Proč lidé stále zůstávají v koloběhu zrození a smrti, i když vědí, že je to utrpení a že musí udělat vše, aby Božství dosáhli?

Swami na tuto otázku odpověděl následující...

Někdo mi dnes položil otázku: 

„Proč lidé stále zůstávají v koloběhu zrození a smrti, i když vědí, že je to utrpení a že musí udělat vše, aby Božství dosáhli? Proč přicházíme život za životem, ale nerealizujeme jejich účel?“ 

Ve skutečnosti je na toto odpověď taková, že se lidé změnit nechtějí. Dokonce i když vědí, že něco dělají špatně, vědí, že určitou věc v životě musí změnit, aby byli skutečně šťastni, staré zvyky je dohání. Stanou se lapenými ve starých zvycích. Pokud se člověk nerozhodne teď se změnit, neučiní takové předsevzetí, je to velmi těžké. Lidé raději řeknou: „Změníme se později.“

Vždycky mají výmluvy, od dětství se učí určitým věcem. Vyrostou a myslí si, že všechno vědí. Chodí kolem a myslí si, že znají všechno nejlépe. Potom se dostanou do bodu, kdy si člověk uvědomí: „Co tady dělám? Zkouším všechno, abych byl šťastný, ale šťastný nejsem.“

Proč to tak je? Je to proto, že kdykoliv člověk řekne, že se chce změnit, musí určité vlastnosti pustit. Nemůžete se změnit a stále s sebou nosit ty samé vlastnosti. Je to jako kdyby někdo kouřil a říkal: „Chci přestat s kouřením.“ Narazil jsem na mnoho lidí, kteří byli takoví, víte. Říkávají: „Swamiji, snažil jsem se přestat kouřit.“ Je to velice těžké. Staré zvyky vás znovu doběhnou. Chápejte, když přestanete kouřit, musíte to nahradit něčím jiným. Nemůžete tam nechat mezeru. To je, kam vstupuje spiritualita. 

Pokud chcete změnit život, musíte sami sebe směřovat. Musíte si vybudovat víru, protože pokud nemáte víru, je to obtížné, a víra je toužení. Musíte si vybudovat nejen víru, musíte přesáhnout víru do toužení. Musíte po Bohu toužit. Dokud tu není touha po Božství, je tu prázdnota. Do této prázdnoty může spadnout cokoliv zvenčí. Proto se musíte vždy hlídat, jinak se to staré, staré já, vrátí.

(překlad: Bhawani, Č.R.)