Požehnané japamaly

Během daršanu 28.1. 2012 jsem mohla sledovat, jak někdo dal Swamimu Vishwanandovi několik japamal k požehnání.

Když jsem viděla jeho ruku se všemi těmi různými japamalami, vzpomněla jsem si na jeden okamžik v Rishikshi 2008:

Bylo to na Yoga Festivalu, který navštívilo mnoho mezinárodních skupin. Jednou večer při procházce po tamějším ašrámu dal někdo Swamijimu do ruky čerstvě zakoupené japamaly celé skupiny k požehnání.

Využila jsem té příležitosti a vpašovala svou japamalu prostě nepozorovaně k nim. Přišlo mi to velmi chytré! (Na fotografii je to ta žlutá dřevěná japamala úplně nahoře). Nikdo si toho nevšimnul. Každý se napjatě díval, jak si Swamiji nechal do pravé ruky nalít vodu z Gangy.

Ale z nějakých důvodů se moje japamala oddělila a sklouzla na jeho paži. Jak se to mohlo stát? Nebyl tu žádný znatelný pohyb – jednoduše se tak stalo ! Fascinovaně jsem to všechno pozorovala !

Swamiji pokropil japamaly té skupiny vodou z Gangy a žehnal je. Když je pak té skupině vracel, hrozilo nebezpečí, že moje japamala spadne z jeho paže. Vzal ji, políbil a dal mi ji zpět. Věděl přesně komu patří.

Proč se to tak odehrálo, to nevím. Nikdy jsem se jej na to neptala. Bylo to dobré tak, jak to bylo.

(Naštěstí někdo tuto scénu fotografoval a já jsem teď našla fotografie v archivu. Děkuji za ně Rolfovi!)

Drishti/Springen

Swamiji dělá vlny

Výlet se Swamim Vishwanandou vedl také k jednomu skalnatému ostrůvku vstupujícímu do moře. Mohli jsme k němu jít přes mělkou vodu.

Tam bylo možné vidět vlny z bezprostřední blízkosti. Každý nepřišel, někteří měli strach – ale netušili o co přijdou: Swamiji dělal vlny!!!

Prosili jsme ho, aby vlny stouply výš, protože jsme to chtěli opravdu dobře vidět.

Swami se na nás chvilku upřeně zadíval a řekl náhle: „...wave come...!“

Sotva to vyslovil, přivalila se velká vlna a rozříštila se tak, že každý z nás byl úplně mokrý. Bylo to neuvěřitelné!

Všichni jsme byli velice šťastní a cítíme se požehnaní že je naším Guruem..

(Pritala děkujeme za obrázky!)

Zážitky z Mauricia : Výlet se Swamim

Když Swami Vishwananda přijede po dlouhém čase znovu na Mauricius, udělá si jeden den volno pro všechny své tamější přátele a oddané. Pronajme se autobus a pak všichni jedou na různá místa ostrova, k několika chrámům a na pobřeží. V autobusu je vždycky živo – zpívají se bhajany za doprovodu činelek a bubnů: velká party, nepřetržitě!

Během jízdy se totiž nejen zpívalo, ale tančil se také Sega (pro zemi charakteristický tanec).

Piknik u moře

Vodní bitva, při které Swamiji všechny své oddané postříkal, byla daleko víc než jen pouhá vodní bitva: bylo to zcela vyjímečné požehnání! Oddaní vyprávěli, že si to bohužel až mnohem později uvědomili!

Po vodním požehnání strávili ještě zvláštní a klidný čas se Swamijim, ve kterém zasněně naslouchali jeho hlasu.

Tak se o nás Swamiji stará: Dává nám znovu a znovu příležitost být s Ním – člověk musí být jen připraven a vyskočit do autobusu! Je tu pro všechny a každého z nás obšťastní: ty, kteří chtějí zpívat, bubnovat, tančit, meditovat, radovat se...a úplně mimochodem dá své neobyčejné požehnání – a nikdo si toho nevšimne! On také nic neřekne! Přeje si, abychom to sami cítili a byli sensitivnější.

