Inspirace od Mahavatara Babajiho

Inspirace od Swámího Vishwanandy

Milost Boží

„Když Guru nebo duchovní učitel na sebe vezme karmu svého žáka, žák se většinou nepromění okamžitě v osvícenou bytost. Často má ještě pořád stejné věci jako předtím: Ať už je to hněv, žárlivost, chamtivost, moc, touha po majetku, touha po jménu a slávě nebo jakou životní situaci si právě vytvořil. Příležitostně dosáhne osoba, jejíž karmu Guru odstranil, bezprostředně osvícení; v tom případě je to skrze milost Boží!“
Swami Vishwananda

E-karta: Inspirace od Mahavatára Babajího

Učitel – Mistr – Guru

Šrí Swámí Vishwananda zodpověděl při jednom satsangu následující otázku:

„Když je jednou vytvořeno spojení mezi guruem a žákem, zůstane guru až do chvíle, kdy je dosaženo osvícení ? Po dobu mnoha životů? Přes životy?
Ale co se stane, když žák na základě svěho nezralého rozumu mistra opustí?
Bude se o něj mistr dále starat?“

"Skutečně, role učitele nebo mistra nebo gurua spočívá v tom, že pomáhá žákovi dosáhnout konečného cíle. A samozřejmě to není tak, že mistr musí přijít, když přijde žák. Ale žák musí projít určité věci v životě, určité fáze, nežli dospěje k nohám mistra. Jistě, to je ta milost. A je to opravdu dosti zřídka, protože mistr není tak často – řekněme, že jsi žákem velkého mistra, to neznamená, že ve tvém příštím životě tu musí tvůj mistr být s tebou. Zajisté, z pozice všudypřítomnosti tady bude mistr vždycky a povede tě. Skrze jiného mistra, skrze jiného učitele bude mistr vykonávat svou práci.

A co se stane, když žák z nezralosti mistra opustí?
Dobře, připusťme, že někdo opustí mistra, protože ještě není vědomý, tady budou další možnosti, víte? Přijdou další životy. Jistěže to potrvá déle, ale přijdou jiné příležitosti. A mistr je přirozeně povinen starat se o své děti, jako matka.

Ať už se dítě chová jakkoliv, matka miluje svě děti vždycky, ne? Stejně tak, když se dítě vrátí k matce, odmítne ho matka nebo ne? Neodmítne. Matka bude vždycky doufat, že se dítě možná změní.

Tak je to i u mistrů – budou mít vždy tu naději, že se žák změní. A samozřejmě, že ho vždycky přivítají."

Gurudev hovoří o rozeznání vlastního učitele

Swámí Vishwananda hovoří o schopnosti rozlišování a vycítěného poznání jestli má člověk akceptovat učitele jako svého či nikoliv: „Člověk to musí cítit. Bůh dal lidem srdce aby cítili a mysl, aby rozeznali jestli toto je můj učitel, nebo ne. Nejde tu o to akceptovat prostě nějakého učitele, který vstoupil do něčího života. Člověk to také musí s jistotou poznat a doopravdy hluboko ve svém nitru cítit, zdali je srozuměn. Když jasně cítíš, že tento je tvůj učitel nebo onen je tvůj učitel, pak se plně odevzdej, nepřemýšlej o tom !“

Naše hrdost - 2. část

Při satsangu upozorňuje Swami Vishwananda na další znak hrdosti: „Co dělají lidé tak často?“ táže se. „Obcházejí druhé a mluví o spoustě negativních věcí. A co se přitom děje? Nejen, že sami sebe otráví, ale otravují také další lidi. I toto je druh hrdosti.

Když se projeví, bude Ti bránit v tvé duchovní cestě. Je důležité, abys zaujal vždy kladný postoj, pozitivně smýšlel, cítil a mluvil.

Když zdravíte, říkáte ´Jai Gurudev´. Co je tím myšleno? ´Raduj se, sláva učiteli, guruovi!´Ale kterému guruovi? A kde je?

