Zázrak fialových květů.

Tento krásný příběh nedávno sdílel oddaný/á ze Švýcarska:

Sri Swami Vishwananda navštívil můj dům poprvé v lednu 1999 (Flüeli Ranft, Švýcarsko). Protože měl Swamiji přijet, chtěli jsme ho přivítat v našem domě nádhernými kvetoucími květinami. Když přijel, jak to osud chtěl, byl tam mrtvý clematis/plamének u úpatí schodiště, který jsme ještě neodnesli na kompost.

Swamiji květinu uviděl a došel k ní a pohladil ji...

Bylo to o tři dny později, kdy mrtvé květy, které tam kdysi byly, vykvetly do tří nádherných fialových květů! Nějak květy prostě vykvetly mimo sezónu a změnily svou barvu z bílé na světle fialovou.

Od té doby květy vykvetly každý rok znovu a znovu.

 

Zamčené auto.

Muktaananda byl svědkem jedné události, která se odehrála tady v Centru se Swamim Vishwanandou:

V neděli, brzy po poledni jsem přišel do vstupní haly Centra, když si Guruji povídal s „Otcem a dcerou“, kteří se po včerejším daršanu, následujícím přenocování a po ranních modlitbách, chystali odcestovat. To se však projevilo jako obtížné, protože startovací klíč už byl uvnitř v zámku, zatímco elektronika auto automaticky zamkla a oni se jednoduše nemohli dostat do auta. 

Dcera (přibližně sedmnáctiletá) tady byla poprvé a z jedné strany na ni Gurujiho energie, prezence a osobnost očividně a výrazně zapůsobily, na druhé straně byla její mysl bohatě zatížena závažnými pochybnostmi, týkajícími se nějakých „rituálů“.... kdo by to neznal?

Když se Guruji blížil k východu - následován oběma a Chidanandou (který držel v ruce cihlu) a také Pankajem - otevřel jsem vstupní dveře a tak jsme všichni stáli před Gurujiho golfautem, do nějž se on i Pankaj posadili a chtěli už vlastně odjet. Po krátkém rozhovoru se zeptal otec nebo dcera nejdřív „Swami, ty bys mohl ty dveře otevřít“, což se okamžitě souhlasně opakovalo.

„Ano, Swami, ty bys mohl ty dveře přece otevřít.“ Swami na to odpověděl „Možná že bych mohl, možná, že ne“ a dodal: „Tak co teď chcete udělat?“

Otec řekl, že by mohl zavolat jednu firmu, která pošle někoho, kdo by auto otevřel. „To je hodně drahé“ řekl Swami a otec to povrdil.

„Když to auto otevřu já, bude tě to moc stát“, řekl na to Guruji. A na otázku co by to tedy stálo, odpověděl „musel bys nechat kouření“.

„OK, to udělám“, řekl otec....a chvilku jsme o tom žertovali.

„Muktaananda vám může pomoci to auto otevřít“, řekl nakonec Guruji, obrátil se ke mně a dodal, že máme okno zvenčí tlačit dolů a mezerou vsunout nějaké nářadí, tím uzávěrku povytáhout a otevřít tak dveře do auta. Potom se rozjel a volal ještě na otce, že nemá nic slibovat, co pak nedokáže splnit. Měl tím ten slib být ještě zdůrazněný?

V každém případě Guruji odjel a já jsem se začal rozhlížet po nějakém použitelném  „nástroji“.

Hned vedle nás stálo u zdi několik lopat na sníh a jedna z nich se mi v tom okamžiku zdála k tomuto účelu vhodná. Rychle jsme ji očistili, aniž bychom moc tom přemýšleli a vydali se všichni tři směrem k autu.

„Když Guruji říká, že to bude takhle fungovat, tak to jistě tak bude.“ Je lhostejné, co by na to řekl rozum v souladu s moderní a konzervativní fyzikou.

