Jak může Sri Swami Vishwananda rozpustit ego svou láskou?

Během daršanu Sri Swamiho Vishwanandy, který se konal 22. února ve Shree Peetha Nilaya, spolu hovořili dva rezidenti, o jejich zkušenostech se Swamim. Hlavní tématem bylo, jak vidět Lásku Gurua ve všem co On dělá, obzvláště, když nás plísní. Níže si můžete přečíst jednu z těchto výpovědí.

Sri Swami Vishwananda již několikrát řekl: 

„Boží láska je přítomna ve vašem srdci vždy, 

ale co jí překrývá, je prach arogance, pýchy, 

ega. Všechno toto zakrývá Božské Světlo."

(JL2, str. 42)

2. února do Shree Peetha Nilaya  přijelo asi 500 lidí, aby se setkali se Swamim Vishwanandou a obdrželi Jeho osobní daršan.

Během více než 6 hodin Sri Swami  Vishwananda seděl v Jeho křesle a otevíral Božskou Lásku v každém jednotlivci, stejně tak jako kolektivně ve všech v daršanové hale, po celou dobu.

Pouze seberealizovaný Guru může pomoci překonat aroganci, pýchu, ego a rozvíjet skutečnou pokoru. V průběhu tohoto měsíce února nám Swamiji poslal několik zpráv přes Twitter, které nám tuto nádhernou pravdu připomínají:

„Život se stává jednoduchým, čím více člověk pěstuje pokoru, rozlišování a vstřícnost vůči všem, tím menší bude ego, pýcha a arogance, atd...“

„S pomocí Gurua, to On činí vše snadné pro oddané, aby šli po cestě hladce a snadno, protože On sám bere na sebe tu podstatnou část.“

„Velcí si uvědomili, že klaněním se Guruovi se stávají pokornými, tichými a že jejich ego v mysli se rozpouští a jejich srdce cítí blaženost.“

„Když Vás Guru hubuje, měli byste cítit velké štěstí, protože tím vás považuje za Jemu blízké, zajímá se o vás a pečuje o vaši realizaci."

Svědectví

Před několika lety, když jsem se rozhodl odevzdat Guruovi, jsem vzal kokos a nesl jej na interviu s Gurujim  (Sri Swamim Vishwanandou).

Zatímco jsem šel směrem k chrámu, kde intervia s Gurujim probíhala, potkal jsem na cestě Ruchitu a ona řekla: „Co to děláš?" Odpověděl jsem: „Mám rozhovor s Gurujim a chystám se Mu odevzdat svůj život." Zeptala se: „A co s tím kokosem?" Řekl jsem: „Ty nic nevíš! Ten kokos symbolizuje ego, a pokud jdeš k Mistrovi a přinášíš mu ten kokos, tak ukazuješ, že mu tím odevzdáváš své ego. A chci Mu říci: „Přeji si, abys zničil mé ego!“

Podívala se na mě a řekla: „Proč? Proč chceš zničit své ego? Víš, o co žádáš?  Já bych Ho požádala: „Prosím, mohl byste rozpustit mé ego v lásce?" 

A já si pomyslel: „Hmm, jo, to zní dobře!" Efekt je stejný, ale zní to jemněji, jako snazší způsob.

Když jsem ukázal Gurujimu kokos, On se na mne podíval a zeptal se: „Co je to?" Řekl jsem: „Guruji, přeji si, abys rozpustil mé ego v lásce."

Vzal si kokosový ořech, přijal ho a já si myslel: „Je to dobrý! Budu mít snadný život, protože všechno, co On bude dělat, je, že mne bude milovat. On nic neničí, takže to půjde hladce, lehce."

Ve skutečnosti jsem si ale říkal, jak by to asi udělal, jak by mohl rozpustit ego v lásce.

Ale když to přijal, tak jsem si říkal, že musí mít své způsoby.

Chtěl bych vám vyprávět dva příběhy, které souvisí s touto Mistrovou schopností  ničit ego láskou...

St. Parthenius Chios byl velkým světcem na ostrově Chios. Měl žáka, který byl bývalý námořník. Byl to hrubý člověk, když se rozhodl odevzdat svůj život Guruovi, St. Partheniusovi. Na začátku byl velmi motivovaný, ale brzy motivaci ztratil. Každý z nás ví, že nové koště dobře mete, ale čím více se dostáváte do rutiny, vše se stává těžší a těžší.

