Mimochodem....

Často podáváme zprávy o větších událostech, při kterých Swami provádí ceremonie a kurzy, poskytuje satsangy a darshany, dává zasvěcení atd. Ale stranou pozornosti širšího publika, probíhá ve všedních dnech spousta drobné práce.

Je to pokaždé znovu faszinující zažít Swamiho, jak někdy mimochodem uděluje krátkou, důležitou lekci pro jednoho nebo několik žáků. Protože i tehdy, když se Swámí navenek ležérně přiblíží, pracuje neustále tak říkajíc vskrytu. A jeho lekce jsou někdy tak subtilní a tak dobře zabalené ve zdánlivých drobnostech, že člověk musí být velmi bdělý a pozorný, aby nepropásl rozhodující větu, nebo slovo.

Nebo jindy řekne něco úplně jasného, co však podle našeho rozumu nedává žádný přímý smysl. To pak vyžaduje od žáka, pokud je tomu otevřený, zahledět se hlouběji do nitra a hledat to skutečné sdělení. Tento způsob učení je sice pro žáka náročnější ale v případě úspěchu značně efektivnější, než kdyby Swami svou naučnou pointu servíroval na podnosu.

V tomto případě se jednalo před několika dny ve Shree Peetha Nilaya o thémata „hrdost“, „pokora“ a „spolupráce“. A o to, že když venku a v někom vidíme a objevíme něco, co nás ruší (a zlobí), že to neseme v sobě. A že i tehdy, když bychom si z hlediska světských pravidel mohli (měli právo) ztěžovat, bychom si měli vzít k srdci větší ponaučení a sice zůstat v pokoře a nesoudit.

Swami k tomu řekl: „S pýchou člověk nezíská vůbec nic, s pokorou všechno“.

Kuru/Springen

Na cestě k realizaci Božství

-->

„Na cestě k realizaci Božství...

Realizace Božství nedosáhneš v hrdosti.

Nedosáhneš toho s domýšlivostí.

Realizace Božství dosáhneš jedině tehdy, když budeš pokorný.

A lidé budou proti tobě.“

Šrí Swámí Vishwananda

Marie - Matka Boží (3., poslední část)

„Všichni chceme, aby se svět změnil, ale jen málo lidí se chce skutečně měnit,“ mluví Swámí Vishwananda dále. „Jak vždy říkám: Když chcete změnit svět, tak se změňte sami!

Je to totéž: Boží matka je nám vzorem lásky, když nám poskytuje všechny tyto příklady. Když se na ni podíváte, copak vidíte? Vidíte jenom soucit. Když se zahledíte do obličeje Boží Matky, dokonce, když se podíváte do obličeje Káli, když vniknete hluboko do jejího nitra, poznáte, že je mírná i když navenek vypadá hrozivě. To, co v ní vnímáme jako strašlivé, jsou naše vlastní hrozné věci.

Když se dítě dívá na matku, nehraje tu žádnou roli, jak matka vypadá, neboť ve svém nitru ví, jaká je a rozpozná to.“

Swámí vypráví o Lilly, malé dcerce jedné oddané. Pokaždé, když ji drží v náručí, je to první, co řekne:“Chci k mamince.“

„Je krásné vidět a cítit, jak silná je touha po matce,“ říká Swámí Vishwananda.

„Ale to je v podstatě to, co všichni chceme. V hloubi nitra každého z nás po tom toužíme.

Ale velmi často jsme na sebe hrdí. Jsme tak hrdí. Máme v sobě tolik hrdosti, že řekneme ´ne´.

Ale podívejte se, její ruka je stále otevřená a je vždy ochotná.

Jak jsem řekl při Navaratri: Když půjdete k Matce, bude vas držet, bude se s vámi zabývat. Nemusíte se ani moc snažit, ona to udělá.

Ovšem první krok je na vás: musíte po ní toužit. Je to na vás dostat se na její klín. Když neuděláte první krok, nebude vás nutit.

Bude na vás trpělivě čekat.“

Naše hrdost - poslední část

Swámí Vishwananda při satsangu:

„Další bod: Kontroluj své ego a svou hrdost. Nejlepší cestou k tomu je míň mluvit. Mluv jen, když máš opravdu co říct. A když mluvíš, neubližuj nikomu, neurážej a nezraňuj. Uvaž, kolik energie spotřebuješ mluvením.

Každou noc slyším, jak se lidé ve skupinách baví a smějí až do rána. Je krásné být ve společnosti, ale nauč se mlčet. Uč se být tichý a nesnaž se někoho poučovat.

V tichosti můžes tolika lidem pomoci. V první řadě pomůžeš sám sobě. Když se v tichu modlíš, můžeš si být jistý, že Tvá modlitba bude vyslyšena a zodpovězena.

Když neustále mluvíš, je to – viděno z psychologického hlediska – příznak nejistoty. Není-liž pravda?

Lidé, kteří hodně mluví, si nejsou jistí, vždycky chtějí druhé lidi přesvědčovat o tom, že mají pravdu. A když s nimi druzí nesouhlasí, jsou dotčení. To je z nejistoty.

Nakonec malá rada:

Mluv, když musíš mluvit. Když můžeš, buď zticha.

Věz, že Bůh je v každém člověku a že je na prvním místě.

To ti pomůže v tvém vnímání a rozpoznání věcí.

Takže, snaž se o to nejlepší!“

Naše hrdost - 2. část

Při satsangu upozorňuje Swami Vishwananda na další znak hrdosti: „Co dělají lidé tak často?“ táže se. „Obcházejí druhé a mluví o spoustě negativních věcí. A co se přitom děje? Nejen, že sami sebe otráví, ale otravují také další lidi. I toto je druh hrdosti.

Když se projeví, bude Ti bránit v tvé duchovní cestě. Je důležité, abys zaujal vždy kladný postoj, pozitivně smýšlel, cítil a mluvil.

Když zdravíte, říkáte ´Jai Gurudev´. Co je tím myšleno? ´Raduj se, sláva učiteli, guruovi!´Ale kterému guruovi? A kde je?

Je tím míněn guru v tobě, vnitřní guru, který sedí v srdci každého. A přece je to Jagad Guru, (Yogalexikon: světový učitel, univerální učitel), který je směrodatný ve všem v nitru tvého srdce, který převládá v tvém srdci.

Když řekneš ´Jai Gurudev´je to Jagad Guru, kterého tím oslovíš, univerzální guru, který je všude. Tohoto gurua bys měl dobře znát, ale může být pro každého jiný (pozn.překl.: podle víry nebo náboženství ). Můžeš mu dát jakékoli jméno, jakoukoli podobu. Proto to nehraje žádnou roli, jestli prosíš o něco Boha anebo ´gurua´, ale když se obrátíš přímo na satgurua, spojíš se s jagad guruem a vidíš, že v každém srdci je pouze jeden guru.

Když si to zapamatuješ, neřekneš už nikdy: ´Mám pravdu a ty se mýlíš´, protože víš, že to, co máš v sobě ty, je stejně tak i u tvých bližních. Tentýž učitel sídlí v srdci, v různých podobách je v srdci každého.

Naše hrdost - 1.část

„Jak poznám hrdost a jak se hrdost projevuje?“ zní promyšlená otázka jedné účastnice satsangu.

Swámí Vishwananda vysvětluje: “Jeden projev hrdosti je ten, když se sama chválíš a vychloubáš. Myslíš, že všechno, co děláš ty, je správné. Tímto ´ty´ není míněno tvé vnitřní ´TY´, nýbrž tvé vnější ´TY´. S takovou sebechválou bys měla přestat, takové myšlenky musíš ukončit. Je dobře, když u sebe takový druh hrdosti objevíš a poznáš. Snaž se neustále kontrolovat a buď v tom houževnatá.

Další příznak hrdosti je ten, že musíš být vždycky v popředí, myslíš, že musíš být lepší než ostatní. Ale ty víš, že nikdo nemůže být vševědoucí. Když u sebe tento aspekt hrdosti zjistíš, pokus se o to nejlepší. Co to znamená? Ujmi se toho a zůstávej vždycky v pozadí. Nemusíš se svým zevnějškem, fyzicky stavět do pozadí, nýbrž vnitřně.

Když ti tvá mysl lichotí a namlouvá ti, jak jsi báječná, jak velkolepé jsou tvé znalosti a kolik toho v nejrůznějších oborech víš, tak je všemu konec, hrdost se tě zmocnila. V okamžiku, kdy si to uvědomíš, získáš cit pro tento druh hrdosti. A co ti říká tento cit, tento vnitřní hlas? Je dobré, že sis této hrdosti všimla, protože tě ohrožuje na tvé duchovní cestě. Nepokračuj tímto směrem, buď skromná.

Hrdost také může vznikat, když myslíš, že jsi lepší a víš všechno lépe nežli ostatní, dokonce lépe, než sám učitel. Začneš druhé poučovat. A co se stane, když s tebou nesouhlasí? Tak ti je jasné, že máš pravdu. Jenom ty vidíš tu věc správně, ostatní se mýlí.

Když se toto přihodí, dává ti Bůh znovu možnost učit se v životě z vlastních zkušeností, z radostných a špatných událostí. Proč? Abys byla silná a zakotvená v sobě. Proměníš tak hrdost za vnitřní sílu. Ale tato transformace probíhá u každého jinak a je to zcela osobní záležitost.