Pilgrimage Indie – Devět Bohyní (8.část) – pokračování

Po obdržení daršanu Bhadrakali, jsme si všimli stovek malých a velkých soch koní, zvláště poblíž lotosového rybníka. Důvod toho je, že Krišna a Panduovci slíbili dát své koně tomuto chrámu (Bhadrakali), pokud válku vyhrají. Válku vyhráli a  své koně sem potom darovali. Rybník samotný je kolem 8 metrů hluboký. Říká se, že je v něm kotník Sati. Guruji také zmínil, že Krišna a Balarama vykonali svůj Mundan (očistný obřad) tady.

 

Bhadra Kálí.

Lotosový rybník

(Dnes Ratnadevi zmínila, žije ve Vrindavanu, že musí vždy složitě vysvětlovat, proč v Bhakti Marze také uctíváme Maa, vedle Krišny. Tento chrám je pěkný příklad/ symbol pro tuto společnou existenci/toleranci, kterou Guruji učí, neboť i Krišna sám tam šel, modlit se společně s Pánduovci, ke Kálí Mátě.)

O hodinu později jsme dorazili ke Kurukšetře. Byli jsme tam přivítání ohromnou sochou Krišny a Arjuny v kočáře.

Naše první zastávka byl Jyotisar, místo, kde Krišna předal Arjunovi Gítu. Byl tam velký rybník, u kterého jsme se na chvíli posadili, s Gurujim v meditaci, a užívali si klid místa.
 

Skutečné místo předání Gíty bylo tam, kde roste tento banyánovník…
 

 

Také jsme navštívili Brahmasarovar. Během probíhajícího procesu tvoření, se Brahma cítil být vyčerpaný. Za účelem získání více šakti nebo síly, udělal na tomto místě yagnu k Šivovi. To je důvod, proč je Kurukšétra považována za posvátné místo a všichni, kdo byli v bitvě zabiti, se dostali přímo do nebe.

Je tam také velká socha Krišny a Arjuny v jejich kočáře.

Sedli jsme si tam do trávy a Guruji měl další krátký satsang:

„Pokud si neuvědomíte/nerealizujete sebe, život je k ničemu. Cokoliv můžete v životě udělat, pokud nechcete popojít jeden krok, nemůžete kupředu. Víte, jednoduché věci v Gítě, které řekl Krišna, jsou, uvědomit si své Já, to je cíl, cíl, pro který jste se inkarnovali, a pokud si neuvědomíte sebe v tomto životě, život se stává velmi zbytečným. A také, zrodit se a poznat duchovnost, dobrou karmu, kterou jste nashromáždili v předchozích životech, hodnotu, kterou jste nashromáždili, dostanete nyní v tomto životě. 
Ale není to jen o tom, nemůžete to brát jako samozřejmost. Protože dokud nemáte dosáhnout Boha, nedosáhnete Pána, stále je to učení, probíhající proces. 
To je důvod, proč se říká, že člověk má sledovat  ve svém konání sám sebe, musí sledovat sám sebe ve svých myšlenkách a s těmito myšlenkami věci konáme, ať je soustředěn na vědomí Boha nebo ne. Pokud cokoli děláme jen pro smyslové potěšení nebo jen nečinnost, jako je tato, nedává to smysl. Čeho si musíte být vědomi je, že cokoli děláte, děláte pro Boha. A že jen Pán bude mít radost a odhalí vám sám sebe, když vaše mysl, vaše tělo a váš intelekt, vše je soustředěno pouze k Němu. 
Jak Krišna říká Arjunovi, i ve válce, když konáte svou povinnost, přesto, že je to stále konání, ale pokud kšatriya /pozn.: bojovník z kasty bojovníků/ zemře ve válce, není tam vytvořena karma, protože jdou přímo do nebe, přímo do Vaikunty. Takže v tomto kontextu Krišna se odhaluje velmi jednoduchým způsobem, ne složitým, že je velmi snadné si uvědomit vlastní Já.

Jediná věc, kterou máte udělat, je probudit bhakti uvnitř, jen mít oddanost k Bohu a vše nechat plynout. Protože vše jde normálně samo o sobě, nepotřebujete skutečnou sílu, aby se věci udály, jen když je necháte běže samotné, tak vše zaujme své místo, jak to chce Bůh, ne jak to chcete vy. 
Umístí vás někde, vloží do vás inteligenci, vzdělání, vede vás k jistým věcem, protože je zde vaše dharma, jinak by jste nikdy nebyli takoví. Kolik lidí jsem potkal, doktorů, kteří řekli „oh, byl jsem doktorem celé ty roky, nyní chci přestat dělat doktora“, ale kam byli nasměrováni, tam byla jejich dharma. 
Tak je čas se posunout a změnit a přijmout co je v tu chvíli dharma, přijmout cokoli vám Bůh dal, a vše kam jste vedeni. A ve chvíli, kdy se naučíte přijmout tuto realitu, současnou realitu, pak vám Bůh může dát víc do dalšího kroku. 
Ale také být na tom nezávislí, protože když budete napjatí, lpíte na věcech. Ale když jste uvolnění, nelpíte na věcech, jste svobodní od nich odejít. To je důvod, když vidíte dobrý okamžik, který se  v lidském životě uděje, velmi rychle na něj zapomenete. Ale když něco jde v životě člověka špatně, tolik na tom visí, je s tím tolik spojen, proč? Protože to udržují, visí na svém strachu, visí na smutku, visí na… Nejsou v tom uvolněni. Když vaše tělo není uvolněné, vaše mysl není v některých věcech uvolněná, visíte na tom, stanete se toho otrokem. Ale cokoli, když jste uvolněni, můžete nechat proudit. Takže to samé v duchovnosti, totéž v životě samotném. Když jste uvolněni, vše je řízeno. Pak cítíte, že hluboko uvnitř mne Bůh řídí. Takže, to je Gíta. 
Tak jdeme…?
 

Ten samý večer Muktananda, Pramod, Sunny (který přijel společně s Ramanou z Varánasí) a já, jsme seděli v Gurujiho pokoji, kde jsme se znovu trochu bavili o Kurukšetře… Popsal jsem to dole, ačkoli jsem změškal prvních několik vět, tak zde je první, co si pamatuji, a pak přepis toho, co řekl. 

Začali jsme mluvit o okamžiku, kdy se Krišna zeptal Pánduovců a Kuruovců, zda chtějí jeho (Krišnu) nebo jeho armádu. Kuruovci si vybrali armádu, Pánduovci, znajíc, že Krišna je Avatar Narayany, zvolili Krišnu: 

„…existuje 72 000 nádí /pozn.: místa, kterými proudí prána/. Takže toto představuje v těle armáda. Na konci člověk dojde tváří v tvář Bohu, Narayanovi. Tak dlouho dokud mysl je plna pýchy, ega, výstředností a všech těchto věcí, bude mysl neustále bojovat. Ale uvnitř Kurukšétry, těla, tam jsou také obsaženy dobré části; když nejsou promíchány, těmito negativními věcmi zředěny, zůstávají odděleny. Ale pokud jsou pozměněny negativními vlastnostmi, jsou znečištěny. Mysl znečišťuje tělo, tělo znečišťuje osobu a vše tam je vymeteno, jen Narayana je ponechán. Jakmile ho člověk zkouší porazit, On je ten, který vyhraje. 

