Zobrazují se příspěvky se štítkemBoží milost. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBoží milost. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. listopadu 2013

Jak si můžeme zasloužit Boží milost?


Jak si můžeme zasloužit Boží milost? 
Swami: Milovat Ho v plném rozsahu. 

Pokud se nám dostane Boží milosti, je to jen pro některé věci nebo někdy? 
Swami: Ne, je to navždy. 

Můžeme také Boží milost ztratit? 
Swami: Ne, neztratíte ji. 

A máme-li Boží milost, můžeme ji projevit na věky v našich životech? 
Swami: Ano, pokud budete chtít. 

Jak to můžeme udělat? 
Swami: Tím, že milujete. Láskou! V tom to je, ničím jiným.

sobota 28. července 2012

pondělí 9. dubna 2012

Prostřednictvím Boží milosti...

Paramahansa Ramakrishna říkával: „Ti, kteří se považují za moudré, nejsou moudří, a ti, kteří se nepovažují za moudré, jsou ti nejmoudřejší.“
Víte, musíte pochopit pravdu, která je za tím. Vezměme například Mojžíše samého. Neznal toho mnoho, ale měl milost od Boha. Skrze milost Boží mu byla odhalena jeho mise, jeho dharma. Prostřednictvím Boží milosti mu byla odhalena jeho cesta a díky Boží milosti dosáhl vysokého stupně spirituality. Podobně i ve vašem životě. Ano, můžete usilovat, ale nespoléhejte na vaše úsilí, vždy spoléhejte na milost Boží. Tímto způsobem bude požehnáno vše, co budete dělat. Vše, co budete dělat bude perfektní, jelikož to nebudete vy, kdo to budete dělat – ne vy ve formě pýchy a ega. Tímto způsobem se lidé často zaměřují, snaží se, jak mohou nejlépe. Zkouší své maximum, přesto nic se neděje bez Boží milosti. Toto je jedna malá nápověda, která vám pomůže uvolnit vaše tlaky, které na sebe berete.
Je například tolik velkých světců, velkých jogínů, asketů, kteří meditují od rána do večera (meditují v Himalájích, že?). Stali se velkými askety díky mnoha letům pokání, díky mnoha letům modliteb a odříkávání Božích jmen. A přesto jsou pořád ještě daleko, zatímco prostý člověk venkovan, například Mojžíš, který přišel odnikud, Bůh ho prostě vezme a řekne: „Ok, vykonáš pro mne tuto misi.“ Podobně, když se podíváte na životy svatých, nebyli to příliš vzdělaní lidé, ale měli u sebe milost Boží. Díky ní měli plnou důvěru v Božství, že cokoli Bůh dělá, je pro jejich prospěch, pro jejich vlastní dobro. Takže, jestli vás Bůh zavolal na tuto cestu, pokud vám Bůh nebo vaše duše odhalila vaši cestu a vy cítíte tuto lásku, bezpodmínečnou lásku v sobě, pak se toho pevně držte, ať se děje, co se děje. Držte se, buďte silní! Když seberete svou sílu, Božství vám dá více energie, abyste se stali ještě silnějšími. Nikdy nepřestávejte cvičit, nikdy nepřestávejte žádat Boha o pomoc. Připravte se a připomínejte si vždy Boží lásku – ať jste kdekoli, ať děláte cokoli. Takto se stanete Láskou. Jaký je ten, který je osvícený? Mluvíme o osvícení, že? Nebo seberealizaci, co je to? Může mi to někdo říci? Řekněte mi prosím, nestyďte se! (Někdo: „Pamatování, kdo jsme.“) Ano, pamatování, kdo jste. Nejen pamatování, uskutečněte, kdo jste! Co znamená „realizovat“ kdo jste? Osvícení, kdo je světlo? Božství, že?
Osvícení znamená, že vyzařujete Božské světlo, když začnete vyzařovat Božské světlo, stanete se osvíceným.

Překlad Swarupini a Yadhava, ČR

čtvrtek 23. února 2012

Další fotografie z oslav Mahashivaratri 2012















(Děkujeme, Binodini !)

