Někdo mi položil otázku o věčné lásce, o Boží lásce. Skutečně, esence Božské lásky je přítomna všude. Není chvíle, kdy tato Láska není přítomna. Je tím, co nám dává sílu jednat, je tím, co nám dává sílu vše uskutečňovat. Otázkou je, proč necítíme tuto Boží lásku po celou dobu? Proč ji cítíme jen někdy a pak někdy je jen spící? Je to tak, že Božská láska proudí skrze nás stále, ale my nejsme vždy s ní. To je důvod, proč velmi často toto Boží spojení necítíme, ale pokud jsme na tuto Boží Lásku napojeni neustále, pokud jsme neustále napojeni na toto Božské vědomí, budeme ji cítit stále.
Dojde to do bodu kdy stále chceme a chceme. Jsme také připraveni některé věci pustit?
Dokud některé věci nepustíme, způsob jakým uvažuje naše mysl, nenajdeme Boha, protože Jej zatemňujeme, zakrýváme. Zatemňujeme světlo, které je v nás. Klademe naše vlastní stíny kolem tohoto světla a sami jsme slepí a pak říkáme "Jsme slepí". Nechceme vidět. I když říkáme "Ano, chceme vidět", přesto je kolem nás silný stín, tak jak můžeme vidět? Slepý člověk chce vidět, ale má závoj přes oči. Dokud tento závoj neodstraníme, zůstaneme slepí. Tento závoj je naše nevědomost.
Tento závoj je naše pýcha.
Jsme připraveni vzdát se jí?
Kolik je připraveno pokořit sebe?
Protože to světlo, které je uvnitř nás, opustilo Boha aby se inkarnovalo, je obrovskou formou pokory samo o sobě. Jakmile se zde toto světlo inkarnuje, vybuduje se štít. Mysl vybuduje štít, který toto světlo zatemňuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat