Mahavatar Babaji vypráví příběh.

Přichází učitel

Ve vesnici ve vysokém Himálaji v Indii, si jednou sádhu sedl do centra obce, které bylo v blízkosti posvátné řeky Gangy. V těch časech byla Ganga čistá a vědomí, že Šiva posvátnou řeku zachytil ve vlasech, a poslal ji na její cestu skrz Indii, samo o sobě, bylo stále přítomno v myslích lidí.

Ten sádhu seděl den za dnem na svém místě. Mnoho lidí mu pravidelně dávalo almužny. Byl osvícenou duší, vykonal slib chudoby a služby hinduistické trojici Narayana, Šiva a Brahma. Šiva byl jeho Ištadévem. A Šivovi byl oddán. Lidé, kteří přicházeli k němu pro duchovní nektar, amritu, byli také oddanými Šivy. Mnozí požádali o jeho radu v duchovních i materiálních, světských, záležitostech, porozumění a řešení problémů.

Jednoho dne přišel muž oblečený jako žebrák  se starobylou miskou v ruce. Seděl u nohou sádhua a ptal se ho na mnoho otázek týkajících se Véd, indických písem, a na jeho práci s lidmi v této vesnici. Sádhu spatřil světlo, vyzařující ze žebráka, a nádherné světlo, které ozařovalo celou vesnici a posvátnou Gangu, poblíž místa, kde sádhu seděl, svou čistou přikrývku složenou úhledně pod sebou. Láska, kterou žebrák vyzařoval ve svém světle, byla skoro více, než sádhu mohl obdržet. Jeho tělo viditelně vibrovalo a jeho tvář zářila světlem, které žebrák vyzařoval, tím jak sádhu seděl uvnitř světla. Všichni lidé z vesnice viděli a cítili toto světlo a lásku a zavřeli své obchody a domovy a přišli a shromáždili se kolem žebráka a sádhua.

Žebrák začal mluvit k davu lidí. Řekl: „Toto je vesnice, která shromažďuje uvnitř všechny lidi znalé Véd, díky tichému, klidnému a pokornému učiteli, kterým je tento sádhu, který sedí teď tady tak tiše. On v sobě ví, že jsem přišel k vám všem jako Šiva, ten kterého uctíváte ve svých domech a chrámech." 

Někteří lidé viděli žebráka s velkým světlem a někteří lidé viděli Šivu v celé Jeho záři, s jeho kůží vykoupanou v popelu z kremačních míst, kde seděl v meditaci, a s živou kobru kolem krku, a měsícem zachyceným v jeho dlouhých, tmavých, kudrnatých vlasech.

Šiva řekl lidem: „Tady dnes sedím s tímto pokorným sádhuem a posílám svou lásku vám všem a vy přicházíte, protože vaše oddanost a pokora vás vytáhla na světlo. Dnes vám všem dám spásu. To, co si přejete v tajné komoře svého posvátného srdce, vám bude poskytnuto. Uvědomte si, že Pán vám ne vždy splní vaše přání v podobě, kterou si představujete. Uvědomte si, že Bůh ví, jak poskytnout přání způsobem, který vás zavede blíže k Němu, a dokonce k osvobození. Vězte, že oddanost a pokora na duchovní cestě jsou ctnosti, které Pán žehná. Nechť požehnání a láska trojice Bohů Indie, Narayany, Šiva a Brahmy, je s vámi stále."

Blesk zhůry, spolu s velkým a hlasitým zvukem hromu, pozdvihl oči lidí k nebi, a někteří viděli Narayanu, Šivu a Brahmu, řídíc zlaté vozy letící po nebi do jejich sídel nad. A někteří viděl jen velké světlo Bohů, v záři, která zahřála jejich srdce, a oni cítili lásku jako nikdy předtím.

Ó, lidé současné doby, najděte tuto Boží lásku a pokoru tohoto sádhua a lidu jeho vesnice v Himálaji v Indii, a osvoboďte se z koloběhu zrození a smrti. Je to váš osud. Buďte trpěliví a vždy dbejte volání Bohů. Milují vás všechny, jako vše, které je ve své podstatě jedním.

Lásku a požehnání
Mahavatar Babaji

(Zdroj: Virtual-Babaji-Vishwananda)

Sri Swami Vishwananda vypráví...

Už jste slyšeli o velkém perském sufijském básníkovi jménem Saadi? 

