Jestli máš pocit, že jsi malovala konkrétního anděla, tak mu jméno můžeš dát...

Z blogu Bhakti Marga Art...

Umaji vypráví:

Moje poslední dva pobyty v Praze jsem pečlivě plánovala... Chtěla jsem totiž využít čas k tomu, abych u jedné malířky ikon, která má již dlouholeté zkušenosti s klasickou byzantskou technikou, vstoupila do učení. 

Člověk se stále učí, a právě tuto techniku, jejíž tajemství jsem si již tolik přála odhalit, se člověk může naučit pouze na určitých místech, např. v řeckých klášterech, ale k tomu se mi dosud nenaskytla příležitost... 

Byl to velmi krásný zážitek v tichu a soustředění následovat tuto techniku a krok za krokem nechat vyvstat na pečlivě připraveném dřevěném prkénku anděla, který se na mne teď dívá klidnýma očima a jehož skvící hlava je zlatě orámovaná svatozáří. Tuto plochu správně pozlatit a postup psaní inkarnátu (tělové barvy) technikou vaječné tempery podle tradičních pokynů prakticky projít, bylo už vždy mým přáním, které jsem jsem si takto splnila. 

Je to vždycky napínavé vzdělávat se dál a obohatit tím vlastní schopnosti. A je to také dar, když člověk může v dnešní době získat staré, dobře uchované a předávané znalosti. 

Děkuji paní Eleonoře Vlkové za její ochotu sdílet se mnou své znalosti a zkušenosti. 

Když jsem se jí ptala, jestli ten anděl má nějaké jméno, odpověděla: 

Tento anděl je jen anděl, takže nemá jméno, ale jestli máš pocit, že jsi malovala konkrétního anděla, tak mu jméno můžeš dát.