské Matce, plakal pro Božskou Matku, seděl každý den před sochou Božské Matky.

Říkal: „Skutečně je to jen takhle? Matko, jsi jen socha? Volám Tě, proč ke mně nepřijdeš? Cožpak nevidíš, jak mé srdce po Tobě touží, jak mne bolí?“ Tak byl každý den zklamaný. Padal na zem, plakal pro Božskou Matku jen aby zachytil Její letmý pohled. Jaká byla intenzita tohoto bhakty, tohoto oddaného. Poté co tolik toužil k němu Božská Matka přišla. A to je to po čem všechny velké duše opravdu touží. A tak potom, když konal modlitby k Božské Matce, nebylo to jen pro Ni. Chtěl zahrnout vše kolem. Chtěl zahrnout vše jako nástroj a chtěl házet květiny na sebe.

Říkal: „Matko jsi všude. Jsi touto nádobou. Jsi touto květinou. Jsi vším co vidím kolem.“

Stejně tak Svatý František vnímal všude Božství. Proto říkal každému „Bratr“ a „Sestra“.

Když s takovou intenzitou toužíte po Božství, budete Ho mít.

Když pouze řeknete: „Dobře, toužím po Božství, ale musí to být mým způsobem (publikum se směje)... Samozřejmě Božství přijde vašim způsobem, ale setkáte se s určitými omezeními, kterým může rozumět pouze On.

Třetí část poutní cesty, 2.díl

Po snídani jsme se vydali do nejdůležitějšího chrámu ve Varanásí: Káší Višvanáth. Jedná se o chrám zasvěcený bohu Šivovi a je v něm jeden ze dvanácti Džótir Lingamů Indie. Dovnitř se chodilo ve skupinách po deseti lidech. Museli jsme zapsat své pasy, jsou tam velmi přísní, aby dovnitř nevpustili muslimy kvůli napětí mezi muslimskou a hinduistickou komunitou. V minulosti byl chrám zničen a místo něj postavena mešita. Nyní stojí chrám hned vedle mešity. Střecha je ze zlata, leží na ní 900kg ryzího zlata, které v minulosti věnoval Maharádža. Okolo chrámu je docela dost policistů a vojáků. Evropané normálně nebývají vpuštěni, jen pokud následují hinduistickou tradici. Nás tam pustili.

Přijali jsme od lingamu krátký daršan, protože se na nás tlačilo mnoho lidí. Ale určitě bylo krásné vidět a pocítit toto místo. Fotografování bylo přísně zakázáno. Poté jsme ještě brouzdali městem a navštívili několik dalších chrámů. Jeden z nich byl ášram Šrí Satuwa Báby, kde nás velmi vřele přivítali a od Brahmačárinů jsme dostali šálek čaje. Odpoledne bylo volné (poprvé na této cestě) a většina z nás ho využila k nakupování. Někteří z nás se vydali na večerní áratí.

Další den jsme začínali v deset hodin. Nejprve jsme navštívili malý ášram nedaleko. Už si nevzpomínám jméno světce, který ho založil, ale jedná se o známého vašnavistického světce. Jeden z Brahmačárinů nás provedl, zazpívali jsme několik bhadžanů a Svámí jako dar dostal osobní šálu tohoto sětce. Byl údajně ten, který jako první propagoval mahámantru “Hare Krišna Hare Krišna, Krišna Krišna Hare Hare, Hare Rám Hare Rám, Rám Rám Hare Hare” v naší době, dokonce ještě před Šríla Prabhupadem.

Další na programu byl “Kashi Dham, Shakha ášram” jednoho z dalších místních světců a pak jsme se vydali do jednoho malého chrámu, v němž přebýval Rámakršna při návštěvách Varanásí. Žil v tom pokoji tři měsíce a každý den prováděl púdžu na Saligram. Vnučka muže, který Rámakršnu v minulosti hostil, nás vřele přivítala a ukázala nám padúky, které tam Rámakršna nosil.