Měli byste si o něm přečíst. Jeho básně jsou velmi krásné. Je jedna událost v jeho životě, která ho velmi poznamenala a která ho učinila zcela pokorným po celý život. 

Jednoho dne šel se svým otcem do mešity na celonoční vigilie-bdění. To znamená, že se modlíte celou noc. 

Tak všichni seděli v mešitě s mullahem (knězem) a modlili se a modlili. Uprostřed noci všichni dřímali, všichni usínali, i mullah usínal. Pak se Saadi přiblížil k uším svého otce a zašeptal. "Tati, jenom já a ty bdíme. Všichni spí." V tu chvíli jeho otec začal být otrávený a na něj rozzlobený a otočil se k němu, pravíc:

"Je lepší spát a nebdít celou noc, než soudit druhé, a považovat se za lepšího, než kdokoli jiný." 

V tu chvíli si Saadi uvědomil, že člověk musí být vždy skromný a rozhodl se, že nic by nikdy nemělo přijít mezi něj a jeho pokoru. Tak se stal velmi, velmi pokorným.

Pokora před Bohem.

Během Gurupurnimy a poté by se dalo konstatovat, že Swamini měly při modlitbách a obřadech vždy zakryté hlavy - je to stará tradice, kterou lze nalézt ve všech kulturách. 

Swami vyslovil přání, aby všechny bramacharini následovaly během modliteb uvnitř chrámu jejich vzoru a také měly vlasy zakryté. (Je na ženách-hostech zda se připojí.) 

Swami řekl při jednom satsangu:

"Vlasy jsou velmi důležité. Všechny smysly těla jsou jimi ovlivňovány. Bylo běžné v dávných tradicích, že se vlasy ostříhaly ihned po narození a byly dány jako první oběť.
Pokud půjdete do Tirupati, zjistíte, že ženy si stříhají vlasy a obětují je Vishnuovi. Dávají část svého těla a tím přinášejí Božství jakýsi závazek.
Pokora - zakrytí vlasů ukazuje ochotu přijmout Boží milost tak, aby Bůh mohl vést a chránit. Zakrytí vlasů symbolizuje pokoru tváří v tvář Bohu."

Když je člověk pokorný.

Vždycky říkáme: já, moje a mně. Už jste někdy spočítali, kolikrát za den použijete tato slova? Pokud by jste je měli spočítat, sami by jste se vyděsili. Je to mockrát! Je pravda, že máme odlišná „Já“. Je tam "Já" ega a je tam "Já" sebe sama, ale nejčastěji to čemu naše mysl rozumí jako první je "Já" egoismu. A s tímto "Já" je velmi těžké probudit lásku. I když se láska probouzí, ředí se silou mysli. Ego je tak silné. Je pravda, že k dosažení realizace, k dosažení Boha, musíme být pokorní, ale je tam jeden problém. Velmi často, když někdo vidí sám sebe jako pokorného, začne říkat "já jsem velmi pokorný". Tito lidé jsou velmi pyšní lidé. Jak se to nazývá? To je ego pokory a pýcha pokory. Vlastně, je to velmi těžké být pokorný, ale není to nemožné. Když je člověk pokorný, nestará se ani o pokoření sebe sama zcela dolů a shledává všechny ostatní vyššími. To je začátek toho, jak se naučit být pokorní, naučit se sklonit se dolů a říkat, že všichni ostatní to ví lépe než vy.

Neustále si to pro sebe opakujte, neustále si to připomínejte a budete se učit od všeho a od všech. To je pravá pokora.

Velmi často si duchovní lidé myslí, že jsou pokorní, ale ve skutečnosti…

V těžkých časech nemáte nikoho, protože ani vaši dobří přátelé se nechtějí podílet na vašem utrpení. Ale v dobrých časech budou všichni sedět u vás a obklopovat vás, radostně zpívat a tančit. Všichni to známe velmi dobře, ne? Ano, to je život, život, kde každý jednotlivec je velmi egoistický, myslí jen na sebe….

