1. Česko-Slovenské vánoční setkání se Svámím Vishvabaladharanandou.

Podívejte se na video a připomeňte si krásné chvíle strávené na tomto společném předvánočním setkání.

Příběh vánoční.

Nechte se inspirovat moudrostí bajek...

PROČ BYL U JESLIČEK OSLÍK S VOLKEM ?

Zatímco Josef a Maria putovali do Betléma, jeden z andělů svolal všechna zvířátka, aby mezi nimi vybral ta nejvhodnější, která budou v chlévě rodině pomáhat.

Jako první se samozřejmě hlásil lev: „Jen král zvířat je hoden sloužit Králi světa“ zavrčel. „Já se postavím ke vchodu a každého, kdo by se chtěl k Ježíškovi přiblížit, roztrhám.“

„Jsi příliš hrubý“ odmítl ho anděl. Andělovi se k nohám ihned začal lísat liška. Vychytrale ho s nevinným pohledem přesvědčovala: „Nejvhodnější jsem přece já. Každého ráno pro Božího syna ukradnu nejlepší med a mléko. A Marie s Josefem se taky budou mít dobře. Každé ráno jim přinesu mlaďoučkou slepičku.“

„Ty jsi příliš nepoctivá.“ namítl anděl. Potom před andělem roztáhl svůj nádherný ocas páv. Zamával mu peřím duhových barev před očima a prohlásil: „Se mnou se i obyčejná stáj změní v královský palác, který by jim záviděl i král Šalomoun!“

„Ty jsi zase moc pyšný.“ namítl anděl. Zvířata předstupovala jedno po druhém a vychvalovala své největší přednosti. Marně. Andělovi se nezamlouvalo ani jedno z nich. Ale všiml si osla a vola. Pracovali na poli u vesničana, který bydlel poblíž betlémské stáje.

Anděl na ně zavolal : „A co můžete nabídnout vy?“

“Nic.“ odpověděl osel a sklopil skromně dlouhé uši. „My jsem se nenaučili ničemu -jenom pokoře a trpělivosti. Všechno ostatní nám přinese jenom rány holí.“

Vůl však nesměle namítl aniž by vzhlédl od země: „Ale čas od času bychom mohli odhánět mouchy dlouhým ocasem.“

Konečně se anděl spokojeně usmál: „Právě vás jsem potřeboval.“

Krásné vánoce vám všem.

Světlo má obrovskou moc,

drobný paprsek osvítí 

sice jen malý kousek,

ale přidají-li se k němu další,

mohou společně prozářit celý náš svět...

Přejeme vám klidné vánoce, 

plné světla a lásky!

Pozvánka na vánoční setkání...

Předvánoční čas je časem vyjímečným, příležitostí zastavit se v každodenním shonu, sejít se s přáteli, zapomenout na sváry a otevřít srdce průchodu Božské Lásky a Světla.

Pokud to cítíte podobně, máte jedinečnou příležitost takovéto chvíle strávit na 1. česko-slovenském setkání, na které vás chceme tímto pozvat...

(pro zvětšení pozvánky na ni klikněte)

(pozn.: tuto akci neorganizuje Bhakti Marga Czech, z.s.)

Sri Swami Vishwananda o vánočním stromku...

Swami řekl: 

Stromeček sám o sobě představuje Já v jeho celistvosti, když je vědomi povzneseno jako hvězda, člověk dosáhne v sobě celistvosti. Celistvost není tam vně, ale uvnitř, to je důvod proč je stále připomínáno jít dovnitř, ne vně.

A vánoce jsou zvláštním časem, kdy nastává zklidnění. Když jdete hlouběji dovnitř a setkáte se s Kristem ve svém srdci, dojde tam k tomuto nastolení klidu. Není to jen ta noc, která je tichá, ale vaše vnitřní Já také dosáhne jistého stupně tichosti a klidu.

♥

Přejeme vám všem krásné a příjemné vánoční svátky, 

plné bezpodmínečné Lásky...

♥

Betlémská hvězda v SPN.

Ze SPN píší...
V týdnu před oslavami dne Babajiho přišel nápad vyrobit velkou hvězdu a zavěsit ji na jednu z venkovních zdí, na fasádu budovy.

