Z kurzu Šrímad Bhágavatam (4.část, pokračování a závěr).

Život Kršny.
(pokračování předchozího článku)

...tak, vidíte, když gópí odevzdaly své modlitby Pánu, touhu po Něm, volání po Něm, tak stejným způsobem, jak uslyšely hudbu, volání flétny v jejich srdcích, mohly slyšet vnitřní hlas Kršny. Mohly slyšet Kršnu, jak k nim hovoří uvnitř srdce. Toto rozmluvu, kterou měly s Kršnou, víte, to nebylo ve vnějším světě, to bylo uvnitř nich.

A pak Kršna řekl: „Slyšíte můj hlas, jsem neviditelný Bůh. Můžete mne slyšet. Tak proč mne chcete vidět? Co chcete dělat s tou viditelnou formou? Proč chcete, abych se vám zjevil? Můžete mne slyšet uvnitř sebe, tak buďte šťastné!“

A gópí odpověděly: „Ó milovaný, milovníku náš, oddaní, kteří jsou odevzdaní Bohu, nejsou nikdy spokojeni s láskou ve svém srdci. Touží být fyzicky přítomni se svým milovaným. Chceme pít nektar tvé podoby.“ Tak gópí touží. Mohly slyšet vnitřní hlas, víte, ale ony: „Ne, to my nechceme. Chceme tvou podobu. To je, s čím se můžeme samy ztotožnit. Nechceme neviditelného Boha. Je neviditelný. Co byste s Ním dělali? Jaké jméno Mu dáváte? Jakou podobu Mu dáváte? Mysl Ho nemůže zobrazit. Vím, že jsi všude. Že jsi přítomný ve všem. Však sladká je podoba formy.“ 

My máme podobu, máme mysl a máme tělo. Naše mysl vždy hledá něco, čeho by se mohla držet, ne? - něčeho s čím se sami můžeme ztotožnit. 

A gópí řekly: „Ty nám říkáš, že máme být rády, že tě slyšíme. Ale to nám nestačí.“ Tak si představte tu sílu. Víte, lidé někdy říkají, dobře, našel jsem Boha uvnitř sebe, jsem šťastný. Zde gópí říkají: „Ne. Jsme šťastné, to ano, ano, máme Tě uvnitř našeho srdce. Jsme spokojené, že Tě máme v srdci, ale toužíme Tě mít také ve vnějším světě (posluchačstvo hlasitě tleská).“ Tolik moc byly do něj zamilované. Jejich oči Ho chtěly zažívat. Chtěly Ho, Jeho skutečnost. A to je, proč se s Ním dohadovaly. Říkaly: „Proč jsi nám dal tedy oči, když Tě nemůžeme vidět? Na co nám jsou tedy oči?“

Ježíš říkal: „ Ti, kdož mají oči, ať vidí.“ 

A zde gópí říkají tři tisíce let předtím: „Jaký je smysl mít oči, když Tě nemůžeme vidět? Vidíme svět, vidíme štěstí a trápení. Stejným způsobem, jakým vidíme fyzickýma očima štěstí a trápení, by bylo pěkné také vidět jimi Nejvyšší blaženost.“

Když se ohlížím na kurz Šrímad Bhágavatam v krátkosti, bylo to sedm dní blízkosti Boha.

Účastníci kurzu se mohli potkat s Bohem v Jeho příbězích, protože svatá kniha sama je forma Nárájany. Kurz nás přivedl k tomu, abychom v nás samých viděli a cítili lílá hru každého avatára. Však nejsladším setkáním kurzu bylo, samozřejmě, setkání s Guruem jako s Bohem, který s námi trávil čas a sdílel s námi tyto očišťující a povznášející příběhy, které nám pomáhají, abychom povyrostli v lásce.

Nezáleží, jakou formu si vyberete, které jméno užíváte, protože když máte oddanost, máte víru a pokud je vaše jednání správné, vaše mysl je osvobozena od pýchy a dosáhnete Boha. Bhagavan říká, nepotřebujete mnoho životů, abyste Ho dosáhli. Potřebujete pouze jeden život, tento život.

Zapomeňte na všechny předchozí životy, které jste žili a které si nepamatujete. Zapomeňte na budoucí životy, které budete žít, protože to můžete uskutečnit v tomto životě. Takže si nevytvářejte žádné představy do budoucna. Protože jen my sami se brzdíme. Když říkáme: „Připomínejte si Boha“ jak jednoduché, „Staňte se bhaktou, oddevzdejte se Bohu!“ Co říkáte? „Kdy se stanu oddaným? Kdy budu odevzdaný? To je příliš těžké. Příliš vzdálené.“ Nebo ne?

Buďte v pokoře! Jen skrze pokoru se On zjevuje. Nezjeví se, víte, pokud pyšně říkáte, „mohu udělat tohle, mohu udělat tamto, mohu udělat i to!“ Co můžete vy? Nic. Pokud to neudělá On, vy sami nebudete schopni to nikdy udělat. Pouze pokud budete pokorní, On sám se vám zjeví.

A příští den to zkuste znovu. Není nic špatného říkat, že jste ničím. 

