Mistr může dát seberealizaci.

Když se vydáte na duchovní cestu, máte jisté cíle a jistá odhodlání. Nic vám nemůže ve vaší cestě bránit, a vy by jste neměli připustit nic, co by vás od vaší cesty odvracelo. Máte odhodlání k realizaci Božství nebo osvícení, stát se relizovanou bytostí. Tu práci musíte konat teď - ne čekat na rok 2012 až Bůh prostě řekne: „O.K. Tolik je miluji, že jim prostě všem stejně dám seberealizaci“.

Pochopte jednu věc: Kdykoli Bůh dává, dává v souladu s tou dobou a podle toho zda je možné věci zvládnout nebo ne. Nedá vám nic co může navenek napáchat velkou škodu. Nedá vám realizaci dokud ji nezvládnete… Je tam také velká zodpovědnost a vy budete muset projít určitým čištěním, aby jste toho dosáhli…

Krišna to udělal. Projevené Božství to může udělat (může dát někomu seberealizaci). Mistr to může udělat, ano, ale je také na každém osobně určit si cíl tak velký jaký chce. Nejen Krišna, mnozí mohli dát tuto realizaci. V Bibli Kristus vždy říkal: „Sešlu svého Ducha na vás“. Během Letnic Duch Svatý sestoupil na apoštoly. Samozřejmě, Mistr tak může učinit. Dotek Mistra, když je žák plně připraven, může dát takovou realizaci. Musíme mít pro to takové odhodlání. Když někdo něco sní, jeho žaludek nebude plný, ale v duchovní oblasti je to možné.

Za Krišnova života, když Pánduovci/Pandavas byli v exilu v pralese, objevil se tam moudrý muž - riši. Přišel do domu Draupadi a pěti Pandavas a řekl jim: „Rád bych něco snědl, ale nejdříve půjdeme a dáme si koupel. Potom, až se vrátíme, mohli bychom si u vás dát jídlo. Pandavas neměli ve svém domě nic. Jediná naděje Draupadi byla obrátit se ke Krišnovi. Tak zavřela oči a volala Krišnu.

V tu chvíli Krišna přišel a řekl: „Má drahá sestro, co mi můžeš nabídnout k jídlu? Jsem tak hladový. Draupadi se podívala na Krišnu a řekla. „Nemám nic, můj Pane. Nemám nic co bych Ti dala.“ Nato Krišna odpověděl: „Jseš si jistá, že nemáš nic? Ukaž mi pánev.“ Draupadi ukázala Krišnovi pánev. Bylo tam pouze jedno zrnko rýže na dně pánve a Krišna ho vzal a snědl. Když ho snědl, povídá: „Oh, můj žaludek je plný.“

Co se stalo? Když riši dokončil koupel v Ganze, jeho žaludek byl úplně plný. Tak k Draupadi nešel.

Pro Mistra je tedy lehké dát realizaci, ale musíte být připraveni.

Z vaší strany, jak jsem řekl, je velmi důležitý cíl být připraven. Není to o roce 2012 nebo nějakém jiném roce. Tytéž věci se říkaly v roce 2000, když všichni očekávali že se něco stane, ale nestalo se nic. Co se odehrálo je, že se lidé stali více duchovními. Lidé hledají Pravdu, což je velmi dobré. Vědět o svém Já nebo dojít do bodu realizace svého Já je velmi důležité.

Odhodlání musí být založeno na lásce, ne na strachu.

(z knihy Sri Swamiho Vishwanandy - Just Love 2)

E-karta: Inspirace od Swámího Vishwanandy

E-karta: Inspirace od Swámího Vishwanandy

P.S. E-karty "Moudrost lásky" vycházejí v překladu Kateřiny Pařízkové/Č.R.

Co znamená "Satsang" ?

Den před Štedrým večerem 2009 pozval Swámí Vishwananda spontánně všechny lidi, kteří se nacházeli v Centru Springen k satsangu. Z tohoto významného večera zde postupně zveřejníme všechny odpovědi Swámího Vishwanandy přítomným.