Neřekl vše, ten dotyčný, když teď mluvil. Hlava vnuka, Bhímy, byla zvednuta (nad bojiště) ano, ale když se ho zeptali co viděl (když válka probíhala), kdo bojoval? Víte co řekl? „To byla pouze Sudarshana Chakra.“ Ne Pánduovci, ne Kuruovci, nikdo jiný. Byla to jen Sudarshana Chakra. Proto také řekl (Krišnovi) „Ty jsi jediný, kdo koná a jediný, kdo nekoná…““ 

Úterý

V úterý a včera velmi brzy ráno jsme jeli autobusem do Dilí, na náš zpáteční let do Evropy. Včera večer jsme Muktananda a já o této pouti mluvili. Zmínili jsme, že na všech těchto poutních místech, Bohové nebo Bohyně, v té podobě nebo v jiné, dali slib jistého požehnání každému a všem, kdo místa navštívili, přestože jsme si toho nebyli vědomi. Nemám tušení o všech požehnáních, které jsme na této pouti obdrželi. 
Přestože jsme všichni měli jedno požehnání: Že je naším Guruem, protože to je jen díky Němu, že jsme uskutečnili takovou pouť, navštívili všechna ta svatá místa a obdrželi nespočet požehnání. Kde bychom byli bez Něho? Neshledávám se osvíceným, ale mohu říci, že bez Něho bych nebyl nikde poblíž (vědom si) světla. 

Děkuji vám všem za doprovod na této pouti, čtení těchto řádků a vaší lásku a náklonnost. Všichni jste byli v Gurujiho srdci, když se na svatých místech modlil, a vy všichni jste měli podíl na mnoha požehnáních. 

Jai Guru Dev! 

Jai Sri Krišna! 

Jai Mata Di!
---

Tímto končí zpráva Paarthy z Pilgrimage k 9 Bohyním. S jeho detaily, duchovním popisem cesty, informacemi o poutních místech, přepisem Swamiho satsangů, jsme byli schopni při čtení jeho zpráv cestovat společně, obdržet také na každém svatém místě požehnání, jak řekl na konci zprávy, že jsme byli v Gurujiho srdci, když se modlil. 

Velmi milé a srdečné „Díky“ za zprávu, kterou jsi pro nás sepsal, cestou v horkém autobuse, na hrbolatých cestách, když byl odpočinek, u nohou Gurujiho během satsangů, večer před spaním. Jak mi kdosi řekl: Pro mne je to největší dar, že mohu tuto zprávu číst a je to možnost být přítomen s Gurujim na těchto svatých místech. (Drishti Mata)

Pilgrimage Indie – Devět Bohyní (8.část)

(den desátý až dvanáctý)
Neděle:

Dnes jsem vyjeli brzy, protože jsme měli před sebou dlouhou cestu. Jeli jsme několik hodin, než jsme dojeli do chrámu Bala Sundari. Bala Sundari je dítě Vaišno Devi (kterou jsme navštívili první den v horách). Příběh chrámu vypovídá, že místní obchodník, Lala Ram das, nakoupil sůl ve městě Saharanpur a přinesl ji do vesnice. Tam začal sůl prodávat. Nicméně, přestože sůl vyndaval z pytle, sůl nikdy nedošla, ale stále ji bylo stejně. Za několik dnů měl sen, ve kterém přišla Vaišno Devi v podobě dítěte a řekla mu, že ji přinesl na toto místo ve svém pytli se solí a tak je zde přítomna ve formě pindi (skály). Nařídila mu vystavět tam pro ni chrám. On odpověděl, že nemá dost peněz ani na to, aby o budování chrámu přemýšlel. Ujistila ho slovy, že ve svém snu také mluvila s místním králem, a ten že bude projekt finanacovat. Také řekla, že jeho potomci (rodina), by se měli o ni vždy starat, jako kněží. Brzy nato potkal krále a společně vystavěli pro Bala Sundari chrám.

Když jsme přijeli, byla celá naše skupina pozvána, aby se posadila do kanceláře správců, byl nám nabídnut Masala Chai (čaj), který jsem všichni velmi ocenili. Poté nám kněz ukázal chrám. Guruji a několik z nás si šlo sednout přímo k pindi, uctít Ma. Když nám byl vyprávěn příběh chrámu, Guruji nám připomněl „Notre Dame des trois epines“ ve Francii: „Panna Marie se zjevila tomu muži, farmáři, a řekla mu, aby se tam modlil (a vystavěl chrám). Bál se jít a říci to knězi. Tak potřetí, když se Panna Marie objevila, když neposlouchal, nemohl zvednout svůj pytel mouky, byl tak těžký, a také tato mouka nikdy nedošla. Také jiný svatý, „Curee dÁrs“, měl relikvii svatého a dal ji do pytle s moukou během války a pak mouku rozdával (nikdy nedošla) lidem.

Guruji a Pramod vyprávěli také podobné události, od jiného světce. „Jalaram Baba chtěl také nakrmit tisíce. Když jídlo došlo, chtěl zakrýt pánev látkou a jídlo tam bylo. Také jeden z jeho žáků chtěl jít na pouť, ke svatým řekám, Ganze, Saraswati a Yamuně. Ale on mu pak řekl, ať počká, a v noci měl sen, kde tři krásné dámy vstoupily do jeho pokoje, každá s nádobou vody, kterou mu daly. Když se vzbudil, dámy tam nebyly, ale nádoby ano. Takže Ganga, Yamuna a Saraswati přišly a daly mu svou vodu. A tyto nádoby jsou tam od té doby stále plné."

Po daršanu jsme byli pozváni na bhandaru (oslavu) v chrámu. Bylo řečeno, že v tomto chrámu nakrmí denně 4000 lidí. Posadili jsme se a byli pohoštěni velmi chutným jídlem. Během bhandary nás indičtí oddaní hodně fotili. Muselo to být poprvé, kdy evropané navštívili tento chrám, minimálně tak velká skupina. 
Je legrační na této cestě, že místo nás „turistů“ dělají foto indové, místní lidé si nás neustále fotí. Velmi často se stane, že požádají mne nebo někoho jiného, aby s nimi zapózoval. Během bhandary mi také podávali své malé děti a fotili nás.

Po výborném jídle jsme pokračovali v naší cestě k chrámu Shakumbhari Devi.

Její historie je, že kdysi tam byl mocný démon jménem „Durgam“, který zvládl všechny védy a obdržel požehnání od Brahmy, že nemůže být poražen v bitvě, ani Bohy. Šel okolo a zničil vše a také uvěznil Indru, což vedlo k velkému suchu na zemi, protože už víc nepršelo. 
Rišiové a Bohové přivolali Ma a když se objevila, majíc na svém těle sto očí, řekli jí co se stalo. Hledíc na ně se soucitem svýma sty očima, byla jejich příběhem tak dojata, že 9 dní plakala. Její slzy zaplavily zemi a vše se zazelenalo a všechna úroda začala znovu růst. Poté dostala jméno Shakumbhari Devi. Po obnovení rovnováhy na zemi se zeptala, co ještě může pro ně udělat. Vyprávěli jí o démonovi. Tak pak šla a bojovala s démonem a zabila ho. Od té doby je známa jako „Durga“. To je vše popsáno v Durga Sapt Shati, v poslední kapitole, nazvané Murti Rehasya. Je popsaná jako mající modrou pleť, oči jako květy lotosu, pupek mírně pod obvyklým místem, s třemi křivkami a ňadry panny. Drží v ruce lotos, který je obletován včelami. V další ruce drží šíp, v další luk, a ještě jiné květiny, kořeny a zeleninu.