I když jsou blízko učitele, neuvědomují si tu nádheru, nevědí jaké je to požehnání. A pak, poté, budou prohlašovat „Ach, jak skvělé to bylo!“. Když budou lidé posléze číst v knihách o těch dobách, řeknou „Ó, jak skvělé to bylo, oni byli u toho učitele". Ale je to tak, v každodenním životě. Vidíme to všude - když jsou lidé v blízkosti učitele, vždy soudí učitele. Vlastně nesoudí učitele, soudí své vlastní já. Protože to co vidíte, váš učitel, je vaším zrcadlem, takže se můžete něčemu naučit. Ale pokud jste dostatečně hloupí, nikdy se z toho nepoučíte, protože i když vám učitel může dát lekci stokrát, hloupost ve vaší mysli vás může úplně zaslepit. Jak ohromné byly zázraky, které činil Kristus, bylo jich tolik, ale přesto byli všichni učedníci zaslepeni pýchou a strachem do té míry aby Ho popřeli, do té míry, aby ho zradili.

Ale i když přišli Krista zatknout, On nereagoval. Věděl, že Boží vůle je nejdůležitější věc. Odevzdal se Boží vůli. Mistr se odevzdal Boží vůli a udělal to co mu Bůh řekl aby udělal. I když to byla smrt, přijal ji klidně a řekl: "Teď když já pastýř jsem veden k oběti, ovce se rozprchnou." Již tehdy to předpovídal, ale nepřímo. Již tehdy jim vše řekl, ale oni byli tak zaslepeni sebou, že Ho nemohli slyšet.

Uvědomte si jednu věc - Mistr neřekne přímo „Jsi hloupý. Ty hlupáku, dělej to takhle, tak, tak". No, občas to takhle udělají, ale velmi často dávají jen rady. Pokud jste dostatečně chytří, obdržíte je. Pokud ne, neobdržíte. Jako když Kristus dal mnoho rad učedníkům. Řekl jim mnohokrát, že syn člověka bude zrazen a doveden k ukřižování, ale přesto ničemu nerozuměli. V evangeliu vidíme také Kristovu krásu, jak sám sebe pokořil. Pokořil se tím, že umýval nohy učedníkům, a když Peter chtěl říci: „Ne Pane, nechci abys mi umýval nohy", Kristus odpověděl: „Kdybych to neudělal, nebudeš mít své místo se mnou v nebi". Petr tedy řekl: "Dobře, umyj mou hlavu a umyj také ruce". Na to Kristus odpověděl: "To není potřeba, protože když omyjete nohy, omyjete celé tělo".

To je velmi symbolické, protože v hinduistické tradici jsou nohy považovány za nejpožehnanější ze všeho.

Proto kdykoli jdete do chrámu, kdykoli se pokloníte nohám Božstva, nohám Mistra, co uděláte? Pokloníte se a dotknete se nohou, protože nohy jsou zdrojem veškeré síly kterou Mistr má. Proto pouhým dotekem nohou Mistra obdrží člověk požehnání a také ukazuje úctu a pokoru.

Kristus řekl: „Co jsem udělal já pro vás, totéž musíte udělat vy všichni. Všichni se musíte pokořit. Všichni musíte být připraveni snížit sebe“. Vracíme se zpět k jádru věci, v Gítě Krišna řekl: „Pokud mne chcete dosáhnout, musíte být skromnější než stéblo suché trávy“. Suchá tráva - když se podíváme na suchou trávu, je vždy ohnutá dolů. Takže pokud chcete být pokorní, musíte být ještě více ohnutí než ona. A Kristus to ukázal při omýváním nohou učedníků, ukázal pokoru. Je sjednocen s Bohem, realizoval jednotu s Otcem. Otec Ho seslal, ale On ještě ukazoval tuto pokoru všem lidem.

Aby bylo možné porozumět, být schopen realizovat Boha, musí být člověk pokorný. Bez pokory na to můžete zapomenout. Velmi často si duchovní lidé myslí, že jsou pokorní. Ve skutečnosti mají pokoru duchovní pýchy, víte. Myslí si, že jsou pokorní, ale když mají skutečně jednat pokorným způsobem, jednají zcela opačně. Není to o posuzování někoho, ale o realizaci každého při sebeanalýze, sebezpytování - kde můžeme něco změnit, co můžeme změnit, jak můžeme sloužit svým bratrům a sestrám. Kdy, v kterém okamžiku můžeme říci „O.K., pojďme trochu zapomenout na Já, Já, Já, a namísto toho pojďme přemýšlet o „nás“, o „my“.

Slova Sri Swamiho Vishwanandy...

Jak nalezneme Boha? Jak nalezneme lotosové nohy Pána, když jsme tak plni té pýchy uvnitř?
Člověk Jej může nalézt pouze s pokorou, ale ne v mysli.
Říkáte si: „Ano, jsem pokorný, jsem pokorný“, ale musí to být tady, ve vás, uvnitř vás.
Pokud si o sobě myslíte „Ano, každý je větší než já“, můžete se věcem naučit.

Existuje tolik věcí které se můžete naučit… Ale kolik z vás se chce učit? Mnoho ne.

~

Sri Swami Vishwananda

***

Krásné a klidné vánoční svátky,

plné světla ve vašich srdcích...

***

Učme se být pokornými jako Kristus, učme se upřímně milovat jeden druhého. Učme se být v jednotě s každým. Budujme jednu rodinu.
Jak říkáme v hinduismu - Vasudeva Kutumbakam, což znamená „celý svět je jedna velká rodina".

*
Sri Swami Vishwananda

Každý chce být Božství co nejblíže.

"Všechna cvičení které děláte, vaše meditace, vaše kriya, vše co děláte, děláte to proč? Pro realizaci sami sebe, ne? Ale mnoho lidí si myslí, že jsou realizovaní a stanou se velmi arogantními a jsou těmi, kdo každého soudí. Jsou těmi kteří říkají "Oh, tohle je správné. Tohle je špatné."

On to řekl. Je to součástí evangelia. Ježíš řekl: Otec je všude přítomen, ve všem. Není na mně říci to, ale dozvíte se to. Pokud prostě vezmete tuto část evangelia a budete meditovat jen o tom, budete v tom mít celou pravdu - zejména o Lásce. Stále mluvím o lásce - láska, láska, neustále, víte. Je pravda, že svět ještě o tom neví. A přesto už na tom pracujete, všichni z vás, kteří jsou duchovní, všichni z vás, kteří hledají pravdu. Není to venku, je to tady uvnitř vás, ale musíte se chtít změnit. Musíte opravdu říci:

"Ano, chci se změnit."

Jak On řekl: Jakmile se chcete změnit, svět bude proti vám. Je to naprostá pravda! Zeptejte se sami sebe, ve svém životě, ve svém vlastním životě, když jste se dali na duchovní cestu, kolik lidí se obrátilo proti vám, nejprve ve vaší vlastní rodině? Takže, je to normální.

Čím více budete postupovat ke světlu, ostatní budou žárlit, protože uvnitř to chce každý. Každý chce být s Otcem. Každý chce být v blízkosti Božství, ale přesto nechtějí pro to vynaložit žádné úsilí. Nechtějí ve svém životě jakékoli změny. Chtějí vše dostat šťastně a zdarma.

Takže, pokud to chcete opravdu a upřímně, pak buďte upřímní k sobě a proste Otce. Proste Boha a budete to mít. Je to jednoduché.

Pokud jste k sobě upřímní, jste více svobodní a budete si užívat kdykoli se modlíte. Kdykoli budete sedět při meditaci, kdykoli budete zpívat, budete více svobodní, protože nejste svázáni žádnou vinou. Vina je symbolizována ve Svatém evangeliu Petrem. Cítil se velmi provinile za mnoho věcí. Tak tady, s pocitem viny kterou na sebe kupíme, omezujeme sebe. Neustále pozorujeme, skutečně, naše vlastní chyby. Pronášíme velmi velká, velká slova, protože to je pro mysl tak krásné. Četli jsme o tom (být v blízkosti Božství) v knihách. Je to krásná zkušenost. Známe to z knih, to ano, ale zažít to z první ruky. Každý to může zažít, není to omezeno. Pokud opravdu chcete, budete to zažívat.

Velmi si všimněte, že v tomto malém kousku, který právě teď čteme, je tolik podobnosti k hinduismu. Mytí nohou vlastně není židovská tradice. Je to velmi hinduistická tradice - umýt nohy, ukázat pokoru.

Také, jak řekl Ježíš, není to o mytí těla zvenčí, ale budete se muset umýt uvnitř. Ale mytí nohou je symbolické. Jak dobře víte, všechno je přítomno v nohách. Všechny orgány které jsou v těle jsou zde přítomny. Takže tím, že omýváte nohy, budete také omývat vnitřek. Ale můžete vidět, jak důležité jsou nohy. Když jdete do hinduistického chrámu, první věcí kterou vidíte, jsou nohy Božstva. První věc kterou uděláte je, pokloníte se k nohám. Když jdete k Mistrovi, pokloníte se k nohám. Takže, pokloníte se velikosti, pokloníte se Božství uvnitř, pokloníte se Otci v učiteli. A to je to co  řekl Kristus. Řekl to doslova. Nemusím k tomu ani nic říkat. Není to třeba komentovat. Je to prostě velmi jasné, o této nedualitě Boha v člověku, a také velmi jasné na cestě k realizaci Boha, způsobu seberealizace, nebo jak to chcete nazývat.

