V následujícím článku vám přinášíme postřehy Swamiho Kurua, kterými zachytil dvě výpravy skupiny hudebníků ze Shree Peetha Nilaya do Wiesbadenu, a jejich následné úspěšné pouliční vystoupení, krásnou misi šíření lásky a bhakti, důkaz toho, že hudba může být jedním ze skvělých nástrojů sbližování mezi lidmi!
JGD,
jak se nedávno psalo, někteří z nás vyrazili tuto středu /pozn.. odehrálo se začátkem léta/ do Wiesbadenu, abychom si na ulici zazpívali bhajany.
Stručně řečeno: bylo to super, byl to velice úspěšný začátek a budeme to zajisté pravidelně opakovat. Měli jsme v plánu dvě vystoupení, každé po půl hodině, ale v obou případech nám okolnosti umožnily délku zpěvu zdvojnásobit.
Nejprve jsme v blízkosti tržiště, u Markkirche, pod „banyanovým“ stromem (ve skutečnosti to byl javor) - tak jako vždy uspořádali „zahřívací kolo“, trochu stranou hlavního trhu, abychom nebyli dotěrní, ale dost blízko na to, aby byli kolemjdoucí přilákáni zvukem hudby, a že jich nepřišlo málo.
Například zde byla jedna dáma, která se chtěla účastnit meditační seance, konající se nedaleko, ale potom si to rozmyslela a zůstala s námi fascinována až do konce. Někteří dělníci, kteří měli zrovna pauzu na oběd, se nechtěli vrátit do práce, jak byli okouzleni, jak nám později říkali.
Potom jsme se přesunuli přímo do centra Wiesbadenu, na Mauricijské náměstí (jaké skvělé jméno!). Zde jsme byli připraveni oslovit více lidí. Kadamabari rozdávala letáčky, Gurujiho kartičky, a pozvánky na den otevřených dveří.
Také zde jsme zažili setkání s lidmi, kteří byli magicky přilákáni hudbou a pravděpodobně nás brzy navštíví.
Jeden mladý muž řekl: „Uslyšel jsem hudbu a musel jsem okamžitě přijít a nejraději bych se přidal, jak nakažlivé to je vás poslouchat, a sledovat, kolik radosti při zpívání prožíváte.“
Jiný člověk řekl: „Nevím kdo jste, ani proč jste přišli, ale mám pocit, že je to velice, velice pozitivní.“
Hraní muziky a zpívání je legrace a je to výborná forma sévy a skvělým způsobem přitahuje lidi. Jejich srdce jsou okamžitě oslovena a hlava se tomu nemůže takřka „bránit“.
Mimochodem, na hlavním náměstí jsme byli navštíveni představitelem města v utajení, začal se Kadambari ptát, kdo jsme atd., a nakonec byl tak spokojen, že řekl, že jsme ve Wiesbadenu vřele vítáni, a dal policistům, kteří se v mezičase objevili vědět, že jsme „o.k.“. Povolil nám také hrát hudbu déle, než normálních 30 minut. Kirtan strhl všechny, dokonce i zastupitele města Wiesbaden :-). Sečteno, podtrženo, byl to velice slibný začátek.
/pozn.:kirtan - specifická forma zpěvu bhajanů a manter za doprovodu tradičních nástrojů jako harmonium, mrdanga atd., s duchovním obsahem a původem v indické bhakti tradici/
---
S velkou touhou pokračovat ve venkovním zpívání ve městech jsme se znovu sešli, abychom naplánovali, co podnikneme příště. Chystali jsme se vyrazit podruhé a stála před námi ještě větší výzva, jelikož se ukázalo, že celý tým muzikantů BM bude ten víkend pryč s Gurujim. Ale touha byla silnější než překážky, takže jsme se rozhodli - podnikneme to tak či tak. A tak jsme uspořádali hudební zkoušku a modlili se, aby se objevili lidé.
Vedlo to ke skutečně milému překvapení: ve čtvrtek se objevilo 17 lidí, chtěli zpívat, tleskat, hrát na manjira a mrdanga, a hlavně nás podpořit jak jen mohou. Jak jsme toto uviděli, naše srdce se naplnila radostí. To, co následovalo, byly kouzelné dvě hodiny zpívání bhajanů, smíchu a sdílení zážitků. Byli jsme tedy připraveni to podniknout znovu.
Plán byl, že pojedeme do Mainzu, ale na poslední chvíli jsme si to rozmysleli, kvůli přísným nařízením tohoto města, která se týkala pouličních vystoupení. Tak jsme se prostě rozhodli - vrátíme se do Wiesbadenu.
Jakmile jsme se ukázali na městském tržišti, někteří lidé začali dělat pranam, vidět to bylo velice legrační. Několikrát jsme si hezky popovídali a přizvali některé, aby se k nám připojili. Jeden z prodavačů zeleniny nás požádal, jestli bychom nezpívali přímo vedle jeho stánku, ale brzy jsme zjistili, že se to nesmí, protože trh má svá vlastní pravidla a nařízení a tak jsme šli zpátky na známé místo z minula - na Mauricijské náměstí.
Poté, co jsme začali, se opět objevil muž z městské rady, který nás podpořil minule, tentokrát dokonce objal naší „mluvčí“, mataji Kadambari, nadšeně opakujíc „neomezeně, neomezeně“, což se vztahovalo k době, po kterou nám bylo dovoleno zpívat (normálně je to 30 minut). Takže jsme zpívali skoro dvě hodiny, rozdali jsme mnoho letáčků a mile si popovídali s lidmi, kteří se zajímali o to, co jsme prováděli. Poté jsme šli na zmrzlinu a pizzu do blízké kavárny, kde jsme začali spontánně znovu zpívat.
Akorát, když jsme byli připraveni odejít, pocítili jsme, jak na nás padá pár dešťových kapiček, jakoby nám dávala své požehnání sama Maa. Bylo to tak nádherné!
Mohu říci, že jsem mezi námi, v tento krátký čas našich kirtanů „pod širým nebem“, pocítil tolik lásky a jednoty, což jsem nikdy neočekával že by se mohlo stát - děkuji Guruji za Tvou Milost. A děkuji vám všem za to, že jste taková úžasná rodina.
SVK.
(připravila Rohini a Bhawani)
Žádné komentáře:
Okomentovat