Gosvámí Tulsidas také říká: „Jsem ten největší hříšník ze všech. Nevím, proč mi Ramdží uložil tento úkol, abych napsal Ramčaritramanas.“ Tak to říká. Víte, když svatí, o kterých jste kdy slyšeli a znáte je z mnoha svých životů, říkají: „Já jsem ten největší hříšník,“ tak to vás udržuje v pokoře. 

Oni to jen neříkají, oni to tak myslí. To je, proč k nim Bůh přichází, protože oni uvádějí v pokoru sami sebe. Oni sami sebe sklánějí. Takže když oni sebe sklání, tak Bhagavan přijde a pozvedne je. Ale pokud jste již nahoře, jak vás pozvedne? Arogance vás nikam nedovede, jenom pokud jste pokorní. A jen tehdy, pokud jste pokorní, jen tehdy se On dá vám.

(Překlad: Kaltikeyani, Č.R.)

Z kurzu Šrímad Bhágavatam (4. část, den čtvrtý až sedmý).

Život Kršny.

Příběhy Šrímad Bhágavatamu popisují cestu bhakti k dosažení Nárájany. 

Závěrečné dny kurzu Šrímad Bhágavatam byly nabité vhledy na této cestě.

V mnoha příbězích Šrímad Bhágavatamu Dévarši Narada učí, že když chceme získat svobodu, tak nejsnazší cestou je poslouchat příběhy o slávě Pána. Tyto příběhy probouzí oddanost, skrze milost, a pomáhají zklidnit naší mysl.  Svámídží poznamenal, že tyto příběhy ukazují, že utrpení, které nacházíme, je způsobeno naším očekáváním, které vytváříme.

Naslouchání příběhů o slávě Pána s námi pracuje dvěma způsoby; dostáváme příležitost naplnit naši mysl myšlenkami co je a co není správné, což nám pomáhá jednat způsobem, který v nás probouzí pozitivní kvality. Ale co je důležitější, pokud jsme našli spirituálního Mistra, od kterého nasloucháme o slávě Pána, praktikujeme pokoru.

Šrí Svámí Vishwananda rozděluje prasad z ranní púdži ke Giridhárimu.

Bůh sám je velmi pokorný, jak ukazuje opakovaně v každé Své inkarnaci. Stává se pokorným, tím, že přichází ke svým oddaným, aby je učil (konkrétně ke svatým, kteří jsou plně oddáni Božství).

Uddhava byl drahý oddaný Kršny a jeho první setkání s gópí ve Vrindavanu popisuje jeho proměnu k pokoře.

Příběh začíná tím, jak Kršna říká Uddhavovi: „Já jsem láska, ale nemohu ti to dát. Jdi k mým oddaným.“  Uddhava by velice vzdělaný muž, takže na své cestě do Vrindavanu si naplánoval, jak bude vyučovat gópí na základě svatých spisů, ve kterých byl zběhlý, jak se zaměřit na podobu Boha bez formy. Avšak když přijel, gópí mu řekly, že nic necítí, když poslouchají jeho filozofii, ale že znají Kršnu v každém momentě svého života. Zažívaly Ho nepřetržitě.  Tím, jak byl Uddhava s gopí, mu bylo umožněno prožít lásku přímo - což předtím, jen v teoretické rovině pochopení, nezažil. Uddhava předtím tuto lásku necítil, ale tím, jak pobýval v přítomnosti gópí, ucítil Kršnovu lásku skrze ně.

Témata 4. - 7. dne:

Dašavatáři („10 inkarnací“): Slyšeli jsme příběhy připomínající 10 hlavních inkarnací Nárájany, včetně Matsjy (ryby), Narasimhy (muže-lva), Vamana (trpaslíka), Kurmy (želvy) a Parašurámy (válečníka držícího sekyru). Tyto příběhy jsou velice silné. Zatímco vyprávějí o událostech, které se zdánlivě odehrávají ve vnějším světě, tak každý tento příběh sám o sobě představuje specifický přístup k duchovnosti v každém z nás.

Oddanost a odevzdání se: Slyšeli jsme příběhy významných oddaných, kteří zažili extrémní transformaci oddanosti a odevzdanosti se Bohu. Slyšeli jsme o králi Ambarišovi (jeden z oblíbených příběhů Svámídžího), který byl jedním rozhněvaným mudrcem ohrožen na životě za to, že mu přerušil půst. Také jsme slyšeli o Gadžendrovi - slavný příběh slona, který byl napaden krokodýlem. Protože nebyl nikdo, kdo by ho zachránil, tak zavolal Nárájanu, který ho zachránil.

Sádhana a pokorné odhodlání:  Svámí během čtvrtého dne hovořil o tom, jak by člověk měl přistupovat k sádhaně s denním naladěním se na naději. Řekl, že ráno bychom měli vstát, zaměřit se na Boha a říci: „Dnes Ho uvidím!“ Připomínal nám, že Bůh se možná zdá být daleko, ale ve skutečnosti Ho můžeme každý den dosáhnout.  Svámídží pokračoval vyjádřením, že když Ho neuvidíte dnes, zůstaňte v pokoře. Jen skrze pokoru je možné, že se vám vyjeví.

Přes všechny tyto úžasné příběhy a duchovních vzkazy, skutečným zaměřením  kurzu Šrímad Bhágavatam byl…

Život Kršny.

Hlavní zaměřením Šrímad Bhágavatam kurzu je život Kršny – osmého avatára Nárájany.

