Pilgrimage Indie - Devět Bohyní (2.část)

(den třetí a čtvrtý) 

V sobotu večer jsme Pramod, Kalpit, Gurpeet, Swamijové a já vyjeli s Gurujim na krátký výlet do několika blízkých chrámů. První zastávka byla v Hansali, místě, kde Shri Dhar měl první Daršan Vaišno Devi, v podobě malého děvčete. Jeho každodenní sadhanou bylo dělat Kumari Puju k malým dívkám. Jednoho dne (jak bylo zmíněno v předchozí zprávě), byla mezi nimi velmi zvláštní dívka. Když všechny dívky odešly, byla to jen ona kdo zůstal, a nařídila mu zorganizovat Bhandaru, aby nakrmil všechny lidi. 

Takže místo, kam jsme směřovali, bylo ono místo, kde žil Shri Dhar. Bylo tam několik malých chrámů, všechny navzájem propojeny. Po příjezdu jsme byli přivítáni několika malými děvčaty, která nás doprovodila do prvního chrámu. V prvním chrámu byla samadhi hrobka svatého, který byl žákem Shri Dhara. Tamní pandit řekl, že trojzubec, který zde je, patří svatému. Další malý chrám obývalo několik Božstev, mezi nimi Radha Krišna, Ram Dharbar /pozn.. Ráma se Sítou, Lakšmanem, Hanumanem…/, Durga a další. Tam jsme byli pozváni do místnosti správce, který řekl Swamimu něco málo o historii místa. Poté jsme navštívili další chrám, jen několik kroků odtud. 

Protože jsme se chystali odjet, malá děvčata se vrátila zpět a očekávala že dostanou nějaké dárky. Tak Guruji nakonec koupil pro každou z 15 dívek balíček chipsů z místního stánku potravin. Byla to dojemná scéna, dívat se na to, a trvalo dlouho, než každá byla šťastná s balíčkem chipsů v rukou. Protože na začátku to bylo lehce chaotické, Swami řekl, aby si sedly všechny do řady, než jim začne balíčky chipsů rozdávat. S velkou trpělivostí a láskou pak jedné za druhou rozdával balíčky. I poslední, která přišla pozdě a začala brečet, že nedostala nic, byla také uspokojena, když jí Swami Sharadhananda dal balíček sušeného ovoce, které měl neustále ve svých kapsách. Téměř se zdálo, že Guruji zopakoval Shri Dharovu Kumari Puju… 

Opustili jsme místo, míříc zpět do města, navštívit další chrám, zvaný Shri Ragunath, který byl založen v 19 století, svatým Swamim Nithyanandou. Byla v něm skutečně nádherná murti Hanumana, která se Swamimu moc líbila. 

Tam jsme také nabrali směr k nalezení místního ašrámu. Jeli okolo 20 minut, než jsme dojeli do ašrámu, který ležel u jezera (skutečně bylo větší než rybník), ve vsi zvané Pental. 

Guruji se tam setkal se správcem ašrámu Baba Sita Rámou, starým mužem, který bojoval v indické armádě a po svém odchodu do důchodu se vzdal světa a nyní se stará o tamní ašrám. Svatý, který chrám založil, byl Swami Nithyananda. Starý muž řekl, že Swami Nithyananda byl „vzteklý svatý“, který když dostal nějaké dary od krále (byl také Raja Guru) /pozn.: Guruem krále/, jako zlato, šperky a tak podobně, chtěl je hodit do jezera poblíž chrámu. 

Vyprávěl nám o jiném svatém, který žil později, žáku Swamiho Nithyanandy, jménem Ram Das Tyagi, zvaném Paratha Baba. Měl toto jméno, protože používal ke každému jídlu 20 parath! /pozn. paratha=indická smažená chlebová placka/ Baba Sitam Ram obdaroval Gurujiho padukas Paratha Baby, stejně jako šálou. 

Další den, na naší cestě do Dharamshaly, jsme učinili krátkou zastávku a navštívili chrám Usha Maty. Byla oddanou Kálí. Ve věku 5 let skutečně začala svou tapasyu (duchovní cvičení) a je v oblasti velmi známá. Přešla do samadhi v roce 2005. Když jsme tam byli, pandit nám vyprávěl, že je také blízko chrám Krišny. Samožřejmě jsme tam šli také. Chrám byl ve starém palácovém komplexu (ruinách), které se datovaly do minulosti, do 16 století. 