Na cestě jsme pak překročili řeku Yamunu a jeli částečně po štěrkových cestách. Dojeli jsme na místo, které bylo téměř uprostřed ničeho. Z venku to nevypadalo na příliš čisté místo.

Pak jsme obdrželi daršan Ma Shakumbhari. Můžete ji vidět (v oranžovém), velmi malou, poblíž Gurujiho hlavy. Je tam přítomno 5 Božstev: zleva doprava Veema Devi, Devi jejíž jméno neznám, Ganesha, Shakumbhari Devi a další Devi, kterou neznám.

Po daršanu jsem jeli dále do Saharanpuru, kde jsme zůstali přes noc. Cestou Guruji řekl, jak je vzrušený jet na Kurukšetru další den. Specielně navštívit místo, kde Krišna dal Bhagavad Gítu Krišnovi. /pozn.: nevíme zda se zde jedná o Paarthův překlep, dvakrát zmíněno jméno Krišny, nebo o záměrný úmysl, v souvislosti s tím, že Arjuna je někdy považován za dalšího Krišnu v Gítě ;-)/

Pondělí:
Na naší cestě do chrámu Bhadrakali v Kurukšetře jsem zastavili u benzínové pumpy. Hned vedle byl ašrám. Šli jsme tam a ptali se na linii Guruů, Bylo nám řečeno, že Guru jménem „Atamram Nand Guru“, žijící v tomto ašrámu, byl stár 113 let, narozen v Pákistánu v roce 1901. Byl u policie a stal se sanyasinem v roce 1930. V roce 1936 jeho Guru zemřel a v roce 1938 začal dělat tapas, po dobu 90 dnů, během kterých pil pouze 250 ml méka a jedl jednu lžíci ghí denně. Je ajurvédským učitelem a léčí všechn neduhy tím, že vyrábí své vlastní léky. Vzhledem k tomu, že má zvyk jít odpočívat v poledne a vyjít ven pouze ve 4 hodiny, nemohli jsme se s ním setkat. Nicméně Guruji získal od jednoho mnicha nějaké oblečení a jeho obrázek. Byl to velmi jednoduchý ašrám, ale velmi krásný. Bylo nám řečeno, že tam žije 45 lidí. Mnich nám vyprávěl, že tajemství Guruova vysokého věku bylo, že vstával ve 3 hodiny ráno a dělal jogu, od 4 do 7 hodin. Dostali jsme nějaký prasad a pak jeli vstříc Kurukšétře.

V autobuse jsem přečetl příběh chrámu Bhadrakali, který jsem ši navštívit. Je to místo, kam dopadl levý kotník Sati. Podám vám zkrácenou verzi příběhu: 
Jednou jistý král Vrishala chtěl děti a proto podnikl k Bhadrakali lidskou oběť. Nicméně oběť unikla a utekla do lesa. Královi pobočníci ho pronásledovali a našli mladého muže, Vishnudattu, syna svatého vaišnavského kněze. Zajali ho. Když se chystali useknout mu hlavu magickou ozubenou šavlí, Bhadrakali sama vyšla ze své murti, s planoucím tělem, oči rudé od vzteku, a s ohavným smíchem zabila ty, kteří se chystali provést oběť, stejnou šavlí, aby Vishnudattu zachránila. Vishnudatta, vidíc to vše, zůstal nepohnut. Pro něj nebylo důležité zda bude obětován Kálí nebo bude ušetřen, protože byl úplně odevzdaný Bohu.

Guruji pak řekl:
„Je to skutečně velké požehnání na toto místo jít a také tam strávit nějakou dobu. V příběhu, který právě Paartha vyprávěl, je slavný příběh, který ukazuje velikost oddaného. Ten kdo je odevzdaný lotosovým nohám Pána, se v životě ničeho nebojí, ani smrti. Protože Pán se stará a chrání každého. Tak ten příběh také ukazuje, víte, lidé konají oběti, ale neobětují své zvířecí vlastnosti. A to je, co chce Bhadrakali, tyto zvířecí kvality, které jsou ve vás. Když jsou tyto zvířecí kvality obětovány jí, ona je zničí, a učiní člověka čistým oddaným, a tak může dosáhnout nohou Pána její milostí. Nezapomeňte, že všechny Devi, které jsme navštívili, jsou jen jednou Devi Durgou, která je sestrou Maha Višnu samotného. Tak Parvati není nikým jiným než sestrou Maha Višnu. A jejím cílem je vždy přivést oddaného do vyššího stupně duchovnosti, což znamená, aby dosáhl lotosových nohou Narayany. A to je co Krišna sám v Gítě říká Arjunovi. 
Víte velmi dobře, že Arjuna nechtěl ve válce bojovat a Krišna řekl, ano, jsi bojovník, musíš bojovat, i když je před tebou tvá rodina, povinností válečníka je bojovat, protože protivník je nepřítelem. A dal tam Gítu, která je rozdělena do 18 kapitol, jak má člověk žít život. A Kurukšétra je pro život jako takový. Shrimad Bhagavatam je jedním z nejdůležtějščích učení všeho, protože je shrnutím véd, purán a všeho. Takže je plností véd samotných. Takže v Gítě je 700 veršů, kde Krišna vysvětluje Arjunovi podstatu života a proč se člověk inkarnuje a co má dělat, aby tohoto stavu, naplnění cíle života, dosáhl.

Je vždy úžasné se dívat, jak všechny poutě, které podnikáme, na konci, ať už jedeme do Vrindávanu nebo jedeme do Udupi, je vždy „Krišna shamarana astu“ (nejsem si jist zda jsem to hláskoval správně), je to vždy jako byste odevzdali celou punyu /pozn.: posvěcení/, všechny dobré věci, které člověk na pouti obdrží, u lotosových nohou Krišny, který není nikým jiným než samotným Narayanou. Když jsme to plánovali, ani jsme si to neuvědomili, ale má to svůj vlastní plán v tom smyslu, že končíme tuto pouť také „Krišna Arpan“, nabízíme to Krišnovi, protože vše je z Něho a vše se k Němu vrátí."

/pokračování  brzy.../

Pilgrimage India – Devět Bohyní (7.část)

(desátý den) 

Další den jsme vyjížděli kolem poledne, protože Swami ráno měl interview s filmovým tvůrcem, který pracuje na dokumentu o Bhakti. 