Všichni to známe: až mnohem později se nám vyjasní, že jsme s Ním v určitém 'malém' nenápadném okamžiku něco mimořádného zažili.

Jak neuvěřitelně se někdy plní přání…

Vždycky jsem milovala vůni bazalky, ale od té doby co jsem se doslechla o té posvátné, indické – Tulsi, moc jsem si přála jí mít i doma….

Oběhla jsem všechna semenářství v Praze, ale semínka Tulsi nikde k dostání. Na internetu jsem zahlédla nabídky z ciziny, ale protože jsem právě odjížděla na Gurupurnimu, slíbila jsem si že hned po návratu se pokusím nějaká objednat.

Gurupurnima proběhla nádherně, velkolepá oslava nás naplnila láskou a spojila všechny dohromady, ale bohužel i vše krásné jednou končí, tak vyrážíme, ač neradi, domů.

Z Ášrámu odjíždíme jako vždy obdarováni mnoha dary, a tentokrát vyprovázeni i samotným Gurujim, ale já mám pocit že mi stále něco chybí….

Pár km od Ášrámu začínáme z ničeho nic povídat o Tulsi a jejích úžasných schopnostech, když najednou se se od kola ozvou podivné zvuky a vyvalí nepříjemný dým. „Ouha, to nevypadá dobře“, jsme trošku vyplašeni, „vždyť máme před sebou 600 km, jak tohle zvládneme ?“

Ale věrni tomu co nás Swami učí, držíme spolu, navzájem se uklidňujeme, nabízíme mobily k volání, zbylé peníze na opravu, zpíváme mantry a modlíme se k Bhu Devi. Voláme na všechny strany, až přijde pomoc ze samotného Ášrámu. Aditya s technicky zdatným tatínkem se pouštějí do opravy, a mezitím dojde řeč i na jeho milovanou Tulsi, o kterou se s láskou stará a umí o ní tak krásně vyprávět…slovo dá slovo a my se vracíme do Ášrámu, vyzkoušet auto, a podívat se na jeho rostlinky. Odjíždíme obdarování nádhernými vzrostlými Tulsi v květináči.

Tak si každá, i za cenu nepohodlí, vezeme a opatrujeme na klíně svoji Bohyni, aby pak ona mohla opatrovat nás a naše blízké a domovy, a jsme šťastné.

„Vítej u mne doma Tulsi !“

S láskou Iva F.

Děkujeme za krásný příspěvek :-)!!!

Swámí Vishwananda se zmínil při výkladu Áarti o významu rostliny Tulsi těmito slovy:

.....

„Mere Angane Tulasi Ni Kiyaro

Před mým domem stojí svatá bazalka. Tulsi, svatá bazalka, je považována v hinduismu za velmi posvátnou. To není ta bazalka, kterou tady jíte. Náleží však ke stejné rodině.

Saligram Ki Seva

Stejným způsobem jakým pronáším modlitbu ke svaté bazalce...víte, v Indii uvidíte před každým domem malý květináč s rostlinou Tulsi. Nevím , jestli jste si toho v Indii všimli. Když přijdete do nějaké vesnice tak ji najdete před každým domem. Každý hinduistický dům to tak má, dokonce na Mauriciu to má každý hinduistický dům.

My Tulsi uctíváme. Proč? Protože v ní vidíme příklad oddanosti. V ayurvédě je Tulsi silně působící medicína, která léčí četné nemoci...“