Naučili jsme se detaily a skryté významy každé fáze Jeho života:

Jeho nebezpečné a přesto obdivuhodné zjevení Jeho „rodičům,“  Dévakí a Vasudévovi, ve vězení Kamsy, Jeho dětství jako pasáčka krav v Gókule, kdy ochraňoval své přátele a rodinu od démonů, včetně Jeho zjevení jako Giridháriho, který zvedl kopec Góvardhan, Kršna jako panovník, který bojoval proti krutým králům a démonům, a který panoval ve městě Dvaraka, bitva na Kurukšétře, kdy učil Ardžunu Bhagavadgítu a pomáhal Pánduovcům obnovit jejich království.

Přes všechna dobrodružství, která se udála v životě Kršny, však to opakované stěžejní téma Jeho života v tomto kurzu se Svámím byla oddanost gópí.

Ke konci Kršnova pobytu ve Vrindavanu, zaujala místo Rásá lílá – mystický půlnoční tanec Kršny a gópí. Na začátku vyprávění příběhu, Svámídží řekl, že to bylo srdce Šrímad Bhágavatamu samotného.

Rása lílá začala jednoho podzimního večera, když se Kršna vrátil z lesa. Začal hrát na Svou flétnu, kterou slyšely gópí z celého Vrindavanu – ať byly kde byly, okamžitě věděly, že je Kršna volá.

Okamžitě šly, aby Kršnu viděly, nechaly všeho co dělaly – své rodiny, své práce, všeho, šly a hledaly Ho.

duhantyo ’bhiyayuḥ kāścid 

dohaṁ hitvā samutsukāḥ 

payo ’dhiśritya saṁyāvam 

anudvāsyāparā yayuḥ 

PŘEKLAD

Některé gópí dojily krávy, když uslyšely Kršnovu flétnu. Přestaly dojit a šly ven, aby se s ním potkaly. Některé nechaly mléko srážet na kamnech a jiné nechaly koláče připálit v troubě.

Jak gópí přicházely k místu, kde si myslely, že by Kršna mohl být, udělal sám sebe neviditelným. Když ho gópí nemohly najít, zoufale všude hledaly.

Gópí hledají Kršnu ve hře během Kršna Džanmáštamí.

Když uviděl jejich hledání, zjevil se mezi nimi majestátně ve formě Mahá Višnu, samotného Pána vesmíru a zeptal se: „Koho hledáte?“ Gópí  se z úcty k Němu uklonily a zeptaly se ho jen: „Viděl jsi našeho Kršnu?"

Začaly zpívat píseň známou jako "Gópí Gíta". 
Svamidží komentoval každý z veršů. 
Co slovo, to kapka úžasné lásky, kterou gópí měly pro Kršnu. 
Gópí Gíta je srdce Bhágavatamu. Není jiný Bhágavatam než Gópí Gíta, píseň gópí, které touží po svém milovaném. Gópí byly tak plny láskou k Němu a současně jejich srdce bylo plné bolesti, že Ho nevidí. Plakaly a naříkaly: „Kde jsi, můj Pane?“

Víte, gópí tak moc toužily po Kršnovi. Jejich srdce hořelo a současně se jejich srdce stávalo pokorným.

Dayita dṛśyatāṁ, což znamená, že díky této silné touze byly pokorné a odevzdané.  Tato jejich silná touha, skrze kterou se stávaly samy pokorné, probudila cítění a samotnou Milost Boží.

„O Kršno…,“ dále se modlily gópí, „nehleď na naše chyby a naše omyly. Ať jsme, jaké jsme, jsme Tvé. Prosím, dej nám znamení, že jsi zde s námi. Jsi naše srdce. Jen ty plníš naše srdce štěstím.“

Gópí věděly moc dobře o své pýše a věděly, proč se jim Kršna nezjevuje. Začaly tedy plakat, byly naplněny pokorou a jejich oči byly plné slz. Nemohly vůbec mluvit, slzy kanuly z jejich očí. Žíznily pouze po jedné věci, zažít Jeho daršan. Protože to bylo pouze to jediné, co je mohlo uspokojit. Kršna se díval a usmíval. 
A tak Bhagavan říká: „Sídlím v každém srdci. Hovořím s vámi takto, abyste se nemuseli starat o to, kdy se vám zjevím.“

pokračování...

(Překlad: Kaltikeyani, Č.R.)

Příběh Šrímad Bhágavatamu a "vědra vody".

Pro další vysvětlení, v odpovědi na otázku „Proč jsou písma napsána tak složitě?", vyprávěl Šrí Svámí Vishwananda příběh o guruovi a oddaném. Na žádost oddaného mu guru dal cvičení - sadhanu, spočívající v čtení Šrímad Bhágavatamu, ale poté co četl a četl, neviděl oddaný žádný výsledek. Vyslechněte si příběh, abyste viděli, jak guru tuto výzvu z oddaného sňal.

(Video je opatřeno českými titulky. Pozn: pokud vám text českých titulků nenaběhne automaticky, použijte na liště videa tlačítka - čtvereček pro titulky a ozubené kolečko pro jejich nastavení.)

Příjemný zážitek!

Z kurzu Shreemad Bhagavatam (3.část).

Třetí den kurzu Shreemad Bhagavatam Sri Swami Vishwananda hovořil o mnoha příbězích velkých oddaných dávných časů - králů, mudrců a hospodářů, kteří rozvinuli mimořádnou oddanost Bohu.

