Často lidé v druhých vidí většinou negativitu. Nevidí pozitivitu. Za tím vším, ta duše je Bůh. To je proč Kristus říká: „To nejmenší co uděláš pro mé bratry, jako bys vykonal pro mne.“ I Krišna v Gítě to říká: „Ten, jež je opravdový jogín, mne vidí všude a ví, že já jsem jediný skutečný Bůh, který je přítomný v každém projevu, který koná skrze vše.“…tak, to je Bůh, který se projevuje skrze své výtvory. Tak proč potom je pro duchovní lidi těžké to vnímat? On je ten, který koná vše. Musíte se jen odevzdat. Musíte jen říci: „Drž mou ruku a přiveď mne.“ Všichni svatí, kteří jsou tady kolem, se nestali svatými jen tak, sedíc a nedělajíc nic nebo kritizujíc všechny kolem. Měli víru. Měli důvěru. V koho? Více než v sebe měli víru v Boha. A skrze tuto důvěru se učili přijímat každý okamžik.
Vezměte si co je dobré od lidí kolem vás. Proč by jste měli být závislí na negativitě lidí? Každý člověk nese své vlastní negativní a pozitivní kvality. To je v duální povaze, přirozenosti lidí. Tak Bůh člověka stvořil. Ale dal mu na výběr, zda bude viset na negativitě nebo zvolí pozitivitu. Rozumějte, tahle negativita je více pikantní, trápení je více pikantní, sebelítost je více kořeněná. Ale kam vás tohle dovede? Přemýšlejte o tom, kam chcete být tímhle dovedeni. Nikam. Spadnete do své vlastní díry, kterou jste si pro sebe vykopali. Můžete si vytvořit představu milování, představu odevzdání, ale když jste k sobě falešní, nepostoupíte nikam. I když budete předstírat že to víte, spadnete.
Ovšem nemusíte být jako on. Můžete zkoušet to své nejlepší, víte. To se děje skrze modlitbu ke všem svatým, skrze modlitbu ke svatému Mikuláši, který je mým oblíbeným svatým, víte. On je tím svatým, který kdykoli jsem ho potřeboval byl tam, je tam, je tady. To je důvod proč ho dnes oslavujeme.

