Takže začal být dosti naštvaný, když mu St. Parthenius dával rady nebo když mu spílal. Jenže tenhle student byl tak vznětlivý, že ztratil kontrolu a jednou sv. Partheniuse uhodil na tvář.  V tu dobu byl již St. Parthenius  velmi starý, takže upadl v bezvědomí na podlahu. Po tomto činu, z pocitu viny a hanby, žák odešel.

Když se St. Parthenius vzpamatoval, první věc, kterou udělal, bylo, že hledal studenta, který ho udeřil. Hledal ho po celém ostrově Chios, a když ho konečně našel, tak žák od něj utíkal. St. Parthenius běžel za ním a volal: „Prosím přestaň, prosím přestaň! Zůstaň tady!"

Padl na kolena a omlouval se mu: „Prosím, prosím, vrať se do kláštera! Prosím, odpusť mi! Vrať se se mnou do kláštera a zůstaň tam!" 
Tento incident se dotkl oddaného natolik, že všechen jeho hněv a frustrace se změnily na výčitky svědomí. Vrátil se do kláštera a skrze milost svého učitele, znovu cítil lásku k Bohu a nadšení na své cestě. Několik dní sloužil velmi dobře a pak zemřel.

Bylo zřejmé, St. Parthenius věděl, že má umřít, protože taková urážka mistra nezůstává bez následků. Ale skrze milost svého učitele mu bylo odpuštěno, dostal lásku od svého učitele, a když zemřel, řekněme, že byl uchráněn před peklem a dosáhl království Božího skrze modlitby tohoto světce.

Také je jedna velice pěkná historka v hinduismu... 
kdy všichni rišiové, všichni velcí mudrci, se scházeli na obřad yagny, obětního ohně a strachovali se: „Kdo je hoden, abychom ho uctívali?“

Takže mudrc Bhrigu řekl: „Zjistím, kdo je hoden našeho uctívání."

Nejprve šel do Brahma Loky. Tam záměrně provokoval Brahmu, svého vlastního otce, který se okamžitě rozlobil.  Bhrigu Brahmu proklel, že by nikdy neměl být uctíván na Zemi. A skutečně, na celém světě je pro Brahmu jen jeden chrám.

A tak rozhněvaný mudrc odešel a šel do Šiva Loky, na Kailaš. Jenže Šiva měl právě příjemný čas s Parvati a Bhrigu nebyl vítán. Ten se velmi rozhněval a proklel také Šivu, že by měl být uctíván pouze ve formě Lingamu a nikdy ne v jeho pravé podstatě. Šiva také toto prokletí přijal.

A potom šel do Vaikunty, do Višnu Loky. Když tam přijel, viděl, jak tam Mahavišnu leží na Adhišéšovi a nikdo velkého mudrce nevítá. Mudrc byl sám na sebe a na své úspěchy velice pyšný a myslel si: „Co se to děje? Já jsem tady! Měli byste mne uctívat!“ V hinduistické tradici, když někam přijde mudrc, tak ho lidé musí uctívat. A když si ho třeba nevšimnete, tak je to urážka.

Takže, co Bhrigu udělal?  Byl tak rozzuřený, že šel k Mahavišnuovi a kopnul ho do hrudi. A jaká byla reakce Mahavišnua? Místo, aby na něj křičel, tak řekl: „Oh, velký mudrci, je mi to tak líto! Nevšiml jsem si, že jsi zde! Omlouvám se Ti, že jsem Tě nepřivítal. Oh, můj Bože, ty jsi dokonce kopal do mé tvrdé hrudi svými měkkými nohami. Pravděpodobně sis ublížil. Pojď sem!“ A tak se sklonil k mudrci a říkal: „Dovol mi se podívat na tvou nohu!“  A začal prohmatávat nohu mudrce.

Bhrigu, který si nejdříve myslel:  „Jo, to je pravda! Měl by ses mi omluvit!“ Pak ale, když viděl Pána všech Pánů samotného, jak klečí před ním a jak mu prohmatává nohu, dávajíc mu lásku, najednou se něco v jeho srdci změnilo. Cítil tu lásku, která přicházela od Boha, zalitoval svých činů a začal plakat. Nakonec padl k nohám Mahavišnua.

V těchto dvou příbězích dvou rozdílných tradic můžeme vidět, jak Bůh a Guru velice snadno zlomí ego láskou.