Vešli jsme do chrámu a tamnější pandit nás vedl po schodišti do malého chrámu Krišny. Byla tam černá dřevěná soška Krišny, vysoká kolem 3 stop /pozn.: asi 75 cm/. Posadili jsme se před ní a pandit začal odvíjet její historii. Ukázalo se, ke Gurujiho úžasu a velké radosti, že to byla ve skutečnosti ta murti, se kterou Mirabai Devi spojila své fyzické tělo, když opouštěla tuto Zemi ve věku 73 let. 

Murti byla věnovaná Rajou (králem) Gujrátu tamnímu místnímu Rajovi. Ve skutečnosti místní Raja navštívil Gujrat a poprosil krále Gujratu, zda by mohl murti dostat. Král Gujratu nejprve odmítal, protože se jeho matka modlila k murti každý den, a řekl, že jeho matka zemře, když nebude moci více dělat k ní puju. Přesto, jsouc velmi nakloněn a oddán králi Rajputu, dal tuto murti (společně s malou „utsava“ murti) /pozn.: miniatura hlavního Božstva chrámu/, místnímu králi, který ji vzal do svého paláce. Další den matka opravdu zemřela. 

Nicméně pandit dal jako dárek Gurujimu malého Krišnu, společně se šálem, kterým byl velký Krišna zahalen. 

Jméno malého Krišny je Nurbur Krišna. Potom jsme byli vyzváni stát před velkým Krišnou a zaměřit se na Jeho nádherné zlaté oči. Byl to skutečně velmi zvláštní moment. Mohli jste vidět, že jedno z očí Krišny se změnilo na červené, protože byl tak dlouho uložen v písku. Pandit řekl, že asi před 20 lety, jedno z očí ronilo slzy, které byly zachyceny do malé lahvičky, která se bohužel již nikdy víc nenašla.

Pak jsme se znovu vydali na cestu, opouštějíc zasněžené hory, oznamující blízkost Himálaje a večer dojeli do našeho hotelu poblíž Dharamsaly, domova Dalai Lamy…

Pilgrimage Indie - Devět Bohyní (1.část)

(první až třetí den)

Ve čtvrtek ráno, kolem 8 hodiny ranní, jsem dorazili do Delhi v Indii, po výstupní a nástupní kontrole našich zavazadel jsme měli spoustu času čekat na další, navazující let do Jammu. Když jsme se poté dostali na palubu letounu, zdálo se, že je nějaký problém s motorem, ale díky Kalpitovi, jehož „univerzální lepící páska slepila nějaké trubky“, mohl letoun vzlétnou se spožděním. Když jsme přistáli na letišti v Jammu, bylo kolem 40°C!

Z letiště jsme kráčeli na krátkou vzdálenost a došli k našemu autobusu, kde nás už vítal Swamiji. Bylo opravdu překvapení vidět Ho vyzvedávat všechny poutníky osobně na letišti, všichni byli samozřejmě velmi šťastni.

Večer, po večeři, měl Swami Satsang o Vaišnavi Devi (neboli Vaišno Devi). 
Během Satsangu Pramod přečetl příběh Vaišno Devi a Swami na něj navazoval... 
Původně se Ona (která je inkarnací Lakšmí, Kálí a Saraswati) inkarnovala jako "Trikuta", s cílem zničit několik démonů na Zemi. Zatímco vyrůstala, Trikuta cítila nutkání odevzdat se Pánu Višnuovi. Už když byla mladou dívkou, její krása, lesk a svatost přilákala mnoho lidí. Dokonce i Pán Ráma, který procházel kolem (cestou na Lanku zachránit Sítu), ji navštívil. Poznala Ho jako Pána Višnua a požádala Ho, aby si ji vzal. Nicméně, čestný muž, kterým byl, řekl "ne" , protože byl už ženatý se Sítou. Ale řekl, že když Ho pozná cestou zpět, vezme si ji. Bohužel Ho nepoznala ve formě sádhua. Když odhalit sám sebe, slíbil jí, že se vrátí a vezme si ji ve své inkarnaci jako Kalki Avatár. Zatímco Pramod četl tuto část, Swami v žertu řekl, že měl slíbil, že si ji vezme jako Krišna Avatár, protože v té inkarnaci byl méně přísný než Ráma. Každopádně, Višnu jí obdařil nesmrtelností těla a ona od té doby žije v severní Indii (zde v Katře), kde jí Ráma určil, aby žila.

