Slova Sri Swamiho Vishwanandy.

Jak se osvobodit?

Swami říká:

Vše je možné pouze pokud se soustředíte, zaměříte, a neběháte kolem. Cokoliv člověk dělá, pokud je to s postojem nestrannosti, postojem odevzdání se - kdekoli jste, Pán není od vás daleko, sídlí ve vašem srdci.
Takže když budete plnit své povinnosti, s plnou láskou - milujete co vám Bůh dal - stanete se svobodnými.  Pak se Bhagavan sám zjeví, ať jste kdekoliv.

Mizení identity...

Jaký je konečný stav toho co nazýváme mukti, osvobození?

... vlastně se to nestane na úrovni mysli, takže to není v rukou člověka.

To je důvod proč říkáme „odevzdejte se Bohu". Proč myslíte, že říkáme „odevzdejte se"? Protože tento stav úplného splynutí s Božstvím není v rukou nikoho. Jen na Něm. Velké duše, ty si vybírají ho zachovat, ale vůlí ho mohou dokončit. Velké duše si volí to zachovat, takže mohou přijít a pomáhat ostatním. Ale nejsou na to vázány. To je důvod, proč když to skončí, když zcela vymizí identita ega nebo identita duše, přejde člověk v Božství.

Pak přijde tato otázka, na kterou se zeptáte:

„Co se mnou bude?" 

No, to nejste vy! Existuje pouze On! Řekli jsme si, že jsme všichni kapka Božství v oceánu, ne? Ale když je kapka dána do oceánu, může někdo vyndat stejnou kapku ven? Ne, nemůže. Máte podobné vlastnosti jako oceán, uvnitř vás. Máte v sobě podobné vlastnosti jako Božství, ale Božství je Božství. Jako kapka vody nemůže sebe nazývat celým oceánem, je to kapka oceánu. Oceán je obrovský. Stejně jako Bůh. Mysl nemůže pochopit Boha, to je důvod, proč se projevuje v mnoha podobách, tak mysl může ulpět na formě a dosáhnout Ho. Stejné jako oceán a kapka vody. Například, vezmete sklenici vody z oceánu, z řeky a vložíte ji zpět a pak vám řeknu, abyste nabrali stejnou vodu. Můžete to udělat? Ne, to nejde. Stejná věc, ale velké duše, řekněme avataři, ti mohou. 

Například, víte, říkáme „Paramahamsa" ne? Co je Paramahamsa? Co je hamsa? Labuť. Proč říkáme velkému avatarovi Paramahamsa? No? On může co? Když vezmete mléko a nalijete je do vody, Paramahamsa může pít jen mléko. Zvláštní, že? Ale to je velká duše. Mohou pomoci ostatním stoupat. A mohou také růst kdykoliv, ale také mohou zcela opustit svou identitu, podle vůle. 

Tak tohle je rozpouštění identity ega.

Nedopusťte, aby vás postihlo "svrbění světa".

…byl jednou jeden slepec, který spadl do veliké díry. Nějací lidé ho pak uvnitř zavřeli. V té díře bylo 84 východů. Z těchto osmdesáti čtyř východů byly jen jedny dveře otevřené. Takže zavřeli toho muže dovnitř a volali na něj, aby našel tyhle jediné dveře. Muž se zastavil, našel první dveře, zkusil je otevřít, ale nešly. Pak další dveře… stejně tak. Dosáhl dveří s číslem osmdesát tři, ale nevěděl to. Nepočítal je. Když chtěl zkusit otevřít  osmdesáté čtvrté dveře, začala ho svrbět ruka. Takže zapomněl na dveře a začal si škrabat ruku. Zatímco se škrabal na ruce, ty osmdesáté čtvrté dveře přešel.

Pro mnoho lidí jsou ty dveře právě teď tady...