O nápadu jsme promluvili s Parmodem, a zeptali se, zda může s konstrukcí hvězdy pomoci. Nápad se mu líbil a nabídl se jít koupit na konstrukci nějaké dráty a svařit je dohromady. Museli jsme mu hvězdu předmalovat a to mohlo být uděláno jen na podlaze garáže. Za pouhé 3 hodiny byla však konstrukce hvězdy z drátů vyrobena.

Natřeli jsme ji v barvě zdi (nejprve jsme ji chtěli pověsit před oranžovou zeď) a společně s Vidyou, pomocníkem na sévě ze Švýcarska, jsme upevnili kolem ocelové konstrukce LED lampičky.

Den před prvním adventním dnem Pramod s několika pomocníky z Čech vylezli na střechu, aby ji pověsili. Bohužel obrázky z těchto chvil nemáme - bylo zima, deštivo, vítr,  a tito 3 muži na střeše čekali na rady: "výše" a "trochu víc vpravo", "neee, více nahoru "...

Mimochodem, nepřipomíná ta chvíle, kdy 3 muži drželi hvězdu, tři mudrce následujcí hvězdu Betlémskou a přicházející k malému Ježíškovi ? :-)

Nyní máme krásnou Betlémskou hvězdu, která ukazuje vám všem cestu do místa, kde budeme slavit narození Ježíše o vánocích.

Zázračná ikona Panny Marie.

Sláva na výsostech Bohu

a na zemi pokoj lidem dobré vůle!

Jedna z nějkrásnějších ikon Panny Marie a Ježíše je k vidění v hrobce Panny Marie v Jeruzalémě… říká se, že je zázračná a vytvořila se sama, vznikla kolem roku 1870…zde je její příběh:

Byl jeden ikonopisec - řádová sestra jménem Tatiani, v ruském pravoslavném kláštěře „Té, nosící myrhu“ - svaté Máří Magdaleny, který leží na úpatí Olivetské hory v Jeruzalémě. 
Tatiani měla během spánku následující vizi - uviděla přijít neznámou sestru, navštívit jí v její cele a říci: „Sestro Tatiani, přijdu sem, abys mne namalovala.“ 
Tatiani odpověděla: „Bůh Ti žehnej sestro, ale já jsem ikonopisec, ne umělec.“ Její návštěvnice pak řekla: „V tom případě namaluj mou ikonu.“ Tatiani, zaskočena smělostí té neznámé osoby - cizinky, odpověděla: „Nemám desku (dřevo na které se malují ikony), na kterou bych tě namalovala. „Její návštěvnice jí poté dala desku a řekla jí: „Maluj!“ 
Ale jak Tatiani sestru malovala, viděla, že její hábit zezlátl, její tvář jasně září a její srdce jí řeklo: „Ó, požehnaná Tatiani, po apoštolech a evangelistovi Lukášovi namaluješ mou ikonu znovu.“ Tatiani byla překvapena, že maluje ikonu Marie! Byla plna obav a vzrušení. 
Hned běžela ke své abatyši (matce představené) a vylíčila jí vizi. Abatyše byla nedůvěřivá a poručila jí jít spát a malovat ikonu Panny Marie následující den. Když se vracela, uviděla světlo vycházející z její cely a ucítila nádhernou vůni. Uvědomila abatyši a společně vešly do zářící a vonící cely, kde uviděly podivuhodný zázrak. Ikona z oné vize byla před nimi ve skutečnosti, svatá ikona Matky Boží, vytvořená bez doteku rukou! 
Po této události se Marie znovu sestře ukázala a řekla jí: „Vezmi mne do mého domu v Getsemanech.“, což bylo vykonáno. Od té doby je svatá ikona Panny Marie, vytvořené bez doteku rukou, k vidění na svatém poutním místě, v hrobce Matky Boží Getsemanské, kde pokračuje v konání zázraků…

Zdroj: True Image of The Theotokos, Christian forums-internet

(poznámka: během letošní Pilgrimage do Izraele, při návštěvě Jeruzaléma, nám Swamiji o zázračnosti této ikony vyprávěl…)

Vánoční poselství.

Za několik dnů rozsvítíme nazdobené vánoční stromečky a usedneme k plným vánočním tabulím, obklopeni dárky. 

