Druhá část poutní cesty - 2. díl

Po tomto krásném zážitku jsme znovu nastoupili do autobusu s tím záměrem, že pojedeme do Halisaharu, rodiště Sri Ramprasada Sena „pěvce Kali“, který napsal mnoho básní a písní ke slávě své milované Matky Kali a Tary. Z časových důvodů a kvůli velmi špatným silnicím nebylo bohužel možné dojet až na místo a proto jsme pak jeli přímo k našemu hotelu v Krishnasagaru.

Swamimu se oproti tomu podařilo navštívit templ jedné další svaté z Vaishnavské linie. Když jsme přijeli do hotelu, dostali jsme velmi pozdní ale velmi dobrou večeři a mohli jít konečně spát.

Příští ráno jsme vyjeli přesně podle plánu v 7 hod! Jeli jsme jen 30 minut k Mayapuru, rodnému místu Chaitanya Mahaprabhu. Byl to první chrám, který jsme navštívili, místo, kde se Chaitanya narodil. Narodil se pod neemovým stromem, který je středem tohoto velkého chrámu. Potkali jsme tam Swamiho Govindu, jednoho z dřívějších studentů Sathyanarayana Dasy. Byl velice milý a pro vedl nás celým Mayapurem a Nawadwipem. Po chrámu Chaitanyi jsme šli do hlavního ISKCON Templu v Mayapuru. Obrovské rozměry tohoto celého chrámového komplexu na nás silně zapůsobily. Toho času se staví jeden nový chrám, největší ze všech, který bude obsahovat také planetarium a obrovskou katedrálu. Bylo také velmi krásné shlédnout dnešní hlavní chrám Radha Krishna, Narasimha a Gaur Nitay a strávit tam nějaký čas. Navštívili jsme i Pushpa Samadhi ISKCON- zakladatele Srila Prabhupada ( viz Foto). Jeho hlavní místo posledního odpočinku je ve Vrindavanu a v Mayapuru jsou jen květiny, které pokrývaly jeho tělo a byly sem přemístěné. Ale Pushpam Samadhi je obrovský a socha Prabhupada je prý zhotovena z ryzího zlata.

Potom jsme se brodili 20 minut špínou a blátem, než jsme došli k „přístavu“ u Gangy. Tam jsme přešli na převoz, který nás dopravil za 10 minut do Nawadwipu. Velorikšy, každá pro dvě osoby, nás dovezly k samadhi (hrobce) Srila Jagannatha Das Babaji Maharaj. Bavilo nás projíždět tak úzkými ulicemi městečka. Swami nám v chrámu vyprávěl, že Babaji Maharaj byl Siddha (dokonalá bytost), který dosáhl všeho tím, že zpíval Boží jméno. Když už byl velmi starý, nesl ho jeho sluha-žák v koši na hlavě z Vrindavanu do Nawadwipu. Jako Siddha se dokázal udělat tak lehkým, že jeho žák neměl problém ho unést. Samozřejmě, že svého žáka cestou tu a tam škádil tím, že se stal zase těžším. Krátce před mahasamadhi si svého žáka zavolal a zeptal se ho, jestli bych chtěl dosáhnout Gaur Nitay anebo být raději bohatý. Jeho žák, který ve svém celém životě nikdy peníze nevlastnil , se zeptal svého gurua, jestli by měl opravdu tu možnost mu peníze dát, protože jeho guru také nikdy peníze neměl. Jagannath Das Babaji ho ujistil, že mu může dát tolik peněz, kolik by si jen přál. Jeho žák řekl, že by to chtěl vidět. Příští ráno ho požádal jeho guru aby šel dolů k řece na určité místo. On tedy šel, jak si guru přál, otevřel tam jeskyni a viděl, že je plná zlata, drahokamů a dalších cenných věcí. V šoku běžel zpátky se svému guruovi, padl mu k nohám a ujišťoval ho, že nechce nic jiného než dosáhnout Gaur Nitay. Guru mu ji okamžitě dal a Ona se před ním zjevila. Srila Jagannath Das Babaji vstoupil ve věku 157 let do Mahasamadhi.