Východní Indie se Swámím, listopad 2012, druhá část - 1. díl
Dnes ráno jsme měli odcestovat v 7:30 hod., ale z "indických důvodů" jsme vyjeli až v 8:15 hod., když byla všechna zavazadla naložena v autobusu. Naše první zastávka byla u Chrámu Jagannathu za Kalkatou. Sestra jednoho z číšníků v hotelu nám dala "adresu". Když jsme dojeli, byli jsme velmi srdečně přivítáni a uvedeni do chrámu. Bratranec číšníka, který tam byl, nám vysvětlil dějiny chrámu. Nebylo snadné mu rozumět, všichni jsme chápali jen z části, kterou se tu teď pokusím zopakovat:
Chrám je založen na vizi ze snu Ramakrishny, byl však vystavěn jiným svatým, který k tomu získal zázračným způsobem dřevěné trámy z trámu, z něhož byla vyřezaná Jagannathova murti. Stejně jako v "opravdovém" Jagannath templu, který stojí v Jižní Indii, v Puri, je přenášen i tady Pán Jagannath jednou do roka procesím ke svému "bratranci" do sousedního chrámu, kde potom stojí přibližně jeden měsíc, než Ho odnesou zase zpátky.
Chrám je založen na vizi ze snu Ramakrishny, byl však vystavěn jiným svatým, který k tomu získal zázračným způsobem dřevěné trámy z trámu, z něhož byla vyřezaná Jagannathova murti. Stejně jako v "opravdovém" Jagannath templu, který stojí v Jižní Indii, v Puri, je přenášen i tady Pán Jagannath jednou do roka procesím ke svému "bratranci" do sousedního chrámu, kde potom stojí přibližně jeden měsíc, než Ho odnesou zase zpátky.
Dali jsme se zase na cestu a jeli do Tarakeshwaru, kde jsme se chtěli podívat na jeden z 12 Jyotior lingamů. Cesta trvala déle, než jsme očekávali a měli jsme protikladné informace o tom, jestli je cizincům dovoleno vstoupit do chrámu anebo ne. Autobus musel zaparkovat dost daleko od chrámu a my jsme museli jít asi 15 minut pěšky, okolo nádraží v Tarakeshwaru, abychom dorazili k templu. Swami se po cestě pěkně bavil tím, že nám nikdo nemohl říct, jestli dostaneme povolení ke vstupu do chrámu nebo ne. Jedna osoba, kterou jsme cestou "posbírali", se stala našim průvodcem. Když jsme nakoupili nějaký prasad a květiny jako obětiny, zavedl nás konečně k templu. Kněží byli vlídní a nechali nás bez problémů vstoupit do chrámu.
Guruji vzal prasad a šel s jedním knězem do svatyně obětovat pokrm a květiny, zatímco všichni ostatní několik metrů před svatyní čekali. Lingam byl přikrytý látkou a byl krásně vyzdobený. Nakonec jsme šli zase zpět k autobusu a nakrmili se cestou čerstvými banány.
Guruji vzal prasad a šel s jedním knězem do svatyně obětovat pokrm a květiny, zatímco všichni ostatní několik metrů před svatyní čekali. Lingam byl přikrytý látkou a byl krásně vyzdobený. Nakonec jsme šli zase zpět k autobusu a nakrmili se cestou čerstvými banány.
Už celý dnešní a také včerejší den strávila Yamuna a náš cestovní průvodce u telefonu proto, aby zjistili kde najdeme dům, ve kterém Swami Sri Yukteshwar žil.
Každým telefonátem jsme se postupně "blížili" k našemu cíli. Konečně jsme tam dorazili a vystoupili z autobusu. Museli jsme jít cca 5 minut městečkem Serampur, které se zdálo být ještě pořád stejné jako tenkrát, když Yogananda a Yukteshwar procházeli těmito ulicemi.
Domy jsou velmi staré, byly vystavěny Angličany v koloniální době. Konečně jsem došli k domu, ve kterém žil Yogananda jako chlapec. Je dobře udržovaný společností Yogoda Satsanga Society, kterou Yogananda založil.
Několik minut jsme seděli v místnosti a meditovali. Potom jsme šli dál k domu Swami Sri Yukteshwara, který stojí vzdálen několik minut.
Nemohli jsme ovšem dovnitř do domu, ve kterém skutečně žil, jelikož bylo zamčeno. Zjistili jsme, že tento dům má nové majitele a že byty jsou pronajmuté. Muž, který tam pracoval, nám řekl, že nikdo není doma. Vedle domu stojí k památce Sri Yukteshwara malý chrám, který jsme místo toho navšívili. To nás však úplně neuspokojilo a proto šla Reena a já na pokyn Swamiho zpět k domu abychom s tím mužem ještě jednou promluvili, ale ten řekl nám znovu totéž jako předtím.