Kolikrát mi Guruji něco říkal a já jsem to nechtěl slyšet? Kolikrát mi vynadal? Kolikrát vám vynadal?

Kolikrát řekl něco, co jste nechtěli slyšet? Šli jste tam s otázkou, měli  jste už svou vlastní odpověď  a On vám řekl něco jiného, co jste nechtěli slyšet a najednou jste se rozzlobili? Mačká tlačítka, která ví moc dobře, kde jsou.

Takže, kolikrát jsem živil tuto zlobu, tuto frustraci a liboval si v tom, a dokonce jsem kritizoval v mysli Jeho reakce a Jeho slova?  Kolikrát se tohle stalo vám?

Nejsou tyto myšlenky a činy nepřímo políček do tváře od Gurua, který nechce nic jiného, než ve vás probudit lásku?  Stejně tak, jako to učinil Parthenius u svého oddaného.

Kolikrát jste se cítili ignorováni? Jaký je to pocit být ignorován? Co to s vámi uvnitř dělá? Jak často jsem sledoval tuto žárlivost, která se uvnitř probouzí, a klepy. Začneme soudit ostatní a myslet si: „Proč on? Proč ona, proč ne já? Ani se na mě nepodíval. Tamten člověk má tolik… "

Nestalo se vám to nebo většině z vás, nebo alespoň těm, kdo Ho znají, a těm, kteří touží po Jeho lásce? A nevzbudilo to žárlivost a negativitu uvnitř vás?

Můžu mluvit za sebe, děje se to pořád zas a znovu a já jsem z toho smutný, protože tak nějak šlapu po celém Jeho učení svýma nohama. Láska je jediné, co On je a dává.

Kdy si uvědomíme, že všechno co dělá, všechno co On je, všechno co se děje v našem životě je pro naše dobro?

Kdy Ho přestanu pohlavkovat a kopat? Kdy se staneme tou čistou LÁSKOU, kterou On chce, abychom byli?

Modlím se, aby to bylo velice brzo, také se modlím, abychom z Jeho milosti mohli získat tuto čistou a věčnou lásku k Němu a k Bohu, abychom se mohli zcela odevzdat k Jeho lotosovým nohám.

Tedy asi takto já vidím stále víc a víc, jak On rozpouští mé ego s láskou.

Pramod, Shree Peetha Nilaya

(překlad: Kaltikeyani, Č.R.)

Hluboko uvnitř si uvědomujete, že realitu lze poznat pouze tehdy, když se odevzdáte Božským nohám.

Dokud člověk neodevzdá mysl, 

je jejím otrokem. 

Naše mysl je spoutána pěti závislostmi: chamtivostí, chtíčem, hněvem, egem, žárlivostí. 



Jedná se o pět velkých vlastností, které naši mysl vytvářejí a nejsilnější z nich je ego. 

Namísto odevzdání mysli Bohu, člověk odevzdává pýchu a ego všem ostatním věcem, kromě Pána.

To je důvod, proč jsme neklidní, protože mysl není na správném místě. Duše uvnitř nás vyskakuje a říká nám: "Hej, mysli, vzdej se!" Ale mysl říká: "Ne! Jsem zahlcena svými vlastními starostmi, protože tak tě mohu zcela stáhnout dolů." Duše řekne: "Ale to je jen iluze."
Protože - hluboko uvnitř - si uvědomujete, že realitu lze poznat pouze tehdy, když se odevzdáte Božským nohám, když poznáte tajemství svého vtělení, když si uvědomíte svou dharmu, svou povinnost zde a dosáhnete jí. Hluboko uvnitř o tom každý z vás ví. Není to o mně, že to říkám, je to o vás samotných, abyste si to uvědomili.

Ale mysl to činí nemožné, protože kdykoli řekneme: "Nedělej něco, odděl se od toho“, co mysl udělá? Mysl se stane více aktivní a říká: "Ne, ne, ne, Udělej to!" Ale ve chvíli, kdy to uděláte, jste v tom zapleteni. A člověk je veden k dalšímu. Nikdy to nekončí! Pak, když se ohlédnete zpět, říkáte: "Jejda, kdybych to mohl změnit od začátku, změnil bych to!" 

Kolikrát v životě jste udělali nějaké rozhodnutí a pak, poté, jste řekli, "Měl jsem to udělat jinak!" 

Tak to je.

Sri Swami Vishwananda hovoří o pýše...

