Tento článek je posledním, ze série pěti, zmiňovaných již dříve v článku „Úžasná milost ze setkání se Sri Swamim Vishwanandou – aspekt žijícího Gurua“. Je sepsán na základě svědectví sdíleného Tapeshem z Curychu, během daršanu 29. listopadu 2014 ve Shree Peetha Nilaya (SPN).
Sri Swami Vishwananda nám během svých komentářů ke Guru Gítě vysvětlil význam zkoušek Gurua a podstatu Gurua jako mistra Máji/iluze/.
Řekl:
„Guru zkouší svého žáka, aby ten mohl realizovat svou věčnou podstatu. Protože bez zkoušek nebude připraven. Když zlato neprojde ohněm, jak může být očištěno? Stále to bude zlato, ale nebude čisté. Získá svou čistotu, pouze pokud projde zkouškami… a smysl zkoušení Guruem, smysl zkoušení žáka, není pro osobní užitek Gurua, vždy je pro to ochranu žáka před propadem.
Guru je mistrem temnoty, je mistrem světla, a stále spočívá nad temnotou a nad světlem
A takto Guru rozpouští temnotu nevědomosti toho, kdo se mu oddá
První slabika „Gu“ znamená Máju Prakriti, Devi, Shakti, která nás spojuje a udržuje v realitě. A druhá slabika „Ru“ znamená Purushu, Nejvyšší Bytí, které nás osvobozuje z iluze.
Takže v tom samém slově, ve slově „Guru“, máme Máju a stejně tak i toho, který nás z Máji osvobozuje. Spojením těchto dvou aspektů nám ukazuje, že On je mistrem Máji, mistrem této reality. On ví, jak a koho z této reality osvobodit a On také ví, koho a jak uvázat do reality - oboje… On ví, kdy nad někým rozložit stíny a On také ví, kdy tyto stíny odstranit.
Ten, kdo je oddán nohám Gurua, tomu Guru odhalí, že člověk je za tím, nejste vázáni vnější hrou ani hrou mysli, ale jste za touto realitou. Pak jste ve Své vlastní podstatě. A ve vašem skutečném Já, ve vašem skutečném aspektu, tak máte kontrolu nad příčinou a následkem."
Svědectví
Stalo se to před několika lety. Najednou jsem měl pocit, že mám následovat cestu se Swamim a zůstat s ním v budoucnu. Ale nebyl jsem si tím moc jistý - bylo to dokonce před tím, než jsem dostudoval a přemýšlel jsem: „Mám jít světskou cestou nebo cestou se Swamim? Nebo je možná nějaká kombinace těchto dvou cest?“ Takže jsem si tím nebyl moc jistý a pak jsem se ho v neděli zeptal - bylo to velice snadné se k němu dostat a hovořit s ním. Tedy jsem se ho zeptal, jak to je? Je předurčeno, že má cesta je s tebou nebo mám studovat a vrátit se zpět do světského života?
Swami řekl něco jako, to záleží na tom, jako moc jsi silný - možná tě mohu trochu vyzkoušet a uvidíme, jak to je. Pomyslel jsem si: „Okay, dobře, jak snadné.“ Ale během jednoho dne to začalo být velice, velice těžké – dovedete si představit, že cokoliv děláte v denním životě, je najednou špatně. A tak jsem tam žil společně s ostatními a cokoliv jsem udělal, bylo špatně; šlapal jsem lidem na nohy a cokoliv jsem udělal, tak bylo prostě hrozné a bylo to stále horší a horší. Po dvou dnech jsem cítil, že to nemohu dále vydržet! Jsem asi ten největší hlupák zde, tak co tady vlastně dělám?
Myslel jsem si, měl bych odejít. Zkoušel jsem zastihnout Swamiho, ale ten byl velice odměřený a říkal: „ne ne ne"! Vůbec jsem ho nemohl zastihnout.
Takže jsem se rozhodl zůstat další den. A dovede si představit, jaké peklo to bylo. Bylo to vnitřní peklo, ne vnější.
Swami jen zařídil události tak, jak měly být a po těch třech dnech jsem to prostě už nemohl vydržet. Šel jsem k němu do pokoje a zaklepal na dveře. Řekl: „ano!" Otevřel jsem dveře a chtěl jsem vejít a padnout mu k nohám. Jenže on řekl, ne, zůstaň tam, nemám rád, když jsou lidé v mém pokoji. Byl jsem šokován. Bylo to, jako by mne od sebe odehnal. Bylo to hrozné. Stál jsem tam a třásl se a on řekl: „Jen vydrž. Přijdu později.“ A pak něco dodělával na oltáři, dal si pěkně na čas. Poté přišel do mé kanceláře. Paartha tak také byl a Swami řekl: „Paartho, mohu s ním rychle mluvit? Prosím, nech nás na minutku.