Příklady budeme sdílet později, však téma zůstává stejné: Pán je stále přítomný a je vždy s každým z nás. Navzdory obtížnostem a nehledě na to, jaké očišťování podstupujeme na cestě vpřed, při realizaci Boha, On je s námi a pečuje o nás, nepřetržitě.

Protože Swami vyprávěl během kurzu mnoho krásných příběhů, tak vám tyto příběhy předložíme v dalších dvou článcích.

Témata třetího dne

Dokonce i někteří svatí mají problémy při odmítání vnějšího světa: mnoho svatých jako je Annamacharya, Ramadasu - i když se narodili s velkou duchovní zásluhou z minulých životů, museli projít během jejich životů skrze velké zkoušení. Avšak když získali milost, stali se realizovanými. Swamiji o tom hovořil v souvislosti s naším vlastním bojem na naší duchovní cestě: získat milost je to, proč jste se narodili.

Existují tři Pravdy: Bůh, Guru a vy. Vše ostatní je iluze.

Dhruva, princ, který se stal asketou: Pravnuk Pána Brahmy byl odstrčen svou rodinou. Aby získal lásku rodiny, odešel Dhruva do lesa, aby činil intenzivní pokání, a když skončil, získal mnohem více – milost samotného Pána (více níže).

Král Puranjana a město s devíti branami: Narada Muni poučil Krále Prachinabarhi o konečném smyslu života, tím, že mu řekl příběh o městě s devíti branami (celý příběh v článku třetího dne, část druhá).

Komentáře k písni „Bhaja Govindam“: Swamiji hovořil o slavné písni Adi Shankaracharyi, o tom, jak sbírání životních zkušeností skrze mysl je neužitečné: že jediná aktivita, která osvobozuje naší duši, je zpívání svatých jmen Boha.

Rishabhadev: Dozvěděli jsme se o vtělení Boží inkarnace Rishabhadeva: zakladatele Jainismu /džinismu/, úžasného krále, který vytvořil velký pokrok pro počátky lidstva jako vládce. Ponechal své království svým 100 synům, cestoval po světě a šířil učení o velikosti Pána. Učil lidi o nenásilí, o "yam" a "niyam" života (pozn.: yam a niyam jsou první dva aspekty osmistupňové jógy; yama = morální principy, niyama = osobní disciplína) – konat či nekonat, avšak také to, že bychom neměli zapomenout na stvořitele – že by se lidé měli modlit k Narayanovi, protože On je konečná spása.

Mudrc Bharata: Bharata byl první ze 100 synů Rishabhadeva. Všichni synové byli cnostní lidé, ale když Rishabhadev zestárl a rozhodl se odejít z královského postu, aby se stal asketou, tak jmenoval Bharata jako vládce království. Bharata vládl dlouhý čas, spravedlivě a moudře, předtím než také zestárl a odešel na odpočinek do lesa. Stal se velkým mudrcem, skrze hluboké pokání. Jednou narazil na jelínka bez matky a ucítil k němu soucit, ujal se ho s velkou péčí a láskou. Jak jelínek rostl, pokračoval v péči o něj a velice zřídka byl od něj odloučen. Tak velice se o něj staral, že při Bharatově smrti jeho poslední myšlenka patřila jelínkovi. A díky této jeho poslední myšlence Bharatova další inkarnace byla jelen! Pro jeho zásluhy z modliteb byl schopný si vzpomenout na jeho poslední život a chybu a obnovil tedy své zaměření na spirituální cestu a nakonec dosažení Pána.

Peklo a odpuštění: Poté, co jsme slyšeli o poklesu mudrce Bharata do zvířecího zrození, Swamiji hovořil o různých úrovních pekla, o činech, které lidi vedou k dané úrovni a smyslu takového utrpení. Swamiji doporučil (jak udělal dříve) si přečíst Garuda Puranu, protože tam se o daném tématu hovoří poměrně důkladně. Podal krátké vysvětlení každé úrovně a hovořil o důležitosti hledání odpuštění a odčinění: pokud máte mysl plně orientovanou na Narayanu a litujete všech hříchů, které jste kdy provedli, pak se tato lítost stane odpuštěním (více v článku den 3, část druhá).

Achamila: byl Brahmin, který žil v souladu se všemi pravidly spořádaného života, a propadl do hříšného stylu života. „Náhodou“ poslední jeho myšlenkou před smrtí pomyslel na svého syna, kterého pojmenoval Narayana. A skrze toto svaté jméno Pána, dostal druhou šanci na život a tentokrát dosáhl nebe.

Dhruva – zářící příklad oddanosti:

Dhruva se narodil do královské rodiny jako vnuk Swayambhuva Manu – prvního člověka tohoto věku, a pravnuk Pána Brahmy. Otec Druhvy, král Uttanapada, měl dvě ženy: Suniti a Suruchi.

Královna Suruchi, králova favoritka, měla syna, který se jmenoval Uttama a královna Suniti měla Dhruvu.

Jednou Dhruva uviděl Uttamu sedět na otcově klíně a přál si tam sedět také. Začal lézt na trůn, aby se přidal ke svému nevlastnímu bratru, když ho královna Suruchi s opovržením zastavila za to, že to zkoušel. Vysvětlila Dhruvovi, že protože není synem královy favoritky, nikdy nebude hoden sedět vedle svého nevlastního bratra na otcově klíně (na královském trůnu).