Během cesty autobusem nám Swami vyprávěl příběh Panduovců v exilu: 

Během jednoho roku, když byli Pánduovci ve vyhnanství, museli žít skryti. Takže byli ve vyhnanství, v exilu. Proč do exilu šli? Prohráli hru v kostky. Během této doby také ztratili celý svůj majetek, všechno. Samozřejmě, že Draupadi byla na manžely velmi rozlobená, protože ji nemohli chránit. To byl okamžik, kdy se Kuruovci pokoušeli z ní sundat oblečení - sárí, a v té chvíli volala Krišnu a on jí zakryl nekonečnou látkou. 

Když se tak stalo, byli posláni zpět do svého paláce, ale s jednou podmínkou, že musí žít 12 let ve vyhnanství, ale jeden rok musí žít úplně skryti, nikdo o nich nesmí vědět. 

Takže přišli sem do tohoto paláce (palác krále Virata), kam jedeme. Bhíma se stal kuchařem, další z nich se stal tím, kdo se stará o koně, byl velmi dobrý, Yudisthira se stal poradcem krále, Arjuna se stal tanečníkem, byl oblečený jako žena po celý rok a říkalo se mu Brihannala. Byl velmi dobrý tanečník. 

Během tohoto roku byl král Virat pouze jediný, kdo věděl, že to jsou Pánduovci,  a poskytl jim ochotně místo, ale neřekl to nikomu. Během tohoto roku království vzkvétalo, stalo se velkým, toto království, o které se nikdo dříve nestaral, nikdo se o něj nezajímal, víte, bylo pravděpodobně vždy tím posledním, ale v průběhu toho roku skvěle vzkvétalo, ale nikdo nevěděl proč. 

U Kuruovců žil velmi moudrý Shakuni. Shakuni je strýc Kuruovců, byl skvělý muž, jeho mysl byla vyjímečně rychlá. Krišna také prohlásil - osoba, které se bojím, je Shakuni, protože ví vždy už dopředu můj plán. Ale osoba, z které měl Shakuni vždy strach, byl Krišna. Zvláště když Krišna řekl Shakunimu „mamajiii“ (strýčku), Shakuni byl vyděšen a řekl: „Yadhavji, neříkej mi „mama““. Proč? Protože Krišna zabil jeho vlastního strýce, Kamsu. A samozřejmě nikdo nechtěl být na Kamsově místě. Takže pokaždé, když Krišna záměrně říkal mama, tak mama byl velmi vyděšen. Takže toto místo zde, to je to, kde byli Pánduovci. 

Tak Shakuni řekl ano, vím, že tam jsou, ale nevím, kým tam jsou. Tak tam šel, a zkoušel určit kdo je kdo. Řekl králi Viratovi: „Pánduovci se jistě ukrývají v tvém paláci, řekni nám to“. A král odpověděl: „Ne, pokud by tu Pánduovci byli, byl bych tomu rád, ale nejsou tu.“ Poté Kuruovci řekli, že budou bojovat proti jeho armádě, pokud je nenechá se tam podívat, ale Virat řekl: „Ne, tohle je moje království, i kdyby tu byli, byli by pod mou ochranou. Neumožním vám hledat, ani komukoli klást otázky.“ Byl to král a Pánduovci to respektovali. 

Takže pravidlo bylo takové, že do posledního dne (vyhnanství) do slunce západu, je nikdo nesmí poznat. 

Takže když nastala ta doba, Kuruovci napadli království Virat Raje. Kuruovci rozdělili svou armádu, obkličujíc místo. Arjuna, oblečený za ženu, tam šel pouze s princem, mladým princem, kterému bylo tehdy 14 let, Arjuna ho vzal, protože všichni ostatní muži byli na druhé straně. Když začali útočit, přišli z obou stran. Tak Arjuna vzal pouze prince a šli tam. To už byl čas útoku. Princ vystřelil šíp (ale při pohledu na nepřátelskou armádu dostal strach). Arjuna mu řekl: „Bojuj!“ Ale ten se pak na Arjunu podíval a řekl: „Ty jsi eunuch, co víš o boji? Neznáš umění boje." Nato Arjuna řekl: „Říkám ti, bojuj, bojuj!“, odhalujíc svou identitu jako Arjuna. Ale princ nemohl bojovat, tak Arjuna vše převzal a uspal armádu Kuruovců specielní zbraní (astra sammohana), kterou dostal, aby získal čas (Bhisma dostal protizbraň, ale nepoužil ji, protože chtěl válku až do konce). 

Šli do blízkého lesa, kde předtím než se začali skrývat nepoznáni, všichni Pánduovci tam schovali své zbraně. Devi (Maya) skryla zbraně svou májou. Nyní nastal čas. Když tam Arjuna šel, Devi mu dala zbraně zpět, Arjuna se zdržel do západu slunce. Když zmizel poslední sluneční paprsek, Arjuna přišel, už v normálním oblečení, a začal bojovat s Kuruovci, aby ochránil území krále Viraje. 

Pak, po této bitvě,  umístili Šiva lingam. To bylo jako slova „díky“ Devi za ukrytí jejich zbraní a z vděčnosti za rok života v utajení. Krišna je požádal, aby tam ten Šiva lingam dali. 

V této zahradě (kde jsme teď) se Draupadi setkávala s Krišnou a také Pánduovci, kdykoli se chtěli setkat. Víte jak o setkání žádali? Existuje jisté Laddhu, které se jmenuje Peysanka Laddhu /pozn.: indické sladké kuličky, většinou z másla, pražené mouky, mandlí, ořechů/. Takže kdykoli Bhíma udělal Peysanka Laddhu a poslal je jako prasad všem, věděli, že se tam mají potkat. Král neměl rád Peysanka Laddhu, ale v den, kdy se měli setkat, Peysanka Laddhu bylo na podnose. 

Když jsme dojeli na místo, k Šiva lingamu, bylo 46°C horko, klimatizace v autě moc nefungovala. Rychle jsme šli dovnitř chrámu, protože tam bylo minimálně o trochu chladněji. Jak můžete vidět na obrázku, je u základu o něco tenčí. 

Kněz nám vysvětoval, že to je proto, že když ho Pánduovci umísťovali, byl to Bhíma, který ho tam vkládal, a protože byl tak silný, trochu ho stiskl, jak ho držel. Pod chrámem byly dvě nádrže, jedna uvnitř budovy, byla používána Draupadi ke koupeli, druhá vně, ta byla používána jejími manžely. Nicméně, když jsme tam byli, převzali ji kluci z vesnice. 

Kněz řekl, že voda v této nádrži, která je pouze 5-6 stop hluboká /pozn.: ca 120-150 cm,/ nikdy nevyschla od doby vystavění. Toto město proto nikdy nemělo problémy s vodou, zatímco v okolí je stále vody nedostatek. 

Další chrám. do kterého jsme šli, byl chrám Kalika. Věří se, že zde dopadlo několik vlasů Sati. (Ačkoli „oficielní“ místo, kam vlasy Sati dopadly, je chrám Dakshineshwar v Kalkatě, kde ji uctíval Sri Ramakrišna). 
Příběh tohoto chrámu Kalika sahá až ke králi jménem Jai Singh, který zde umístil formu Kálí. Jednou během Navaratri, když ženy v chrámu zpívaly, vešla jedna žena a zpívala s nimi společně. Byla neskutečně krásná a její hlas byl velmi melodický. Když zpěv skončil, žena řekla králi. „Jsem šťastná, požádej mne o milost.“ Král řekl, že se chce s ní oženit. Nato Bohyně začala být zlá a proklela krále, pravíc: „Stal ses přezíravým a pyšným kvůli svému království. Oboje, ty i království, bude zničeno!“ Když to řekla, Bohyně zmizela. Podoba Káliky začala vstupovat do země. Světec, který žil za palácem, prosil Bohyni, aby tam zůstala, ve prospěch lidstva. Zastavila sestup do země a pouze její hlava zůstala nad povrchem. V této podobě je zde dnes stále přítomna a uctívána. 

Král byl později zabit v bitvě a město bylo po nějakou dobu opuštěno, než bylo později znovu vystavěno. Člověk se může divit, proč jednala s králem tak drsným způsobem, ale kdykoli, když Bohyně nebo svatý vysloví na někoho kletbu, je to vždy požehnáním v přestrojení. 
Jako lidí, je naše vnímání omezené,  a vidíme jen to, co se nám děje na fyzické úrovni, což není nic ve srovnání s vývojem a učením duše, kterou ve skutečností jsme, skrze různé inkarnace, přes staletí a tisíciletí, a za (nad) to. 

Rozmazaný obrázek pindi Kálí (můžete ji vidět ve spodní části, s korunou a zlatýma očima), protože není často dovoleno dělat obrázky původních Božstev. 

Koupili jsme nějaký prasad a sárí, abychom je nabídli Kálí, a kráčeli dolů po schodech pro její daršan. Když jsme otevřeli svaté místo, uviděli jsem její slavnou formu pindi. Byla tam atmosféra naplněná láskou a my jsme mohli u ní zůstat několik minut, uctít ji a pomodlit se k ní. Bylo cítit, jakoby byla velmi šťastná, že vidí Gurujiho a nás na návštěvě. Po daršanu tam Guruji zůstal na chvíli se modlit. Po okružní cestě mi kněžka (?) dala prasad pro naši skupinu a některé z nás požehnala. 

Guruji modlící se v chrámu Kálí.

Zbývající den jsme měli možnost udělat nějaké nákupy a sledovat Holywoodský film (X-Men) v hindu jazyce. Nejste si jisti, co baví indy v kině víc, sledování filmu nebo skutečnost, že 40 evropanů (Goras), sledovalo film, z kterého nerozumělo ani slovo…

Pilgrimage Indie – Devět Bohyní (6.část)

(den devátý) 

V pátek ráno jsme opustili Naino Devi, abychom pokračovali v naší cestě, směrem ke chrámu Mansa Devi a Chandigathu. Když jsme vyjížděli, bylo při východu Slunce stále velmi horko, vzduch naplnil zvuk hromu, a během několika minut se začal hrnout déšť, což učinilo teplotu velmi příjemnou. 

Na naší cestě jsme zastavili v Anandpur Sahib (Svatém městě požehnání), „rodném místě“ sikhismu, tak jak je znám současnému světu. 

Guru Dwara („Dveře k Bohu/ Guruovi“, chrám sikhů) vypadal velmi působivě a krásně. 
U vchodu si ti, kteří neměli turban (všichni v naší skupině…), museli dát na hlavu jako pokrývku malý šátek. To je jediný požadavek pro vstup do Guru Dwary. Kráčeli jsme po schodech a nakonec vstoupili dovnitř a udělali parikramu (okružní cestu) kolem Guru Grant Sahib (svaté knihy sikhů), neposvátnějšího místa chrámu. 
U Guru Grant Sahib seděl jeden člověk, který z ní četl, zatímco tři další zpívali kirtany. Uvnitř byly také zbraně Guru Gobinda, který používal ve své bitvě proti mogulům, včetně šavle, kterou mu dala Jwala Mata. Pak jsme si sedli asi na 10 minut na zem. Atmosféra tam byla velmi klidná a velmi inspirující. Gurpreet nám pak řekl více o historii náboženství sikhů a zejména o tomto chrámu. 

Řekl nám, že zakladatel sikhismu je Guru Nanak Dev. V 17. století začali mogulové invazi do Indie ze severozápadu. Následně se také pokusili vnutit sikhům své náboženství. Guru Teg Bahadur a tři z jeho nejbližších oddaných se tomu bránili a byli mučeni a zabiti. 

Po dlouhém utrpení sikhů další Guru, Guru Gobing Singh, vykonal pouť ke Jwala Devi (Božská Matka v podobě plamene, viz. minulý článek). Obdržel od Jwala Maty daršan a byl od ní instruován, že je čas, aby se zbraní v ruce bránil Sanatana Dharmu (hinduismus) proti vetřelcům. Dala mu meč a nařídila, aby našel v sikhismu novou třídu bojovníků. 

Krátce poté byly uvězněny děti Guru Gobinh Singha. Byly předvolány před Mogula. Hrdě tam vešly a prohlásily, že se nikdy své víry nevzdají. Následně byly zaživa pohřbeny. Když byly pohřbívány, bylo jim řečeno, že vše co měly udělat, bylo přijmout islám jako jediné pravé náboženství. Ale zůstaly pevné, včetně nejmladšího dítěte, 4 letého chlapce, a byly zabity. 

Když se vrátil od Jwala Devi, posbíral všechny své bojovníky a požádal dobrovolníky, kdo za něj položí svou hlavu. Nakonec předstoupil jeden muž. Vzal ho do svého stanu a vrátil se ven, držíc jeho hlavu v rukách a ukazujíc jí všem. Oznámil jim, že potřebuje další dobrovolníky. Opět předstoupil další muž a tentokrát se vrátil se dvěma hlavami v rukách. To se opakovalo, dokud neměl hlav 5. Když poté do svého stanu vešel, po pár minutách se vrátil, a společně s ním 5 mužů, s hlavami zpět na krku, jako by se nic nestalo. Těchto 5 mužů se stalo vůdci pěti skupin bojovníků. Jsou považováni za „Panj Piaras“, pět milovaných žáků Gurua. Společně se rozhodli zastavit přechod od hinduismu k islámu a chránit hinduistickou a sikhskou tradici. 

Sikhové se v jejich vlastním jazyce (punjabštině) nazývají Khalsa. Guru Gobind Singh, aby byli sikhové identifikovatelní, jim nařídil udržovat pět věcí začínajíc na písmeno „K“ – Kes (dlouhé vlasy), Kanga (malý hřeben k udržování upravených vlasů), Kada (náramek symbolizující odvahu), Kirpan (šavli k ochraně slabých), Kacha (dlouhé spodní prádlo symbolizující čistotu). 

Guruji řekl, že všech deset Guruů sikhismu (Guru Gobind Singh byl posledním) bylo reinkarnací prvního Guru Nanaka. Guru Gobind Singh potom sikhy instruoval, že jediná věc, kterou sikhové mají po něm uctívat, je Guru Granth, jejich svatá kniha. To je důvod, proč v chrámech sikhů člověk nenajde žádné obrázky Božstev ani obrázek Gurua. Vně chrámu je Akal Takht (dlouhé kopí), které je symbolem sikhů. 
Na naší cestě ven bylo zajímavé si všimnout, že tam nebyly jen obvyklé obchodní stánky s náboženskými předměty, ale také mnoho stánků s noži a šavlemi, protože je povinností každého sikha bránit svůj národ a chránit slabé.
Pokračovali jsme autobusem a dorazili do chrámu Mansa Devi. Mansa Devi je především známa pro splnění přání (Mansa = přát si) a pro osvobození předků. Zde dopadla hlava Sati. 