Poté, co jsme toto místo opustili, jsme se vydali ke Krim Kund, což je místo, kde Aghorachara Bába Kina Ráma praktikoval svou Aghora Sádhanu a ustanovil Kinarami Aghor tradici. Bába Kina Ráma obdržel instrukce přímo od velkého Dattatreji (manifestace Brahmy, Višnua a Šivy dohromady). Bába Kinaram (1563-1714) obnovil Aghora tradici, která existovala již předtím. Jeden z významů Aghora je: ghora je těžkost, a znamená “ne”. Říká se, že je to cesta, která není obtížná, ale jednoduchá, zjednodušená uctíváním. Aghorové nevěří v žádné formality.

V Krim Kund mluvil Gurudží a několik z nás asi hodinu s jedním Aghorou, který nám vysvětlil spoustu věcí ohledně svých tradic. Pravý Aghora se prý ani nemusí potírat popelem, ani nemusí předstírat, že je blázen, ani nijak jinak ukazovat či dokazovat svou duchovnost. Stačí navenek zůstat prostý a “normální”, zatímco uvnitř hoří láskou k Bohu. Říkal, že oni jako chrám nepřijímají dotace od státu ani příspěvky od dárců a zůstávají nezávislí. Řekl jsem mu, že můj dar 50 rupií v chrámu přijali, on se jen zasmál a řekl, že on by mi mohl dát darem 1000 rupií, a já na to, že mu 1500 rupií vrátím.. Říkal, že má “sílu” vyprodukovat vše, co potřebuje, aniž by se o něj musel někdo starat, stará se o něj příroda. Jediný, v koho věří, je Guru. I bohové jsou na druhém místě, protože i oni mohou být dosaženi pouze milostí Gurua. To nám opět připomnělo důležitost Satgurua. Také mi to připomělo Vijaya Krišnu Gósvámího, bengálského vaišnvistického světce který prohlásil o Rámakršnovi, že pro svou dostupnost lidem si pak neuvědomují jeho velikost a důležitost. Kdyby byl býval žil v Himálaji, lidé by ho docenili víc. Znovu jsem pomyslel na našeho Gurua, který pouze čeká na to, až upřímně zatoužíme po Bohu, nic jiného po nás nechce a může nás zahrnout milostí. Zakladatel Bába Kinaram pravil, když byl naživu, že jeho 11. následovník bude jeho reinkarnací. Zjistili jsme, že nynější vůdce Aghoračárja Sidharta Gautama Ram Jee, je de fakto 11. pokračovatelem aghorů po Bába Kinaramovi, a tedy je považován za reinkarnaci velkého světce. Bylo nám umožněno sjednat si s ním schůzku na zítra na úterý.

Po této vtipné a osvěžující konverzaci jsme pěšky šli asi pět minut, až jsme došli k ášramu Ánanda Moja Má. Mandir byl zavřený, takže jsme jen nějakou dobu setrvali v meditaci.

Později jsme lodí jeli k jinému ghátu, kde jsme navštívili Trailanga Svámí Math. Trailanga Svámí (nebo Telanga Svámí) je pravděpodobně nejznámějším světcem ve Varanásí. Bylo mu asi 280 let, někteří říkají, že se dožil dokonce tří set. Chodil vždy nahý, nevinný jako dítě, o vnější dění se vůbec nestaral. Rámakršna ho nazýval “chodící Šiva po Varanásí”. Sedět v jeho příbytku bylo velmi, velmi krásné. Je tam veliký Šivův lingam, o němž se říká, že ho Telanga Svámí sám nesl od řeky až k chrámu, úkol, který je možný jen pro někoho, kdo umí překonat gravitaci. Pouhým dotykem může člověk cítit jeho sílu a svatost. Telanga Svámí též nainstaloval sochu napůl Krišny a napůl Šivy zvanou HariHara. V Indii jsou pouze dvě tyto sochy. Krom této sochy umístil do chrámu ještě obraz Kálí. Před tím, než odešel do mahá samádhi, požádal své žáky, aby mu postavili velkou (byl velký) dřevěnou rakev, kam byl položen po své smrti. Po několika dnech, kdy byla rakev znovu otevřena, v ní místo mrtvého těla našli spoustu květin. Existují lidé, kteří tvrdí, že i v dnešních dnech ho viděli kráčet po březích Gangy....