Před asi 700 lety navštívila spravedlivého a svatého Pandita /pozn.. v Indii učenec/ jménem Shri Dhar. Přišla k němu v podobě mladé dívky (Adi Kumari) a nařídila mu, aby pozval všechny kolem na Bhandaru (svátek ve jménu Boha). Vzhledem k tomu, že se zdála velmi zvláštní, Shri Dhar věřil, že všechno půjde dobře, i přes své obavy, že nebude mít pro takový festival prostor, ani na jídlo. Pozval všechny, včetně skupiny Nathů (jogínů). Jejich vůdce byl slavný svatý Gorak Nath. V této skupině byl také Bhairo Nath (neboli Bharaiv Nath), který byl velmi mocným jogínem.

Během jídla cizí mladá dívka hostila všechny svým nejoblíbenějším jídlem. Uvědomili si, že tato dívka nebyla obyčejná, a Bhairav ​​Nath, který chtěl poznat tajemství její síly (protože se sám o její schopnosti zajímal), ji chytil za ruku. V té chvíli zmizela. Ve své meditaci Bhairav ​​Nath uviděl, že odešla do hor. Po obdržení souhlasu svého Gurua ji následoval do kopců. Zmizela v jeskyni, a když tam Bhairav ​​Nath vešel, byl schopný porazit i stráže Vaišno Devi (opice), které hlídaly vchod. Dokonce ani varování mudrce, který mu řekl, že tahle dívka nebyla nikdo jiný než Adi Kumari (Božská Matka v podobě děvčete), a že ji nemůže sledovat s nízkými motivy, ho nemohlo zastavit. Když se konečně ocitli tváří v tvář, mladá dívka se proměnila v Maha Kálí a usekla Bhairavovu hlavu, která odletěla na další horský vrchol. Ve své duchovní podobě si uvědomil svou chybu, poprosil Maa o odpuštění a omluvil se, že si ho teď všichni budou pamatovat jako hříšníka. Odpověděla na jeho žádost, udělujíc mu osvobození, a při požehnání řekla, že místo, kde spadla jeho hlava se stane chrámem, a že žádná pouť k ní nebude úplná, pokud jeho chrám nebude navštíven po jejím.

Dostali jsme pokyn, že snídaně je v 7 hodin ráno a měli bychom začít naší cestu v 8 hodin. V 8:15 opustila naše skupina  hotel. Museli jsme získat "yatra pasy"/pozn.: povolenky/, abychom mohli naši pouť uskutečnit. Nejdříve nás cesta vedla přes hlučné a zatuchlé stánky potravin a dalších obchodní stánky. Ale čím jsme vylezli výše, tím méně stánků tam bylo a příjemnější vzduch. Nicméně, čím výše se šplhalo, tím více byli všichni unaveni. Neustále jsme museli pít vodu, aby nedošlo k dehydrataci, jak jsme byli cestou do hor zpocení, vedle další stovky mezků, palanquinů /nosítek/a dalších pěších oddaných. Někteří byli po chvíli dosti vyčerpaní a šťastně přijali opakované nabídky majitelů mezků a předjeli nás rádi na hřbetě svého mezka, při fotografování jejich mobilními telefony těch, kteří šli cestou nahoru. Po chvíli jsme odpočívali, jen abychom zjistili, že jsme neušli ani 1/7 cesty. Bylo nám řečeno, že to bylo 14 km strmého lezení. V nějakém místě jsme si mysleli, že jsme velmi chytří, a vzali jsme to po schodech, které byly "zkratkou" k normální cestě. Ale to se ukázalo být příliš únavné, takže jsme znovu přešli na osvědčenou trasu.