VIBHUTI A AMRIT

Swámího matka vypráví:
Bylo to pro nás všechny velmi podivné, když Visham začal materializovat předměty. Když se poprvé objevilo vibhuti, sypalo se velké množství z Vishamovy ruky a z temena jeho hlavy. Vyprávěl nám, že jej nejdříve ruka svědila a potom z ní jednoduše vibhuti vystoupilo. Jindy vystoupil z jeho nohou a rukou med (amrit). Později z něj vystupovalo obojí současně: med i vibhuti. Dva týdny před tím, než se to vše odehrálo, jsem vesele telefonovala s mojí sestrou a vtipkovala jsem: „Víš, Visham se tolik modlí, že by se mohlo stát, že z něj jednoho dne vystoupí vibhuti, tak jako u Shirdi Báby! Když se to stane, tak tady bude denně přede dveřmi stát fronta lidí“. Když to tak později skutečně bylo, nebylo mi to vůbec k smíchu. Tehdy věděli o Vishamových materializacích jen nejbližší členové rodiny, ale já jsem měla velkou starost, co se s mým synem děje. Po jedné probdělé noci jsem o tom hovořila s jednou sousedkou. Prosila jsem ji, aby to nikomu nevyprávěla. Slíbila,- a už odpoledne stáli první lidí přede dveřmi. Od toho dne přicházelo denně mnoho lidí, aby spatřili Vishama.

Bhindu/Swamiho matka

Lehký jako pírko

Jednou v roce 1998, doma v Rose Hill, chtěl Swami Vishwananda sundat něco z ventilátoru, ale bylo to příliš vysoko. Zeptal se mě, jestli bych mu mohla pomoci. Sepnula jsem ruce jako příčku na žebříku, aby se dostal nahoru. Byla jsem překvapena, jak byl lehounký! Necítila jsem skoro jeho váhu.

Yogeshini/Mauritius

3 x Hiranyagarbha lingam

Swámí Vishwananda manifestoval do dnešního dne již třikrát Hiranyagarbha lingam.
Poprvé 4. listopadu 2005 ve Steffenshofu na dobu tří dnů.
Brzy nato v únoru 2006 na Mauriciu při Mahashivaratri. Zůstal pouhé 4 hod.

















Potřetí "přišel" Hiranyagarbhalingam v Centru Springen 30. listopadu t.r.
Byl zrozen přibližně ve 14 hod. odpoledne a Swamijí jej vrátil krátce před půlnocí.
Nevíme, jak ho "vrací" zpátky. Sám k tomu sděluje: "Odnesu ho zpět tam, odkud jsem ho vzal!"
Swámí vysvětluje: "Když se díváte na jeho fotografii, obdržíte totéž požehnání".

Upozornění: Na hlavních stránkách Bhakti margy (www.bhaktimarga.org) najdete další informace a soubor fotografií z průběhu oslav památního dne Babajího a k poctě zlatého lingamu - Hiranyagarbha.
Odkaz na diashow:
http://www.flickr.com/photos/bhaktimarga/sets/72157622920028606

Zrození Hiranyagarbha lingamu v pamětní den Babajího, 30.list. 2009

Stručný záznam promluvy Sri Swámího Vishwanandy:
„Hiranyagarbha lingam je původní kreace Boha. Je to boží vůle sama o sobě. V něm je celé univerzum. My jsme v něm taktéž.

Proč teď? Možná, že jste si všimli, že se v minulých dvou týdnech něco dělo. Svět se mění. Nemá to co činit s rokem 2012. Odrazí se to později ve větší proměně. Věřil jsem, že se lidé mění k lepšímu. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Jen několik málo jedinců se mění k lepšímu. Vědomí světa je dost nízké. Lingam podpoří světové vědomí. Snad to pomůže.

Tento lingam bude mít vliv na celý svět, nejen na toto centrum. Má velkou léčivou sílu. Nepomáhá léčit jenom na fyzické úrovni, nýbrž léčí duši jako takovou. Možná, že se divíte, jak může být duše vůbec omezena, když je čistá a božská. To je pravda. Ale všechny ty karmické věci z mnoha životů, které jsou kolem duše, ji dusí. Vy všichni jste opravdu konali dobré skutky, jinak byste nebyli zde.

Lingam nemůže být stvořen Brahmou, Vishnuem ani Maheshem (Shivou). Musí být stvořen někým, kdo žije.

