Nemůžete porozumět bezpodmínečné lásce plni strachu.

Jsme tady – někteří na výletě, někteří duchovně hledající a někteří prostě jen podívat se kdo je Swami Vishwananda. Ale ve skutečnosti všichni z vás – vědomě či nevědomě – jste zde, aby jste otevřeli srdce, poznali kdo skutečně jste, ne tady v této místnosti, ale v tomto světě. Často lidé přijdou a ptají se mne

 „Jak máme otevřít srdce?“

Pro mne je odpověď na tuto otázku velmi jednoduchá, vím jak se otevírá srdce. Závisí to pouze na tom, zda to ta osoba přijme či nikoli. První otázka kterou se ptám je „Milujete?“ Pak mi říkají „Ano, miluji!“. Ale milujete sebe? To je ta nejdůležitější věc. Milujeme navenek, ale stejně tak jako milujeme navenek také okolí soudíme. Jak snadné je milovat, tak snadné je i soudit. Víte, lidstvo je zaměřeno tím směrem, že pozornost lidí je stále obrácena směrem vně. Velmi zřídka se zaměřují dovnitř sebe. A to je to hledání, jít dovnitř! V momentě kdy to zastavíte, zastavíte posuzování, v momentě kdy přestanete hledat chyby v druhých, začnete skutečně milovat každého.

A proto se musíte začít dívat do sebe, dívat se jak se můžete ve svém životě změnit. Neříkám soudit sebe, ale dívat se na negativní stránky vaší osoby a odhalit je. Ale při pouhém pohledu na negativitu uvidíte, že tuto negativitu vytváříte. Porozumět Lásce je jednoduché, je to prostě… absence strachu. Nemůžete porozumět bezpodmínečné lásce plni strachu. Ale pokud lidé skutečně chtějí pochopit Lásku, skutečně chtějí pochopit kým jsou… pak pochopí. Ale často je strach tak velký, že vytváří bariéry a pak se ptáte „Když poznám kým jsem, co pak? Strach z neznámého zastaví touhu chtít se realizovat. Ale když přijmete vše jako Boží vůli a řeknete „Bože, Tvá vůle se staň!“ a Kristus nám to ukázal když řekl „Tvá vůle se staň – Buď vůle Tvá!“, poznáte, že Boží vůle je také vaší vůlí, bez egoismu.

Boží vůle je vlastní vůlí člověka, je to vůle duše, vůle skutečné podstaty, která je bez jakéhokoli ega, v tomto „Já“ je čistota, je to vlastní „Já“ člověka.

Takže k otevření srdce: jogíni věděli, že v této době bude pro člověka těžké skutečně otevřít srdce pro to jakým svět bude. Dnes jsem zapnul televizi, jen na chvilku – viděl tam válku, nikdy nekončící. Tak jsem si říkal: lidstvo hledá bezpečí, ale hledíc na svět, jaké bezpečí nám svět poskytuje? Každý musí být v bezpečí sám u sebe. A toto bezpečí je pouze v důvěře v Boha. Víře v sebe! I když jen jedna osoba je pozitivní a skutečně dosáhne tohoto stavu, je to skutečně skvělé.

Láska je nepřítomnost strachu

Vědomě a nevědomě jste tady všichni opravdu proto, abyste otevřeli svá srdce. Jste tady, abyste se dozvěděli, kdo opravdu jste, ne tady v této místnosti, ale tady v tomto světě. Lidé ke mně často přicházejí a ptají se, jak mají otevřít srdce. Pro mě je velmi snadné odpovědět na tuto otázku, protože vím, jak se srdce otevírá. Když jim řeknu, jak mají srdce otevřít, je to závislé na tom, jestli ta osoba to bude akceptovat nebo ne. Nejdřív jim položím tuto otázku: „Miluješ?“ Na to mi ta osoba odpoví, „Ano, miluji!“ Potom se zeptám, „Ale miluješ sebe sama?“

Hlavní a nejdůležitější věc je ta, že směrujeme lásku ven. Nicméně, stejnou měrou, jakou milujeme vně, posuzujeme vnějšek. Stejně tak, jak snadné je milovat, tak snadné je i posuzovat.