Zhmotnění Lingamu Swamim Vishwanandou


Zrození jednoho z lingamů Swamiho Vishwanandy je nyní možno shlédnout na Youtube Videu:


středa 22. února 2012

17 lingamů

Zeptala jsem se a kdo může tuto otázku lépe zodpovědět nežli On sám:

Swami Vishwananda řekl, že tu bylo 17 lingamů.

Tady je 15 z nich, dva už ve chvíli, kdy tato fotografie vznikla, daroval.

Lingamy na fotografiích jsou částečně pokryty Vibuthi (posvátným popelem).

Drishti/Springen

Lingamy ze Shivaratri 2012

Swami Vishwananda přivedl na svět (nebo materializoval) cca. 16 lingamů. Přesný počet nevíme, protože nematerializoval všechny lingamy na veřejnosti, nýbrž některé také ve svém privátním prostoru pro jednu speciální osobu.

Včera večer během večerních modliteb rozděloval lingamy.

Swamiji vzal každý lingam do rukou a cítil, ke komu tento lingam patří. Podíval se na shromážděné hosty, našel toho určitého a zval ho dopředu.

Protože někteří z nich seděli daleko vzadu, pomáhal mu Swami VishwaAnashuyananda ty šťastlivce najít.

Později přizval Swamiji všechny majitele lingamů k sobě a vysvětlil jim jak mají se svým lingamem zacházet - k jakým účelům je atd.

Grandiózní závěr Shivaratri 2012 !

Drishti/Springen

neděle 6. listopadu 2011

Někdy Mistr koná věci tak, aby přivedl žáka na správnou cestu...

Někdy Mistr koná věci tak, aby přivedl žáka na správnou cestu, víte. Jak jsem řekl: nesmí se ptát. Pokud je někdo mistr, ví co je nejlepší. Pak stačí aby se vzdal. I když mysl na to říká "Ne, ne, ne!", pouze být pokorný, pouze při pokoře, pokora sama, odložením toho co vaše arogantní a pyšná mysl říká se můžete opravdu vzdát. A jakmile jste se vzdali, Božství na vás bude sprchovat svou lásku. Bůh vás bude sprchovat svojí milostí a láskou a vy budete pociťovat Jeho lásku neustále, budete cítit jeho radost nepřetržitě - radost, která nemá žádný limit, lásku, která nemá žádný limit.A tato láska, až jí realizujete, až ji budete mít jako poklad ve svém srdci, až ji budete mít jako poklad v každé části vašeho těla, ve své mysli, ve svém srdci, ve své duši - také vy se stanete Mistrem. Vy sami budete šířit lásku. Vy sami budete šířit Boží jméno, protože tak jak je to s Božím jménem, tak je to i s Boží láskou. Čím více máte Boží lásky, tím více se bude šířit, tím více ji nebudete moci udržet, tím více vaše srdce bude explodovat ve snaze vypustit ji.

pondělí 4. dubna 2011

VIBHUTI A AMRIT

Swámího matka vypráví:
Bylo to pro nás všechny velmi podivné, když Visham začal materializovat předměty. Když se poprvé objevilo vibhuti, sypalo se velké množství z Vishamovy ruky a z temena jeho hlavy. Vyprávěl nám, že jej nejdříve ruka svědila a potom z ní jednoduše vibhuti vystoupilo. Jindy vystoupil z jeho nohou a rukou med (amrit). Později z něj vystupovalo obojí současně: med i vibhuti. Dva týdny před tím, než se to vše odehrálo, jsem vesele telefonovala s mojí sestrou a vtipkovala jsem: „Víš, Visham se tolik modlí, že by se mohlo stát, že z něj jednoho dne vystoupí vibhuti, tak jako u Shirdi Báby! Když se to stane, tak tady bude denně přede dveřmi stát fronta lidí“. Když to tak později skutečně bylo, nebylo mi to vůbec k smíchu. Tehdy věděli o Vishamových materializacích jen nejbližší členové rodiny, ale já jsem měla velkou starost, co se s mým synem děje. Po jedné probdělé noci jsem o tom hovořila s jednou sousedkou. Prosila jsem ji, aby to nikomu nevyprávěla. Slíbila,- a už odpoledne stáli první lidí přede dveřmi. Od toho dne přicházelo denně mnoho lidí, aby spatřili Vishama.