Asi po 100 metrech jsme došli k autu. Viděl jsem klíč vězet v zámku a prozkoumal jsem už okno pro eventuální „nasazení lopaty na sníh“, zatímco otec jednoduše přišel ke dveřím, zatáhl za kliku a dveře se s veškerou samozřejmostí otevřely!….....??!!.......“Jsou otevřené ??!!".........??!!........??!!!!!!!

Umíte si představit ty obličeje............úplně jako ve filmu. Znáte to. Teď si začali oba navzájem horlivě potvrzovat, přičemž se důrazně opakovali......., že se oba předtím přesvědčili, že auto bylo zamčené. Chtěli být už dávno na cestě, ale nemohli do auta, protože nemohli prostě otevřít dveře.

Takže přišli zpátky do vstupní haly Centra.

Kazdopádně se nám všem třem zúčastněným mihly hlavou jakési myšlenky.......duše se radovala!!!

Poskakuje a tančí – ještě pořád – z radosti, že se zase jednou tři užaslé rozumy, které se zase jednou docela málo – nebo i trochu víc -  přiblížily „většímu Životu“.

Zcela určitě se neptaly jen :“Jak jen otevřel Guruji to auto?!“ …...nebo třeba také: “Jak já teď přestanu kouřit?!“......a možná i: „Co si teď mám vlastně počít s touto velkou zkušeností, zabalenou do tak drobné události?!“

Guruji jednou řekl: „Mistr ti může dát v nejmenší kapce VŠECHNO." Nyní je na nás, kolik si z této kapky vezmeme. Jak se  říká v tom pořekadle.... ´To, co podědíš od tvých otců, to si vydobij, abys to mohl vlastnit.´ Nebo jinými slovy:

Co ti tvůj Mistr dá, do toho se hluboce ponoř, abys z toho měl maximální užitek, nejen pro tebe samotného, nýbrž pro celý svět! Naše duše touží po opravdové, nespoutaně prožívané, nejsrdečnější radosti.

Díky Guruji díky!

Guruji přišel sem na Zemi, aby otevřel naše srdce a někdy dokonce auta – když je to nutné. :-)

Ale co řekl Guruji otci: Bude tě to hodně stát, když to auto otevřu. Musíš přestat kouřit. Tedy: Když to stojí tolik k otevření auta, co nás to může stát otevřít dveře našeho srdce??!! To stojí mnohem víc. Stojí to naše Ego a všechno, co to obsahuje.

Jsi na to připraven? Mistr není pouhým Mistrem zašifrování poselství, ale i otevírání všech zámků na všech rovinách a ve všech realitách.

Prosíme vyslyš volání našich srdcí a pošli nám všechnu Tvou Milost, milovaný Mistře. Neposlouchej naše ego, které z Tebe má strach. 

Díky z celého srdce a z celé duše, milovaný Gurudevo Sri Swami Vishwanando.

Vděčně,

Muktaananda

(děkujeme ze srdce Umaji za krásný překlad z němčiny)

Zázrak Vánoční

Možná znáte ten pocit, ráno se probudit a bolest, zátěž, baťůžek na zádech, prostě je to PRYČ. Chvíli ještě nedůvěřivě koukáte, ujišťujete se a pak nejdříve uvnitř, ale pak i tak, že to slyší vaše okolí řvete: JE TO PRYČ!!!!