Celá historie chrámu a Mansa Devi je trochu dlouhá a spojena se svatým, jménem Zart Karu. 
V těch časech Janmejaya prováděl oběť velkému hadovi „Sarpa satra“, která by zničila všechny žijící hady. Janmejaya cítil hlubokou nenávist k hadům za zabití svého otce Parikshita hadím uštknutím (po prokletí svatým). To vedlo k dramatickému úbytku hadí populace ve světě a hrozilo, že by zanikli. 
Na doporučení Bohů k nim promluvil Brahma, že pouze když svatý, jménem Zart Karu, který je jediný zbývající potomek hadí rasy, zplodí syna, jejich rasa bude ušetřena, tím že bude Zart Karův syn schopen zastavit obětování hadů na Zemi. Hadí král Vasuki slíbil, že dá ruku své sestry Zart Karovi, takže bude moci nosit jeho syna. 
Zart Karu v té době putoval po Zemi, ponořen v duchovním aktivitách. Dělal těžkou tapasyu (pokání), aby získal duchovní sílu a vhled. Jednoho dne narazil na strom, na kterém svým duchovním zrakem uviděl jakési předky, visící na větvi stromu nad příkopem, hrozíc, že do něj každou chvíli spadnou. Okamžitě s nimi pocítil soucit a řekl, že věnuje ovoce celých svých duchovních zásluh/sil, aby je zachránil. Zeptal se kdo jsou, a oni řekli, že jsou předkové hadí rasy, a že kvůli tomu, že není nikdo zde na Zemi, kdo by se o ně postaral, byli odsouzeni. Řekli, že jim nepomohou žádné duchovní síly, pouze když bude pozdvihnuta jejich Vansh-Parampara (rodinná linie), aby mohli být ušetřeni svého osudu, pádu do pekla. Řekli, že zbyl pouze jeden v celé rodinně, a ten je také k ničemu, protože se z něj stal slavný sadhu jménem Zart Karu, který byl lačný po duchovní praxi. Řekli mu, že kdyby se se Zart Karem potkal, měl by mu říci o jejich stavu a požádat o pomoc. Kdyžto slyšel, zesmutněl a přidušeným hlasem jim řekl „Vy jste moji otcové a předkové. Jsem váš tvrdošíjný syn Zart Karu“. Souhlasil, že se ožení a bude mít syna, pod podmínkou, že nebude muset převzít na sebe břemeno živit ji. 

Král hadů Vasuki mu osobně dal svou sestru a souhlasil, že se o ni postará i po svatbě. Měli svatbu a Vasukiho sestra nakonec porodila Božské dítě, které pojmenovali Astik. Byl vychováván na dvoře hadího krále Vasukiho, s velkou péčí a obavami. Nakonec přesvědčil Janmejayu zrušit hadí oběť a byl nastolen mír. Takže v tomto smyslu Vasukiho sestra splnila přání hadů, a proto se stala slavnou jako Mansa Devi, plnící přání. 

Daršan Mansa Devi přes Gurujiho záda… 

Po návštěvě hlavního chrámu Mansa Devi a obdržení daršanu od ní, jsme kráčeli trochu dál a navštívili další chrámy, které tam stály. Guruji byl velmi ohromen jejich krásou. Kolem nich byly vysoké stromy. Jeden z nich byl strom bilva, známý pro své trojdílné listy, které jsou drahé Pánu Šivovi. Tak jsme se tam na chvíli posadili, poblíž chrámu, a odpočívali. 

Jakmile jsme se vrátili do autobusu, pokračovali jsme v cestě směrem ke Chandigath. Na okraji Chandigathu je místo zvané „Chandi Mandir“, kde jsme s autobusem zastavili. Už se skoro stmívalo. Vystoupili jsme a nejprve museli přes železniční trať. Hned za ní byl chrám Chandi (Kálí). 
Je to na tomto místě, kde když Chandi bojovala s démonem Mahishasurem, byla tak rozzuřená, že nemohla být nikým zastavena, Šiva Šankar si lehl před ní na cestu, aby ji zastavil. 

Když ho uviděla jak tam leží, byla tak překvapena, že vyplázla překvapením jazyk a uklidnila se. V některých vyprávěních se říká, že Šiva tam ležel jako dítě, a když uviděla dítě, její mateřský cit se probudil, takže se uklidnila, vzala dítě do rukou a kojila ho z prsou. 

Od té doby je zde Ma Chandi v podobě pindi. Když byli Panduovci ve vyhnanství, jeden rok museli žít úplně nepoznáni, dle dohody hry v kostky. Během této doby se v lese objevil skrytý obraz Chandi Devi a začali ji uctívat a provádět tapasyu. Ma Chandi byla potěšena a zaručila jim požehnání vítězství a představila se jim se zbraněmi. 
Pujaristka (kněžka) dala každému ze skupiny hodně prasadu a pak jsme šli zpět k autobusu.

Swamiho Satsang /Promluva, Pilgrimage Indie, osmý den.

Paartha píše: 

Po večeři (když už jsem byl v posteli) měl Guruji další satsang, který jsem přepsal z videonahrávky až další den v autobuse, tak nejlépe jak jsem rozuměl, takže znovu omluvte možné chyby... 

Guruji: „Dnes jste měli krásný daršan Bagalamukhi Devi a včera krásný daršan Jwala Devi. A víte, v Jwale je 7 plamínků, každý je jednou ze Šakti, každý představuje jedno z Kundalini (center) uvnitř těla. To je důvod, proč byly dva poslední plamínky, které byly dole u kuntu, víc jasnější, hořely mnohem silněji. Všechna Jyotis, ta tři světla, světlo, které je světlem Kálí, trojúhelník, představuje srdeční čakru, dole je krční čakra a to levé, to střední velikosti, hned vedle velkého, to je ajna /pozn.: třetí oko/, a horní sahasrára, korunní čakra. Všechna další místa kde jsou Devi, to je jen Swaroopa /podoba/, její forma, a pindi /pozn.: skalní útvary/ jsou její části, ale také forma, zatímco Jwala Mukhi je ona sama, oheň je ona sama. 

Dnes jsme šli k Bagalamukhi. Když o ní čtete, zdá se být hrůzostrašná, ale ve skutečnosti není. V mysli lidí, když to čtete, máte jiný obraz chrámu, myslíte si „oh moje Bohyně“, je divoká a ničivá, ale když jsme tam byli, viděli jsme, že energie chrámu není taková. Ona je jedním způsobem annihilator /pozn.: úplná destrukce/ negativních vlastností uvnitř, vytváří rovnováhu. 