Swámí Vishwananda: “Toto nám dává příležitost být pospolu. To je také význam slova satsang. Není-liž pravda? Setkat se.

Ale za jakým účelem se setkat? Lidé se velmi často scházejí, aby mohli pomlouvat, není tomu tak ? To je to nejoblíbenější téma lidí. Když je co pomlouvat, jsou velice rádi pohromadě.

Ale ti lidé, kteří se nacházejí na duchovní cestě, jsou také rádi spolu, aby chválili Boha, viďte? A tak jsou tu různé způsoby toho, jak se lidé snaží sejít, aby je někdo vyslechl, aby diskutovali a sdíleli. A to je to, co nás posiluje, co nás vnitřně posiluje – setkání.

Samozřejmě, že člověk může svou duchovní cestu praktikovat také sám. To je také silné. Ale když se lidé sejdou, je tu úplně jiná energie. Je to tak, že každý má tentýž cíl, a každý je ve stejné vibraci. To je mnohem silnější.

Toto je tedy význam slova satsang. Sejít se a sjednotit v jedné energii, za jedním cílem, který každého nadchnul.

Nescházíme se, abychom viděli, jak krásně je někdo oblečený, nebo slyšeli jak krásný je můj hlas, nebo hlas někoho jiného. Nescházíme se, abychom se dělali zajímavými.

Ale setkáváme se, abychom v sobě vybudovali naši základnu. Můžeme vybudovat naši sílu k uskutečnění Boha nebo seberealizaci.

Je to taková škoda vidět, že se lidé často sejdou, aby mohli mluvit o druhých lidech, žvanit o tom, co druhá osoba udělala. (Usmívá se). Ale co někdo udělal, to není vaše věc, je to záležitost této osoby. (Usmívá se). Starejte se o vaše vlastní záležitosti; ale právě to dnes lidé nedělají. Nedívají se na sebe, nýbrž na druhé a zapomínají, co řekl Kristus: ´Chyba, kterou vidíš v druhých lidech, úsudek, který o druhých vyneseš, je tvůj vlastní úsudek o tobě samém´“.

Gurudev - jedinečný učitel

Swámí Vishwananda: „Neučím způsobem, jakým by vás učil normální učitel. Učím vás životem, zkušenostmi, výzvami. Takto si vypěstujete duchovní sílu. Když nebudete dostatečně silní, nebudete schopni dojít. Když chcete dospět k seberealizaci a dopracovat se realizace Boha, nemůžete být slabí. Musíte být velmi, velmi silní abyste to získali, takový je život. Chcete promarnit čas anebo chcete rychle seberealizaci?

Začněte teď pracovat na své duchovní cestě! Čím svižněji pracujete na na vaší duchovní cestě, tím rychleji toho dosáhnete. A o co horlivěji budete Bohu dělat radost, o to rychleji Ho spatříte jít vedle sebe na vaší duchovní cestě.“

Blahoslavení chudí duchem

Přepis promluvy Šrí Swámího Vishwanandy před darshanem, dne 19. prosince 2009 v Centru Springen, Německo.

Šrí Swámí Vishwananda: Jai Gurudev! (Publikum: Jai Gurudev!)

Před několika dny jsem dostal otázku. Někdo se ptal: „Swámíjí, vždycky říkáš to, co říkal i Kristus 'Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je Království nebeské.' „ Ta osoba se mě ptala: „Máme být nevědoucí?“ Inu, to není to, co jsem řekl. Podívejte se: „Blahoslavení chudí duchem“. Kristus ve skutečnosti nemyslel, že musíte být úplně nevědoucí, aby jste uskutečnili Boha. On myslel toto: Člověk musí vědět o Bohu, protože když jste arogantní, nedozvíte se vůbec nic. Velmi často však vyvolávají znalosti hrdost a my se tolik držíme našich vědomostí, že je tím zastíněna dokonce skutečnost. Když nevíte nic, to není samozřejmě dobré.