Mě se tento zázrak stal na Štědrý den, a den to byl vskutku štědrý. Byla jsem si od prvního pocitu této štastné ztráty jasně vědoma, že je to z milosti a lásky mého Gurua. A to čekal celou moji rodinu ještě týdenní pobyt ve Shree Peetha Nilaya. Vydali jsme se 26. prosince na večerní Darshan, celá rodina, já, Jagadishen, a naši tři kluci Madhukar, Anup a Kamal. Šťastně jsme se tam setkali i s Yadavovou rodinkou (taky s byli s dětmi). Pak jsme se vydali do řady. Přesně ve chvíli, kdy měl přistoupit první člen naší rodiny ke Swamimu a dostat Darshan, zavolal si Swami Anashuyu a ten ve chvíli, kdy náš nejmladší syn dostával Darshan oznámil, že se Swami rozhodl, že bude každý večer až do 30.prosince dávat Darshan. Pět Darshanů za sebou! To znamená 25 celkem pro naši rodinu –tak si to ihned spočítal Jagadishen. To byl můj další zázrak vánoční. Každý další Darshan se děly zázraky ať už to byla vůně růží, kterou jsme cítili všichni po odchodu z Darshanu a já v ní spala celou noc, nebo to, že mého nejstaršího syna Swami povolal při Darshanu a nechal jej celý večer podávat vibhuti. A pak další večer to udělal i se mnou. Taky jsme zpívali s Jagadishenem solo jeden bhajan (kdo mě zná, ví, že zpívám jen v davu…). Bylo toho ještě víc… slovy se to nedá popsat.

Ty zázraky se dějí dál. Je to takové jemné, mění se vztahy v rodině, můj nejstarší syn si doma prozpěvuje Ohm Gurudeva, donedávna si jako správný puberťák zpíval písně typu ..tepláková souprava, hoď si ku.. doprava…

Co z toho všeho vyplývá? ZÁZRAKY se dějí, jen si jich musíme všímat a VĚŘIT .

Swami měl nádherné promluvy, doporučuji si je poslechnout. Mluvil i o rodině, výchově dětí, ale taky o falešných guruech. Všem z lásky přeji, aby se Vám děly tyto zázraky a aby jste si jich všimli. Moje srdce mi již před nějakou dobou jasně řeklo, kdo je můj GURU. A on na mě trpělivě čeká. Postupně mě to víc a víc táhne k němu, povoluji a on se mnou může pracovat a dělá to s takovou LÁSKOU, která se nedá popsat. Vím jen jedno, tuhle LÁSKU chci cítit, dostávat a dávat. Nic víc, nic míň.

Shivani

VIBHUTI A AMRIT

Swámího matka vypráví:
Bylo to pro nás všechny velmi podivné, když Visham začal materializovat předměty. Když se poprvé objevilo vibhuti, sypalo se velké množství z Vishamovy ruky a z temena jeho hlavy. Vyprávěl nám, že jej nejdříve ruka svědila a potom z ní jednoduše vibhuti vystoupilo. Jindy vystoupil z jeho nohou a rukou med (amrit). Později z něj vystupovalo obojí současně: med i vibhuti. Dva týdny před tím, než se to vše odehrálo, jsem vesele telefonovala s mojí sestrou a vtipkovala jsem: „Víš, Visham se tolik modlí, že by se mohlo stát, že z něj jednoho dne vystoupí vibhuti, tak jako u Shirdi Báby! Když se to stane, tak tady bude denně přede dveřmi stát fronta lidí“. Když to tak později skutečně bylo, nebylo mi to vůbec k smíchu. Tehdy věděli o Vishamových materializacích jen nejbližší členové rodiny, ale já jsem měla velkou starost, co se s mým synem děje. Po jedné probdělé noci jsem o tom hovořila s jednou sousedkou. Prosila jsem ji, aby to nikomu nevyprávěla. Slíbila,- a už odpoledne stáli první lidí přede dveřmi. Od toho dne přicházelo denně mnoho lidí, aby spatřili Vishama.

Bhindu/Swamiho matka

Voňavá mala

Jako mnoho dalších lidí i já jsem využil tu možnost nechat si u Swámího při daršanu požehnat svoji malu. Že mnohé věci ve Springenu mají svojí specifickou vůni, jsem si již zvykl. Můj rozum si to dokázal ještě jakž takž vysvětlit. Že však může požehnaná mala vonět takovým krásným, omamným způsobem, mě však dojatě překvapilo. Po cestě domů jsem radostně "nasával" Swámího vůni já i další spolucestující :-).