Někteří lidé si myslí „oh můj Bože“, ona mění dobré ve špatné atd., ne, co chce je, aby člověk zvládl obě strany. V každé sadhaně, kterou děláte, procházíte jistými stupni, kde jsou přítomny obě kvality, a nad obě kvality se máte dostat. Krišna řekl Uddhavovi: „Neztrácej svůj čas dobrým a neztrácej svůj čas špatným, ty jsou jen přechodné, nezůstávají a nedovedou tě nikam.“ Bagalamukhi je zde proto, zvládnout a dostat se nad ně, nejen dobré a nejen špatné. Ale tendence lidí je viset pouze na dobrém, zatímco potlačují špatné uvnitř nich. Ale máte v sobě obě kvality. Je to jen o tom kontrolovat je. Když je kontrolujete, dostanete se nad to. To je důvod, proč velmi často jsou tam jisté věci, které se objevují, které nechcete  vidět, v sobě, nemluvím o nikom jiném. Odkládáte je pryč a potlačujete je a vkládáte dovnitř sebe, neznajíc kam, ale je to tam. To je důvod, proč v životě je cyklus, který se opakuje. Skutečnost, že se stanou podobné zážitky, je v důsledku toho vzorce, nad který jste se nepovznesli. Jakmile se nad to dostanete, přestane vás to strašit a trápit. To je proč je tu Bagalamukhi. 

Ovšem dnes jsme měli i krásný daršan Naino Devi. A víte, je to legrační, znovu, jako v jiných chrámech, doteď všechny daršany byly úžasné. Nebyl daršan, který jste dostali, který by nebyl pěkný. Jít dnes k Bagalamukhi bylo také velmi důležité. 

Protože absolvujeme Nava Durgu, devět Bohyní, ale devět Bohyní potřebuje alespoň jednu Mahavidyu /pozn.: doslova "velká moudrost", skupina aspektů Božské Matky/. Je tam deset těchto aspektů, Mahavidya, symbolizující deset směrů, do kterých se Šakti dívají (8 směrů+nahoru a dolů =10). To jsou Mahavidya. A také u Naino Devi, to bylo také opravdu, opravdu krásné, tam být.“ 

---

Otázka: Ve všech chrámech je velký strom, proč? 

Guruji: Velmi často existoval svatý, který tam dělal tapasyu (pokání) nebo pindi byla umístěna pod stromem. Tyto stromy jsou většinou posvátné stromy, jako strom u Naino Devi, pipal. Kněz řekl, že pipal je velmi posvátný neboť energetizuje vaše modlitby. Pipal představuje modlitbu Brahmy. V pipalu je také místo narození Adishesy. Narodil se uvnitř pipalu. To je důvod, proč je tento strom také drahý Lakšmí a Narayanovi, proto tam byl také uvnitř chrám Lakšmí Narayany. 
/pozn.: Adishesha=král Nágů, hadích Božstev, a jedna z prvních bytostí stvoření, avatár Narayany, zobrazován často na oceánu mléka nebo měnícího se světa, ve fcrmě pohovky, na které leží Maha Višnu/

Ovšem jsou také další stromy, všechna Božstva jsou spojena s nějakým druhem stromu (rostliny). 

Otázka: Řekl jsi, že když jdeme pro daršan, pokud máme plnou důvěru, nemusíme nic žádat, protože Matka ví, co potřebujeme, na druhou stranu jsi řekl, že když se Bůh před vámi objeví, buďte připraveni o co požádáte, takže v tu chvíli máme o něco požádat nebo...? 

Guruji: Ne, není to tak, že by jste měli o něco žádat, ale tím že jste lidmi, lidé mají vždy požadavky. Například dnes jsme šli k Chintpurni a jeden člověk se ptal Gurdeepa, zda mohu říci budoucnost. Ano, mohu mu říci o jeho minulosti a také o jeho budoucnosti, ale nejsem zde pro tohle. 

To je mentalita lidí, jít do chrámu, jdou do chrámu, protože za tím je cíl. Většina lidí. Ale prostí lidé chtějí jít do chrámu, protože mají ten vztah a oddanost, nepotřebují se nic ptát. 

A také, když se ona objeví, není to tak, že se máte ptát. Ona to ví, ale zkouší vás, co chcete, zda chcete objekt s omezením nebo něco co je za omezením, dává vám tuhle volbu. 

To je důvod proč, když se Krišna zjevil Surdassovi (Surdass byl slepý) a dal mu jeho oči, byl schopen vidět vše, ale nechtěl se dívat na nic kromě Krišny. Krišna řekl: „Co si přeješ?“ A Surdass řekl: „Pane, mohu tě vidět, nyní si vem ty oči zpět.“ To je test, který Bůh dává osobám. Někdo, kdo není plně oddaným, tím neprojde. Bude chtít dostat vše možné, ale ztratí to nejdůležitější. Tak vám On dává volbu mezi světem a sebou samým. 

Otázka: Dnes když jsme obětovali Devi oči, co to symbolizuje? 

Guruji: Chrám Naino Devi je místem, kam dopadly oči Sati.

Otázka: (nerozuměl jsem..) 

Guruji: Vše je důležité a vše je nedůležité. Vídíte, že v tom je oboje. To, že máte oči, které vidí, je důležité, jinak byste byli slepí. Používáte tyto oči, protože se díváte třeba na něco dobrého. A když se díváte na něco dobrého, to znamená, že to vnáší do vás také dobré věci. Protože z očí do očí jsou tam vždy paprsky, které pronikají skrz, tyto paprsky vám také přinášejí hodně věcí, to je proč jsem řekl, abyste se dívali na oči (Devi). 

Guruji pak satsang ukončil a všichni šli spát...

Nicméně tam byla jedna pěkná věc, kterou řekl už v jednom z prvních dnů: 

Řekl, že dostal knihu „Volání 9 Bohyní“ (popisující Pilgrimage, kterou nyní podnikáme) už jako malý chlapec a od té doby snil tuto pouť podniknout. Řekl, že nyní se to konečně stalo skutečností, po 30 letech…Také vyjádřil přání opakovat ji někdy v budoucnosti s jinou skupinou. 

Jai Mata Di!

Pilgrimage Indie - Devět Bohyní (5.část)

(osmý den) 

První chrám, který jsme ve čtvrtek navštívili, byl chrám Bagalamukhi. Bagalamukhi znamená „jeřáb v čele“ a také “tvář moudrosti“. Je jedna z Mahavidyas a modlí se za vítězství (v bitvě a v soudních případech), proti pomluvám a proti nepřátelům obecně. Nicméně, Ona jen přináší spravedlnost, když si ji oddaní zaslouží. Může také změnit vše v opak. Je silou ve vesmíru, která přináší rovnováhu, dobré se stane špatným, špatné dobrým atd., v konečném smyslu přenést oddané mimo protiklady, mimo dualitu, k Božství. Je obecně zdůrazněno mít správné zasvěcení od Gurua pro provádění její sadhany. 

Vše v chrámu je ve žluté barvě, protože to je barva, kterou měla Bagalamukhi moc ráda. Také oddaní a kněží oblékají žluté oblečení. Guruji poznamenal, že žlutá barva dává chrámu velmi zářivou atmosféru. Božstvo Bagalamukhi nebylo umístěno nikým jiným než Pánem Rámou, před velmi dávnou dobou. On se tam pak k Devi modlil, když se vydal zachránit Situ, za vítězství v bitvě. Bagalamukhi mu dala silnou zbraň „Brahma Astra“, se kterou zabil Ravanu. Je zajímavé poznamenat, že i syn Ravany, Megnath, tam činil pokání za vítězství, modlitbami k Neelamba Devi, provedením 1000 yagen. Nicméně Lakšman a Hanuman ho zastavili, aby oběťování nebylo kompletně úspěšné. Měli jsme daršan Devi a jeden kněz byl velmi laskavý a udělal její foto z blízkosti, Gurujiho telefonem... 