Dhruva byl velice zraněn a šel ke své matce pro útěchu. Ta mu řekla, že navzdory pichlavým slovům od královny Suruchi, by Dhruva neměl toto řešit tím, že bude chodit za králem nebo za ní. Navrhla mu, aby se pokál a modlil se k Otci všech – Narayanovi.

Dhruva odešel z paláce do lesa za pokáním. Bylo mu pouze 5 let. Posadil se do divoké přírody a začal zpívat: "Om Namo Bhagavate Vasudevaya".

Devarishi Narada, který uslyšel tyto zprávy o malém princi, k němu přišel a řekl mu, že je na nerozumné cestě, kterou nemůže dokončit. Je na to příliš malý chlapec! Měl by se zaměřit na cestu skrze čtyři etapy života, čtyř ašramů, ale takto, skočil přímo do poslední etapy – odmítání světa pro získání Božství, kdy zkouší naplnit to, co mnoho jogínů nebylo schopno dosáhnout po mnoho životů přísného pokání!

Narada řekl, že by to měl vzdát, vrátit se do království a zkusit tuto cestu a až bude starší.

Dhruva s respektem Naradovi odpověděl, že je odhodlán dokončit cestu, kterou si vybral. Požádal, aby ho Devarishi učil, jak získat milost Pána.

Narada, dojat chlapcovým rozhodnutím, poučil Dhruvu jak zpívat Boží jména. Dhruva okamžitě začal a s intenzivním zaujetím dosáhl v krátkém čase velmi silného stavu meditace k Pánovi.

Pro jeho odříkání, dokonce dévové, včetně Indry, krále dévů, začali být nervózní. Představili si, že se Dhruva tak silně odříká, aby nad nimi získal moc. Když to viděl Narayana, On sám jim vysvětlil, že Dhruvovy motivy byly čisté – že pokud by chtěl nějaký materiální zisk, že by se místo toho modlil k Brahmovi nebo Šivovi.

Nakonec, Bhagavan, když viděl intenzitu jeho lásky, se před ním objevil a požehnal mu. A Mahavishnu vzal Dhruvu na Svůj klín. Takže Dhruva dostal požehnání. Měl z toho veliké potěšení.

Včera jsem říkal, že jakmile povyrostete, tak už nepláčete pro Boha, ne? Pouze děti pláčí. Když se dítě narodí, první věc, co udělá, že začne plakat, „Oh, můj Bože, jsem zase zpátky na světě“, že?

A dítě, to nemusí dělat nic. Jen potřebuje plakat a maminka přiběhne a tatínek přiběhne a automaticky vědí. To samé je s Bohem. 
Zde řekl: „Teď, když jste povyrostli, jste tak hrdí na to, tolik toho víte.“ 
Řekl: „Ne, pusťte se toho! Buďte jako dítě“.

V Bibli Ježíš také řekl: „Abyste mohli vstoupit do Božího království, tak musíte být jako dítě.“ Říká zde: „Buďte opět jako dítě, plačte pro Něj, volejte Ho!“ Když uslyší vaši upřímnost, když uslyší váš pravdivý pláč odevšad kde je, víte, On může být ve Vaikuntě, Goloce, kdekoliv je… On přijde. Ale ten pláč musí být z vnitřní oddanosti. Musí mít tu vnitřní touhu. To je to, co Ho přitáhne. To je to, co Ho unese odevšad, kde je. Víte, je to tak snadné. Jen musíte plakat s oddaností, musíte plakat s láskou.

Mahavishnu požehnal Dhruvovi tím, že položil Svou lasturu na chlapcovu tvář. Získáním této milosti Pána, se Dhruva vrátil zpět do království. Jeho otec velice silně litoval, neboť přemýšlel, jak bezcitně se choval k vlastnímu synovi a poslal armádu, aby Dhruvu hledala, zatímco on meditoval. Swamiji přirovnal návrat Dhruvy k biblickému příběhu o marnotratném synovi.

Po návratu domů šel Dhruva ke svému otci a jeho nevlastní matce a poklonil se k jejich nohám - kvůli nim se stalo, že odešel a obdržel milost Pána.

Později byl Dhruva korunován jako král a jeho otec odešel do lesa meditovat a kát se. Dhruva prošel skrze bitvy s démony a yakshasy, obdržel dárek od Kubery a vládl království se zbožností a oddaností po mnoho let. Skrze to všechno byl tak zakořeněn ve jméně Narayana, že ho nic nemohlo odradit.

Na konci života Dhruvy přišel Narayana sám, aby ho přijal. Suniti, jeho matka, dosáhla nebes. Prostřednictvím požehnání od Brahmy, Dhruva obdržel místo Polárky – hvězdy na severní obloze, okolo které se ostatní hvězdy točí.

Swamiji nám vyprávěl tento příběh jako připomínku pro dosažení Božího vědomí. Pokud jej jednou získáte, tak s vámi nic nemůže pohnout.

(Překlad: Kaltikeyani, Č.R.)

Pokračování již brzy...

Z kurzu Shreemad Bhagavatam (2.část).