Ale realizace Boha, seberealizace, nedosáhnete s pýchou. Nedosáhnete toho když jste velmi arogantní. Dosáhnete toho pouze tehdy, pokud jste pokorní, a On řekl: Lidé budou proti mně. Víte kam jdete a proč. Takže o tom meditujte. Sláva Otci, Synu i Duchu Svatému, nyní a na věky věků. Amen.

Někdy Mistr koná věci tak, aby přivedl žáka na správnou cestu...

Někdy Mistr koná věci tak, aby přivedl žáka na správnou cestu, víte. Jak jsem řekl: nesmí se ptát. Pokud je někdo mistr, ví co je nejlepší. Pak stačí aby se vzdal. I když mysl na to říká "Ne, ne, ne!", pouze být pokorný, pouze při pokoře, pokora sama, odložením toho co vaše arogantní a pyšná mysl říká se můžete opravdu vzdát. A jakmile jste se vzdali, Božství na vás bude sprchovat svou lásku. Bůh vás bude sprchovat svojí milostí a láskou a vy budete pociťovat Jeho lásku neustále, budete cítit jeho radost nepřetržitě - radost, která nemá žádný limit, lásku, která nemá žádný limit.A tato láska, až jí realizujete, až ji budete mít jako poklad ve svém srdci, až ji budete mít jako poklad v každé části vašeho těla, ve své mysli, ve svém srdci, ve své duši - také vy se stanete Mistrem. Vy sami budete šířit lásku. Vy sami budete šířit Boží jméno, protože tak jak je to s Božím jménem, tak je to i s Boží láskou. Čím více máte Boží lásky, tím více se bude šířit, tím více ji nebudete moci udržet, tím více vaše srdce bude explodovat ve snaze vypustit ji.

Mimochodem....

Často podáváme zprávy o větších událostech, při kterých Swami provádí ceremonie a kurzy, poskytuje satsangy a darshany, dává zasvěcení atd. Ale stranou pozornosti širšího publika, probíhá ve všedních dnech spousta drobné práce.

Je to pokaždé znovu faszinující zažít Swamiho, jak někdy mimochodem uděluje krátkou, důležitou lekci pro jednoho nebo několik žáků. Protože i tehdy, když se Swámí navenek ležérně přiblíží, pracuje neustále tak říkajíc vskrytu. A jeho lekce jsou někdy tak subtilní a tak dobře zabalené ve zdánlivých drobnostech, že člověk musí být velmi bdělý a pozorný, aby nepropásl rozhodující větu, nebo slovo.

Nebo jindy řekne něco úplně jasného, co však podle našeho rozumu nedává žádný přímý smysl. To pak vyžaduje od žáka, pokud je tomu otevřený, zahledět se hlouběji do nitra a hledat to skutečné sdělení. Tento způsob učení je sice pro žáka náročnější ale v případě úspěchu značně efektivnější, než kdyby Swami svou naučnou pointu servíroval na podnosu.

V tomto případě se jednalo před několika dny ve Shree Peetha Nilaya o thémata „hrdost“, „pokora“ a „spolupráce“. A o to, že když venku a v někom vidíme a objevíme něco, co nás ruší (a zlobí), že to neseme v sobě. A že i tehdy, když bychom si z hlediska světských pravidel mohli (měli právo) ztěžovat, bychom si měli vzít k srdci větší ponaučení a sice zůstat v pokoře a nesoudit.

Swami k tomu řekl: „S pýchou člověk nezíská vůbec nic, s pokorou všechno“.

Kuru/Springen

Na cestě k realizaci Božství

-->

„Na cestě k realizaci Božství...

Realizace Božství nedosáhneš v hrdosti.

Nedosáhneš toho s domýšlivostí.

Realizace Božství dosáhneš jedině tehdy, když budeš pokorný.

A lidé budou proti tobě.“

Šrí Swámí Vishwananda