Oslavy narození Páně přešly, alespoň v západní Evropě, mnohdy ve shon a chaos, ve kterém ztrácíme sami sebe, minimálně v očích dětí však tyto svátky zůstávají dlouho zahaleny krásou a laskavým tajemstvím… 

Každoroční vánoční nadílku „zajišťují“ rozličné nadpřirozené bytosti. U nás naděluje na Štedrý den Ježíšek, v Německu Weihnachtsman a ve Francii Petit Papa Noel, jinde, například v Holandsku nadílí Mikuláš (Sinterklaas) už 5. prosince, ve Švédsku naděluje 13. prosince svatá Lucie a v Itálii 6. ledna čarodějnice Befana, ve Španělsku Tři králové (los Reyes Magos). „Djadjuška Moroz se Sněguročkoj“ chodí po pravoslavném způsobu až 7. ledna. V Anglii a Americe pak naděluje „mikulášská reinkarnace“ Santa Claus… 

Je tomu 115 let, co jedna americká holčička chtěla vánočnímu tajemství přijít na kloub a to za pomoci sdělovacích prosředků – jmenovala se Virginie a jednoho prosincového dne napsala deníku Sun tento čtenářský dopis… 

„Je mi osm let, někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte mi tedy prosím: Chodí Santa Claus?“ 

V redakci zavládly rozpaky, pak ale šéfredaktor rozhodl, že důvěru malé čtenářky nemůže zklamat, malé Virginii odpověděl osobně a to na titulní straně deníku. 

Jeho odpověď stojí za přečtení… 

„Milá Virginie, Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí, věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu.“ A pokračoval: „Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii – nic z toho co činí život snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo uhasnout. Santa Claus existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám. Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý večer vyslal lidi, kteří by Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to dokázalo? Žádný člověk ho nevidí jen tak. To nedokazuje vůbec nic. Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují. Cokoli vidíš, nikdy nespatříš všechno. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který ani žádné násilí nedokáže protrhnout. Poodhrnout ten závoj může pouze víra, poezie a láska. Potom najednou spatříme všechnu krásu a nádheru. Je to také pravda?, zeptáš se asi. Ano, Virginie, je, a nic na tomto světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije a bude žít věčně. Ještě tu bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti jako jsi Ty a naplnil radostí každé otevřené srdce. Veselé Vánoce, Virginie, Ti přeje Tvůj Francis Church.“ 

Tato konverzace proběhla v prosinci 1897 a deník Sun ji uveřejňoval každoročně v předvánočním týdnu, ještě dloho po smrti obou dotyčných, až do doby než zanikl. O té doby převzaly tuto tradici mnohé další noviny a časopisy. Nese tiché poselství naděje i do našich dnů… 

Otevřme tedy naše srdce této naději a zkusme pohlédnout na svět dětskýma očima, očima Božského dítěte, kterým všichni jsme. Třeba se nám podaří opět spatřit celou tu nádheru. 

Ať naše srdce naplní láska a pokora! 

(S přáním krásných vánočních svátků tvůrci blogu.)

Dopis od Mahavatara Babajiho.

Milovaní, 

nadešel čas podat vám vysvětlení Písma svatého, jak má být chápáno v době, ve které žijete. Víte, je to takto: 

Člověk potuloval po Zemi, aby svobodně žil. Od Božství dostal vše co potřeboval pro klidný, láskou naplněný život. Díky vývoji druhů byly učiněny vedlejších kroky z toho, co Božství vytvořilo původně pro lidstvo. Bůh a člověk se stali spolutvůrci evoluce Země.

Nyní můžete najít po celém světě mnoho chaosu, válek, hladu a utrpení. Omezená láska mezi mužem a ženou začala být plna znečištění ve fyzické říši. Neomezenou Božskou bezpodmínečnou lásku, kvůli které se lidstvo zrodilo, aby si ji připomínalo, je možno nalézt jen málo a daleko od sebe. Milovaní, musíme se vrátit k původní Božské lásce v srdci, abychom zvládli ve výsledku život jedince v každodenním životě. Prostřednictvím tohoto lidstvo přežije nynější krizi světové situace, odolá hrozícímu zničení lidské rasy, což se uskuteční díky změnám uvnitř člověka a konec konců skrze Boží Milost. 