Poté, co jsme opustili Trailanga Svámího chrám, nasedli jsme na loď a vrátili se přesně, abychom stihli áratí. Svámí měl čestné místo hned vedle prozpěvovače.

Nejsem si jist, jestli ještě budou nějaké zprávy, protože 14.11. poletíme do Kalkaty a odtud zpět do Evropy.

Krásný příběh o tom, jak služba přináší jednotu mysli, srdce, ducha a spojuje vás v celek.

Za života Sri Ramakrišny žil v jisté vesnici doktor. Kdykoli ho Ramakrišna uviděl, doktor byl vždy smutný, s vážným výrazem ve tváři. Ramakrišna se zeptal: "Proč jste smutný, doktore?" Doktor mu odpověděl: "Nevím. Přišel jsem k vám. Ukažte mi způsob, jak být šťastný. Ukažte mi způsob, jak pocítit Boží lásku a být šťastný." Ramakrišna na to: "Doktore, vím, že každý den máte stovky lidí, účtujete jim spoustu peněz, ale ani to neznamená, že budete spokojený. Takže udělejte jednu věc - jeden den v týdnu poskytujte služby zdarma." Po nějaké době přišel doktor znovu do Dakshineshwaru, Ramakrišna ho spatřil, byl velmi radostný a velmi šťastný, vyzařoval tolik radosti a štěstí… Povídá mu: "Doktore, dnes vypadáte jinak. Jaké je v tom tajemství?" On mu na to odpověděl: "No, vzal jsem si vaši radu k srdci a začal jsem poskytovat jeden den v týdnu služby pro každého zdarma. Čím víc to dělám, tím víc cítím, že to chci dělat víc a víc, protože mi to přináší velkou radost uvnitř a ta velká radost nekončí."

Jako tento, je mnoho příkladů, které mohou být dány k tomu, jak služba přináší jednotu mysli, srdce a ducha a spojuje vás v celek. Nebojte se sloužit jakýmkoli způsobem, jak můžete, kdykoli je to možné, protože nevíte, kdy k vám Bůh může  přijít a v jaké podobě k vám přijde. Pociťujte požehnání a pociťujte Boží lásku!

„Obě řeky, čistá i špinavá, jsou si rovny“ Sri Ramakrishna

Swami vypráví:

Možná jste už slyšeli o Ramakrishnovi, indickém svatém.
Za jeho časů, jednoho dne, přišel před chrám Kálí žebrák, a jak tak stál před chrámem, odříkával zrovna mantru a celý chrám se dal do pohybu. Jiný muž to pozoroval a když viděl že žebrák má takovou moc, začal k němu utíkat.
Žebrák když zahlédl, že k němu ten muž běží, začal utíkat tím rychleji.
Po chvíli, když žebrák uviděl, že muž je stále za ním, zastavil a povídá: "Co chcete?"
Muž odpověděl: "Právě jsem viděl že tím, že stojíte a modlíte se před chrámem, jste uvedl celý chrám do pohybu. Takže, jistě jste skvělý člověk a já bych se rád od vás učil a stal se vaším žákem."

Žebrák řekl: "Ne, já vás nechci. Jděte pryč! ", ale ten muž mu stále naslouchal a povídal: "Hej, já chci, chci, chci! "
Tak mu žebrák nakonec řekl: "OK, chceš být mým učedníkem? Dobře!
Vidíš tady tu řeku a vidíš tamtu řeku?"
Jedna řeka byla špinavá a druhá čistá a Svatý tomu muži řekl
"Přijď ke mně až obě tyto řeky budou pro tebe stejné !"

Překlad: Rohini/Č.R.