Kousek po kousku jsme se dostali blíže k Vaišno Devi Maa a po 4,5 hodinách lezení dosáhli Jejího sídla v horách. Jakmile jsme dorazili, museli jsme dát všechny naše kamery a jiné předměty do skříněk, protože to nebylo dovoleno kvůli Daršanu Maa. Poté, co dorazili téměř všichni z naší skupiny, jsme se vydali pro Daršan. Nebyly tam doslova žádné daršanové fronty a šli jsme rovnou k Vaišno Devi, která se nachází uvnitř hory, v jeskyni.

Je přítomna ve formě tří „pindis“ (skalních útvarů, vypadajících podobně jako lingam), reprezentujících Saraswati, Lakšmí a Kálí (zleva doprava). Pandit nám to velmi laskavě vysvětloval. Po Daršanu jsme seděli venku na nádvoří po nějaký čas v meditaci, obklopeni horami. Byla tam velmi, velmi klidná a rozvážná atmosféra, kterou jsme si všichni užívali.

Jeden člověk, který je na turné s námi se jmenuje Gurpreet. Je úředníkem v indické armádě. Včera, když jsme se vraceli, nám řekl, že hodlal zajistit VIP povolenky pro Swamiho a 5 dalších lidí, aby nemuseli do fronty. Řekl Swamimu, že byl u Vaišno Devi již třikrát, a pokaždé byla fronta pro Daršan 3-4 hodiny. VIP průchod se používá, aby bylo možné se tam dostat rychleji, avšak Daršan by byl maximálně 10-15 sekund než bychom byli vytlačeni ven. Ale Swami mu řekl, že tyto VIP vstupenky nechce, že tam půjdeme všichni společně jako skupina. Dost překvapivě pro něj, jsme nemuseli čekat ani 1 minutu ve frontě, a měli jsme Daršan alespoň 2 minuty, přičemž Pandit byl velmi trpělivý a vysvětlil nám vše! Swami byl dokonce schopný se vrátit podruhé, aby nabídl Maa sárí, které jsme napoprvé neměli. Gurpreet řekl, že nikdy nezažil něco takového. Také náš průvodce Gurdeep řekl, že tam byl 10 krát a nikdy toto nezažil.

Po naší meditaci, procházkou směrem dolů ke skříňkám, zaznělo oznámení, hlásající: "Toto je oznámení pro Bhakti Marga skupinu, jeden z vaší skupiny se ztratil, obraťte se na policejní stanici...". Gurpreet a já jsem tam došli, abychom zjistili, že "ztracená ovečka" Christina sedí v policejní stanice, popíjejíc čaj. Ihned jsme také dostali od policie nabídku čaje. Řekla nám, že policie byl tak laskava a "doprovodila" ji do jeskyně, kde měla Daršan od Maa, pak ji vzala zpět a uvařili ji čaj, před provedením oznámení.

Také Anupriya, která v jisté chvíli šla jiným směrem než zbytek skupiny, přišla krátce poté a dostala Její Daršan.

Swami večer řekl, jak se úžasně příjemně Maa stará o každého a všechny... jak zakryla slunce mraky, když jsme šplhali nahoru, jak tam byl vždy jemný vánek ve vzduchu, jak snadno jsme měli Její Daršan, atd... Řekl také, že v jeskyni přestane fungovat mysl, člověk nemůže myslet, lze jen cítit a vychutnat Její mateřskou lásku.

Poté, co jsme všichni měli společný oběd, začali někteří scházet dolů, a někteří z nás se rozhodli dokončit pouť o lezení dále, navštívit chrám Bhairava (kde mu spadla hlava). To bylo další 40 minutové "schodiště", než se tam dostanete. Uvnitř chrámu byla Bhairavova hlava, murti Hanumana a jedna z podob Parvati. Když jsem dal svůj prst do "nádobky", abych dostal vibhuti, spálil jsem se, jako by popel byl ještě pod ohněm. Ale dost legrační pocit spálení trval jen pár vteřin, pak jsem necítil nic. Jiní mají podobnou zkušenost.

Pak jsme se vydali zpět, na cestu dolů, někteří pěšky, někteří na zádech mezků.