Nedopusťte, aby vás postihlo "svrbění světa". Chcete osvobození? Nechte tu touhu zesílit v mysli, nechte ji zesílit hluboko ve svém srdci.
Nechte ji dosáhnout naplnění venku. Jste světlo. A vy všichni se můžete opět s tímto světlem spojit. Musíte to chtít velmi, velmi silně. Musí se to stát nejdůležitější věcí ve vašem životě. Je zde mnoho božských inkarnací. Ti všichni přicházejí, všichni učí, odcházejí. Lidé v různých dobách to přijímali svým vlastním způsobem. Ale my žijeme v této době, právě teď, kdy je možné velmi snadno dosáhnout seberealizace. Musíme jen být jednoduše v sobě. Prostí v mysli. Když říkám "prostí", myslím jen milovat. Učinit tu lásku bezpodmínečnou.

Tu lásku, kterou máte uvnitř, ten zdroj všeho, nechte ji plynout…

Zavřete oči, sestupte dovnitř vašeho srdce a prociťte to.

Nenechávejte svět aby vás trápil.

Chcete osvobození?

Zesilte to ve své mysli, zesilte to hluboko ve svém srdci. Nechte to dojít vnějšího naplnění. Jste toto světlo. A všichni můžete splynout znovu s tímto světlem. Musíte to velmi chtít, velmi silně. Musí to být nejdůležitější věc ve vašem životě. Existuje mnoho božských vtělení. Všichni přicházejí, všichni učí, všichni odcházejí. Lidé v různých časech to přijímali svým vlastním způsobem. Ale právě teď žijeme v takovém věku, že je velmi snadné dosáhnout seberealizace.

Jen potřebujeme být sami jednoduchými. Jednoduchými v mysli. Když řeknu jednoduchý, myslím prostě milovat! Milovat bezpodmínečně. Tato láska, kterou máte uvnitř vás, je zdrojem všech věcí, nechte jí tedy plynout. Nesnažte se to zastavit, nestavte kolem ní žádnou překážku. Nyní jste obklopeni bariérou. Jak dlouho mohou tyto překážky zadržet tuto lásku? Jednoho dne přeteče. Tak ať přeteče, nechte ji plynout právě teď. Ale na konci života budete stejně říkat, "Oh, měl jsem toho udělal mnohem víc. Ztratil jsem celý svůj život běháním za věcmi, které jsou omezené…"

Zavřete oči, sestupte do vašeho srdce a prociťte tu úplnost. Pociťte svou jedinečnost. A tato jedinečnost jste Vy. Tato jedinečnost je, kým opravdu jste. Bez jakéhokoli egoismu. Koncentrujte se na tuto jedinečnosti ve vás - na tuto velkou lásku, která vychází z vašeho srdce… prochází každou buňkou vašeho těla…  zkuste ji odrážet ven.

Není to krásné vidět každého člověka jako tělo plné světla?

Jak nalezneme lotosové nohy Pána? 2.část

Říká se že v tomto světě jsou čtyři typy lidí: jedni kteří jsou oddáni světu, jedni kteří hledají svobodu, jedni kteří jsou stále svobodní a jedni kteří jsou osvobozeni - no, vlastně se osvobozují právě teď….