Vidíte, že lidstvo je uděláno takovým způsobem, že pozornost je vždy obrácena navenek a zřídka je něčí pozornost obrácena do nitra.

A hledat znamená jít do nitra! V okamžiku, kdy přestaneš posuzovat, v okamžiku, kdy přestaneš hledat chyby v druhých, začneš všechny doopravdy milovat. A proto musíš začít hledět do sebe a dívat se, co bys měl ve svém životě změnit. Neříkám ti, že se máš posuzovat, ale podívat se na negativní část v sobě a čelit jí. Když se podíváš na negativitu, uvidíš, že jsi ji vytvořil.
Pochopit lásku je jednoduché; je to prostě nepřítomnost strachu.
Ve strachu nemůžes chápat bezpodmínečnou lásku. Když lidé budou chtít skutečně vědět co je láska a kdo jsou, tak na to přijdou!

Hledání Boha

„Pritala? Včera jsi mi řekl, že bys rád vedl satsang, není-liž pravda? Vyprávěj nám něco,“ říká Šrí Swámí Vishwananda při satsangu 23.12.09 a obrací se k posluchačům:
„ Můžete mu teď položit otázku.“
Všichni se smějí.

Swámí Vishwavijayananda (Pritala) se užasle ptá: „Já?“ a začíná:
„Dobře, lidé sem přicházejí a říkají, že chtějí najít Boha. Ale když jsou tady, využívají každou příležitost k tomu, aby lapili něco nebo někoho a nejdou za tím cílem, za kterým přišli. A když jsou pak poutaní k něčemu nebo k někomu, očekávají něco od této osoby, očekávají něco a toto očekávání se nenaplní. Co se tedy stane? Trpí. A tak to jde dál a dál a dál a je to pokaždé totéž. Vidíte, lidé říkají „Ano, chceme Boha“ a to je pravda, protože duše tak cítí, duše cítí „Ano, to je to, co všichni chceme, vrátit se“. Protože to je v našem nitru. Jak řekl Swámí, je to strach, strach z toho pustit, akceptovat, říct „Ano“. Nemáme co ztratit. Co můžeme ztratit, můj Bože! Vidíte? (Směje se) (Smích).
Řekl jsem toho teď dost ?“
Šrí Swámí Vishwananda: „Ne.“
(Směje se) (Smích)

Jeden oddaný se ptá: „Co myslíš, proč asi máme strach?“
Swámí Vishwavijayananda: „ Proč máš strach? No, Swámí to řekl.“
Oddaný: „Ale já tomu nerozumím.“

Smích posluchačů utichne a Swámí Vishwavijayananda hovoří dál:
„Je to strach ze tmy, z nevědomosti. Víte, jsme nevědomí. Neznáme cestu a potom tady máte Gurua.
On zná cestu, ale všude je tma. Uchopíte tedy jeho ruku a on vás povede. Avšak rozum vám říká: „Otevřete oči, otevřete oči!“ Rozumíte?
Důvěra tedy spočívá v tom zavřít oči a následovat Gurua. A když Guru něco řekne, řeknou lidé: 'Neeeeee, neee, ne, ne, tak to není!' Rozumíte?
Místo toho, aby řekli: 'Zavřu oči. Nechám svou mysl odpočívat a následuji tomu, co říká'.
V pořádku? To je 'síla mysli.' Je to strašná síla, že ano?
Ne, to není pravda. Rozum je velmi silný, no......

Oddaný: „Instrument.“

„Laptop, ano“ dodává Swámí Vishwavijayananda. Neboť ve vašem nitru to chcete. Každý to chce, nebo ne? Ale současně v sobě máte něco, co vám vždycky klade meze.