Bhindu/Swamiho matka

středa 3. listopadu 2010

Prohlášení Swámího Vishwanandy


Nikomu nedávám právo jednat mým jménem,
protože komunikuji vždy přímo s mými oddanými
a lidmi, kteří mě prosí o pomoc


Šrí Swámí Vishwananda


Malá galerie...




















































pondělí 12. dubna 2010

Hloupost


-->
Jeden oddaný se ptá Swámího Vishwanandy při satsangu 23. 12. 2010: „Swámí, proč je tolik lidí tak hloupých ?“
A pokračuje: „Nerozumím tomu. Všichni máme Boží milost a Tvou milost a přesto.......“
Šrí Swámí Vishwananda míní s úsměvem: „Inu, to je vlastně velmi zajímavá otázka. Zeptejme se publika. (Smích). Řekněte mi, co myslíte, proč jsou lidé hloupí, přestože mají tolik milosti? Mluvte, mluvte, mluvte všichni. Přidejte se.“
Swámí říká tazateli: “Tys mi položil tuto otázku, co myslíš, jaká je odpověď?“
Swámí se směje spolu s publikem.
Oslovený míní: “Já to nevím, jinak bych se tě neptal.“
Šrí Swámí Vishwananda: „To je krásné. To mi moc připomíná, když člověk přijde k lékaři a lékař se ptá: „Co vám chybí?“ Tak by člověk měl lékaři odpovědět: „Kdybych věděl, co mi chybí, tak bych k Vám nepřišel.“ Všichni se smějí.
„Tedy, toto je otázka, kterou si sám také často kladu. Zvláště, když se dívám na duchovní lidi.
Je to pravda, lidé mají tolik milosti. Být člověkem je již samo o sobě velkým požehnáním. Teprve, když projdeme 84 000 životy, získáme lidský život. Ale místo toho, abychom tento život dobře využili, zůstáváme rádi nevědomí. A to je hloupé. Máme tolik možností, obzvlášť dnes. Za starých časů říkali lidé: “Ano, byla to těžká doba.“ Ale když se na ty staré časy podíváme, vidíme, že lidé mnohem více věřili. Kdekoli byli a kteroukoli víru vyznávali, měli skrze svou víru tu možnost dělat pokroky.“

středa 31. března 2010

Ruce Swámího Vishwanandy


K 30. narozeninám Swámího Vishwanandy byla vyrobena trička, která měla na zádech vytištěné Swámího žehnající ruce a jeho podpis: „Pouze láska, Swámí Vishwananda“. Nakoupila jsem několik triček, abychom tím obšťastnili naše přátele. Každý z nich neznal Swámího Vishwanandu, ale přesto jsem jim darovala toto specielní tričko. Měli z nich radost a oblékali je. Brzy na to mi někdo zavolal: Co to je za tričko, když jsem to nosila, měla jsem příjemně teplá záda a cítila ochrannou energii! Odkud je máte? Mohla bych dostat ještě další dvě?“ Vysvětlili jsme, čí ruce to jsou.
Později jsme je darovali také přátelům, kteří leželi v nemocnici. Vyprávěli nám, že je měli nepřetržitě na sobě a že se v nich cítili energeticky blaze a v bezpečí.
P.L. Německo

čtvrtek 31. prosince 2009

Povzneste se nad svá omezení (3.- poslední část)

Swámí Vishwananda pokračuje ve své promluvě před darshanem, dne 26.12.2009 ve Springen:

„Kolik z Vás nedělá něco jen ze strachu, co by si o tom mysleli jiní? (Několik rukou se zvedne). Mnoho. Ale tím se omezujete. Osvoboďte se. To je to, k čemu vás vaše nitro vyzývá. Být svobodní, učit se a dále se vyvíjet. Život je to nejkrásnější, co vám Bůh dal. Nepromarněte ho, víte? Neboť na konci vašeho života, když váš život toto tělo opustí a vy se ohlédnete zpět, tak řeknete: “Ó Bože, promarnil jsem tolik příležitostí, které mi Bůh poslal, tolik rozhodnutí, protože můj rozum byl řízený tolika matrikami. Oslepil jsem sám sebe.“ Proč říkám, že jsem se sám oslepil? Protože volba toho, jestli vidíte nebo ne, je na vás. Tak jak to máme dělat? Svou sádhanu provádíte přece každý den, ne? Děláte ji nebo ne? Kolik z vás provádí svou sádhanu pravidelně, tím myslím denně? (Mnoho rukou se zvedá). Dobře. Víte, duchovní sádhana vám pomáhá osvobodit mysl a nezaplétat se do tohoto omezení. Jednou šel jeden žák ke svému Guruovi a řekl: „ Mistře, mám potíže.“ Mistr stál přímo před ním a potom přistoupil úplně blízko k jeho obličeji, jako tento mikrofon a řekl mu: “Proč visíš na iluzi? Víš, že cokoliv je v této mysli, je iluze, proč tedy na tom tolik visíš? Víš velmi dobře, že hluboko v tobě sídlí jen Bůh. Proč se z toho neraduješ?“ A mistr pravil dále: “Moje milé dítě, recituj svou Guru mantru nepřetržitě 24 hodiny a medituj intenzivně 4 hodiny a zvítězíš nad myslí. Samozřejmě tu byla i guruova milost. Ale tady je to totéž - milost Boží je s tebou. Zpívej Boží jméno když můžeš 24 hodiny. A ty mi řekneš: „Ale jak je to když spím.....?“ Jak můžeme zpívat, když spíme? Ale to je to tajemství japa mantry, víte? Čím více trénujete zpívat během dne Boží jméno, čím víc se trénujete zpívat nepřetržitě, v každé činnosti myslet na Božství, tím více to poběží automaticky, dokonce, když spíte, tak to běží dál a zpívání Božího jména pokračuje. A praktikujte svá duchovní cvičení, protože jsou jako ochranný štít, jako brnění, které jste obdrželi, aby vás ochránilo. A když jsi pod ochranou, tak se nemusíš ničeho bát. Ale když máš brnění a pověsíš ho do skříně a tady venku je mnoho nepřátel, kteří tě napadají, jak se potom chceš chránit? Ne! Proč tedy věšíte své brnění do skříně? Noste ho a dodržujte v tom kázeň, sebekázeň! Jai Gurudev! (Publikum: Jai Gurudev!)

A také ještě Šťastný Nový rok! Doufejme, že budeme mít mezi vámi v příštím roce mnoho velkých jogínů! Je dobré mít naději, víte. Musíme si zachovat naději!“ (Smích)

(Swámí začíná zpívat Bhajan „Bole Ki Jay Jay, Shivaji Ki Jay Jay“)

středa 23. prosince 2009

Předvánoční promluva


Soest, Holandsko, 18. prosince 2004

„Jai Gurudev !

Skutečný význam Vánoc je ten, že se obracíme do nitra, k našemu Já. Kristus se narodil, aby nám ukázal cestu, na které se můžeme stát Božími dětmi. Chce, abychom tuto jednotu s Bohem uskutečnili. Ne proto, abychom získali moc, nýbrž vnitřní sílu. Což znamená lásku. Jediné, čemuž nas Bůh učí, je láska. My jsme to jen zapomněli. Proto se Vánoce staly tak obchodnímy a tak hmotnými.

