Guruji, obětuji Ti svou pýchu a své ego.

Byl jednou jeden muž který šel k rišiovi, k sádhuovi, a chtěl získat vzdělání. Chtěl studovat u Gurua a tak to udělal...
Po několika letech ve svém studiu uspěl, a jak víte, v hinduistické kultuře, když budete studovat u Gurua, na konci svého studia budete muset dát dar - „dakšinu“. Dakšina je obvykle něco osobního. Tak když předstoupil před svého Gurua, povídá: "Guruji, nevím co vám dát jako dakšinu. Řekněte si." Guru odpověděl: "Mé drahé dítě, chci, abys mi dal věc, která je nejvíc bezcenná." Jak to Guru dořekl, sklonil se tedy a zvedl trochu zeminy, trochu půdy, a jak to udělal, uslyšel hlas. Matka Země promluvila: "Ty blázne, považuješ mne za bezcennou? Podívej se kolem sebe. Chodíš po mně, ta všechna zeleň, všechny tyto krásné květiny, všechno pochází ode mne. Jak mne můžeš považovat za bezcennou?" Pak začal přemýšlet: "Ano, ta není bezcenná." Položil ji na zem a když tak kráčel, uviděl kámen. Řekl si: "Kámen - kdo se zajímá o kámen?" Chystal se ho zvednout, když vtom na něj kámen začal mluvit a povídá mu: "Považuješ mne za bezcenný? Říkám ti, všechny tyto velké, ohromné budovy které vidíš kolem, ty jsou všechny postaveny ze mne. Sochy, Božstva jsou ze mne vyrobeny, pak se k těmto Božstvům modlíš, tak jak můžu být bezcenný?" Chvíli se zamyslel a řekl: "Ano, to je pravda." Pak začal přemýšlet "Když půda, o které jsem uvažoval není bezcenná a kámen sám o sobě není bezcenný, co by mohlo být více bezcenné než mé ego? To je ta nejvíce bezcenná věc."
Šel tedy ke svému Guruovi, poklonil se mu a řekl: "Guruji, nabízím vám jako dakšinu moji pýchu a ego."

Stále se učíte novým věcem. I z těch nejmenších detailů…, stále se učíte.