Víte, co dnes slavíme? Dnes oslavujeme rozhodnutí Mahavatára Babajího zůstat jako nesmrtelný na Zemi a pomáhat lidstvu. Bylo to asi před 1800 lety. Uskutečnil stav nesmrtelnosti. Babají tu bude vždy, aby mohl pomoci lidstvu, když je to nutné. Lidstvo jej volalo, aby pomohl. Pomůže i tehdy, když člověk o to neprosí. Den k jeho oslavě je vlídným gestem vůči němu.

Původně nepřichází lingam od Brahmy, ani Vishnua ani od Maheshe.

Jai Gurudev!“

Dva staří mniši

V roce 2001, když bylo mezi osobními rozhovory a darshanem jeden den volno, jsme se vydali na malý denní výlet. Věděla jsem o malé poustevně v severním Hessensku, ve které žili dva staří mniši. Měli v malé kapli plačící sochu Marie. Po delší jízdě jsme dorazili do malé vesničky. Vedle hlavního domu stál postranní domek a v něm byla zabudovaná malá krásná kaple. Socha Marie, která stála za skleněnou přepážkou, na nás silně zapůsobila. Jeden starší mnich se nám dlouho věnoval a brzy pocítil zvláštní vyzařování Swámího. Prosil jej, jestli by nemohl před naším odjezdem ještě vejít do domu a požehnat jeho velmi starému a nemocnému bratrovi, který byl připoutaný na lůžko. Když Swámí po několika minutách vyšel z jeho místnosti, kapal z jeho právé ruky růžový olej – hojně. Swámí byl sám dosti užaslý a řekl téměř omluvně: „Položil jsem pravou ruku na jeho hlavu!“ Nechal si přinést látkový ubrousek, aby olej z ruky mohl vytírat. Vzduch byl plný růžové vůně. Po několika minutách tvorba růžového oleje ustala a Swami dal ubrousek nemocnému mnichovi, který teď seděl na okraji postele a dělal dojem, jakoby vůbec nechápal, co se tu děje, ale přešťastně se usmíval.

Drishti / Springen

Řemeslník vypráví

Jeden řemeslník, který bydlí v blízkosti Springen, pracoval několik měsíců u nás na stavbě. Pracoval soustředěně a držel se spíš v pozadí, na svém pracovišti. Přicházel pravidelně za námi na oběd a tak jsme jej mohli postupně lépe seznámit. Jednoho rána, na cestě do kaple, jsem s ním mohla trochu blíže hovořit. Zeptala jsem se, jestli už viděl naší kapli s ikonami. Řekl, že ne. Vyzul si s úctou boty a vstoupil plný zájmu do kaple. Byl očividně dojat a žasnul na tou nádherou, kterou měl před sebou. Začal něco o sobě vyprávět a důvěrně přiznal, že byl vůči nám na začátku poněkud skeptický a zdrženlivý. Postupem času však začal zjišťovat, jak rád jede každé ráno do práce, a jak lehce mu tady jde práce od ruky. Podotkl, že atmosféra v centru je opravdu něco vyjímečného a že se tu cítí velmi dobře. Brzy nato přivedl s sebou svého šestiletého synka, který se později tatínka často ptal, kdy by zase mohl s ním za námi jet. Tento řemeslník přišel také ke Gayatri Yagně a obdržel od Adityanandy osobní školení v meditaci.

Dakshini z pověření

Timo / Springen

Kuchařské umění Swámího Vishwanandy

Krátce předtím, než jsme se přestěhovali do Steffenshofu, jsme se scházeli tu a tam v Idsteinu. Swámí vedl privátní rozhovory, malovali jsme první ikony nebo plánovali budoucí události. Při jednom takovém setkání mi Swámí pomáhal v kuchyni. Pospíchali jsme a proto jsme se rozhodli uvařit špagety s houbovou omáčkou. Vzala jsem si na starost houby, Swámíji čekal až voda začne vařit a vysypal nudle z balení do vařící vody. Vnímala jsem po straně, jak nakonec holou rukou, kterou ponořil do vařící vody, nudle zamíchal. Když uviděl můj výraz, řekl skoro v rozpacích: „Tys viděla, co jsem udělal? Víš, Shirdi Sai Baba to také vždycky tak dělal!“

Drishti / Springen

Oblak růžové vůně

Před otevřením pravoslavné kaple ve Steffenshofu jsem v ní jednou malovala, když Swámí vstoupil. Byla jsem v časové tísni, protože jsem musela jet domů. Proto jsem se zeptala Swámího, jestli mohu pokračovat ve své práci, třebaže za několik minut měly začít večerní modlitby v chrámu. „To je na tobě, jestli půjdeš do chrámu, to by ti bylo milejší, viď?“ „Ne“, odpověděla jsem, „Swámí, raději bych dál malovala, protože to je také meditace a je to pro Tebe...“ „O.K.“, pokrčil rameny a opustil ladně místnost.

Brzy nato jsem jej slyšela scházet se schodů vedle kaple a otevírat dveře na dvůr. Bylo zřejmé, že jde nyní, oděn ve svém rouchu, přes dvůr do chrámu. Začala jsem se vší silou soustředit na svou práci, abych zabránila jakékoliv lítosti z mé vlastní volby...náhle, když už Swámí byl dávno v chrámu, naplnila celou kapli omamná vůně růží. V úleku jsem vstala ze židle a udělala několik kroků prázdnou místností. Nebyl to klam, vůně, která se linula celým prostorem, mi téměř brala dech. Z úžasu a pohnutí jsem se rozplakala.

Od té doby se vskrytu raduji ze všech malých i velkých zázraků, o kterých vyprávějí moji bližní a přátelé, když nemohou jejich původ pochopit. Většinou nevědí, že Swámí tu je s námi. A že jeho láska někdy voní po růžích.

Uma / Wiesbaden

SOUČASNĚ LIDSKÝ I BOŽSKÝ

Se Swámím Vishwanandou jsme se poprvé setkali v jednom privátním domku, kde si moje rodina zajistila termín k osobnímu rozhovoru. Když jsme stoupali po schodech do prvního patra, potkali jsme milého, mladého muže v tričku s nápisem „Om Namah Shivaya“. Pozdravili jsme jej a protože jsme byli velmi rozrušení a netrpěliví konečně potkat tohoto velkého světce, prošli jsme kolem něj do určené místnosti. Když jsme otevřeli dveře, zjistili jsme, že místnost je prázdná! V tomto okamžiku jsme plni studu pochopili, že ten vlídný, mladý muž u schodů nebýl nikdo jiný, nežli sám Swámí. Jedna z jeho nejpozoruhodnějších vlastností je jeho lidskost a jednoduchost. Touto lekcí nás naučil, že Bůh není daleko, nebo někde vysoko, ale všude, úplně blízko, v těch malých, jednoduchých věcech a událostech kolem nás.

25 KILO VIBHUTI

V roce 2005 jsme navštívili ašrám na Mauritiu. Jednoho rána nám Swami řekl: „Dnes musím dělat vibhuti, budu brzy spoustu potřebovat.“ Swami šel do svého pokoje oděn do lunghi (indického šatu) a usedl na rozložené prostěradlo. Nechal hrát CD s mantrou „Om Namah Shivaya.“ Sedli jsme si do sousední místnosti a zpívali tutéž mantru. Trvalo to asi 40 minut než nás Yogeshini, která stála přede dveřmi k jeho místnosti, zavolala. Předsíň byla prosycená nádhernou vůní vibhuti. Vstoupili jsme do místnosti a pocítili okamžitě tu neuvěřitelnou atmosféru. Swami seděl uprostřed místnosti a všechno kolem něj bylo pokryto bílým popelem. Swami byl od hlavy až k patě bílý. Když vstal, uchopili jsme všechny 4 cípy prostěradla a začali vibhuti sbírat. Bylo to víc než 25 kilo. Později jsem se jej zeptala: „Odkud je to všechno vibhuti? Jak to funguje?“ Swami vysvětlil: „Je to světlo, které vychází z mého těla. Proměňuje se ve vibhuti. Dříve jsem dovolil lidem, aby se dívali, ale teď je toto světlo příliž silné, spálilo by vám oči.“

Sumitra/Švýcarsko