V podstatě je dobře, když je obojí v rovnováze, ale současně musíte, když chcete realizovat Boha, odložit obojí. Vědomosti souvisí s rozumem a když chcete rozumět Božství rozumem, je to marné. Nebudete nikdy schopni porozumět. Chceme něco pochopit, co nelze uchopit, co není fyzické.

Ale náš rozum, dokonce naše srdce chápe jen to, co je fyzické, co může uchopit, co můžeme ovládat.

Přesně jako v tom příkladu, který jsem vám před tím dal: Co uděláte, když se vám zabodne trn do paty? Zkoušíte něco; vezmete druhý trn na to, abyste jej odstranili. Použijete jiný trn, aby jste jej vytáhli. Ale schováte si je oba, nebo je odhodíte? Nu? Nesbírate je. Totéž: Když chcete odstranit trn nevědomosti, potřebujete k tomu trn znalosti. Čím více se přibližujete k Božství, čím více se k sobě blížíte, tím spíše musíte obojí dát stranou, protože to vytváří blokádu.

Jednou se ptal Lakshmana, Rámův bratr, při pohledu na Vashishtu, který hořce oplakával úmrtí svého syna. Vashishta, který je považován za jednoho z největších světců a který je tak znalý ve Védách a který je tak moudrý, co se týče vědomí a všeho jiného. Lakshmana na to řekl: “Jak je to možné?“

Rama se usmál a odpověděl: „Můj milý bratře, tam kde jsou vědomosti, je také nevědomost. Když člověk oplývá vědomostí, musí oplývat veškerými vědomostmi a ne jen určitými vědomostmi.

Je to stejné: Když si uvědomíte světlo, musíte si být vědomi také temnoty. Toto je dualita věcí. Jsme však omezeni na tuto dualitu anebo se nacházíme mimo ni? Nuže? (Někdo: omezeni).

Kdo jsme ve skutečnosti? Žijeme život na Zemi. Jsme upoutaní na tuto dualitu? Svým způsobem ano - jsme na ni upoutaní, protože jsme tu ve fyzickém světě.

Ale když se identifikujeme s opravdovým Já - naše opravdové Já není vázano touto dualitou.

Všechno závisí na tom, s čím se identifikujeme. A to je to, o co jde na vaší duchovní cestě nebo při vašem duchovním vývoji – překonat tuto dualitu věcí a dosáhnout mimoduálního stavu. Tento stav bez duality nemůžete s omezením, které si sami nařizujete, dosáhnout. Jedině, když se nad to povznesete, nad tímto omezením se stanete svým pravým Já.

A co je toto Já, o kterém jsme stále mluvili? Duch? Co je to duch? Víme, že je to Slovo. Poznali jsme to? Odpověď zní: „Ano“. Od prvního dne, kdy jste na Zemi až do konce se setkáváte se svým vlastním Já, ale člověk si to neuvědomuje. Pozastavili jste se někdy a zeptali sebe sama: „Co oživuje toto tělo?“ (Někdo: Bůh) Bůh – a duše je Jeho částí. Pravděpodobně je to malá část, ale v této malé části je celek. Toto je Boží mystérium. Dokonce v jedné molekule Božství, Boha. Celek je uvnitř. A to je to, co jsme. My nejsme jen lidské bytosti. (Usmívá se)

A když vezmeme do rukou Bibli, co je v ní psáno? Dokonce ve Védách stojí: Bůh stvořil člověka k obrazu Svému. Védy o tom mluví a vysvětlují: Všichni přicházíme z Jednoty a do Jednoty se vrátíme. Nezáleží na tom, jak dlouho tady chceme zůstat, ale vrátíme se do Jednoty. To je naše opravdová realita – pouze Jeho realita. Na konec je pouze On, který zůstává. Čím rychleji to pochopíme, tím rychleji jej dosáhneme. Toto je volba, kterou máme, udělat to rychle nebo pomaleji. Je to na každém z vás. (Usmívá se). Tak......víte, co máte dělat? (Smích) Víte, co chcete? (Publikum: Ano). Tak teď záleží na vás, abyste trochu pracovali. (Směje se)

Jai Gurudev! (Publikum: Jai Gurudev)

(Začíná zpívat bhajan)