Mezitím byl Gurpreet schopen zařídit nějaké lístky na helikoptéru (přestože byly vyprodány) a Swami a 4 další mohli uskutečnit svůj sestup vzduchem. Nicméně, před nástupem do vrtulníku, Swami vyjádřil svůj smutek, že nevěnoval poctu Bhairavovi. Gurpreet kontaktoval dolní stanici a zeptal se jich, jestli je možné, aby vrtulník letěl poblíž Bhairavova chrámu. Bylo to odepřeno, protože chrám Bhairava byl na jiném vrcholu a pilot se musel držet trasy, jinak by se dostal do problémů. Vrtulník dorazil, a ukázalo se, že pilot je starý armádní přítel Gurpreeta! Gurpreet představil svého Gurua svému příteli a řekl mu o Guruově přání. Bez váhání Gurpreetův přítel vzlétl s Gurudjim ve vrtulníku, otočil se vlevo namísto vpravo (k údivu všech na přistávací ploše) a letěl až k Bhairavovu chrámu, vznášející se před ním, takže Swamimu dal šanci vzdát hold Bhairavovi a tak dokončit jeho pouť.

My, kteří jsme šli pěšky, jsme po 11 hodinách a 34 kilometrech, konečně opět dosáhli našeho hotelu, měli večeři, a pak Swami měl krátký Satsang, a pak jsme všichni padli do našich postelí, vyčerpaní, ale šťastní! 

(Tato zpráva byla sepsána Paarthou, který je na této pouti spolu se Swamim Vishwanandou. Díky Paartho.)

Inspirace od Sri Swamiho Vishwanandy.

Podívejte se na vaší volbu (Poselství Mahavatara Babajiho).

V meditaci, dnes ráno, Mahavatar napodobil člověka tím, že vzal zapalovač a zapálil si cigaretu. Mávnutím ruky, oboje, jak zapalovač, tak cigareta, zmizely do éteru, z místa, kde je zhmotnil...

Babaji pak řekl: 

Mnohé na této planetě stále vidíte kouřit cigarety, i přesto, že věda prokázala, že tyto látky jsou pro tělo škodlivé a mohou způsobit obávanou rakovinu plic, kvůli níž mnozí stále trpí. Podobně, mnoho látek překypuje zneužíváním na planetě v této době. Dokonce i jídlo se stalo způsobem, jak odpoutat člověka od skutečného Já, které stojí vždy připraveno, přenést pozornost člověka k vědomí, kterým opravdu jste a které žije navždy – Jen Láskou. 

Když mě Lahiri Mahasaya potkal, dlouho tomu, v Himálajských horách, řekl jsem mu, aby šel a žil ve světě, ukazujíc, že člověk nemusí žít v jeskyni, aby udržel zbožný život čistoty a realizace Boha. Lahiri si přál zůstat se mnou v Himálaji, ale jeho dharmou v tomto životě bylo ukázat, jak člověk s rodinou a pravidelným zaměstnáním ve světě, by mohl být dokonce jogín tak čistý, jako lidé, kteří žijí v jeskyních a meditují většinu svého života na Zemi. Denní volbou člověk raději volí hmotný svět, kde bude kouřit cigarety, s vědomím rizika pro tělo, a jíst jídlo pro příjemnou chuť, spíše než pro výživu, energii a zdravý život těla. 

Dnes vás vyzývám, ty, kteří následují učení a milují vašeho Satgurua Sri Swamiho Vishwanandu, a všechny ty, kteří čtou tuto zprávu, dívat se každý den na vaše volby a všímat si, kde je třeba sladit své myšlenky a činy s čistotou a vaším skutečným Já. Tak to dělejte s pevným závazkem odevzdání všeho Božství. 

Z vysokého Himálaje vám všem posílám lásku a požehnání.

Mahavatar Babaji 

a Swamini Vishwalakshmianandama

---

(Zdroj: Virtual-Babaji-Vishwananda)

Z daršanu v Londýně.

Nádherný týden se Swamim v Londýně byl završen závěrečným sobotním daršanem. Konal se ve školní hale, ve východním Londýně, která byla ve chvíli Swamiho příchodu zcela plná. 

Po zpěvu bhajanů měl Swami krátkou promluvu. Mluvil o logice, v kontrastu se srdcem nebo intuicí, a jak jsou lidé vždy velmi rychle ochotni věřit tomu, co vidí navenek, ale ne tak rychlí, aby důvěřovali své intuici.