Jenom skrze víru, důvěru, poslušnost dosáhnete tedy svého cíle, protože Guru zná cestu.

Teď jsme všichni tak říkajíc v 'divočině', v 'džungli' a tam číhá mnoho nebezpečí. Můžeme spadnout do každé jámy, ale on zná cestu.
Šrí Swámí Vishwananda: „Vidíte, jak dobře vysvětluje. Každý se směje a je šťastný. To je krásné, že ano? Další otázky? Ne? Dobře, tak se uvidíme zase zítra ráno.
Jai Gurudev!“

Publikum: „Jai Gurudev!“

Vytvářet a důvěřovat

„Na co ses chtěla zeptat, Mataji?“ oslovil Šrí Swámí Vishwananda při satsangu jednu oddanou.

„O, přemýšlela jsem nad tím, co říkáš o myšlence, že máme tu možnost spoluvytvářet naše univerzum. Když totiž využijeme síly naší mysli a vizualizace, můžeme všechno stvořit....“

Šrí Swámí Vishwananda: „Ano, ale musí tu být víra. Záleží také na způsobu myšlení, jak dokážete svůj rozum lépe využít. Když něco skutečně chcete, tak vaše víra přispívá k tomu, aby se tak stalo. Ale mysl na to musí být soustředěná a v tomto směru jasná, neboť myšlenky vždycky těkají sem a tam.

Dnes chcete to, zítra ono – jak v tom má být tedy jasno? Tak se to nikdy nevyjasní. Když však někdo něco doopravdy chce, je na to váš rozum, nebo mysl každý den tak silně soustředěná a zaměřená, že se tak stane.

Toho člověk dosáhne tehdy, když se naučí kontrolovat svůj rozum (mysl).

Je pravda, že vytváříte své vlastní univerzum. Vytváříte váš vlastní svět, vaši vlastní realitu, neboť toto je síla rozumu. Rozum (myšlenka) má velkou sílu. Jak to prohlásili vědci, tak to stojí psáno i ve Védách: Lidé používají pouze 5% kapacity svého rozumu, 95% není dosud aktivováno. Představte si, že byste využili 95% a těch 5% nebylo aktivních! Je to však smutné – dělá to bohužel jen několik málo lidí.

Swámí Vishwananda vybízí Swámího Vishwaanashuanandu, aby položil svou otázku:

„Před chvílí ses zmínil o strachu z oddanosti. Je to správné, když řekneme, že většina lidí se vyhýbá tomu, aby si tento strach z oddanosti, nebo co to skutečně je, přiznala, resp. jej přijala?“

Swámí Vishwananda: "To je velmi správné. Ale mnoho lidí to také chce. Podívejte se, - strach nevědět – to je to, z čeho mají lidé strach. Jestliže důvěřujete, tak nejste neklidní. Neměl by tu tedy být vůbec žádný strach, když máte důvěru.“

Strach něco pustit...

Šrí Swámí Vishwananda: „ Nestojí v Gítě psáno: 'Když Mě chceš dosáhnout musíš vyrůst nad dobré i zlé až budeš stát mimo toho. Musíš překročit všechna omezení...?'

Ale přesto máme naše malá omezení rádi. Říkáme: „Neee, nechci to“, ale nepřímo se toho ještě stále držíme. Když se toho nebudete držet, nebudou tu již otázky. To je to, co jsme už vždycky dělali. Po staletí a od dob Véd přicházeli Mistři a mluvili v různých jazycích v různých částech světa.

Přesně tak, jak to řekl Krishna: „ Z jednoho miliónu jich ke Mně dospěje jen několik“.

Neboť, my to slyšíme, ale jsme ještě pořád hluší.

Proč? Ve skutečnosti se jich chce jen několik málo opravdu, opravdu, opravdu změnit.

