Máme paví dorost.

Letos v létě nebyli naši pávi nečinní - kohouti se předvedli ze své nejlepší stránky a okouzlovali nejen slepice. Potěšili mnoho návštěvníků, a po nějaké době pózovali skutečně profesionálně i pro bezpočet fotografií.

Ve večerním slunci.

Začátkem léta snesly tři slepice vejce a začaly sedět, ale postupně byla všechna vejce odtažena přes noc kunou nebo liškou a příští ráno běhaly slepice nervózně kolem, hledajíc své hnízdo.

Byla tu kuna...

Na druhý pokus, nějaký čas před Krišna Retreatem, začaly dvě paví slepice sedět na dvou snůškách, po pěti vejcích. Jedno hnízdo bylo hned u vchodu, uprostřed záhonu, a další pod schody do velké daršanové haly. Zde stále na svých vejcích seděly, den co den, po dobu 28 dnů.

Pyšná paví máma se svými čerstvě vylíhnutými kuřaty.

První den Krišna Retreatu se vylíhla první kuřata. Slepice a její vejce přečkala čtyři týdny chovu bez úhony a všech pět kuřat bylo v pořádku. Můžete si všimnout podle peří, že prvních pět mláďata je asi 5 chlapců (říkáme jim "pět Pánduovců" :-)).

Pět Pánduovců kráčí… 

Protože Swamiji řekl, že mám být opatrná a nechat je tři měsíce ve výběhu, mám slepici s maličkými přímo v naší malé voliéře. Do té doby nechám celé hejno brzy ráno jít ven a večer se vrátí sami, protože tam bude chutné krmení. Pak jsou přes noc zamčena. 

Všech 10 kuřat.

Toto je 5 zvídavých kuřat.

Kuřata od druhé slepice (poblíž daršanové haly) se vylíhla třináctý den Krišna Retreatu, a tak dva týdny poslouchala Swamijiho přednášky, a říká se, že to mělo na ně vliv ;-).

"Rišiové"

Takže teď máme hrdé stádo 10 pavích kuřat, k potěše jedněch - zatímco druzí se obávají o zelí v zahradě a klidný spánek na jaře příštího roku ;-).

Zvědaví pávi během Krišna Retreatu

Během Krišna Retreatu vyšel Swami Vishwananda na terasu, kde čas od času někteří dospělí zvědaví pávi seděli, opalujíc se a poslouchajíc kurz. Řekl: „Tak moc je miluji! Nechci, aby jsme dali jakékoli pávy pryč!"

Zde je pár fotografií z prvního výletu kuřat...
(díky za foto Isoldě)

(Děkujeme Drishti za krásný článek.)

Naši pávi.

Na počátku května jedna z našich pavích dam chovala. Dva dny před Bhu Devi se vylíhla 4 šťastná, zdravá, malá kuřata. Trošku jsme je hýčkali - krmili je ovocem (ostružiny byly jejich oblíbené), koláčky a salátem. Pávice vedla svá čtyři mláďata výborně – naučila je hodně, a byla to velká radost sledovat je všechny pohromadě. Během 3 týdnů byli schopna létat na stromy, aby tam spala v bezpečné výšce, samozřejmě vždy přikryta matčinými křídly.

Jednou nás Swamiji požádal, abychom chytili jedno z kuřat, aby si je pohladil. Swami Paranthapa byl nejrychlejší a chytil jedno maličké - bylo to tak sladké sledovat, jak Swamiji dal tolik lásky tomuto malému stvoření - velmi zvláštní okamžik.

Nyní přichází ta smutná část příběhu:

Začátkem července, když mláďatům bylo asi 6 týdnů a během noci, když byli všichni společně na stromě, muselo tam být zvíře jako kuna nebo sova. Faktem je, že druhý den ráno byla naživu pouze pávice, chodíc kolem zmatená, volající svá mláďata - ale ta už se víc nenašla. Ano, je to velmi smutné - pokusit se příliš na nich nelpět - ale bolelo to hodně!
(Drishti)

Máme pávy! (2. část)

O dopadení pávů:

Kvůli odchycení mladého pavího páru jsem (Drishti) dlouho zvažovala jednu myšlenku - měli jsme v centru na parkovišti k dispozici po stavebních pracích nějaké ocelářské boxy na stavební materiál, které by byly pro to vhodné. Mluvila jsem s Kalpitem, shledal plán jako dobrý. Jak se ukázalo, byl opravdovým zálesákem a znalým sklapovacích zařízení ;-).

Poté, co jsem se ve Watzelhain (sousední vesnici) domluvila s obyvateli a ti mi slíbili svou podporu, přinesli jsme tu věc k nim do zahrady, pevně přivázali padací dveře zálesáckým uzlem a dali do boxu krmení. A ejhle, malý paví kohout vešel dovnitř a bez dramatu a zcela snadno se dveře zavřely. Henry (to je jméno toho kohouta) vypadal trochu zmateně. Kalpit ho mohl chytit do deky a dát ho do transportní bedny. A vyrazili jsme domů.