Druhý den kurzu Shreemad Bhagavatam se Sri Swamim Vishwanandou byl naplněn příběhy avatarů a oddaných - inkarnacemi Pána a oddanými, kteří zaměřují svou mysl a srdce na ně.

V tomto bodě nás svatá kniha učí o zničení klanu Krišny a Pánduovců, nastolení Kali Yugy, a zjevení Varahy, kančí inkarnace Maha Višnu.

V každém příběhu můžeme vidět záblesky záře oddanosti skrze Swamijiho vysvětlení - jak každé dilema ukazuje lidem cestu odevzdání se Bohu. Nehledě na to, jak hrozně každá z těch situací může vypadat, chápeme každou z těchto situací, že je to ve skutečnosti Bůh, který naplánoval každý nejmenší detail, aby se naše Duše mohla povznést.

Témata druhého dne

Smrt Bhismy, praotce Pánduovců: Dozvěděli jsme se o tom, jak i v 18 intenzivních strhujících dnech bitvy na bitevním poli Kurukšétry, Bhisma nikdy nepřestal myslet na Krišnu.

Dvojí prokletí Yadhava klanu: Žert syna Krišny a zármutek matky nad smrtí jejích 100 synů, oboje jako následek prokletí smrti nad celým Yadhava klanem - klanem Pána Krišny a Pánduovců.

Zjevení Varahy a jeho bitva s démonem Hiranyakshou: Hiranyaksha a jeho bratr, Hiranyakashipu, byli vlastně inkarnace dvou strážců nebeské brány, jménem Jaya a Vijaya. Hiranyaksha byl první ze dvou, kdo vytvořil  na Zemi velkou pohromu: ponořil celý svět pod vodu, dokud Narayana neodpověděl na modlitby.

Nastolení Kali Yugy na světě, a prokletí krále Parikshita: zde jsme viděli velikost a moudrost krále Parikshita, který byl svědkem kruté scény, když byl v lese – kde muž prováděl brutální mučení býka. Tento muž byl Kali Yuga, Věk neřesti, a býk, to byla Dharma – ztělesnění povinností a spravedlnosti. Kali Yuga prosil krále o přístřeší v jeho království a král se nad ním smiloval. Ale jakmile Kali Yuga získal útočiště v bohatství, začal ovlivňovat mysl krále Pariskhita negativitou. Tehdy král odjel navštívit ašrám mudrce a pod vlivem Kali Yugy ho urazil. Mudrcův syn se urazil a proklel krále Pariskhita smrtí uštknutím hadem do sedmi dnů.

Způsob, který si král Parikshit vybral, jak prožít dobu jeho posledních sedmi dnů: po vyslechnutí kletby se král Parikshit zeptal svého Gurua na instrukce, jak by měl strávit svůj zbývající čas. Jeho Guru ho odkázal k Sukadevovi Goswamimu, aby si vyslechl chvalozpěvy Pána ve formě Shreemad Bhagavatamu, což král Parikshit udělal.

Smrt Bhismy

Nejvyšší správce Kuru-Pánduova království, Bhisma, byl ve skutečnosti syn svaté řeky Gangy a krále Shantanu. Jeho životní příběh je opravdu nádherný: byl od útlého věku extrémně nadaný bojovník, složil slib brahmacharyi, aby pomohl svému otci, umění války se naučil od Parasuramy, což je šesté ztělesnění Pána Višnua, třímající sekyru, kterého dokonce porazil v třiadvacetidenním dlouhém souboji. Přežil své dva nevlastní bratry, a staral se o království s moudrostí a spravedlností, zatímco vnuci jeho nevlastních bratrů, Pánduovci a Kuruovci, dorostli do dospělosti.

Jako duše božského původu měl dar zemřít v momentu svého rozhodnutí. Toto požehnání, kombinované s jeho výraznými schopnostmi válečníka, z něj činilo velmi zastrašující osobnost na bitevním poli. Avšak navzdory Bhismově velké moudrosti a spravedlnosti jako člověka, byl vázán přísahou sloužit tomu, kdo určoval pravidla království. A v době bitvy na Kurukšétře to byl slepý král Dhrtarastra: otec Kuruovců, nepřítel Pánduovců.

Pánduovci žádají Bhismu o povolení bojovat proti němu v boji na Kurukšétře. Popřál jim vítězství.

Vzhledem ke své přísaze byl Bhisma vázán bojovat proti Pánduovcům, ačkoliv s nimi sympatizoval. Učinil slib, že nezabije žádného z Pánduovců, který dodržel, ke zděšení nejstaršího Kuruovce, Duryodhany. Duryodhana vyzýval Bhismu mnohokrát, když říkal, že svou náklonností k Pánduovcům je jako generál armády Kuruovců neefektivní. Avšak Bhisma byl nejlepší podporou, kterou Kuruovci měli: takže zatímco Bhisma bojoval v bitvě, tak všech 100 bratrů Kuruovců zůstalo v bitvě bez zranění.

Po několikadenním boji obě strany zjistily, že si stojí nerozhodně, a že bitva nebude rozhodnuta. Krišna navrhl Pánduovcům, aby šli a požádali Bhismu, aby jim poradil, jak konflikt ukončit. Bhisma jim ochotně dal radu, jak ho porazit a tak další den byl Bhisma podle jeho vlastního návrhu poražen.

Arjuna a Bhisma bojují na bitevním poli.