Vyprávěl příběh o tom, jak Krišna jednou předstíral že má bolesti žaludku...

Řekl, že jediný způsob jak se může vyléčit, je prachem z nohou jeho manželky! Tak požádal Naradu Muniho, aby šel a zeptal se Rukmini a Satyabhamy. Ale když se jich Narada Muni zeptal, obě řekly: "Ach, ne! Když ti dáme pro Pána prach z našich nohou, půjdeme do pekla!" Tak se Narada Muni rozhodl jít a poprosit namísto toho Gopi. Bez váhání Gopi řekly. "Ano, rychle, rychle si ho vem." Narada Muni na to odpověděl: "Víte, že můžete přijít do pekla, pokud to uděláte?" Ale Gopi řekly: "To je v pořádku, budeme velmi šťastné učinit to pro našeho Pána." A tak když to Rukmini a Satyabhama uslyšely, uvědomily si, co je skutečná oddanost.

Během zpěvu pak proběhlo několik promluv, jednu z nich měl Dr. Satya Narayan Das (Babaji). Mluvil o tom, jak jsme všichni jedna velká rodina a o vesmíru jako celku, se kterým jsme všichni propojeni. Zdůraznil důležitost opravdu vidět jeden druhého jako tuto velkou rodinu a pečovat jeden o druhého jako o sourozence. Po jeho řeči ho Swamiji vyzval, aby zazpíval, ale Babaji byl trochu plachý, tak jej Swami povzbudil, aby zazpíval jednoduchý bhajan "Jai Radhe, Jai Krishna, Jai Vrindavan". Bylo opravdu milé vidět Babajiho toto zpívat a vlastně zpíval velmi dobře, bylo to krásné!

Akce pokračovala dlouho do noci a nakonec skončila těsně po půlnoci. Byla velká účast, asi 400 lidí, zhruba polovina z nich se nikdy předtím se Swamijim nesetkala!

Swami na návštěvě chrámů v Londýně.

Před pár dny, při své návštěvě Londýna, Guruji zavítal v doprovodu Satya Narayana Dase Babajiho, a asi 30 oddaných, také do dvou nádherných a velkých chrámů v Londýně.

Účastníci zaznamenali vše takto...

Sešli jsme se ráno před Bhaktivedanta Manor, na severu Londýna, který patří ISKCON /Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny/ a je obklopen skutečně krásnou přírodou. 

Po přivítání jsme vešli přímo do Mandiru neboť byl čas Aarti a Guruji začal sladce zpívat Mahamantru. Hned byl prostor plný, nejen oddanými, ale také mnoha lidmi, kteří byli v okolí a přišli, když uslyšeli Jeho zpěv. Celý prostor vibroval láskou a oddaností ke Krišnovi. 

Poté jsme šli navštívit krávy a zahradu, její část je věnována Georgi Harrisonovi, který daroval celý pozemek. V zahradě jsou slova z Georgeových textů o oddanosti k Bohu. 

Poté jsme navštívili pokoj Srily Prabhupáda, který je udržován přesně jako v době jeho poslední návštěvy zde. 

Rozloučili jsme se a dostali Prasad pro všechny oddané. Guruji byl šťastný, když se zmínili, že uvnitř svého areálu mají veřejnou školu, kam chodí děti oddaných. 

Kolem páté odpoledne se všichni sešli u druhého chrámu, londýnského Swaminarayan chrámu, největšího hinduistického chrámu v Evropě. Chrám je zasvěcen Swaminarayanovi, svatému z 18. století a dalším Guruům jeho Sampraday/tradice/. 

Chrám měl přísnou ochranu a nesmělo se fotografovat uvnitř. Je postaven z mramoru a dřeva, velmi krásný a plný detailů. Vzhledem k jejich oddanosti byl chrám dokončen v neuvěřitelných 3 letech, což je skutečně ohromující. Když přišel Guruji, pouštěli video, vyprávějící příběh výstavby, a proběhla prohlídka chrámu a jejich výstavy o hinduismu, která je hojně navštěvována školními třídami z celé Evropy. 