S naší slepičí "princeznou", to bylo trochu obtížnější. Kvůli tomu, aby vešla do pasti, jsem nastavila ještě zrcadlo, aby si „myslela", že tam jsou i další slepice. Sousedé pomáhali a druhý den ráno, během „snídaňového“ turné po zahradách, byla princezna "na palubě" (v boxu). Šlo to dobře.

Teď jsme měli 8 pávů!

Po přiměřené době seznamování jsem postupně vypouštěla některé pávy. Zůstali vždy v blízkosti, protože ostatní byli ještě ve voliéře. Večer se přišli nakrmit zpět do voliéry. Pak, konečně, po Navaratri: Vrátka byla otevřena a nastala svoboda pro všechny. Bylo velkým potěšením sledovat je na jejich cestě za poznáním! Večer za soumraku je jejich "hřadování" obzvlášť vzrušující! V současné době tvoří jakési "stádo" - myslím, že se bude měnit na jaře během páření.

Všech 8 si nyní našlo svá oblíbená místa, s Henrym a princeznou jsou trochu odvážnější, díky jejich "výcviku přežití na svobodě", a už si ze střechy obytného domu vybírají stromy v okolí.

Pokud je tu větrno, táhnou všichni velmi rádi zpět do Naamdevovi garáže - vždy k hrůze Naamdeva, protože tam také přirozeně něco nechají…

Ještě jedna velká prosba:

Jsme velmi rádi, že se zvířata  nyní cítí jako doma a doufám, že přežijí dobře zimu. Nyní se nachází v soukromé oblasti areálu, kolem domu. Žádáme vás o pochopení, že tam nemůžete za nimi chodit.
Počkejte prosím než pávi - nejdéle na jaře - rozšíří svou sféru a "potáhnou“ kolem domů v celém Centru – pak budou díky své zvědavosti moci být viděni všude a také se usadí na tom či onom balkonovém zábradlí.

Děkujeme Drishti za velmi napínavé a vtipné vyprávění!

Máme pávy!

Někteří z vás to již vědí, ale my jsme to skutečně ještě nezveřejnili. Máme pávy! Opravdové, krásné indické pávy, kteří dávají nový mystický nádech našemu centru Shree Peetha Nilaya.

Po první adaptační fázi několika týdnů jsou naši pávi (4 kohouti a 4 slepice) nyní schopni se volně pohybovat po okolí. To je důvod, proč prosíme naše hosty, aby věnovali pozornost následujícímu:

• zvířata jsou docela důvěřivá a nechají se krmit, ale skáčou, pokud se budete pohybovat rychle a trhaně
• ve tmě jsou zcela slepí – aby se chránili před liškami a kunami, zalézají za soumraku na stromy a spí na nich (prosím nerušte je tam)

Během pozdního léta samci pávi ztratí své krásné peří (asi 150 pavích per) a během zimy jim naroste peří nové, jako příprava k páření na jaře. Takže se tomu nemusíte podivovat, prostě jen rostou :-).

Zde si můžete přečíst, jak jsme pávy získali: 
Před časem se v rozhovoru Svamiji zmínil, že moc miluje pávy. Loni v létě mne (Drishti) pak spontánně napadlo, že by bylo hezké mít nějaké pávy ve volném výběhu. Tak jsem napsala Gurujimu, jestli bych se o to měla postarat a on odpověděl okamžitě: "Ano, udělej to". Girikumar a Maxim postavili přístřešek s přilehlou voliérou, protože bylo jasné, že si nejprve musí zvyknout, to znamená 2 až 4 týdny být v ohradě. 

Současně jsem hledala na internetu a našla jeden rok starou slepici (princeznu) a kohouta stejného věku z různých chovů. To bylo několik dní před Gurupurnimou. Ráno o Gurupurnimě leželo velké paví vejce snesené na slámě! Jak rozkošné... (bohužel slepice byl příliš vzrušená, aby ho v klidu odchovala).

Později přišlo 6 dalších pávů (3 slepice a 3 kohouti) z venkovní restaurace, všichni zhýčkaní sýrovým dortem, ale také docela drzí a důvěřiví!

Po 3 týdnech jsem první pár z nich pustila a... o den později zmizeli :-(. Takže vše začalo od začátku! O několik týdnů později jsem se o nich doslechla, že se pasou v zahradě v další vesnici a obyvatelé je tam krmí. Swamiji řekl: "Ujistěte se, že je přivedou zpět!" To byla skutečně výzva - protože není snadné pávy v přírodě odchytit! 

pokračování…