Toto je krásný příběh který ukazuje tyto čtyři kategorie lidí...
Když rybář rozhazuje své sítě do moře, ti stále svobodní se do sítě nikdy nechytí. Rybář to může zkoušet jakkoli chce, ale oni jsou příliš moudří. Když je hozena síť Máji, zbytek, další tři, se do ní chytí – ti kteří jsou oddáni světu, ti kteří jsou osvobozeni a ti kteří jsou na cestě ke svobodě. Ten kdo hledá jak se osvobodit je jako ryba chycená v síti. Ti kteří zkouší jak nejlépe se osvobodit vidí síť a zkouší z ní co nejlépe vyskočit, ale ještě neuspějí, Zkoušejí to a zkoušejí a zkoušejí a nemohou. Ale ti osvobození, ti vyskočí ze sítě a mohou jít! A rybáři říkají: „Podívej na tu velkou rybu, utekla pryč“. A ti kteří jsou chyceni v síti jsou jako ryby které ještě nezkouší jak se nejlépe dostat pryč. Nedělají nic. Myslí si, ano, budu v bezpečí, nechte mne plout ještě dolů, hlouběji do bahna, a skrýt se, ale přesto zapomínají že síť je zachycena v bahně. Plavou a skrývají se, zapomínajíc, že až rybář síť zatáhne, budou chyceny také. Ocitnou se uvnitř sítě. Tak jako ti kteří jsou chyceni ve vnějším světě, kteří ještě nezkoušejí jak nejlépe poznat proč jou tady. Oni to ještě nezkoušejí a nedělají nic. Nechtějí o tom ještě přemýšlet, protože si myslí: „Život je nádherný, užijme si ho!“. Užít jak dlouho - deset let, dvacet ? Stárnou; čas utíká! A neuskutečníme to, víte. Nepoznáme že jednoho dne přijde doba, kdy se podíváme na život a řekneme: „Co jsem udělal?“ Celou tu dobu jsme tancovali v rutině, každý den. Tancovali jsme v rutině která z nás učinila otroky tohoto světa. Milostivý Pán nám dal šanci to změnit, ale přesto jsme ji neuchopili. Pak, až se budete dívat na život kolem vás, poznáte jaká ztráta života, jaká ztráta času to byla. Pak řeknete sami sobě, pravděpodobně mezi námi – už jste to řekli: „Ó, měl jsem tu dobu změnit”. Poznáte že jste měli čas se změnit, ale nevyužili jste příležitost. Pak spadnete do kategorie ryb které jsou chyceny v síti, a když je rybář vytahuje ven, říkají: „Chyba, příliš pozdě!“. Ale nikdy není tak pozdě. Když praktikujete odevzdání se Bohu, když máte milost, uchopte šanci a změňte se! Není na mně říkat vám aby jste se změnili, ale je to na vás říci sami sobě aby jste se změnili. Když to zkusíte, ovšem, nestane se to najednou že dosáhnete Božství. Ovšem, pro někoho je to lehké, kvůli minulé karmě. Zkusí to a velmi rychle dosáhne výsledku. Ale pro někoho to trvá dobu, ale nesmí ztrácet naději. Když to Božství uvidí jak to zkouší, sešle pomoc. Když pomoc přijmete, povede vás k osvobození, ale je to na vás. To je svoboda kterou dává On lidstvu. Vybíráme si kterou chceme cestu. To je proč vidíte svět v tomto stavu. Zapomněli jsme proč tu jsme. Zapomněli jsme že naše duše chce být v jednotě s Božstvím; naše duše chce dosáhnout lotosových nohou Pána.

Jak nalezneme lotosové nohy Pána ? 1.část

Jak nalezneme Boha ? Jak nalezneme lotosové nohy Pána, jestliže jsme tak naplněni tou modlitbou uvnitř?
Pouze s pokorou Jej člověk nalezne, nikoli v mysli. Ŕíkáte si: ”Ano, jsem pokorný, jsem pokorný”, ale má to být tady, ve vás samotných, uvniř vás. Když o sobě přemýšlíte: ”Ano, každý je větší než já“, můžete se věci učit. Je tolik věcí které se můžete učit. Ale jak se mnohé naučit? Ne tak mnoho. Říká se že v tomto světě jsou čtyři typy lidí: jedni kteří jsou oddáni světu, jedni kteří hledají svobodu, jedni kteří jsou stále svobodní a jedni kteří jsou osvobozeni - no, vlastně se osvobozují právě teď. Tyto čtyři typy lidí tvoří tento svět, a kde se ti kteří nacházejí? Zkoušíme se osvobodit? Jsme osvobozeni? Nemůžeme být stále svobodní, protože stále svobodný je pouze Pán sám. A ovšem kdykoli manifestuje sám sebe. On je stále svobodný. Není vázán žádnými pouty karmy jako jsou lidé, ale přesto, jak On je pokorný.
Pán manifestuje sám sebe do své podoby tady, v tomto levlu, aby ukázal velikost oddanosti, jak důležitá je oddanost jeho bhakti (věrných). Pán omezuje sebe pro své oddané. Tak je Pán stále svobodný vzít na sebe jakoukoli podobu, kdekoli to bude, ale přesto se pereme. Říkáme: „Náš je lepší, váš ne“, zapomínáme že On je Pán. On je tvůrcem všeho a není vázán takovým způsobem jako lidé spoutaní myslí.