Je tím míněn guru v tobě, vnitřní guru, který sedí v srdci každého. A přece je to Jagad Guru, (Yogalexikon: světový učitel, univerální učitel), který je směrodatný ve všem v nitru tvého srdce, který převládá v tvém srdci.

Když řekneš ´Jai Gurudev´je to Jagad Guru, kterého tím oslovíš, univerzální guru, který je všude. Tohoto gurua bys měl dobře znát, ale může být pro každého jiný (pozn.překl.: podle víry nebo náboženství ). Můžeš mu dát jakékoli jméno, jakoukoli podobu. Proto to nehraje žádnou roli, jestli prosíš o něco Boha anebo ´gurua´, ale když se obrátíš přímo na satgurua, spojíš se s jagad guruem a vidíš, že v každém srdci je pouze jeden guru.

Když si to zapamatuješ, neřekneš už nikdy: ´Mám pravdu a ty se mýlíš´, protože víš, že to, co máš v sobě ty, je stejně tak i u tvých bližních. Tentýž učitel sídlí v srdci, v různých podobách je v srdci každého.

Naše hrdost - 1.část

„Jak poznám hrdost a jak se hrdost projevuje?“ zní promyšlená otázka jedné účastnice satsangu.

Swámí Vishwananda vysvětluje: “Jeden projev hrdosti je ten, když se sama chválíš a vychloubáš. Myslíš, že všechno, co děláš ty, je správné. Tímto ´ty´ není míněno tvé vnitřní ´TY´, nýbrž tvé vnější ´TY´. S takovou sebechválou bys měla přestat, takové myšlenky musíš ukončit. Je dobře, když u sebe takový druh hrdosti objevíš a poznáš. Snaž se neustále kontrolovat a buď v tom houževnatá.

Další příznak hrdosti je ten, že musíš být vždycky v popředí, myslíš, že musíš být lepší než ostatní. Ale ty víš, že nikdo nemůže být vševědoucí. Když u sebe tento aspekt hrdosti zjistíš, pokus se o to nejlepší. Co to znamená? Ujmi se toho a zůstávej vždycky v pozadí. Nemusíš se svým zevnějškem, fyzicky stavět do pozadí, nýbrž vnitřně.

Když ti tvá mysl lichotí a namlouvá ti, jak jsi báječná, jak velkolepé jsou tvé znalosti a kolik toho v nejrůznějších oborech víš, tak je všemu konec, hrdost se tě zmocnila. V okamžiku, kdy si to uvědomíš, získáš cit pro tento druh hrdosti. A co ti říká tento cit, tento vnitřní hlas? Je dobré, že sis této hrdosti všimla, protože tě ohrožuje na tvé duchovní cestě. Nepokračuj tímto směrem, buď skromná.

Hrdost také může vznikat, když myslíš, že jsi lepší a víš všechno lépe nežli ostatní, dokonce lépe, než sám učitel. Začneš druhé poučovat. A co se stane, když s tebou nesouhlasí? Tak ti je jasné, že máš pravdu. Jenom ty vidíš tu věc správně, ostatní se mýlí.

Když se toto přihodí, dává ti Bůh znovu možnost učit se v životě z vlastních zkušeností, z radostných a špatných událostí. Proč? Abys byla silná a zakotvená v sobě. Proměníš tak hrdost za vnitřní sílu. Ale tato transformace probíhá u každého jinak a je to zcela osobní záležitost.

Gurudev - jedinečný učitel

Swámí Vishwananda: „Neučím způsobem, jakým by vás učil normální učitel. Učím vás životem, zkušenostmi, výzvami. Takto si vypěstujete duchovní sílu. Když nebudete dostatečně silní, nebudete schopni dojít. Když chcete dospět k seberealizaci a dopracovat se realizace Boha, nemůžete být slabí. Musíte být velmi, velmi silní abyste to získali, takový je život. Chcete promarnit čas anebo chcete rychle seberealizaci?

