On je projevem toho kdo jsme, všichni z nás.

Mohli bychom být svobodní, ale naše mysl nás nenechá být svobodnými…

Můžeme vidět Pána všude, ale naše pýcha nás neustále zastavuje. Můžeme Ho milovat, ale je tam vždy také naše očekávání. Když člověk upustí od těchto tří věcí, bude skutečně zcela v Něm. On je především projevem lásky. Je projevem toho kdo jsme, všichni z nás.

Láska v Něm se projevuje navenek, ve všem co vyjadřuje, v každé Jeho akci.

Ale u lidí se projevuje hluboko uvnitř, protože ji nedopustíme. Máme z toho strach. Bojíme se našeho pravého Já. Máme strach z toho co máme uvnitř, ale přesto po tom toužíme. Hledáme to neustále, všude. Ve všem co děláme, kohokoli potkáme, ve všem hledáme tuto lásku. Ale není vně. Je uvnitř vás.

Ale pak se člověk zeptá "Ale proč se máme soustředit na něj vně? Proč se nemůžeme soustředit na něj uvnitř?"… Se všemi těmito věcmi které to zakrývají, se všemi těmito očekáváními, tímto hněvem a strachem, je velmi obtížné se soustředit na neprojevenou podobu Pána, na Boží lásku uvnitř vás. To je důvod proč nám dal své vnější formy abychom se na něj soustředili.

Je to jako když se někdo učí střílet. Nejprve začnou střílet na velké věci, ne? A když se ve střelbě stanou zkušenějšími a více se koncentrují, jsou jim dávány menší věci na které střílí.

Takže je to totéž: dokud budete mít mysl která je velmi aktivní, neustále skáče kolem, budete potřebovat něco na co se zaměříte vně. Když vaše mysl je klidná, prostřednictvím sádhany, pak se budete moci snadno soustředit na Pána uvnitř vašeho srdce.

Takže zpívejte Boží jméno. Zaměřte se nejprve na jeho podobu a skrze to vám nakonec může ukázat, že je uvnitř vás.