Každým telefonátem jsme se postupně "blížili" k našemu cíli. Konečně jsme tam dorazili a vystoupili z autobusu. Museli jsme jít cca 5 minut městečkem Serampur, které se zdálo být ještě pořád stejné jako tenkrát, když Yogananda a Yukteshwar procházeli těmito ulicemi.
Domy jsou velmi staré, byly vystavěny Angličany v koloniální době. Konečně jsem došli k domu, ve kterém žil Yogananda jako chlapec. Je dobře udržovaný společností Yogoda Satsanga Society, kterou Yogananda založil.
Několik minut jsme seděli v místnosti a meditovali. Potom jsme šli dál k domu Swami Sri Yukteshwara, který stojí vzdálen několik minut.
Nemohli jsme ovšem dovnitř do domu, ve kterém skutečně žil, jelikož bylo zamčeno. Zjistili jsme, že tento dům má nové majitele a že byty jsou pronajmuté. Muž, který tam pracoval, nám řekl, že nikdo není doma. Vedle domu stojí k památce Sri Yukteshwara malý chrám, který jsme místo toho navšívili. To nás však úplně neuspokojilo a proto šla Reena a já na pokyn Swamiho zpět k domu abychom s tím mužem ještě jednou promluvili, ale ten řekl nám znovu totéž jako předtím.
Nehledě k tomu zaklepala Reena na dveře a náhle přišla stará žena a otevřela nám dveře. Zavolali jsme Swamiho a ostatní a mohli jsme vkročit do tohoto historického domu.
Šli jsme nahoru po schodech, po kterých kdysi stoupal Yogananda se svým sekretářem Richardem Wrightem aby byl přijat Swamim Yukteshwarem, když ještě žil. Šli jsme přes balkon a došli k místnosti Yukteshwara. Byla zamčená, ale mohli jsme se podívat skrze okno. Svítili jsme dovnitř našimi baterkami a objevili jednoduchý oltář, několik krabic a kufrů. Jinak byla místnost prázdná.
Když tam všichni nahlédli, ukázal Swami, který stál na balkoně, dolů do dvora, kde se Guru pokaždé se svými žáky scházel, aby jim poskytnul satsang a vyučoval je v oborech Kriya Yogy a spirituality. Yogananda odůvodňoval malý počet žáků Yukteshwara jeho přísnými vzdělávacími metodami, které, jak Yogananda řekl "nemohly být popsány jinak, než jako drastické".
Opustili jsme ten dům a šli na oběd (nebo lépe řečeno na večeři, neboť už bylo 5 hodin večer). Než jsem mohl začít něco jíst, požádal mě Swami, abych šel ještě jednou s Reenou a zjistil telefonní číslo majitele Yukteshwarovy místnosti. Tak jsme tedy zase šli za doprovodu Swamiho řidiče (Swami jezdí někdy během poutní cesty jiným autem). A znovu jsme mluvili - nebo to byl spíš ten řidič - s tím mužem v blízkosti domu. Ten nakonec pověřil dalšího muže, aby nás zavedl k někomu, kdo zřejmě věděl víc. Našli jsme ho o několik domů dál.
Tento zavolal jméno dalšího muže v domě... a ten vyšel přibližně po dvou minutách ven.
Tento zavolal jméno dalšího muže v domě... a ten vyšel přibližně po dvou minutách ven.
První, čeho jsem si na tom člověku všiml, byl jeho nos, který mi nějak připomínal Swami Sri Yukteshwara a na okamžik jsem si myslel, že vypadá jako jeho příbuzný. Během našeho rozhovoru nám vyprávěl, že Swami Sri Yukteshwar byl jeho praděd!
Samozřejmě, že jsme byli mile překvapeni, když jsme to slyšeli.... A nejen to, řekl, že věděl o našem příchodu a že to byla Yukteshwarova milost, že jsme sem našli cestu.
Řekl, že se máme s celou skupinou vrátit a že nám ukáže nějaké osobní věci svého praděda. To jsme samozřejmě udělali a jeden po druhém směl přijmout požehnání/darshan Yukteshwarovy lasturové mísy na puju, knižního stojanu na Gitu, hrnce, talíře a jeho inkoustu a násadky na pero. Řekl nám, že místnost v původním domě je zamčená z důvodů několika nevyřízených rodinných záležitostí. Poděkovali jsme mu za jeho laskavost a pohostinnost, ale on ukázal jen na Yukteshwara a řekl, že to všechno byla jeho vůle.
Žádné komentáře:
Okomentovat