Swami říká:

Hiranyakashipu symbolizuje pýchu, ego ve své úplnosti. Ta se může rozpustit pouze v případě, že je zcela odevzdána Pánu. 
Když je mu dána, může se rozpouštět. Jinak si budeme stále myslet: 
„Ano, já jsem větší než kdokoli jiný, já jsem lepší než někdo jiný!" 
Pýcha, i když je velmi malá, to je jako když Ježíš řekl: „Když máte víru jako hořčičné semínko..." 
Můžete se modlit, můžete požádat Matku, aby ji odstranila (pýchu) a ona to udělá. Ale dokud dobrovolně neřekneme: 
„Pane, tady, vezmi si ji, odevzdávám ti to.", bude stále nad námi viset.

Překročte pýchu a neustále s Bohem mluvte.

Překročte pýchu a říkejte: "Ty jsi to, Bože" a neustále s Ním mluvte. Jestli dostanete odpověď, jestli Ho slyšíte nebo ne, na tom nezáleží. Hluboko uvnitř poznáte, že naslouchá. Čas od času vám dá znamení. Čas od času vám naznačí zvenčí, že naslouchá. Radujte se z tohoto znamení, dívejte se na ně a říkejte si: "Ano, On je se mnou." Ale nenechte ve vás vyrůst pýchu. Pokud jste duchovní, na duchovní cestě, a chcete realizovat Boha, zbavte se pýchy. Pýcha zaútočí na každého, ať svatý nebo ne. Pýcha tam bude, ale svatý ví, jak mít hrdost pod kontrolou, víte.

Vždycky dávám příklad obrovského slona pobíhajícího po tržišti.

 

Pokud mahut slona neovládá nohama a holí, co se stane? Slon bude brát vše vlevo vpravo, bude cestou vše ničit. A tak je to s obrovskou pýchou, když necháme tuto pýchu, aby nás ovládala, bude brát zleva zprava, dobré i špatné. Pak tam chybí kontrola. Když máte nad ní kontrolu a říkáte: "Mistrem, učitelem, je Bůh", bude se vytvářet Láska. Poroste Láska. A uvidíte, že tam je láska, jak ji vždy pyšně nazýváte, a pak Láska, která bude jiným druhem lásky, kterou zažijete - bezpodmínečná láska. Stejné je to když miluje Božství, víte? Budete zažívat tuto Lásku, protože jste součástí Božství. Božství sídlí v každém z vás. Takže, pokud může takto milovat On, můžete také i vy milovat stejným způsobem.

Nedovolte vaší mysli být tak pyšná a sobecká a nenechte ji lichotit vám tak, že si myslíte, že víte spoustu věcí i když ve skutečnosti nic nevíte.
~

Sri Swami Vishwananda

Já z ega je stále velké…

Dokud nerealizujete sami sebe, Já pocházející z ega je stále velké. To je důvod proč se říká v Písmu: Odstraňte toto Já. Dejte ho Jemu, víte, Pánu, protože dokud si člověk nic neuvědomil, musí neustále připomínat sám sobě, že On je vším. I to, co vnímáte že děláte sami, vážně..., to je On který jedná skrze vás. To je důvod, proč velcí mudrci, když si uvědomili sami sebe, vždy chválí Pána tím, že říkají:

"Pane já jsem vůz, ale Ty jsi ten kdo ho řídí. Já jsem kočár, ale Ty jsi vozataj. Já jsem knot lampy, ale Ty jsi světlo. Já jsem dům, ale Ty jsi jeho obyvatel."

Takže v tomto smyslu člověk úplně překročil lidskou přirozenost, vidouc ve všem pouze Boží práci. V tomto smyslu vidí svět z jiného úhlu pohledu, nikoli stejně jako z hlediska egoistické mysli. Často lidé přicházejí a říkají: "Ach, Svamiji, viděl jsem tuto vizi a tuto vizi." .... Ne, ne, protože lidé se stále chtějí domnívat, že jsou zvláštní v tom co dělají. Velmi často, bez souzení, je vidíte velmi hrdé. "Oh, viděl jsem tohle. Viděl jsem tamto." Ale co to je, pokud to není jen hrdost? Protože když se člověk dostane tváří v tvář Božství a opravdu zažije s Božstvím nějaký zážitek, nemluví o tom. Schovává si to jako nejcennější poklad uvnitř srdce. V tomto smyslu pouhá zmínka o Božím jméně činí člověka jásajícího radostí, chápajícího, že tato zkušenost kterou obdržel od Božství je skutečná.