V tomto ročním období, kdy se slaví narození Ježíška, jež je vzýván po celém světě, je možné si všimnout zvýšení vibrací lásky. Přejeme Vám udržet si tento přístup do nového roku 2014 a dále. Lidé ve světě najednou směřují směrem k frekvenci lásky, tím, že je oslavováno narození Ježíše Krista. 

Je psáno: „Vám se narodil tento den ve městě Betlémě Spasitel, který se bude jmenovat Emanuel (Bůh je s námi) a Kristus Pán" a tak to je.. 

Mahavatar Babaji 

Zdroj: Virtual-Babaji-Vishwananda

Vánoční příběh.

Pastýři se vraceli z Betléma, kde se poklonili Ježíškovi narozenému v chlévě. Nesli mu náruče darů a teď se vraceli s prázdnýma rukama. Kromě jednoho z nich, mladičkého pastýře, téměř ještě chlapce. Ten si z betlémského chléva přece jen něco odnesl. Celou cestu tu věc pevně svíral v dlani…



Ostatní by si toho ani nevšimli, kdyby se kdosi nezeptal: "Co to máš v ruce?"

"Stéblo slámy," odpověděl mladík. "Vzal jsem si ho z jesliček, ve kterých leželo to dítě." "Stéblo slámy," ušklíbali se ostatní. "Takové smetí! Zahoď to!"

Mladý pastýř rozhodně zavrtěl hlavou. "Kdepak," namítl, „já si ho schovám. Pro mě je to znamení, připomíná mi malého Ježíška. Pokaždé, když ho vezmu do ruky, vzpomenu si na něj i na to, co o něm řekli andělé."

Druhý den si pastýři mladíka znovu začali dobírat: "Co jsi udělal s tím stéblem?" Mladík jim ho ukázal. "Pořád ho nosím u sebe." "Zahoď to, k ničemu ti není." "Ne. Má velkou cenu. Ležel na ní Boží Syn."

"A co má být? Důležitý je přece Boží Syn, a ne kus slámy."

"Mýlíte se. Velkou cenu má i ta sláma. Na čem jiném by ležel, když je tak chudý?

Boží Syn potřeboval trochu slámy. To mě poučilo, že Bůh potřebuje i obyčejné lidi a věci. Potřebuje nás, kteří nemáme velkou cenu, kteří toho moc nevíme."

Stéblo jako by mělo pro toho pastýře čím dál větší význam. Na pastvě ho často držel v ruce, vzpomínal na slova andělů a byl šťastný, že má Bůh tolik rád lidi, že se stal stejně malým jako oni…

Pak mu však jeden z jeho druhů vytrhl stéblo z ruky a rozhořčeně vykřikl: "Dej už s tím zatraceným stéblem pokoj! Bolí nás z těch hloupostí hlava!" Stéblo vztekle zmačkal a zahodil.

Mladík klidně vstal, zvedl stéblo ze země a opatrně narovnal. "Vidíš, zůstalo stejné jako předtím. Pořád je to stéblo slámy. Ani tvůj vztek s ním nic nezmohl.

Jistě, zničit stéblo slámy je snadné. Ale přemýšlel jsi už někdy o tom, proč nám Bůh seslal malé dítě, když potřebujeme silného zachránce a vojevůdce? Jednou vyroste, bude z něho muž a nic ho neporazí. I přes lidskou zlobu zůstane tím, čím je - Spasitelem, kterého nám seslal Bůh." Mladý pastýř se usmál a se zářícím pohledem pokračoval:

"Boží láska se totiž nedá zničit a zahodit.
I když se zdá křehká a slabá jako stéblo slámy."

(z knihy: „Vánoční příběhy pro potěchu duše“ Bruna Ferrera)

***

Krásné a klidné vánoční svátky,

plné světla ve vašich srdcích...

***

Učme se být pokornými jako Kristus, učme se upřímně milovat jeden druhého. Učme se být v jednotě s každým. Budujme jednu rodinu.
Jak říkáme v hinduismu - Vasudeva Kutumbakam, což znamená „celý svět je jedna velká rodina".

*
Sri Swami Vishwananda

Vánoční poselství.

“Christ was born to bring Love and hope into the world and to renew mankind.”