To nejdůležitější na Vánocích je odpouštění. Odpouštění probíhá ve čtyřech stadiích. Jako první je tu bolest, kterou cítíme, když nás někdo zraní. V tom okamžení se nacházíme v jakési hluboké depresi a nemůžeme Boha poznat. V takové době pro nás Vánoce nemají význam - nacházíme se zcela v naší představě – maya. Vlastně bychom se měli této představy, že jsme byli zraněni, zbavit. Ale nedokážeme ještě odpustit. Druhé stadium je pocit viny. Zranění a vina jsou těsně vedle sebe, vzniká z nich nenávist. Člověk začne osobu, která jej zranila, nenávidět. Velcí indičtí a také západní mistři nás učí, že se musíme přes zranění přenášet. Nikdy bychom se neměli nechat ovládnout nenávistí. Vždy, když na nás přijde nenávist, rozvíjí se v nás egoismus. Žárlivost a závist se začnou rozrůstat. Lidé setrvávají v tomto druhém stadiu, právě proto, že pořád přemýšlejí o tom, co jim kdo udělal. Nechtějí od těchto myšlenek upustit a místo toho jim dávají víc a více prostoru.

Nyní k tomu přistoupí třetí aspekt, člověk začne přemýšlet, že musí něco udělat, aby se těchto pocitů zranění a nenávisti zbavil. „Měl bych této osobě, která mě zranila, možná odpustit,“ uvažujeme. To je třetí stadium, ve kterém vlastně obdržíme milost Boží a mohli bychom této osobě jednoduše odpustit, zapomenout na to, co se stalo. Říkám úmyslně odpustit a zapomenout, neboť lidé často odpouští, ale v duchu se nadále tou věcí zabývají. Kdykoliv se tedy v tomto stadiu nacházíte, sedněte si někam v naprostém tichu a zpytujte se, až zjistíte, jestli cítíte to dobro dokonalého odpuštění, anebo jestli jste té osobě ještě správně neodpustili. Konečně přichází čtvrté stadium – stadium dokonalého štěstí. Zatímco ještě pracujete na třetím stadiu, můžete už pociťovat radost a štěstí při pomyšlení být s tou osobou – osobou, která není přítelem ani nepřítelem. Byli by jste té osobě jednoduše rádi nablízku. Potom můžete s tou osobou návazat opravdu nový vztah – vztah plný lásky a radosti. Tohoto čtvrtého stadia by chtělo sice mnoho lidí dosáhnout, přesto však setrvávají v druhém stádiu a vysvětlují: “Ne, tato osoba je mým nepřítelem, nebudu s ní mluvit, skončil jsem s ní.“

Ale myslete na to, že Kristus ani všichni ostatní mistři nepřišli proto, aby nás učili nenávisti.

A myslete na to, že každá z vašich inkarnací slouží tomu, aby jste se přibližovali k božství. S tímto božstvím se můžete setkat jenom s čistým srdcem, které je plné lásky. Potom ucítíte také pravou lásku, protože ji teď dokážete vnímat.

Je mnoho způsobů, jak můžete tohoto stadia dosáhnout: meditace, joga, nezištná služba druhým. V době Vánoc bychom si měli udělat čas na to, abychom mysleli na jiné lidi, lidi, kteří skutečně potřebují pomoc. Modlete se za ně, aby i oni mohli ucítit a vnímat radost Boží. Každý může v soběBoží lásku uskutečnit, neboť jsme všichni Jedno. Nejsme od sebe odděleni. V sanskrtu to nazýváme Vedanta: Být jedno se vším. To znamená, že i když máme každý jiné tělo, jsme přesto uvnitř všichni jedno. A to je ta pravá skutečnost vašeho bytí. Když se tedy v duchu posunete mimo tělesno, zjistíte, že za ním je vaše Já, které je stejné s ostatními.

„Druhé“,“druzí“ je pouze iluze. Přesto považujete tuto iluzi znovu a znovu za skutečnost a zaplétáte se do ní. Vystupte tedy z této iluze.

Buďte plní lásky – brzy je tu nový rok, Vánoce se blíží – buďte jako Kristus, buďte jako všichni mistři! Jestliže znáte někoho, koho nemilujete, začněte tuto osobu milovat. Potom můžete opravdu říci, že milujete. Někdy najdete někoho, o kom říkáte : “Tohoto člověka tolik miluji“. Cítíte hlubokou lásku, ale není stálá. Když se očekávání, která do toho člověka vkládáte, nenaplní, vytratí váš pocit lásky. Dva lidé se mohou tak rychle do sebe zamilovat. Když člověk potká jednoho z těchto dvou lidí o rok později a táže se na jeho partnera, ptá se tato osoba: „Jaký partner ?“ Partner, kterého tolik milovala, je už zase pryč a je po lásce.