Po nějaké době vůně vyprchala. Měl jsem však záhadný pocit, že jakoby se občas vracela. Až teprve nedávno se mi ten pocit potvrdil. Byli jsme zrovna s několika přáteli - hráli jsme mantry, tančili a dělali Om healing. Po skončení se mala opět rozvoněla tak, že již nebylo pochyb...... Má skeptická mysl již neměla, co namítat a já jsem si uvědomil, že Swámí je s námi (i s vámi :-)).

S láskou

Zdeněk Yadhava

Nový odšťavňovač na pomeranče pro Swámího Vishwanandu

Včera jsem jel koupit nový odšťavňovač na pomeranče, protože starý se rozbil (nebo jsem ho rozbil já, Swámí často říká "Pepe, na co sáhneš, to rozbiješ!" Někdy se divím, je to jak prokletí.)
Tak jsem tedy ráno šel do Mediamarketu, v hale bylo úplně prázdno. Když jsem procházel dlouhými chodbami s kompjútry, tiskárnami, mlýnky na kávu a vysavači, našel jsem konečně také odšťavňovače, prohlédl jsem si každý z nich, nevěděl který bych měl vzít, ceny se pohybovaly kolem 40 Eur, nebyl moc velký výběr a já jsem si nebyl jistý, který mám koupit.
Najednou přišla jakási žena a dívala se do stejného regálu jako já.
Zeptal jsem se: "Hledáte také odšťavňovač na pomeranče ?" "Ano" odvětila.
Prohlédla si všechny a řekla: "Nejlepší má 'Braun'. Stojí 30 Euro. Tady není." A odešla.
Podíval jsem se znovu na odšťavňovače, podíval jsem se znovu na tu ženu, ale nikde jsem ji neviděl. Dlouhá chodba byla prázdná.
Na zpáteční cestě do Springen jsem zašel v nejbližším městě Bad Schwalbachu do obchodu kuchyňskými potřebami.
Měli pouze jeden odšťavňovač, od 'Brauna' za 30 Euro!
Kdo byla ta žena ?

Pritalananda

Materializace posvátného oleje na fotografiích v Mnichově

Po návštěvě Swámího Vishwanandy u jedné oddané v Mnichově se materializoval na zarámovaných svatých fotografiích posvátný olej.
Tvořil se okolo zobrazených nohou Swámího Vishwanandy

a začal stékat také za sklem na obrázku Shirdi Sai Baby.

Vibhuti v Moskvě

Šrí Swámí Vishwananda odcestoval na několik dní do Moskvy a během minulé noci se v místnosti, ve které přenocoval, vytvořilo na třech obrazech vibhuti.....:

Obraz Pána Narayanya pokrytý posvátným popelem vibhuti

Swámí na modlitbách

a obraz Ježíše....

Tyto snímky nám právě zaslal Pritala...

Den Maha Shivaratri

Swámímu Vishwanandovi bylo 16 let, když slavil Maha Shivaratri v chrámu v Rose-Hill na Mauriciu. Sešlo se tam téměř 200 oddaných, aby přes noc prováděli Shiva Abishekam. Ráno na Shivaratri se stala jedna památná událost. Swámího matka si všimla, že se voda, kterou dali do měděného hrnce ve Vishwanandově pokoji sama naplnila až po okraj. Po chvíli jeho otec vyměnil menší hrnec za větší a znovu se stala ta samá věc – hrnec se naplnil vodou a ta se zastavila až na okraji, aby nepřetekla na zem. Později se zpráva rychle roznesla, lidé přinášeli větší a větší nádoby, které se zázračně plnily vodou jedna za druhou. Přítomní oddaní byli více soustředěni na plnění jejich lahví vodou, které si později brali domů, než na samotnou puju. Swámí Vishwananda později použil tuto vodu, aby vykonal Shiva Abishekam.

(od tetičky Swámího Vishwanandy)

Překlad: J.O./Č.R.