~

Sri Swami Vishwananda

Christ wurde geboren, um Liebe und Hoffnung in die Welt zu bringen und die Menschheit zu erneuern.

Иисус Христос родился, чтобы принести Любовь и надежду всему миру и обновить человечество.

Chrystus narodził się, aby przynieść Światu Miłość i Nadzieję i aby zbawić ludzkość.

Cristo nasceu para trazer Amor, Esperança e para renovar a Humanidade.

Cristo e' nato per portare amore e speranza nel mondo e per rinnovare l’umanita’.

Le Christ est né pour diffuser l'amour et l'espoir dans le monde et pour donner un nouveau souffle à l'humanité.

Cristo nació para traer Amor y esperanza al mundo y renovar a la humanidad. Krist se rodio da svijetu donese ljubav i nadu i da obnovi čovječanstvo.

Kristus se zrodil, aby do světa přinesl Lásku a naději, aby obnovil lidství.

Kristus syntyi tuodakseen Rakkautta ja toivoa maailmaan sekä uudistaakseen ihmiskuntaa.

------------------

Specielní vánoční pohlednici pro tento rok, se Swamiho poselstvím Kristovy lásky, přeloženým do deseti jazyků (ke shlédnutí na:

http://bhaktimarga.org/pdfs/Christmas-2012-NewYear-2013-Card.pdf? ),

je možno objednat e-mailem na adrese: 
news@bhaktimarga.org

(5 pohlednic v ceně 5 EUR, včetně poštovného).

Je to nádherná křižovatka, kde se člověk setká s množstvím lidí z nejrůznějších koutů světa...

K duchovnímu koloritu Prahy a zvláště Malé Strany patří již od pradávna neodmyslitelně soška malého Ježíška, kterou najdete v kostele Panny Marie Vítězné. Denně jí na vlastní oči touží spatřit stovky návštěvníků z celého světa. Ti zde prosí o pomoc či uzdravení, a mnozí se sem vracejí aby poděkovali. Je známa pod názvem Pražské Jezulátko. Jak ovšem dosáhla tak obrovské popularity v celém křesťanském světě nikdo neví.vypráví se že… se dostala do Čech roku 1556 jako svatební dar, který dostala vévodkyně Marie Manrique de Lara od své matky…… možná je kus pravdy na legendě, která říká, že… před tím soška ve Španělsku prošla rukama svaté Terezie od Dítěte Ježíše, protože rodina se se svatou Terezií znala. Samotný původ sošky klade legenda na jih Španělska k řece Quadalquivir, kde měla údajně vzniknout v jednom karmelitánském klášteře. Zdejší mnich se snažil vymodelovat podobu malého Ježíška který se mu ukázal, ale nedařilo se mu to. Nakonec se mu ukázal ještě jednou, a tak mohl jeho podobu dokončit. Mnich potom hned umírá. Modeloval sošku Ježíška nejen vlastníma rukama, ale také v sobě, a když se mu to podařilo, mohl odejít do věčného světla.

Jezulátko bývá po většinu roku v zeleném, což je barva života, při slavnostech si obléká sváteční šat, většinou bílý, ale někdy je i ve svém hermelínovém královském pláštíku.

Malá Strana, skrytá jakoby v bezpečí pod Pražským hradem, měla vždy nepřeberné množství kostelů a chrámů, ale v kostele Panny Marie Vítězné je obzvlášť krásně, zvláště o Vánocích. Vstup do kostela tu v tuto dobu již po několik let zdobí malované figury pastýřů a králů. Návštěvníky však přitahuje především tvář drobné voskové sošky Pražského jezulátka….

Je mu připisována řada zázračných uzdravení, a to i z nedávné doby. Ve zdejším kostele je uloženo speciální zařízení, ve kterém musela chodit dvouletá Tamara z Brazílie. Kvůli vykloubeným kyčlím udělala stěží dva krůčky. Rodiče se modlili k Jezulátku, a ona šestý den strojek sundala. Celá rodina přijela v roce 1995 poděkovat Jezulátku. Podobný je i příběh indiánské ženy, která v mládí ochrnula. I ona se uzdravila a přibližně roku 1994 přijela do Prahy jako sedmdesátiletá babička s manželem a vnukem. Celý život šetřila peníze na tuto děkovnou pouť k Pražskému Jezulátku. Je mu připisována i záchrana Prahy při obležení Švédy.
Nemělo to ale vždy lehké…v roce 1637, po svém návratu do Prahy, nalezl pohozenou sošku otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan. S bolestí zjistil, že má Ježíšek ulomené obě ruce. Zdálo se mu že mu Ježíšek říká:

Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi,

dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj,

jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!

Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky. Vynaložený zlaťák se bohatě vrátil, když začal malý Ježíšek žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze.
Jezulátko z Prahy však uctívají věřící nejen v Evropě, ale také v Indii, na Filipínách, v Austrálii a zejména v zemích Latinské Ameriky - pravicí jim Ježíšek žehná, zatímco levicí drží zemský globus s křížem - celý náš svět spočívá v jeho ruce. Královské insignie vyjadřují víru společnou všem křesťanům - víru v Ježíšovo božství. V něm se sám všemohoucí a vševládnoucí Bůh stal člověkem.

Pokud se tedy budete toulat Prahou, nejen v tomto požehnaném vánočním čase, zkuste se na malou chvilku zastavit a s modlitbou obrátit na Pražské Jezulátko.

„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti. Zkrátka, je to něco velikého, nadpřirozeného, co mi rozšiřuje duši a spojuje mě s Ježíšem.“

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, Autobiografické spisy

(S použitím materiálů českého rozhlasu a materiálů svých připravila Rohini)

Přejeme vám všem radostné a požehnané Vánoce

Sri Swami Vishwananda - Vánoce 2010

Merry Christmas and a Happy New Year !

Právě ve chvíli, kdy Vánoční svátky začínají v našich srdcích pomalu doznívat, přichází tento krásný dárek od Swámího Vishwanandy : soubor fotografií posvátné koupele Ježíška pro ty, kteří nemohli tuto vyjímečnou atmosféru sdílet s ním na místě...

Swámíjí každoročně provádí tuto ceremonii plnou lásky a něhy, která je zachycena na výše umístěném videu anebo v albu pod http://www.flickr.com/photos/bhaktimarga/sets/72157625574109913/
Nechť Jeho poselství přetrvá v naší vzpomínce a našem vědomí ...

Merry Christmas and a Happy New Year !

Video: Marie, věděla jsi..

Radostné Vánoce !!!

Štědrovečerní promluva Swámího Vishwanandy

Drazí čtenáři,

překrásnou promluvu Swámího, kterou přednesl během minulé noci v kapli Centra Bhakti

Margy Shree Peetha Nilaya

O skrytém významu narození Krista

naleznete ve zvukovém záznamu na kanálu twitter: http://twitter.com/vishwananda

ZDE

Kapucínské jesličky

Vánoční příběh ze staré Prahy

V sousedství Lorety – slavného pražského mariánského poutního místa na Hradčanech – stojí kapucínský klášter s kostelem Panny Marie Andělské. Církevní objekt byl vybudován v letech 1600–1602, rozšířen po roce 1663 a znovu v letech 1739–1748. Po založení Lorety se kapucíni stali i správci poutního místa a s výjimkou druhé světové války a období totality (v letech 1950–1989) o ni pečují doposud.

Nenápadný kostel Panny Marie Andělské ukrývá raritu, přístupnou vždy o Vánocích: rozměrné jesle neapolského typu s osmačtyřiceti figurami, pocházející asi z druhé poloviny 18. století. Podle tradice na nich pracoval jeden z řádových bratrů celých deset let! Pozdně barokní postavy Svaté rodiny, Tří králů s doprovodem a pastýřů s ovcemi vytvořil kombinovanou technikou ze dřeva a papírové hmoty. V kulisách upoutá zurčící potůček i pravý mech a v ústřední části – pod šindelovou střechou naznačující chlév – jsou kromě lidských figur i půvabné ovečky. Jedna z nich je napojena na skrytý mechanismus a po vhození milodaru vždy zakývá hlavou a zabečí.

