Symbolika rozličných atributů Maa Durgy.

Durga v sanskrtu znamená pevnost nebo místo, které je obtížné obsadit. Další význam jména Durga je "Durgatinashini", které se doslovně překládá jako "ten, kdo odstraňuje utrpení". 

Tak hinduisté věří, že bohyně Durga chrání své oddané od zla ve světě a zároveň odstraňuje jejich utrpení.

Symbolika jejích atributů, zbraní které drží, toto ještě umocňuje...

Lastura v ruce Durgy symbolizuje "pránu", či mystické slovo "Óm", což ukazuje, že zahrnuje Boha ve formě zvuku.

Luk a šípy reprezentují energii. Třímáním jak luku tak šípů, v jedné ruce, naznačuje "Matka Durga"  svou kontrolu nad oběma aspekty energie - klidové i pohybové. 

Blesk symbolizuje pevnost. Oddaní Durgy musí být ve svém přesvědčení pevní jako blesk. Jako blesk, který zničí vše do čeho udeří, aniž by tím byl jakkoliv ovlivněn; oddaný musí zaútočit na jakoukoliv výzvu, aniž by ztratil sebedůvěru. 

Lotos v ruce Durgy není plně rozkvetlý, to symbolizuje jistotu úspěchu, ale ne definitivní, ohraničené. Lotos se v sanskritu nazývá "pankaja", což znamená zrozen z bláta. Tím lotos symbolizuje postupnou evoluci duchovních kvalit oddaného, uprostřed světského bláta, chtíče a závisti. 

Sudaršana čakra, čili nádherný disk, který se otáčí kolem ukazováčku Bohyně, aniž by se ho dotýkala, znamená, že celý svět je podřízený vůli Durgy a Jejímu vedení. Používá tuto neomylnou zbraň, aby zničila zlo a vytvořila prostředí vhodné k růstu spravedlivosti. 

Meč, který Durga drží ve své ruce, symbolizuje vědění, které je ostré jako meč. Vědění, které je svobodné od všech pochybností, je symbolizováno leskem meče. 

Trojzubec Durgy neboli "trishul" je znakem třech kvalit - satwy (čistoty), rajas (aktivity) a tamas (nečinnosti, netečnosti) - Durga odstraňuje všechny druhy trápení - fyzické, duševní a duchovní. 

Devi Durga sedí na lvu v neohrožené pozici "abhay mudry", značící jistotu osvobození od strachu.

Matka Univerza se zdá, jakoby všem oddaným říkala: „Odevzdejte všechny činy a povinnosti mně a já vás osvobodím od všech vašich strachů."

(zdroj: internet, připravila Rohini a Bhawani)

Závěrečná část poutní cesty

Čtvrtá část cesty po východní Indii, listopad 2012

Dnes jsme vstávali v osm a v devět, po snídani, jsme se vydali do nedalekého malého chrámu Déví. Vše tam bylo připraveno pro Chandi Path, jadžnu k Durgá Déví. Nás všech čtyřicet sedělo blízko ohniště. Svámí mne požádal, abych pronesl modlitby za skupinu, protože nepřijde.

Kněz zahájil púdžu a dal mi detailní instrukce. Dostal “učně”, který mu asistoval. Po zapálení ohně následovala očista a invokace, a vtom přišel Svámí. Odříkávali jsme „Om Aim Hrim Klim Chamundaye Vicche“ 108 krát a poté následovaly další mantry a modlitby k Déví. Celé modlitby trvaly asi dvě hodiny. Svámí opět zmínil, jak výjimečný je tento chrám a přítomnost Déví.

Po skončení modliteb jsme se znovu vydali ke Kreem Kund, abychom se setkali s Aghoreswar Sidharta Gautam Ram Jee. Když jsme tam dorazili, setkali jsme se znovu s naším “přítelem”, kterého jsme probudili z klidného spánku. Pověděl nám, že Gautam Ram Jee se rozhodl přijet až 16. listopadu, tedy není možné se s ním setkat. Nicméně dodal, že pokud Svámí přijede na další pouť v únoru, může se s ním setkat pak.
 Tak jsme tam chvilku pobyli a povídali si s tímto aghori, který budil dojem, že si z tohoto rohu chrámu (bez střechy) na nějaký čas udělal svůj domov, protože tam měl všechny své věci i “postel”. Ve svém humorném pojetí nám více povídal o stylu života aghorů. Řekl, že vše, čeho dosáhl, všechny své siddhis (např. Schopnost dotknout se Slunce, vidět očima ptáků a jiných tvorů, být na deseti místech zároveň, atd.) získal plným soustředěním na svého Gurua Aghoreshwar Baba Bhagwan Ram (zemřel 1992). Jeho Guru mu “dal” vše. Ahgorové prý nemají speciální sádhanu, jejich sádhana je jejich Guru a oni dělají vše, co jim dá za úkol. 
 

