Sri Swami Vishwananda pokračoval svým výkladem Guru Gíty, zahrnujíc verše 91-119.
Zde je výňatek z jeho komentáře…
verš 92
Shvetaambaram shveta vilepa pushpam,
mukta vibhoosham vibhoosham muditam dvinetram;
Vaamaanka Peetha sthita divyashaktim,
mandasmitam saandra kripaa nidhaanam.
„Shvetaambaram", bílé roucho, zde znamená to, že Guru je vždy v čistotě. Guru není nikdy pošpiněn ničím ze světa. Bílá pasta, kterou je Guru pomazán, symbolizuje, že cokoli má, může také přenést na svého bhaktu. Květiny a perly v tomto verši znamenají sílu a čistotu.
Guru vyzařuje radost, ale jeho radost není jen obyčejná dočasná radost. Jeho radost je věčná radost srdce. Když člověk rozpozná svého Gurua, je tam jiný druh radosti, kterou v sobě probouzí, a tato radost, která se probouzí uvnitř, je něco věčného. I když bhaktové necítí stejnou radost po celou dobu, vzhledem k jejich stavu mysli nebo z důvodu, kde ve světě jsou, ale i tak tato radost, kterou duše cítí, když se člověk setká se svým Guruem, je věčná. Zůstává navždy v jeho srdci. A kdykoli se mysl tohoto bhakty obrátí dovnitř do srdce, ponoří se tam, aby se setkala s Guruem, stejná radost se probouzí znovu.
V tomto verši Bhagavan Shankara také říká, že Božská Matka sama sedí po levé straně Gurua. Stejně jako včera, kdy jeden z veršů říkal, že matka je vždy připravena splnit přání toho, kdo se odevzdal Guruovi.
Zde Písma hovoří o tom, že Guru není nikdy znuděný, Guru má vždy úsměv. Víte, Krišna se neustále usmívá, nikdy nevidíte Krišnu s pochmurnou tváří, ve velmi zkroušeném stavu. Dokonce i uprostřed bitevního pole, když mluvil s Arjunou, měl vždy úsměv na tváři, protože je si vždy vědom dopředu, co přijde. Pán Šiva řekl: „Guru má vždy úsměv", protože Guru je vždy napřed. Bhagavan Shankara pokračoval, pravíc, že Guru je oceán milosti, což znamená, že Jeho Milost je nekonečná, a proto by člověk měl meditovat na Gurua.
verš 98
Evam vidham gurum dhyaatvaa,
jnaanam utpadyate svayam;
Tat sadguru prasaadena,
muktohamiti bhaavayet.
Zde Bhagavan Shankara říká, že služba Guruovi je meditací k dosažení milosti pravého poznání, ne knižních znalostí, ale vnitřního poznání. A toto poznání je dáno pouze milostí Satgurua.
Když má člověk milost Satgurua, uvědomí si sám sebe, dosáhne osvobození a dosáhne lotosových nohou Shriman Narayany samotného. A to se děje automaticky. Není tam žádná formální iniciace, ale děje se to díky obětavosti, kterou má bhakta ke Guruovi. Čím více je obětavý, tím rychleji se to stane.
Víte, Guru nikdy nechodí kolem, říkajíc vám neustále co máte dělat. Musíte také převzít odpovědnost odevzdat se k nohám Mistra. Jinak může člověk dělat sádhanu roky a roky a roky a stále neobdrží nic. Zatímco ten, kdo je zcela odevzdaný, ve zlomku vteřiny mu Guru může dát všechno - zlomek vteřiny je ještě příliš mnoho - Guru může dát realizaci okamžitě!
A Milost Gurua proudí automaticky od Něj k jeho učedníku, nezáleží na tom, kde je, co dělá, na kterém místě na světě žák je. Ve chvíli, kdy má kompletní shraddhu, víru a odevzdání se Mistrovi, milost proudí z Mistra na žáka. Zde používám slovo "žák", protože v tomto verši Bhagavan Shankara mluví jen o žáku, ne o oddaném.
Žádné komentáře:
Okomentovat