Inspirace od Mahavatara Babajího

Povzneste se nad svá omezení (2.část)

Swámí Vishwananda pokračuje ve své promluvě před darshanem, dne 26.12. 2009:

„Pohlédni tomu, co tě omezuje, hluboko do očí a potom se to propusť. Dokud se tomu nepodíváš hluboko do očí a konfrontuješ to, do té doby zůstaneš vězet v této hře. Pokud to samozřejmě nemáš takto rád. Já nevím, ale máš tu možnost svobodné volby. Jak jednou řekl jeden významný Sufí: „Je to tvé životní rozhodnutí, jestli se vydáš se touto anebo jinou cestou. Je to tvoje volba a ty jsi v ní svobodný. Dojdeš však na místo, kde jogín v tobě, to velkolepé v tobě bude také muset volit. Tvoje opravdové Já bude muset zvolit. A tato opravdová volba, toho co máš v sobě, přemůže toto omezení, o kterém si myslíš, že je. Překonej tedy toto omezení, dívej se mu do tváře, neměj strach. Můžeš začít s malými věcmi. Znáš sebe sama. Víš, že Bůh se o tebe vždy stará. Když to ví dokonce i zvíře - my jsme byli obdarováni více vlastnostmi, nežli zvíře. Proto můžeme realizovat, kdo jsme. Jsme všichni jedna rodina, kterou nazýváme lidstvo. Každý mluví o lidstvu, ale jen málo z nás se opravdu lidsky chová. Takže když sami o sobě říkáme, že jsme částí této společnosti, pak bychom se neměli chovat jako zvěř. Dokonce zvířata se chovají lépe ve své společnosti. Protože ví, kdo jsou a kam jdou. Důvěřují vyššímu vědomí, že se Bůh vždy o ně postará. Ale my, ubohé lidské bytosti, my, kteří máme dokonce víc, než zvíře, se rádi ponižujeme. Máme potěšení v tom dělat ze sebe horší. Je na čase, abychom zvítězili nad tímto omezením. Je na čase, abys v sobě probudil to, co skutečně jsi.“

Povzneste se nad svá omezení (1.část)

Promluva Swámího Vishwanandy před darshanem, dne 26. 12. 2009 v Centru Springen.

Šrí Swámí Vishwananda: "Jai Gurudev!" (Publikum: "Jai Gurudev!")

"Nejdříve přeji radostné Vánoce vám všem, doufám, že ti, kteří tu nebyli, prožili nádherný vánoční čas, plný radosti a veselí. Jak jsem již před několika dny řekl, tento čas je čas proměny. Je to čas, ve kterém se musíme změnit. Čas, kdy je třeba převzít zodpovědnost. Dokud nepřevezmeme zodpovědnost, oslabujeme se. Často pozorujeme, že se necháváme ovládat naším rozumem. A vy mi řeknete: „Ale Swámíjí, zkoušíme to jak nejlépe umíme, ale nemáme prostě úspěch.“ Proč? Víme velmi dobře proč tady jsme. Víme velmi dobře co hledáme. A že všechno máme v našem nitru. A přesto – proč nám dělá náš rozum znovu a znovu potíže? Proč je tak obtížné oprostit se od něj? Je to zcela jednoduché. Odpověď zní: Máme naše omezení rádi. To je vše. Máme zálibu v omezení, líbí se nám tančit s tímto omezením. Z těchto důvodů, když se sami analyzujeme, vidíme také naše vlastní hranice. A přesto, hluboko v nás je jiný hlas, který říká: „Hej, probuď se! Existuje něco většího než toto.“ Avšak hranice naší mysli nám vyprávějí, že je to všechno. Zabýváme se naší vlastní hrou a nechceme se jí vzdát. Je to, jakobychom sami sebe uvěznili jako zvíře a chodili sem a tam. A potom jsme zase na stejném místě. Tímto způsobem se náš opravdový duch a naše opravdové Já zatemňuje. Ale čas od času, milostí Boží, milostí Boží Matky, prostoupí několik světelných paprsků, dveře se otevřou a ty vyjdeš ven. Ale potom, ze samého strachu běžíš zase dovnitř. Kam tě to dovede? Krishna řekl Arjunovi: „ Milý Arjuno, osvoboď se. Buď jako jogín. Chop se svých zbraní a bojuj“. Když to Arjunovi řekl, neřekl to jen jemu samotnému. Řekl to nám všem. My všichni jsme jogíni, ale musíme být svobodní. Kdo je jogín? Je to někdo, kdo je - svobodný! Ale když se díváme na naše hranice, vidíme, že nejsme svobodní. Vždycky, když se nás zmocní strach, vždycky, když v mysli vyvstane myšlenka jako: „Ó, to jsem měl udělat, neudělal jsem to a ono“, víte, že běháme pořád dokola. Tak se neosvobodíme. Protože máme strach. Máme strach z toho, podívat se na naše omezení. Co by bylo, kdyby toto omezení bylo všechno? Ne, to co musíš udělat, je čelit tomu. Víš velmi dobře, že ty nejsi toto omezení. To není důvod, proč tady jsi. Podívej se na to."