Takto je zobrazována běžně, držíc jazyk nepřítele (démona) v jedné (umlčujíc ho), a kyj v druhé ruce...

Za chrámem, pár kroků níže, byl jiný menší chrám, který hostil velký Šiva lingam. Tento Šiva lingam byl ve skutečnosti umístěn před 5000 lety Pánduovci. Guruji a všichni vzdali úctu Šivovi. 

Pokračovali jsme v naší cestě a dorazili o hodinu později do chrámu Chintpurni. Božstvo zde je „Chinna Mastika“. Je zde přítomna v podobě pindi (kousku skály). Říká se, že zde spadla část nohy Sati. Chrám by založen oddaným Bohyně, jménem Mayidas. 
Mayidas byl nejmladší ze tří bratrů. Jeho otec byl již známým oddaným Durgy Devi. Protože Mayidas nevykazoval zájem o rodinný podnik a zanedbával jej, jeho bratři ho z něj vyloučili. Nebyl z toho nešťastný, protože měl tím více času na uctívání Bohyně. Jednoho dne šel k příbuzným pěšky. Na cestě odpočíval pod banyánovníkem. Zatímco spal, snil o Bohyni v podobě mladé dívky, v celé své kráse a slávě. Nařídila mu, aby na tomto místě postavil chrám. Když se probudil, pokračoval v cestě, ale nemohl na sen přestat myslet. Když se od příbuzných vracel, zastavil se pod tím samým stromem a usilovně se k Maa modlil, aby mu odhalila své plány. Najednou se vše kolem něj změnilo v božské světlo a Ona se mu zjevila na tygru. Řekla mu, že je přítomna pod tímto stromem od nepaměti v podobě pindi (skalního útvaru), a nařídila mu postavit chrám a uctívat ji tam. Řekl, že je bojácný, slabý a nevzdělaný člověk a pochybuje, že by toho mohl dosáhnout, protože tam nebyla na tom místě ani voda. Požehnala mu a řekla, aby se nebál a poručila odstranit některý z velkých balvanů, který vidí, a tam že vodu najde. Ujistila ho také, že on a všichni jeho potomci budou mít výhradní právo ji tam uctívat a tak že bude o ně vždy postaráno. Po objevení se Durgy Mayidase strach úplně opustil a byl plný extatické lásky k Bohyni. 

Šel k prvnímu velkému kameni, který viděl, otočil ho, a voda pod ním vytryskla. Ihned začal stavět chrám a ten je tam dodnes. Kámen je možné na tom místě stále vidět. 

Chinnamastika Devi je obvykle zobrazována, stojíc na milující dvojici. Drží v ruce šavli a usekává si hlavu. Z jejího krku tryskají dva pramínky krve a krmí její dvě služebnice, dvě jogínky Ajay a Vijay (které podle příběhu ji požádaly o jídlo, protože měly hlad). Třetí proud mléka teče také z jejího krku, tím krmí sebe. Její postoj na dvojici může být vysvětlen jako tvořivá energie (Kundalini) a dva proudy krve představují „Idu“ a „Pingalu“ nádí (energetické kanály), kterými je živí, protože jsou hladové (představujíc „stále hladovou“ dualitu). Bílý proud mléka může představovat „Šušumna nádí“ (hlavní energetický kanál), což znamená udržení tvořivé energie uvnitř a krmení Božské Matky samotné (představující nedualitu, jednotu). 

Atmosféra tohoto místa byla zvláště klidná a pokojná. Bohužel jsme neměli moc času strávit ho tam, protože jsme měli vykonat ten den ještě dlouhou cestu. 

Sjeli jsme znovu dolů z hor (kopců) na planinu a vstoupili do státu Panjáb. Bylo zajímavé vidět, že jakmile jsme vstoupili do Panjábu, vše se zdálo jasněji a lépe zorganizované než předtím. Nezůstali jsme v Panjábu ale moc dlouho, brzy jsme vstoupili zpět do státu Himachal Pradesh a konečně dosáhli náš cíl, Naino Devi, položené na vrcholku kopce. Tam jsme šli do našeho „hotelu“, který ve skutečnosti byl ašrámem. Po seškrabání vápených usazenin z hlavice sprchy, bylo dokonce možné se osprchovat, což skutečně v tomto horkém počasí pomohlo. 

Večer, krátce po našem příjezdu, jsme šli do chrámu, který byl velmi blízko. Chrám Naino Devi je místem, kam dopadlo na Zem oko Sati. Je zde také přítomna v podobě pindi. Obdrželi jsme její daršan. Dvakrát denně je potírána santalovou pastou a večer je také ukládána, podobně jako v chrámu Jwalamukhi. Po daršanu nám hlavní kněz ukázal okolí chrámu. 

Řekl, že někdy „přicházejí“ plamínky Jwalamukhi do chrámu Naino Devi a pak lidé mohou modré plamínky uvidět nad střechou chrámu. Když se jich člověk dotkne, pět malých plamínků se objeví nad jedním prstem, bez toho aby osoba shořela. On sám byl toho svědkem. Více o tomto na: 
http://www.3marg.info/pilgrimages/maa-jwalaji-temple/9forms-jwala-maa.shtml

Guruji se zeptal, zda by bylo možné dostat nějakou santalovou pastu, která byla na murti. Kněz řekl, že NIKDY toto pastu NIKOMU nedal. Ale řekl, že z nějakého neznámého důvodů se cít být nucen dát nějakou Gurujimu. V tu chvíli bylo možno vidět tolik oddanosti a lásky v jeho očích a bylo skutečně dojemné vidět, kolik oddanosti má pro Maa a jak „ochranitelský“ je k ní, nyní vidíc a zažívajíc Gurujiho, cítil, že Matka mu chce nějakou pastu dát. Někteří z nás si na pár minut sedli pod strom, pod pipal. Swami řekl, že kdokoli medituje pod pipalem, efekt jeho sadhany je stokrát silnější. Krátce poté jsme absolvovali Aarti a obřad ukládání Maa do postele. 

Je vždy krásné vidět, jak místní lidé jsou překvapeni vidět (bílé!) vaišnavisty, navštěvující jejich Šakti Peethy. Mnozí z nich nikdy neviděli vaišnavistu navštěvujíccího jejich chrám, neřkuli „bílého“ (Gora) vaišnavistu! Často se stalo, že jsme byli požádáni o foto s místními lidmi nebo jinými oddanými Devi. To ukazuje, jak cesta bhakti může překonat všechny národnosti a tradice, tím, že je bhakti ke všemu přirozená. Šťastni jsme se vrátili do ašrámu na večeři. 

(Tu noc měl Swami další Satsang. Paartha ho přepisuje, uveřejníme ho později, jakmile ho budeme mít k dispozici.)