Ego

Sri Swami Vishwananda:

„Ptáš se sám sebe: „Není moje pravá podstata sám Bůh?“ Máš pravdu. Tvoje pravá bytost je Bůh a přesto je tu rozdíl. Co nazýváme Bohem – nejvyšší vědomí – nemá ego, ale dosud jsme ke dvěma druhům ega připoutaní, k pravému egu a falešnému egu. Pravé ego je to ego, které nás vnímá jako opravdové Já, to znamená, že všechno, co vyslovíme a uděláme, všechny naše činnosti jsou vždy vykonávány ve správném postoji služby a k uskutečnění Boha, neboli k seberelizaci. A falešné ego je to ego, které chce vždycky něco pro sebe, jako: „chci auto, chci dům, chci to a ono“ chtění, které nikdy nekončí.

Jsou to tyto dva druhy ega, se kterými se ztotožňujeme, jednou s vnějším egem, které je falešné a jindy s vnitřním egem, které je to pravé. Obojí je v pořádku, než zjistíš, kde je tvůj cíl a co skutečně chceš. Když jsi zakotvený ve světě bude se přirozeně prosazovat falešné ego, ale když jsme zakotveni ve spiritualitě, tak se začneš pomalu posunovat od nesprávného ke správnému. To tě dovede k úplně jinému úhlu pohledu na věc. Tak jak říkáš: „Během tohoto půstu všechno pouštíme.“ Ale to hlavní, čeho se musíme zbavit je to velikášské já, které nám pořád namlouvá: „Já jsem to a já jsem ono.“

(Výňatek z promluvy 2.4.2009)

Ego

„Ale proč je to tak Swámijí, proč mají lidé pocit, že potřebují ego?“ ptá se jeden oddaný Šrí Swámího Vishwanandy. „Kde je ve skutečnosti ten problém? Vždyť to není tak, že by úmyslně chtěli být egoističtí nebo špatní. Musí tu být nějaký důvod, proč se lidé, tolik staletí po Védách nemění a nesdílejí. Musí tu tedy být něco k odůvodnění ega. Mají strach nebo to musí být něco jiného. Ne, že by byli špatní, ale něco, proč to nemohou udělat....“

Šrí Swámí Vishwananda: „Ne, není tu nic. A řekl jsem, že jsou špatní?“

Oddaný: “Ne, ale ego může takové být. Co nám brání v tom, abychom nebyli v egu?“

Šrí Swámí Vishwananda: „Protože nikdo se nechce na sebe podívat. Kteří lidé se už akceptují skutečně takoví, jací jsou? Nu? Ne, já se ptám. Všechno akceptovat. Ptám se vás teď: Akceptujete se takoví, jací jste?“

Oddaný: „Ne, myslím, že ne.“

„Tak jako ty, odpoví mnozí. Dokud se.....“

Další oddaný přerušuje: "Je to těžké!“

Swámí Vishwananda se směje a pokračuje: „Aha! Když toto 'Je to těžké' zmizí, když to přestanete považovat za těžké, tak budete znát odpověd. Přesně řečeno, klademe si sami naše vlastní meze. U jednoho satsangu v Rusku jsem vysvětlil, že jsme do tolika věcí zamotaní, že jsme přijali tolik zvyklostí. Naučili jsme se tolika věcem a různé jsme viděli.

Když jsme byli malí, řekli jsme prostě: 'V pořádku, dobře, krásně, tak to musí být.'

Naučili nás, že to tak musí být. Avšak když jsme dospěli, mysleli jsme si, že víme všechno lépe.

Přesto v tom pokračujeme a děláme tutéž chybu. A celý život pokračují lidé ve věcech stejně tak, jak se to naučili.

Myslíte, že jsou s takovým životem spokojeni? Ne!“ Míní Swámí Vishwananda s úsměvem.

„Hovoříme o uskutečnění Božství. Samozřejmě, že seberealizace je úplně jednoduchá. Mohu vám říci, je to ze všeho nejjednodušší. Jsme však příliž ignorantní na to, abychom viděli, že je to velice jednoduché. Když někomu řeknu: „Je to úplně jednoduché, řekne na to: Neeeee, je to těžké!!!“

Swámí Vishwananda se láskyplně usmívá.