O murti Giridhari Gopal.

Murti Giridhari Gopal po abišekamu.

(nejmenší drobná murti uprostřed fotografie).

Murti Giridhari Gopal je vlastně původní Božstvo, které patřilo Mirabai. 

V říjnu, během satsangu, který se konal ve městě Viseu v Portugalsku, Sri Swami Vishwananda řekl:

„Tento Giridhari Gopal patřil svaté ze 16. století, jménem Mirabai, a ta byla po celou dobu v extázi lásky. Když jí bylo pět let, odehrála se tam svatba, uviděla nevěstu jedoucí kolem na koni. V té době se zeptala matky: „Kde je můj manžel?" Matka ukázala na toto Božstvo a řekla: „Toto je tvůj manžel." A tak Ho začala od té doby milovat, jako manžela. 

Byla to princezna. Měla všechno, ale byla tak šíleně zamilovaná do Krišny. Jediná věc, na kterou chtěla myslet, bylo, jen aby mu sloužila, aby mu zpívala. Vdala se a manžel nic nechápal. Každý den slyšel svou ženu s někým mluvit a mužský hlas v místnosti. Tak začal o své manželce pochybovat. 

Jednoho dne se rozzuřil a rozbil dveře, ale byla tam jen Mira a Giridhari. Giridhari Gopal s ní mluvil. 

Pro ni to Božstvo nebyla jen socha. Byl to Krišna sám a ona s ním mluvila. Vzhledem k její oddanosti chtěla tančit v ulicích Vrindávanu jako blázen. Všichni říkali: „Podívejte se na tu ženu. Ona je princezna. Podívejte se, jaký je blázen." Ale nikdo by se neodvážil ji zastavit, protože byla tak moc v lásce, že její láska vyzařovala skrze její tělo, a ten, kdo byl v kontaktu s touto láskou, by také byl tou láskou zasažen. 

Jednoho dne ji příbuzní obvinili z mnoha věcí a řekli: „Jako trest musíš vypít jed." Všichni se tam sešli. Držela toto Božstvo v ruce. V duchu řekla: „To není jed. Je to Amrit, je to Božský nektar." A nabídla ho Giridharimu jako první. Ten jed se stal Amritem, Božským nektarem. Byla tak plna lásky ke Giridharimu, že na konci svého života, když jí bylo 83 let, zmizela v Božstvu, v soše Krišny. Ne v této, ale jiné. 
Tenhle byl jejím celoživotním společníkem...

V letošním roce se (Krišna ve formě murti Giridhari Gopal) rozhodl ke mně přijít, a dnes se rozhodl přijít, aby vás viděl.

Takto, jak vidíte, vytváří oddanost BHAV, toto spojení s Bohem, které je mimo mysl, mimo tělo, samotnou duši. To je důvod, proč se tomu říká Maha BHAV, kdy přijde samo KONEČNÉ."

Mirabai – vzor oddanosti a odevzdání.

Ve středu si oddaní přípomněli Mirabai Jayanthi...

Mirabai byla velkou svatou vaišnavské bhakti tradice, která žila v 15-16 století. Sri Swami Vishwananda vždy připomíná Mirabai jako „model bhakti, model oddanosti a odevzdání se“ Pánu Krišnovi. 

Řekl: „Jeden z nejkrásnějších aspektů bhakti je Mirabai. Byla v ní natolik ponořena, že zapomněla na sebe. Zapomněla na svoje tělo. Zapomněla na mysl. Tento stav je pouze věčná blaženost. To je duše sama o sobě.“

  Guruji zpívá bhajan o Mirabai.

Když Mirabai zpívala pro Krišnu, lidé říkali: „Je bláznivá", ale to nic neměnilo na její víře, to nezměnilo její lásku. Byla tak koncentrovaná, její mysl byla tak soustředěna a jednostranně zaměřena směrem k Pánu, že jí nic nemohlo pohnout. 

Říká se, že oddanost má jiný název - jednostranně zaměřená mysl. Je-li vaše mysl zcela zaměřena na Boha, budete ho mít. 

 Murti Krišny, s kterou Mirabai splynula.

Byla to princezna, která milovala Krišnu z celého srdce. Nebyla v ní ani jedna buňka, která by nebyla zamilovaná do Krišny. 

Jednoho dne seděla v chrámu a zpívala pro Krišnu... kdykoli pro Krišnu zpívala, lidé Ho viděli, jak stojí vedle ní. Dokonce jeden král se přestrojil. Byl to muslimský král, Akbar, a tak se přestrojil a byl tak dojat oddaností Mirabai, že dal svůj perlový náhrdelník chrámu. Samozřejmě, Mirabai nevzala nic. 

Nicméně její tchán byl proto velmi rozzlobený. Ona byla princezna, tchán byl králem, tak řekl: „Protože jsi zpívala v chrámu a přišel nepřítel, obvinili jsme tě ze zrady.“ Mira řekla: „V chrámu jsme si všichni rovni, jedno zda člověk je muslim, křesťan, hinduista.... každému je dovoleno jít do chrámu Pán je pro všechny." 

Kvůli tomu jí nařídili: „Přikazujeme ti vypít jed." Ona na to odpověděla: „Dobře, pokud jste mne za to odsoudili, přijmu to." 

Tak přinesli pohár s jedem. Když ho pila, pomyslela na Krišnu, pomyslela si, že Krišna ji dal vypít svůj božský nektar – amrit. Vypila tento jed a šla do nedalekého chrámu Krišny. Všichni ji následovali.Vešla do chrámu, a tím, že pocítila účinek amritu, stala se jedním se svým Pánem. Rozplynula se fyzicky do Božstva v chrámu. Ani jed jí nezastavil. 