Začněte teď pracovat na své duchovní cestě! Čím svižněji pracujete na na vaší duchovní cestě, tím rychleji toho dosáhnete. A o co horlivěji budete Bohu dělat radost, o to rychleji Ho spatříte jít vedle sebe na vaší duchovní cestě.“

Promluva na téma Guru / Učitel

Předpokládám, že se většina z vás již v životě setkala s více nežli jedním guruem. Ale je tu pouze jediný guru, který se dokáže dotknout vašeho srdce. U toho zůstanete potom celý život. Když mluvíme o guruovi, existují různé názory na to, co "guru" znamená. Je to zcela jednoduše "učitel," učitel na různých úrovních, v různých podobách.

V celém životě, od začátku až do konce máme různé guruy. První guru, kterého potkáme, a který je nám nejbližší, je naše vlastní matka. Ta nás učí jíst, mluvit, chodit, je tu stále a žádný jiný guru ji nemůže nahradit. Je pořád s námi, v radosti i trápení.

Trpí s námi a učí nás pokoře. Je prvním guruem, kterého uctíváme. Ve védách je psáno, že máme nejdříve uctívat svou matku přede všemi ostatními guruy, "Matra déva bába".

Druhým guruem je otec. Ten nás učí být silnými. Mnozí možná řeknou, "ó, otec, ten je vždy tak přísný ...", ale právě proto hraje velmi důležitou roli. Nabádá dítě k síle, aby si mohlo vybudovat dobrý život.

Dalším guruem je náš učitel ve škole. Když vyrůstáme, přijde čas, kdy musíme jít do školy. Tam máme různé učitele, kteří nás vyučují v různých oborech, které potřebujeme v životě.

Každý tedy musí projít životní období s těmito třemi guruy, nemůže se jim vyhnout a říct "ne, toho teď vynechám ...". Všechny nás porodila matka, všichni máme otce a všichni máme školní vzdělání. Ať už přijde mistr, avatár či dokonce kdyby se sám Bůh inkarnoval, musel by si tyto tři guruy prožít.

Svatí, jak je v křesťanství nazýváme, by byli označeni v Indii jako guruové. V Indii jsou nazýváni jako sádhuové, ršiové, muniové ... různými jmény, která znamenají totéž – učitel.

Když tedy projdeme těmito základními guruy našeho života, dospějeme jednoho dne k názoru, že život by snad měl být něco víc, nežli jen práce, jídlo a spánek. Na tomto místě začne naše hledání. Hledání, které jde pořád dál. Je to hledání vnitřní pravdy.

Existují různá "volání" po guruovi, jak gurua najít. Někteří lidé hledají gurua, protože zaslechli ve svém srdci vnitřní volání. Jiní zase prodělávají problémy, které nemohou sami vyřešit a potřebují podporu, někoho, kdo je v této době starosti, strachu a smutku povede.

Někteří jedou proto do Indie, jiní dají zase přednost tomu zůstat tady na Západě a jdou například do kláštera. Někteří, jejichž posláním je odevzdat se zcela Bohu, se stanou mnichem, jeptiškou, nebo sádhuem, jak se říká v Indii. Podřídí se svému guruovi a následují jeho učení.

Guruové mají různé aspekty. Jako všude existuje také u guruů jistý druh "hierarchie". Na nejvyšším místě stojí "param guru", neboli univerzální guru. Tito guruové nebo mistři se inkarnují přímo z Boha. Samozřejmě přicházíme my všichni také od Boha. Ale param guruové se vtělí již s vševědoucností a všemohoucností boží. Ježíš Kristus, Ráma a Kršna byli param guruové. Tito mistři položili základy k tomu, aby ukázali celým davům lidstva cestu. I když opustili svá těla nebo se dematerializovali, jsou zde přesto ještě přítomni. Kdykoli je zavoláme, jsou tady. Jejich doba inkarnace ve fyzickém těle je omezena. Potom potřebují nějaký důvod k opuštění Země, když předali svá poselství. Například Kršna, tento nádherný avatár, zemřel na jednoduché zranění šípem do nohy. Toto jsou ale jenom záminky, aby se tak mohli zase vrátit ke své pravé podobě.

Potom je v hierarchii džagat guru. Džagat guru má přímé propojení s Bohem. Narodí se "normálně" a během svého pozemského života dosáhne božského stavu. Stejně jako všichni ostatní gurové, jen s tím rozdílem, že v nich je Boží milost silněji přítomna.