V jednu chvíli do chrámu dorazil “typický” aghora – oblečen v černém, s černým turbanem, velkými řetězy okolo krku, plnovousem, kráčející docela rychle od jednoho místa uctívání k dalšímu a za ním šli dva další muži. Když to náš “přítel” viděl, smál se a prohlásil, že člověk neumí rozlišit, jestli jsou tito “bábové” opravdoví nebo ne. Pro pravého ahgoru není toto vnější divadlo důležité, aghora může být vlastně oblečen jako úplně normální lidé, normálněji, než takzvaní duchovní lidé. Všechno božství a síla je uvnitř. Říkal, že láska ke Guruovi a Išta Dév je vše, na čem záleží. Také zmínil “nágá báby”, ti, co chodí nazí, prý už skoro není žádný takový opravdový. Podle něj je většina z nich žebráků. Tito lidé dnes přicházejí do chrámu (Kreem Kund) kvůli Dípavali, festivalu světel, a v noci budou provádět sádhanu na kremačním místě. Ptali jsme se ho, jestli svou sádhanu bude v noci také cvičit na kremačním místě. Řekl, že ne, že ho to nezajímá, že tam chodí vždy, když to tak cítí…A pro něj osobně je prý nejlepším kremačním místem Kreem Kund, lepší, než všechny ostatní, tady se nepohřbívají normální lidé, ale světci aghorů a jejich energie velmi pomáhá člověku, který zde provádí sádhanu. Kreem Kund byl prý prvním kremačním místem nebo pohřebištěm ve Varanásí. A byl to Baba Keen Ram, který tam z kremačního místa přinesl oheň a zapálil dhúní (posvátný oheň). Tento oheň tam už plane bez přestávky již několik století. Jediný prasád, který se dává oddaným, je popel z tohoto svatého ohniště Bába Keena Rámy.

Bylo velmi hezké znovu mluvit s tímto pokorným a prostým mužem. Rozloučili jsme se a vrátili se do hotelu. Po cestě jsme se zastavili v malém chrámu Kálí, kde pro festival Dívali byla postavena veliká nadživotní socha Kálí.

V hotelu jsme poobědvali a zbytek dne jsme měli volno. Protože se slavilo Dípavali, všude bylo v noci plno ohňostrojů, jimiž bylo zaplaveno celé město. Děti si nimi hrály již odpoledne. Některé na zem vysypaly černý prach, který zapálily a nám se nezdálo moc bezpečné těmito ulicemi procházet.

V noci šel Svámí na střechu a velmi dobře se bavil tím, že s hotelovými zaměstnanci zapaloval rachejtle. Celá noc byla samozřejmě plná velikého hluku.

Další den jsme se museli s Varanásí rozloučit. Odjeli jsme v poledne a lodí, autobusem a letadlem cestovali do Kalkaty. Tam jsme se v hotelu ubytovali v devět večer. 

Brzy ráno následujícího dne se někteří z nás znovu vydali do Dakšinéšvaru ke Kálí a poté ke Kálíghátu, abychom opět mohli vidět Kálí...Tam se mi též podařilo koupit sochu Táry, kterou po mně Svámí chtěl, abych koupil do chrámu do Springen. Vrátili jsme se do hotelu, jeli na letiště a odletěli domů…

V Indii jsme zažili opravdu skvělé časy, byli jsme požehnáni milostí přítomnosti mnoha světců, bohů a bohyň, ale co bylo nejlepší, 14 dní jsme strávili v přítomnosti našeho nejdražšího Gurua, Šrí Svámího Vishwanandy!

Jay Guru Dev!

(Překlad třetí a čtvrté části textu: Kateřina Pařízková)
Pozn. "redakce": Děkujeme Paarthovi z celého srdce za jeho jedinečnou reportáž. 
Dále bychom rádi poprosili naše čtenáře o shovívavost kvůli různorodosti písma během těchto zpráv. Děkujeme.