To se děje v životě tak mnoha lidí. Neříkám, že to je nesprávné – je tolik cest hledání.

Pravou lásku lze najít pouze v Bohu. Nikde jinde. Jen, když v sobě uskutečníte Boží Lásku, můžete opravdově milovat.

Proto meditujte, opakujte jména Boží ve všech Jeho podobách, nebo jména mistrů – každé svaté jméno vás přivede na stejné místo. Ale recitujte to jméno s láskou. Když nepocítíte božskou lásku hned, nevzdávejte to! Ona je tu – musíte se snažit, nespadne vám jednoduše do klína.

Jai Gurudev !“

středa 2. prosince 2009

Světlo

Večerní obloha nad Centrem ve Springen, dne 30. listopadu 2009.
Foto: Binodini/Springen

úterý 24. listopadu 2009

Dva staří mniši

V roce 2001, když bylo mezi osobními rozhovory a darshanem jeden den volno, jsme se vydali na malý denní výlet. Věděla jsem o malé poustevně v severním Hessensku, ve které žili dva staří mniši. Měli v malé kapli plačící sochu Marie. Po delší jízdě jsme dorazili do malé vesničky. Vedle hlavního domu stál postranní domek a v něm byla zabudovaná malá krásná kaple. Socha Marie, která stála za skleněnou přepážkou, na nás silně zapůsobila. Jeden starší mnich se nám dlouho věnoval a brzy pocítil zvláštní vyzařování Swámího. Prosil jej, jestli by nemohl před naším odjezdem ještě vejít do domu a požehnat jeho velmi starému a nemocnému bratrovi, který byl připoutaný na lůžko. Když Swámí po několika minutách vyšel z jeho místnosti, kapal z jeho právé ruky růžový olej – hojně. Swámí byl sám dosti užaslý a řekl téměř omluvně: „Položil jsem pravou ruku na jeho hlavu!“ Nechal si přinést látkový ubrousek, aby olej z ruky mohl vytírat. Vzduch byl plný růžové vůně. Po několika minutách tvorba růžového oleje ustala a Swami dal ubrousek nemocnému mnichovi, který teď seděl na okraji postele a dělal dojem, jakoby vůbec nechápal, co se tu děje, ale přešťastně se usmíval.

Drishti / Springen

pondělí 16. listopadu 2009

Oblak růžové vůně


Před otevřením pravoslavné kaple ve Steffenshofu jsem v ní jednou malovala, když Swámí vstoupil. Byla jsem v časové tísni, protože jsem musela jet domů. Proto jsem se zeptala Swámího, jestli mohu pokračovat ve své práci, třebaže za několik minut měly začít večerní modlitby v chrámu. „To je na tobě, jestli půjdeš do chrámu, to by ti bylo milejší, viď?“ „Ne“, odpověděla jsem, „Swámí, raději bych dál malovala, protože to je také meditace a je to pro Tebe...“ „O.K.“, pokrčil rameny a opustil ladně místnost.

Brzy nato jsem jej slyšela scházet se schodů vedle kaple a otevírat dveře na dvůr. Bylo zřejmé, že jde nyní, oděn ve svém rouchu, přes dvůr do chrámu. Začala jsem se vší silou soustředit na svou práci, abych zabránila jakékoliv lítosti z mé vlastní volby...náhle, když už Swámí byl dávno v chrámu, naplnila celou kapli omamná vůně růží. V úleku jsem vstala ze židle a udělala několik kroků prázdnou místností. Nebyl to klam, vůně, která se linula celým prostorem, mi téměř brala dech. Z úžasu a pohnutí jsem se rozplakala.

Od té doby se vskrytu raduji ze všech malých i velkých zázraků, o kterých vyprávějí moji bližní a přátelé, když nemohou jejich původ pochopit. Většinou nevědí, že Swámí tu je s námi. A že jeho láska někdy voní po růžích.

Uma / Wiesbaden