K těmto unikátním jeslím se vztahuje dojemný příběh z předminulého století, zachycený v souboru próz spisovatele L. N. Zvěřiny (1891–1980), jehož hrdinou je chudý hoch Vincent (česky Vincenc; Čeněk), přebývající s rodiči v pitoreskním domku poblíž klášterní zdi. Vánoce pro něho tehdy začaly smutně: chlapcův otec, nemajetný obuvník, vážně onemocněl a matka jen obtížně sháněla peníze na živobytí. A malý Vincent nevěděl, jak by mohl rodičům pomoci. Nakonec se na sv. Štěpána (2. svátek vánoční) raději vytratil z domu a zamířil do kostela ke kapucínům, kde občas vypomáhal na zahradě či při opravě slavných jesliček. Díky tomu znal i tajemství „živé“ ovečky – bečela a kývala hlavičkou proto, že vzadu za oltářem některý z bratrů zatáhl za skrytou šňůrku pokaždé, kdy mince dopadla do kasičky na milodary.

Chlapec si dodal odvahy a zaklepal na dveře místnosti, kde přebýval ctihodný, moudrý otec kvardián – představený kláštera. „Copak jsi nám donesl, maličký?“ vzhlédl stříbrovlasý muž od knihy, rozložené na stole. „Tatínek je nemocný, velebný pane,“ pronesl hoch nesměle. „A nemáme na léky, ani na jídlo... Mohl bych, prosím, dnes tahat za provázek u ovečky? Umím to dobře, páter Eliáš, kterému jsem v létě pomáhal s opravami jesliček, mi vše důkladně ukázal!“
Kvardiánovi se sice žádost ve spojitosti s nouzí rodiny zdála poněkud podezřelá, ale v duchu se rozhodl, že chlapce vyzkouší. Bez dalšího vyptávání ho odvedl do kostela a za oltářem předal bratrovi Eliášovi, který doposud obsluhoval skrytý provázek. Co si pak řeholníci spolu potichu říkali, Vincent neslyšel – musel bedlivě hlídat padající mince a tahat za šňůrku, aby ovečka bečela a kývala vždy ve správnou chvíli. Hodiny míjely, lidé přicházeli a vhazovali mince do kasičky a Vincent horlivě plnil svěřenou úlohu...

Náhle cosi těžkého propadlo krabičkou a zakutálelo se k chlapcovým nohám: těžký zlatý peníz! Vincent uchopil vzácnou minci a vložil ji do kapsy. Dopadla mimo kasičku, odevzdá ji tedy zvlášť... Ale náhle se mu zdálo, jako by mu cosi našeptávalo: „Zakutálela se přímo k tobě – nech si ji! Koupíš za ni tatínkovi láhev posilujícího vína, mamince něco do kuchyně... To bude radosti! A nikdo se nic nedozví!“ Na druhé straně se však ozývalo svědomí: „To nesmíš, to přece nejsou tvoje peníze!“ Ubohý chlapec byl jako v ohni, hlava se mu točila – co jen počít? Neměl však času na rozmyšlenou. Vrzly dveře a na prahu stanul páter Eliáš s jiným řeholníkem, který přišel Vincenta vystřídat.

Hoch sebral hrst peněz z kasy a šel... A když vstoupil ke kvardiánovi, již přesně věděl, co udělá. Podal šedovlasému muži nejen drobné mince, ale i zlatý peníz, jenž vytáhl z kapsy. „Pročpak jsi tu zlatku dával do kapsy?“ podivil se páter.„Ona spadla vedle, velebný pane, tak jsem ji schoval raději zvlášť...“ zajíkal se Vincent. Moudrý páter se pro sebe usmál – dobře chlapce odhadl – je poctivec! „Když tedy mince padla vedle, smíš si ji ponechat!“ pronesl nečekaně.Vincent měl pocit, že se mu všechno jen zdá... A což teprve, když mu kapucíni přidali jako výslužku láhev léčivého vína, homoli cukru a vánočku! „To máš od nás za výpomoc. A že se tak hezky staráš o naše vzácné jesle, od nynějška budeš jejich strážcem!“pravil představený kláštera laskavě a vyprovodil chlapce ke dveřím. Vincent utíkal domů, jako by letěl! A pak i u chudého obuvníka konečně nastaly šťastné Vánoce...

Ivana Mudrová

(http://cokdyvpraze.cz/clanky/895-kapucinske-jeslicky/)