Bhisma poražen.

Poražený stařešina se ani nedotkl země, kolik šípů do něj Arjuna nastřílel. Navzdory tomu však nebyl mrtev – protože měl požehnání zemřít v okamžiku podle svého výběru. Obě armády přišly, aby nad ním truchlily. Arjuna naaranžoval šípy pod Bhismovou hlavou jako polštář a pak vystřelil šíp do země s takovou silou, až vytryskl pramen vody, takže Bhisma pod žhavým sluncem nežíznil.

Během Shreemad Bhagavatm kurzu Sri Swami Vishwananda hovořil o významnosti Bhismovy oddanosti Krišnovi:

verš 9.39

śrī-bhīṣma uvāca

vijaya-ratha-kuṭumbha ātta-totre

dhṛta-haya-raśmini tac-chriyekṣaṇīye

bhagavati ratir astu me mumūrṣor

yam iha nirīkṣya hatā gatāḥ sva-rūpam

Bhisma říká: „V okamžiku smrti myslím na Něj (Krišnu). Vidím pouze Jeho. Přitahuje mne. Přitahuje mne k sobě jako magnet. Soustředím svou mysl na vůz  Arjuny, kde stál s bičem v jeho pravé ruce a otěžemi v jeho levé ruce a řídil vůz s největší opatrností. Ti, kteří Jej viděli na bitevním poli Kurukšétra, dosáhli po smrti svou původní podobu.“

Takže, Bhisma říká, že ti, kteří viděli Krišnu, když umírali na bitevním poli, tak ti všichni dosáhli svou pravou podstatu. Nebyli to běžní lidé. Byli to devové, kteří všichni přišli, aby mohli zažít záři Líla hry Pána, víte, aby s Ním mohli hrát. I jako voják, jeden z těch 4 milionů lidí, i mít jen Jeho pouhý záblesk stačí. Tato záře sama je osvobozuje, činí svobodnými.

Zde říká, že: „Má soustředěnost, má mysl, vše směřuji k vozatajovi Arjuny.“ Takže, jak vidíte, když probíhala bitva, každý byl… víte, viděli jste Mahabharatu; všechno se mění zleva doprava, a každý spěchá ve velkém voze všude možně. Každý jen smýšlel: „Půjdu a zabiju tam toho, půjdu a zabiju tam toho, půjdu a zabiju tam toho.“. Dokonce i Pánduovci pobíhali sem tam. Ne? Bhisma ne, během všeho, co se děje kolem, všechen ten rozruch, během všech změn, které se kolem dějí, sem-tam, ani na okamžik nepřestal myslet na Krišnu. Jeho mysl neříkala:  „Oh můj Bože, Arjuna teď jede proti mně!“ nebo: „Bhishmo, co se děje, Duryodhano, kde jsi?“ Musel konat svou povinnost. Jako generál armády musel konat svou povinnost.

Ale když byl na bitevním poli, tak jeho oči byly vždy upřeny na Krišnu, ani ne na Arjunu. Jeho mysl byla soustředěna pouze a jen na Krišnu. Takže, jak významné to je, víte. Jak vysvětlil a jak říká, že v Jeho pravé ruce drží bič a v Jeho levé ruce drží opratě, víte, a jak je opatrný, aby chránil Arjunu. Jak sedí v srdci každého z nás! On je tam. Vozataj, který řídí vůz.

Těm, kteří jsou plně realizováni, jak jsem včera řekl, víte, on vás vytlačí a zaujme pozici. To je, co udělal v Mahabharatě, víte. Vybral si, že chce být vozatajem, že? Protože On je vozatajem každého z našich srdcí. On je tím, kdo řídí a On je tím, kdo koná vše uvnitř. On není pouze tím, kdo řídí vůz na Kurukšétře před 5 tisíci lety. Ne. I nyní On je uvnitř každého srdce. A ten kočár je toto tělo, On je tím, kdo dává sílu, On je tím, kdo kontroluje toto tělo.

Takže, zde Bhisma říká: „Ti, kteří viděli Jeho fyzický aspekt, ti, kteří se s Ním tváří v tvář setkali, tak ti po smrti získají nazpět svou původní formu.“ Dokonce Duryodhana, i to byla jen Jeho hra. Všichni Kuruovci byli jen Jeho hra. Protože On je Bůh. Kdyby byl Bůh něčím limitován, tak by přeci nemohl být Bohem, ne? Bhima říká: „Uvědomte si, že když budete umírat, můžete mít o Něm vizi. Když umřete s vizí o Něm, tak jste plně osvobozeni, pokud si to On nepřeje jinak. (Posluchači se smějí)

(překlad: Kaltikeyani, Č.R.)

Z kurzu Shreemad Bhagavatam (1.část).

První den kurzu Shreemad Bhagavatam začal představením samotné svaté knihy.

Po zahajovacích modlitbách, včetně yagny a abišekamu k osobnímu Božstvům Swamiho, zahájil Swamiji kurz sdělením účastníkům o významu díla Shreemad Bhagavatam a jednoduché síly, kterou obsahuje, aby nám rychle a snadno pomohl vpřed při realizaci Boha.

Jak vidíte, Bhagavatam jsou většinou příběhy. Na začátku jsou různé příběhy šlechetných králů, kteří žili na Zemi a kteří plnili své povinnosti, a také dosáhli Boha. Což dokazuje, že když plníme své povinnosti správně, je dost možné dosáhnout v jednom životě Boha.