Vibhuti (2)

Když Swámímu bylo asi 13 nebo 14 let, navštívili jsme ho v jeho domě. Starší si povídali v hale a všechny děti byly u Swámího v pokoji. Deset nebo jedenáct dětí skákalo na posteli nahoru a dolů. Světla byla zhasnuta, ale všechny děti byly velice vzrušené vibhutim, které Swámí v hojnosti materializoval a sypal po nich. Měly vibhuti všude na hlavě, obličeji a těle. Když jsme později rozsvítili světla, pokoj byl zahalen v mlze vibhuti. Bylo 3 hodiny ráno a děti byly stále vzhůru a bavily se touto hrou. Brzo poté Swámí přesvědčil svého otce, aby postavil chrám vedle jejich domu. Za krátkou dobu za pomoci dobrovolníků z celého ostrova byl chrám dokončen a slavnostně otevřen. Swámí zorganizoval různé akce a programy včetně zpívání bhajanů 2krát týdně a kurzy zpívání bhajanů pro děti, učení modliteb a dalších náboženských obřadů a rituálů.
(Od tetičky Swámího Vishwanandy)

Překlad: J.O./Č.R.

Vibhuti (1)

Swámímu Vishwanandovi bylo zhruba 14 let. Chodil do školy, když jednou mi zavolal do práce.“Víš, tetičko, že se dnes v mém pokoji objevilo vibhuti?“ Jeho hlas zněl zmateně a snad ani nerozuměl, co se stalo. Řekla jsem mu, ať se nebojí, že se k němu přijdu se svou rodinou podívat, až dokončím práci. Když jsme přijeli, každý vypadal ohromeně při pohledu na vibhuti pokrývající místnost a materializující se na stěnách. Při prvním dojmu se každý domníval, že to jsou vlhké, odpadající části zdi. Tetička žíjící poblíž zkusila vibhuti ze zdi setřít hadříkem, ale nedařilo se jí to, a začala se jí motat hlava. Když se vracela domů, chodník přede dveřmi byl též pokryt vibhutim. Swámího matka byla v šoku a dost překvapená z toho, co se vše dělo. Brzo poté, co se začalo objevovat vibhuti, lidé ze sousedství, z přilehlých oblastí a brzo i ze všech koutů Mauriciu začali přicházet, aby na vlastní oči viděli zázraky, které se děly. (Od tetičky Swámího Vishwanandy)

Překlad: J.O./Č.R.

Modlitba růžence

Pritalananda vypráví o své dovolené doma u Swámího na Mauriciu v roce 1999:
„Jednou v pátek v noci přišlo mnoho lidí do kaple na modlitbu a modlení růžence. Chvíli poté opustil Swámí místnost a šel do své ložnice. Později jsem šel za ním a našel jej klečícího před velkým obrazem tváře Marie. Byl bez košile a celé jeho tělo, jeho vlasy a dokonce jeho oči byly pokryty tisíci kapkami oleje. Řekl mi:
„Pálí mě to v očích! Mám to v nose a stéká mi to do krku! Co dělají ti lidé?“
„Modlí se dál růženec,“ odpověděl jsem.
„To je dobře,“ mumlal.
Byl to báječný týden; Byl jsem tak plný štěstí jako ještě nikdy předtím. V den mého odjezdu, časně ráno, jsem jel taxíkem na letiště. Celou cestu jsem plakal. Řidič, který byl plný soucitu, mi dokonce zapomněl účtovat jízdné. Dostal to však přesto později."

Kapesník

V roce 2001 organizovalo několi přátel Swámího prodloužený víkend v jednom starém zámku ve Francii. Krátce předtím, než jsem se vydala na cestu, mi Swámí ze Švýcarska zavolal a prosil, abych mu přinesla z jeho místnosti některé věci na oblečení. Při balení jsem našla v šupleti s ponožkami bílý, vyžehlený kapesník. Prohledáváním se trochu rozevřel a já jsem viděla, že na něm je zobrazen Ježíš s křížem. Poněkud rozrušená jsem Swámímu volala a ptala se ho, co to má znamenat. - Řekl, abych ho přinesla s sebou.

Později jsme se na něj všichni s velkou vděčností dívali. Tento kapesník leží od té doby na mém malém oltáři.

