„Jak poznám hrdost a jak se hrdost projevuje?“ zní promyšlená otázka jedné účastnice satsangu.
Swámí Vishwananda vysvětluje: “Jeden projev hrdosti je ten, když se sama chválíš a vychloubáš. Myslíš, že všechno, co děláš ty, je správné. Tímto ´ty´ není míněno tvé vnitřní ´TY´, nýbrž tvé vnější ´TY´. S takovou sebechválou bys měla přestat, takové myšlenky musíš ukončit. Je dobře, když u sebe takový druh hrdosti objevíš a poznáš. Snaž se neustále kontrolovat a buď v tom houževnatá.
Další příznak hrdosti je ten, že musíš být vždycky v popředí, myslíš, že musíš být lepší než ostatní. Ale ty víš, že nikdo nemůže být vševědoucí. Když u sebe tento aspekt hrdosti zjistíš, pokus se o to nejlepší. Co to znamená? Ujmi se toho a zůstávej vždycky v pozadí. Nemusíš se svým zevnějškem, fyzicky stavět do pozadí, nýbrž vnitřně.
Když ti tvá mysl lichotí a namlouvá ti, jak jsi báječná, jak velkolepé jsou tvé znalosti a kolik toho v nejrůznějších oborech víš, tak je všemu konec, hrdost se tě zmocnila. V okamžiku, kdy si to uvědomíš, získáš cit pro tento druh hrdosti. A co ti říká tento cit, tento vnitřní hlas? Je dobré, že sis této hrdosti všimla, protože tě ohrožuje na tvé duchovní cestě. Nepokračuj tímto směrem, buď skromná.
Hrdost také může vznikat, když myslíš, že jsi lepší a víš všechno lépe nežli ostatní, dokonce lépe, než sám učitel. Začneš druhé poučovat. A co se stane, když s tebou nesouhlasí? Tak ti je jasné, že máš pravdu. Jenom ty vidíš tu věc správně, ostatní se mýlí.
Když se toto přihodí, dává ti Bůh znovu možnost učit se v životě z vlastních zkušeností, z radostných a špatných událostí. Proč? Abys byla silná a zakotvená v sobě. Proměníš tak hrdost za vnitřní sílu. Ale tato transformace probíhá u každého jinak a je to zcela osobní záležitost.
Žádné komentáře:
Okomentovat