Jak mohla překonat jed? Přijala ho. Stejné je to s tím, jak vidíme věci vně, pokud se naučíme přijímat vnějšek, budeme ho měnit a my sami se změníme v důsledku toho. 

Letos v květnu, během Pouti „Devět Bohyní" (v severní Indii) navštívil Sri Swami Vishwananda chrám Krišny, kde nečekaně našel murti Krišny, se kterou Mirabai splynula svým fyzickým tělem. 

 

O tomto příběhu jsme psali i na našem blogu… 

 Swamiji v uvedeném chrámu.

Kněz, zodpovídající za tento chrám, nabídl menší murti Krišny, nazvanou Nurbur Krišna, Sri Swamimu Vishwanandovi jako dárek. 

Od té doby je tato murti uctívána denně a cestuje se Swamijim do zahraničí, je přítomna i v průběhu tohoto týdne na všech akcích na turné v Portugalsku. 

 Nurbur Krišna.

Mirabai

Swami Vishwananda vypráví o Mirabai :

„Pohleďte na Mirabai, jednu z oddaných Krišny. Znáte její příběh ? Někteří z vás to možná vědí a někteří ne. Byla královnou a její láska ke Krišnovi byla tak velká, byla nade vše.

Když se vdávala, řekla svému manželovi „Moje láska ke Krišnovi je mimo veškerou tvou lásku, než abys tomu porozuměl. Vidím Jej v tobě a ve všech z vás kdož jsou kolem.“

Když zpívala Krišnovo jméno nebo zpívala bhadžany, byl tam přítomen. Taková byla její láska, že Božství tam manifestovalo samo sebe.

Kdykoli voláte z hloubi svého srdce, kdykoli voláte jakoukoli podobu Božství, Božství bude mít tuto podobu a přijde k vám.

Mirabaina láska byla tak velká že ke konci života byla obviňována z mnoha věcí - ale ona byla stálá a upřená na svého Krišnu.

Kolem ní bylo hodně žárlivosti. Ale to je normální. Víte, když máte pevný bod, všechny duše kolem chtějí to samé.“

Překlad: Ivana F./Č.R.

Touha a klam

".......Lidé mají spoustu tužeb, že ano? Chtějí tohle, chtějí tamto. Jejich touhy nikdy nekončí. Přichází jedna touha za druhou. Pokud se mysl soustředí na vnějšek, na hmotu, pokud vám mysl říká, že jste lidská stvoření, že jste pouze lidé, pak budete právě jen jimi. Musíte se dostat do okamžiku, kdy budete cítit Lásku, do momentu, kdy si budete schopní říct, že „tohle“ (materiální svět) není všechno, protože vaše další touhy nikdy nenaleznou konce. Můžete si přát hezké auto. Ve chvíli, kdy ho dostanete, touha zmizí. Pak si budete přát něco jiného, a když tu věc dostanete, přijde další touha, a tak to půjde dokola.

Jestli hluboko uvnitř cítíte, že nejste spokojeni, pak nebyla naplněna touha vašeho srdce. Proto dál toužíte. Touhy přicházejí, protože chtějí, přichází bolest, přichází utrpení, přichází neštěstí. Kdo ale chce neštěstí? Opravdu si někdo na tomto světě přeje neštěstí? Nikdo, ani ten, kdo se rozhodnul spáchat sebevraždu. Proč se páchají sebevraždy? Aby lidé unikli z neštěstí. Někdo se od rána do večera modlí k Bohu a medituje. Proč to dělá? Aby unikl strádání tohoto světa.

Cílem života je tedy dosáhnout štěstí, získat věčnou blaženost. To je smysl lidské existence. Ostatní je podružné. Jenže nyní lidé postavili Boha na druhé, někdy i třetí místo, zatímco ostatní (světské) očekávání u nich nádherně září jako číslo jedna! Utrpení se zahaluje do tak krásných hávů, že se lidé snadno nechají lapit. A ve chvíli, kdy se chytí, Ona je šťastná. Bohyně Mája je velmi mocná, schopná polapit vše a na její lep sedne každý.

I svatí padnou do léčky, jenže svatí znají svůj cíl. Jogíni, sádhuové, osvícení lidé, ti všichni své cíle znají a vědí, co chtějí. Vědí, co je skutečné a po čem uvnitř sebe opravdu touží. Tohle je tedy skutečné: ukázat, co doopravdy chcete, co chce vaše srdce; naslouchat vašemu nejniternějšímu já, osvobodit se z trápení tohoto světa. Nemyslím tím, že byste měli umřít. Můžete se stát jivan mukti. Můžete žít v tomto světě, ale zároveň nebýt jeho součástí. Pak budete šťastní. Objevíte štěstí, z něhož se budete těšit, o němž budete vědět. Můžete si vybrat z mnoha způsobů. Modlitbu, která pomáhá zklidnit mysl. Zpívání bhadžanů, skrze něž k vám přichází blaženost; v nichž se můžete ztratit a vyvinout uvnitř sebe bhakti. Ale stejně ještě nebudete naplněni. Až meditace vám umožní získat sílu k úplnému naplnění. Modlitbou či zpíváním bhadžanů můžete ztratit pozici pozorovatele, můžete ztratit své já a na vše zapomenout. Zapomenout, že jste tělem a uvědomit si, že jste Jedno – s věčností, s Bohem. Získáte svou vlastní realizaci. Takto učili lidi velcí světci a proroci. Jedním z nejkrásnějších aspektů bhakti je Mirabai. Tak hluboko se ponořila, až na sebe úplně zapomněla, na své tělo, na svou mysl. Pouze tento stav, kdy zůstává jen Duše, je věčným požehnáním...."

Sri Swami Vishwananda

Překlad textu, který je výňatkem z knihy JUST LOVE:
Kateřina P./Č.R.