Dobře, zrovna tady, v tomto okamžiku, v této malé skupině, kterou potom miliónkrát znásobíme. Kolik z vás by zcela upřímně všechno udělalo, abyste dosáhli Boží milosti a získali ji? Ale upřímně, ano? Zvedněte jednoduše ruku. Všechno, já myslím všechno, všechno, všechno, všechno! Každou zkoušku, kterou vám Bůh udělí? Abyste v ní obstáli..“

Jeden oddaný se ptá: „Obstát v ní, nebo se jí opravdu podrobit?“

Šrí Swámí Vishwananda: „Nejde o to podrobit se jí. Je to jenom otázka. Nemusíme doopravdy vědět, jaké zkoušky nám Bůh dá, jinak by to nebyla zkouška“, říká se smíchem. „Tedy vážně: Dokonce z těch kteří zvedli ruku, mohu snad jednoho nebo dva vybrat.“

Oddaný se ptá: „ A co je nám tedy překážkou?“

Šrí Swámí Vishwananda: „Každá má své vlastní překážky: Strach něco pustit.“

Oddaný: „Nejsme přeci každý den s těmito výzvami konfrontováni ?“

„Ne opravdu“ směje se Šrí Swámí Vishwananda, „Výzvy – výzvy to nejsou......

To, co vytváříte, co sejete, to sklidíte.

To je to, co se odehrává v denním životě. Není to výzva.

Milovat Boha není výzva, uskutečnit Boha není výzva.“

Ego

„Ale proč je to tak Swámijí, proč mají lidé pocit, že potřebují ego?“ ptá se jeden oddaný Šrí Swámího Vishwanandy. „Kde je ve skutečnosti ten problém? Vždyť to není tak, že by úmyslně chtěli být egoističtí nebo špatní. Musí tu být nějaký důvod, proč se lidé, tolik staletí po Védách nemění a nesdílejí. Musí tu tedy být něco k odůvodnění ega. Mají strach nebo to musí být něco jiného. Ne, že by byli špatní, ale něco, proč to nemohou udělat....“

Šrí Swámí Vishwananda: „Ne, není tu nic. A řekl jsem, že jsou špatní?“

Oddaný: “Ne, ale ego může takové být. Co nám brání v tom, abychom nebyli v egu?“

Šrí Swámí Vishwananda: „Protože nikdo se nechce na sebe podívat. Kteří lidé se už akceptují skutečně takoví, jací jsou? Nu? Ne, já se ptám. Všechno akceptovat. Ptám se vás teď: Akceptujete se takoví, jací jste?“

Oddaný: „Ne, myslím, že ne.“

„Tak jako ty, odpoví mnozí. Dokud se.....“

Další oddaný přerušuje: "Je to těžké!“

Swámí Vishwananda se směje a pokračuje: „Aha! Když toto 'Je to těžké' zmizí, když to přestanete považovat za těžké, tak budete znát odpověd. Přesně řečeno, klademe si sami naše vlastní meze. U jednoho satsangu v Rusku jsem vysvětlil, že jsme do tolika věcí zamotaní, že jsme přijali tolik zvyklostí. Naučili jsme se tolika věcem a různé jsme viděli.

Když jsme byli malí, řekli jsme prostě: 'V pořádku, dobře, krásně, tak to musí být.'

Naučili nás, že to tak musí být. Avšak když jsme dospěli, mysleli jsme si, že víme všechno lépe.

Přesto v tom pokračujeme a děláme tutéž chybu. A celý život pokračují lidé ve věcech stejně tak, jak se to naučili.

Myslíte, že jsou s takovým životem spokojeni? Ne!“ Míní Swámí Vishwananda s úsměvem.

„Hovoříme o uskutečnění Božství. Samozřejmě, že seberealizace je úplně jednoduchá. Mohu vám říci, je to ze všeho nejjednodušší. Jsme však příliž ignorantní na to, abychom viděli, že je to velice jednoduché. Když někomu řeknu: „Je to úplně jednoduché, řekne na to: Neeeee, je to těžké!!!“

Swámí Vishwananda se láskyplně usmívá.