Poté se mne Swami zeptal: „Copak? Copak se děje, je něco špatně? Co potřebuješ?“
Odpověděl jsem, že už to nemohu vydržet. A on se na mne jen s úsměvem podíval a řekl: „Víš, že jsem to byl já? To já jsem tě uvedl do těchto rozpaků."
Bylo to, jako bych si postavil dům z hracích karet, vysokou věž, a najednou byla pryč. A já si uvědomil, že to byl on, kdo si se mnou jen hrál. A všechny události, které se tam staly během těch tří dnů, prostě nic neznamenaly. Cítil jsem se tak hloupě za to, že jsem byl v takovém rozpoložení. A on pak řekl:“ Jo! Ale víš co? Zůstaň tady několik dalších dní a já Tě vyzkouším znovu.“
Odvětil jsem, že to bylo hrozné, že to bylo pro mne peklo.
Odpověděl: „Za tři dny uvidíme a promluvíme si.“
Řekl jsem si vnitřně, no dobře. Tři dny, to snad každý může přežít, cokoli se stane.
Rozhodl jsem se být otevřený a zeptal se: „A co když to znovu naroste?“
A Swami odpověděl, ano, znovu to naroste a znovu se to objeví. A já jsem jen pomyslel, ach Bože, to ne, to snad ne!
A taky to tak udělal. Vše se vrátilo a zase vše bylo strašné. Vnitřně jsem byl opět jako v pekle a plácal jsem se zleva doprava, hrůza. Za jeden nebo dva dny jsem seděl vedle krbu a tam ležel jeden indický komiks, příběh o krokodýlu a slonovi. (Možná to někteří z vás znáte, je to ze Srimad Bhagavatamu, kdy Maha Višnu jede na Garudovi a zachrání svého oddaného Gajendru, krále slonů, ze spárů krokodýla.)
Tak jsem se rozhodl, že se na to podívám, třeba to trochu zabaví mou mysl. Vzal jsem si ten komiks, rychle to prolítl a pomyslel jsem si, jo pěkný příběh, bla, bla, bla. Na chvíli mi to pomohlo být trochu někde jinde.
Za tři dny jsem si pomyslel, tak 3 dny, konečně, mám to za sebou. Celý dlouhý den jsem se díval na Swamiho, jenže on se na mne ani nepodíval, nic! Ani slabý náznak. O.k., tak třeba večer, řekl jsem si. Jenže večer přišel a nic se nestalo. Přišla noc a já si pomyslel, tak asi další test. Počkám do rána. Jenže další, čtvrtý den, se zase nic nestalo a pátý den zase nic, už jsem v tom zase lítal, bylo to na zbláznění. A pak, asi šestý den, ke mne Swami přišel a zeptal se: „Jak se máš?" Odpověděl jsem: „Jo, jo, je to dobrý?"
A pak řekl: „Oh, mimochodem, znáš tu historku o krokodýlovi a slonovi?“ Odpověděl jsem: „Ano. Neznal jsem tyto indické příběhy, ale shodou legračních okolností jsem četl právě tuto historku, protože to byl právě ten jeden komis, který jsem našel. „A četl jsi to?“ zeptal se.
„Ano“, odpověděl jsem. On na to: „A líbilo se Ti to?“ „Jo, jo", řekl jsem. A Swami se na mne podíval upřeným pohledem a řekl: „Jenže jsi to nepochopil.“
Zase jsem se cítil děsně hloupě. Musel jsem uznat, že jsem prošel ten příběh a nic jsem nepochopil. Pak se on zeptal: „Víš, co ten krokodýl představuje?“
Před několik dny jsem se ho ptal, co je Mája. A pak řekl: „To je něco, co nemůže být vysvětleno, to může být pouze a jen prožito.“ Pomyslel jsem si, ach jo, to je pořád ta samá historka, kterou všichni mistři prostě nikdy pořádně nevysvětlí. A Swami řekl, ten krokodýl, to je Mája. A to je to, čím jsi prošel. A pak jsem si uvědomil, že tak to je.
Tapesh, Zurich
---
"Sri Guru Gita" - kniha komentářů Sri Swamiho Vishwanandy k největším záhadám vztahu mezi Guruem a žákem byla dána do oběhu během vánočních oslav ve Shree Peetha Nilaya (Bhakti Marga shop).
V knize "Blossoming of the Heart/Rozkvět srdce", která je k dispozici v Bhakti Marga shopu, sdílejí příbuzní, přátelé, oddaní a žáci z různých zemí a různých kulturních prostředí své osobní zkušenosti se Sri Swamim Vishwanandou. Originál anglická verze (vpravo) je již přeložena do němčiny (vlevo), polštiny a portugalštiny.
---
(Překlad: Kaltikeyani, Č.R.)