Drishti / Springen

Dva staří mniši

V roce 2001, když bylo mezi osobními rozhovory a darshanem jeden den volno, jsme se vydali na malý denní výlet. Věděla jsem o malé poustevně v severním Hessensku, ve které žili dva staří mniši. Měli v malé kapli plačící sochu Marie. Po delší jízdě jsme dorazili do malé vesničky. Vedle hlavního domu stál postranní domek a v něm byla zabudovaná malá krásná kaple. Socha Marie, která stála za skleněnou přepážkou, na nás silně zapůsobila. Jeden starší mnich se nám dlouho věnoval a brzy pocítil zvláštní vyzařování Swámího. Prosil jej, jestli by nemohl před naším odjezdem ještě vejít do domu a požehnat jeho velmi starému a nemocnému bratrovi, který byl připoutaný na lůžko. Když Swámí po několika minutách vyšel z jeho místnosti, kapal z jeho právé ruky růžový olej – hojně. Swámí byl sám dosti užaslý a řekl téměř omluvně: „Položil jsem pravou ruku na jeho hlavu!“ Nechal si přinést látkový ubrousek, aby olej z ruky mohl vytírat. Vzduch byl plný růžové vůně. Po několika minutách tvorba růžového oleje ustala a Swami dal ubrousek nemocnému mnichovi, který teď seděl na okraji postele a dělal dojem, jakoby vůbec nechápal, co se tu děje, ale přešťastně se usmíval.

Drishti / Springen

Kuchařské umění Swámího Vishwanandy

Krátce předtím, než jsme se přestěhovali do Steffenshofu, jsme se scházeli tu a tam v Idsteinu. Swámí vedl privátní rozhovory, malovali jsme první ikony nebo plánovali budoucí události. Při jednom takovém setkání mi Swámí pomáhal v kuchyni. Pospíchali jsme a proto jsme se rozhodli uvařit špagety s houbovou omáčkou. Vzala jsem si na starost houby, Swámíji čekal až voda začne vařit a vysypal nudle z balení do vařící vody. Vnímala jsem po straně, jak nakonec holou rukou, kterou ponořil do vařící vody, nudle zamíchal. Když uviděl můj výraz, řekl skoro v rozpacích: „Tys viděla, co jsem udělal? Víš, Shirdi Sai Baba to také vždycky tak dělal!“

Drishti / Springen

Oblak růžové vůně

Před otevřením pravoslavné kaple ve Steffenshofu jsem v ní jednou malovala, když Swámí vstoupil. Byla jsem v časové tísni, protože jsem musela jet domů. Proto jsem se zeptala Swámího, jestli mohu pokračovat ve své práci, třebaže za několik minut měly začít večerní modlitby v chrámu. „To je na tobě, jestli půjdeš do chrámu, to by ti bylo milejší, viď?“ „Ne“, odpověděla jsem, „Swámí, raději bych dál malovala, protože to je také meditace a je to pro Tebe...“ „O.K.“, pokrčil rameny a opustil ladně místnost.

Brzy nato jsem jej slyšela scházet se schodů vedle kaple a otevírat dveře na dvůr. Bylo zřejmé, že jde nyní, oděn ve svém rouchu, přes dvůr do chrámu. Začala jsem se vší silou soustředit na svou práci, abych zabránila jakékoliv lítosti z mé vlastní volby...náhle, když už Swámí byl dávno v chrámu, naplnila celou kapli omamná vůně růží. V úleku jsem vstala ze židle a udělala několik kroků prázdnou místností. Nebyl to klam, vůně, která se linula celým prostorem, mi téměř brala dech. Z úžasu a pohnutí jsem se rozplakala.

Od té doby se vskrytu raduji ze všech malých i velkých zázraků, o kterých vyprávějí moji bližní a přátelé, když nemohou jejich původ pochopit. Většinou nevědí, že Swámí tu je s námi. A že jeho láska někdy voní po růžích.

Uma / Wiesbaden