Témata prvního dne

Vznik knihy: Účastníci se dozvěděli o autorovi  Shreemad Bhagavatamu, o Veda Vyasovi (který také napsal většinu stěžejních svatých knih hinduismu, jako jsou Purány, Rámajána a Mahábhárata), a slyšeli příběhy a jeho úžasném synovi, Sukadevovi Goswamim, který vyprávěl příběhy Bhagavatamu mudrcům v lese.

Podřimování a pozornost: Swamiji hovořil o intenzivní touze učit se, kterou měli první mudrci, kteří si přáli naslouchat Shreemad Bhagavatamu - jak velice toužili po Božství a jak moc chtěli sloužit světu učením se o inkarnacích Narayany. Srovnal to s postojem, který můžeme obvykle ve světě vidět nyní: touhu po materiálním, vnějším světě, která nás pouze připoutá k Maye/iluzi/.

Úcta mezi studentem a učitelem: Slyšeli jsme o velké úctě, kterou měl  Sukadev vůči svým  studentům, mudrcům, a těm, kteří byli připraveni; stejně tak, jako mudrci měli úctu a vděčnost ke svým Guruům, kteří pro ně odhalili Božskou moudrost.

Pravomoc hovořit o Bhagavatamu: Swamiji hovořil o speciální povaze Sukadeva, o tom, jak byl jedinečně schopný vyučovat Shreemad Bhagavatam, kdy vysvětloval příběhy  při vysoké  úrovni nepřipoutanosti, kterou měl směrem ke všemu materiálnímu a pomíjivému.

Veda Vyasa a vnitřní uspokojení: Slyšeli jsme příběh o tom, jak byl Shreemad Bhagavatam stvořen, jak byl   Veda Vyasa nespokojený se svým životem, ačkoliv napsal a sdílel mnoho významných svatých spisů, jak Narada Muni přišel Veda Vyasu inspirovat, aby napsal o tématu, o kterém ještě nenapsal -  o nádherné zkušenosti oddanosti k Bohu.

Shreemad Bhagavatam samotný je zjednodušená verze všech ostatních písem, které Veda Vyasa sepsal, aby je sdílel světu – Védy, Upanišády, Purány, Rámajánu a Mahábháratu. Ano, i přes svou jednoduchost Shreemad Bhagavatam obsahuje esenci samotného Pána.

Swamiji toto vysvětlil účastníkům kurzu: 
To není jen čtení Bhagavatamu, které vás osvobodí, ale dokonce jen naslouchání o slávě a zábavě Pána vás osvobodí. Takovou sílu má. To je, proč se říká, že Bhagavatam je Pán samotný.

Není žádný rozdíl mezi Bhagavatamem a Božstvem. Není žádný rozdíl mezi Bhagavatamem a Ištadevem. Není žádný rozdíl mezi Bhagavatamem a Guruem. Protože slyšet o Jeho slávě, třeba jen jedinkrát, vás osvobodí; jednou jedinkrát a osvobodí vás z koloběhu zrození a smrti.

Když tím procházíme, tak vidíte, jak rozdílné příběhy Veda Vyasa složil dohromady a jak byl Bhagavatam sepsán. To je něco, co nelze pochopit myslí. To je něco, co musíte cítit, protože každý příběh je příběhem jedné osoby, každého z vás. Je to příběh oddanosti samotné, jak probudit oddanost a jak se odevzdat Bohu.

Bhagavatam je považován za jednu ze stěžejních knih pro vaišnavisty. Obsahuje všechny Purány.

Často říkají: „Védy jsou ze všech nejlepší", protože všechny ostatní Sampradáyi /linie/ odkazují na Védy jako na zdroj, že? Samozřejmě, že Védy jsou zdrojem, ale není rozdíl mezi tím vším. Není rozdíl mezi Puránami a mezi Bhagavatamem.  Je to jen o tom, že když Veda Vyasa tvořil Védy, tak to chtěl zjednodušit a udělat to pro lidi mnohem snazší.

Díky úžasné schopnosti této knihy očistit naší Duši, nám Swamiji řekl, že není žádný "špatný" způsob, jak ji číst -  kdykoliv ji čteme je to dobře, a každé místo je skvělé.  Každý ji může číst, ať má špatnou či dobrou náladu - na tom nezáleží. Čtení Shreemad Bhagavatamu  přináší kladný výsledek.

Během kurzu bylo vyjasněno, jak snadná cesta ke svobodě může být - Swamiji o tom hovořil, a vše, co jsme museli dělat my - bylo poslouchat a užívat si to!

Těšíme se na to, až s vámi budeme sdílet výňatky z tohoto slibného kurzu se Sri Swamim Vishwanandou, tak, jak týden bude probíhat.

Často lidé říkají: 
„Oh, ne ne, ten život je příliš krátký k dosažení Pána." Ale podívejte na všechny krále v Bhagavatamu. Jistě, měli dobrou punyu, víte, měli dobré zásluhy z minulých životů, které si donesli. A tak je to i teď, všichni vy, kteří zde sedíte a posloucháte Bhagavatam, máte zajisté dobrou punyu.

(Překlad: Kaltikeyani, Č.R.)