Záleží to, co děláme v tomto životě, naše sadhana nebo náš každodenní život, na tomto životě nebo na našich životech předchozích?

…. Dobře, vlastně to záleží na obojím. Většina toho, co děláte v tomto životě, záleží na tom, co jste dělali ve vašem minulém životě. Někdy máte velký plán, ale když máte takový plán, nedopadne to takovým způsobem, jakým jste to plánovali. Kolik z vás má v životě nějaký plán? Ukazuje se, že se vyvíjí stejným způsobem, jakým jste to plánovali? Ne, neodvíjí se tím samým způsobem, protože v tomto životě vaše mysl funguje určitým způsobem, aby vytvořila to, co vnímáte, že potřebujete k tomu, abyste byli šťastní, ale stále je tam karma z minulosti, kterou musíte spálit. Tak proto, velmi často, když máte nějaký plán, tak se neodvíjí způsobem, který jste chtěli, protože je tam tato minulá karma. Když se podíváte na tento svět, co je v tomto světě stálé? Nic! Časem se všechno mění. S časem všechno dojde k zničení, ale, přesto, člověk závisí na těchto pomíjivých věcech a zapomíná na to, co je věčné. Proto tak dlouho, jak člověk závisí na těchto pomíjivých věcech, tak dlouho se bude trápit, protože to, co vám dá skutečnou radost, je závislost na Věčném Pánu. Pouze když jste zcela zaměření směrem k Němu, tak se On zcela zaměří směrem k Vám. A to můžete udělat prostřednictvím svojí sadhany.

Děláte japam, zpíváte Boží Jméno, děláte svoji duchovní praxi a děláte službu. Skrze službu si uvědomíte, že nesloužíte z vašeho ega, nesloužíte z pýchy, ale sloužíte z vašeho srdce. Ovšem, když začnete sloužit, víte, tak je v tom vždycky pýcha. Jste pyšní na to, kolik toho děláte. Říkáte „Podívej, jak mnoho toho dělám“. Já, to velké Já je tam stále a vy zapomínáte, že je to pouze On, kdo koná skrze vás. Čím více sloužíte, tím více to přichází do bodu, kde to může být překročeno. Potom si začnete uvědomovat, že jakýmkoliv způsobem sloužíte, tak sloužíte pouze Jemu, a že je to pouze On, kdo slouží. A potom máte klid, protože když hledáte klid v tomhle světě, když hledáte radost, nenajdete to.

Každý hledá pokoj. Kdo by nechtěl být plný pokoje? Je mezi vámi někdo, kdo by nechtěl být plný pokoje? Tak, všichni z vás hledáte jedinou věc: jak se stát pokojnými. Ale když se podíváme na to samotné slovo, v sanskrtu to nazýváme „Jagad“. Když přeložíte „Jagad“, znamená to „nepřetržitý pohyb“. Je to vždycky v pohybu, víte. Svět, jakkoliv se na něj díváme, je vždycky v pohybu. Když si uděláme čas a v klidu se podíváme sami na sebe; když se podíváme na lidské bytosti, ony jsou stále v pohybu. Dokonce když sedí tady, tak jsou daleko, někde jinde, víte. Oni jsou tady, poslouchají, ale mysl je někde jinde, dělá něco jiného. Tak jak tam může být klid, když člověk není v klidu uvnitř sebe, když si nemůže udělat 5min na to, aby se tu posadil a vzal sem svoje tělo, mysl i ducha, na to samé místo? A zatím, lidské bytosti hledají mír. Tak aby měli tento mír, člověk se musí naučit uklidnit sám sebe. Je to jako cokoliv jiného. Víte, když chcete, aby se vaše dítě učilo, co uděláte? Nejdříve zařídíte, aby se to dítě posadilo a pak aby se učilo, ne? Nejdříve musíte zařídit, aby se posadilo a pak aby se učilo. Stejným způsobem, bez snahy z vaší strany, bez toho, abyste se ukáznili, bez toho, abyste se posadili a praktikovali vaší sadhanu, je velmi obtížené najít skutečný mír. Se vším ostatním, dneska máte něco a nevíte, jestli to budete mít i zítra, nebo ne. Se skutečným mírem je to stejná věc, víte: když jste dosáhli skutečného míru, když to máte jednou, budete to mít vždy. Stejná věc je to s Láskou, mluvím o skutečné Lásce, o čisté Lásce. Když to jednou zažijete, bude to vždycky s vámi.
(pokračování....)

Překlad: Alandini, Č.R.