Ve Starém zákoně je řeč o Mojžíšovi. Ten byl v neustálém spojení s Bohem. Pokaždé, když se uchýlil do ústraní, byl tady Bůh a mluvil k němu. Podobně to bylo u Abraháma. Dalšími příklady jsou mahávatár Bábádží a boží matka Marie. Jsou vždy v kontaktu s Bohem ve snaze pomáhat lidem a ujmout se jich. Je jich mnoho, vyjmenoval jsem jenom několik z nich.

Další jsou sadguruové, jako Sáí Bába ze Širdí, nebo mnoho svatých na Západě jako svatý Martin, svatý Mikuláš, nebo dřívější mistři jako Sókrates, Platón atd. Toto jsou sadguruové, kteří jsou "inspirováni" džagatguruy, a předávají učení svými vlastními slovy a ve vlastní interpretaci lidem (v jednodušší formě). Sadguruové jsou vždy v blízkosti lidí. Odpovídají na jejich otázky a pobízejí je, aby sami pátrali. Cítí nesmírnou lásku vůči lidem. Dokonce pouhá přítomnost sadgurua může lidi přivést k osvícení.

Tito se pak mohou sami stát sadguruy a sdílet své učení s lidmi.

Někteří lidé říkají: "Nepotřebujeme žádného mistra, který nás vede, můžeme Boha dosáhnout sami."

Mají pravdu. Člověk může Boha najít i bez učitele. V lidech existují ovšem znovu a znovu pochybnosti, a právě tyto pochybnosti jim zabraňují v tom, aby dospěli k sebepoznání. Kromě toho přinášejí pochybnosti s sebou také pýchu. To je okamžik, ve kterém guru udělá jasno a vede žáka k vyjasnění jeho pochybností. A když se objeví pýcha, dokáže ji guru zničit.

Může nastat doba, kdy si tě guru vůbec nevšímá a nemluví s tebou, třebaže jej velmi miluješ.

Guru ví, co je pro jeho dítě dobré. Proto něco takového dělá, aby své dítě zase uzemnil, a "přivedl zpět na zem". Aby pochopilo, že božství je zde a nyní, v jednoduchosti a pokoře, ne v pýše a egoismu. Často se stává, že lidé chtějí gurua poučit. Řeknou například: "Ne, to není správné, co říkáš, musíš to dělat jinak." Guru na to nic neřekne, jen se usměje. Toto je guruova pokora. Dovolí ti, aby sis myslel, že nic neví, třebaže ví velmi mnoho. Skrývá své vědění v pokladu svého srdce. Když se někdo stal mistrem všech smyslů a mistrem myšlenek jako sadguru, zůstane vždy pokorný.

Tito mistři jsou skutečně "realizované" duše. Po staletí k nim přicházeli lidé, dokonce i po jejich smrti k jejich hrobům, s prosbou o pomoc. I po smrti tu ještě jsou a pomáhají lidem. Tak velká je láska k jejich dětem, že vyslyší jejich upřímné modlitby. Mnozí z nich založili také kláštery a řády, které nesou zodpovědnost za ty, kteří se chtějí Bohu zcela odevzdat (např. svatý Benedikt a svatý František). Na Východě založil svámí Vivékánanda mnoho institucí.

Nad nimi stojí vždy param guruové, jako "zakladatelé" světových církví, Ježíš, Buddha, Muhammad atd.

To vše nás vede k závěru, že guru je mostem, který spojuje rozum s duší. Guru toto umění již zvládnul, například jógou nebo námasmaranou (opakováním božích jmen). Mistr však nikdy své božství nevyjeví, ukáže vždy lidskou osobnost.

Aby mohl být lidem nablízku, musí se Bůh stát člověkem.

Proto se také guru normálně (lidsky) chová. To je často lidem nepochopitelné.

Potom říkají: "Proč je ten guru takový? Chová se tak normálně, tak lidsky!" A potom začne rozum posuzovat a říká: "To je špatný guru, ten druhý je lepší", aniž by věděl, že všichni mistři slouží stejnému Všemohoucímu, Bohu, který je v každém přítomen.

Přesně tam nás chce mistr dovést, každý svým způsobem, k vnitřnímu guruovi. Mluvil jsem teď hodně o vnějších guruech. Když se však ponoříte hlouběji do učení všech těchto guruů, zjistíte, že jejich cílem bylo přivést žáka do nitra, kde sídlí ten opravdový guru, opravdový Bůh.

Říkáme: "Gurur brahma, gurur višnu, gurur dévó mahéšvaraha, gurur sakšát parabrahma, tasmai Šrí guravé namaha."

Toto je opěvování gurua, jako Stvořitele, jako Ochránce, jako Mahešvary, jako ničitele. Vše, co bylo stvořeno, podléhá zákonu přírody a nakonec zanikne. Mistr vede žáka k tomu, aby tyto tři věci překonal – narození, život a smrt. Nechává žáka poznat, co "smrt" skutečně znamená. Většina lidí má ze smrti strach. Strach opustit tento svět. Přitom zapomínají, že život po smrti těla pokračuje. Když toto tělo opustíš, neumřeš přitom doopravdy, jen tělo se mění. Stejně, jako se převlékáš, když tvé šatstvo je špinavé, nebo roztrhané. Musíš se převléknout, jinak na tebe nebude hezký pohled. To je tedy cesta gurua, most, který spojuje rozum se srdcem. Budeš gurua vždy potřebovat, i po smrti tu stále bude a povede tě.

Až jednou staneš před svým guruem, vycítíš to. Budeš k němu cítit tolik lásky, jako kdyby sis ho chtěl navždy přivlastnit, tolik ho budeš milovat a přát si, abys byl neustále v jeho blízkosti.

A když se pak zeptáš, jestli je tvůj guru, odpoví ti "ano", protože tato láska bude pro tebe tak přitažlivá. Můžeš jít za stovkami guruů a nikdy nepocítíš tak silnou přitažlivost, jako když potkáš svého gurua. Tvůj guru tě bude volat, protože tě zná lépe, než se znáš sám. Když se pak budeš chtít dostat dál, musíš se mu zcela odevzdat a dbát jeho slov. Poslyšte tento krátky příběh. Byl jednou jeden muž, který hledal mahávatára Babádžího. Hledal všude a myslel, že jedině sám Babádží může být jeho guruem. Konečně našel Babádžího v Himálaji. Když ho Babádží uviděl, zeptal se, co od něj chce. A muž odpověděl: "Hledám tě, mistře, už velmi dlouho. Chci, abys mne vedl a byl mým guruem". Babádží odpověděl: "Skoč z této skály." Muž šel a skočil skutečně z vysoké skály a při pádu se zabil. Poté řekl Babádží jednomu ze svých žáků: "Jdi, najdi jeho tělo a přines je ke mně." Když pak přinesl to tělo zpátky, pokropil je Babádží trochou vody a muž zase ožil."

Toto je příklad úplného oddání guruovi. Neříká, že se máte stát otroky, opravdový guru od vás nebude nikdy vyžadovat peníze nebo jiné materiální věci. Ale žádá od vás, abyste následovali jeho slov, jelikož vás svou milostí zavede do vyšších duchovních úrovní, kde zažijete blaženost, kde boží láska bude neustále proudit každou vaší buňkou. Nejen vaším rozumem, nejen vaším srdcem, nýbrž veškerými částmi vašeho těla. Pochopíte, že každé individuum je částí boží lásky. Když Bůh stvořil člověka, usídlil se v jeho srdci. Ale lidé jsou tolik zaměstnaní světem, že jeho pravé místo nenajdou. Mistr vás tedy povede na toto místo a jeho milostí se sami uskutečníte a objevíte toho pravého gurua, lásku, Boha, vyšší Já.

Džaj gurudév (Tímto pozdravem uctíváme vnitřního gurua v každém člověku)
Velikonoční svátky roku 2004

(www.casopisdotek.cz/mistri/viswananda.php)