Po několika zastaveních na fotografování jsme byli všichni unaveni chůzí, ale velmi šťastni, že jsme strávili den s naším milovaným Gurujim, navštěvujíc chrámy a užívajíc si Jeho přítomnosti.

Pojďme spolu najít místo pro Chrám - dopis k aktuální situaci...

Zdravím Vás,

díky Všem, co se ozvali a nabídli svou pomoc, ať už jakoukoliv. 
Byla Vás jen hrstka, a finance by nestačily v případě komerčního pronájmu ani na kumbál 2x2 m :-). 

Zajímavé je, že většina těch, co se přihlásili, ani není z Prahy.

Proto prosím, podívejte se, jestli nás není víc, než se dá spočítat na prstech rukou. Protože bez Vaší aktivity tento prostor nemůže vzniknout, a nechceme ho od začátku postavit na základě předpokladů a očekávání.

Takže pokud je Vás více, pokud máte zájem mít chrám, který bude zasvěcený a ponese energie Sri Swamiho Vishwanandy, pokud chcete být součástí tohoto projektu, pokud chcete mít chrám ve vlastní zemi, v Čechách, tak dejte o sobě vědět. 
Tento příspěvek vyzývá k aktivitě, k vlastní akci, k vlastní odpovědnosti. Bez toho, že převezmeme vlastní odpovědnost, nemůžeme venku (ve světě) čekat ani zázraky, ani převratné změny. Naopak, pokud to dokážeme, změny se dít budou. Mnoho z nás je kdykoli připraveno kritizovat spoustu věcí kolem nás, zřízení, vládu, rodinu, přátele. Co ale dokážeme vytvořit sami? Zkusme se podívat na toto.

Na daršanu v minulém roce bylo 1200 lidí. Nádherné číslo. Proto také letos budou daršany dva a Swamiji znovu přijede podpořit Čechy i čechy :-).

Bylo by skvělé mít vlastní, živé místo, v tak krásném a mystickém městě jako je Praha. Chce to ale aktivitu od nás všech. Ano, všichni máme své životy, problémy, starosti. To je fakt. Součástí duchovní cesty je ale umenšování svého ega, a nejefektivnější způsob je karma yoga. Nesobecká činnost pro druhé. Zkusme se zamyslet, jestli jsme na toto připraveni nebo toužíme pouze vyřešit své osobní osudy. Tak nebo tak, vše je v pořádku, jen je dobré míti jasno.

Zvu všechny, kteří chtějí, aby něco nového vzniklo, aby dali o sobě vědět na czech@bhaktimarga.org. Otázky zněly – chci chrám, jsem ochoten pravidelně přispívat a kolik, jsem ochoten/chci se starat o obřady.

Jagadishen

Původní článek:

http://swamivishwananda-cz.blogspot.cz/2014/04/pojdme-spolu-najit-misto-pro-chram.html

Inspirace od Mahavatara Babajiho.

Krišna hraje hry Máji.

Na květnovém Satsangu zazněla také otázka:

V jednom okamžiku svého života Krišna sám sobě dovolil, aby byl zajat Májou/Iluzí/, a věřil, že jeho otec byl vlastně sťat svým nepřítelem. Když Ho obklopila Mája, neuvědomoval si, že je vševědoucí. Jak je možné, že se mu podařilo znovu si uvědomit kým je? Pokud se dostal do vlivu Máji, potřeboval pomoc od jiné své formy nebo Gurua, aby se z toho dostal? Jak je možné, že On sám nebyl schopen Máju ze sebe odstranit? 

Swami odpověděl: 

No, v tomto konkrétním případě Krišna nikdy v Máji/v Iluzi/nebyl. Pokud budete číst Bhagavad Gítu, Mahábharatu, a Srimad Bhagavatam, a pokud jste je již četli, víte, že Mája stále ukazuje Krišnovi svou sílu, ale On nad ní měl plnou kontrolu. To, co vidíte navenek, co čtete navenek, byla jen snaha ukázat sílu Jóga Máji, ukázat, jak silná může být jeho vlastní Šakti, že může sám sebe nechal hrát ochotně hru. Ve skutečnosti On nikdy nebyl v sevření Máji. Nikdy nebyl v její hře. 

Víte, Mája hrála svou hru bez svého vědomí. Takže, když Mája spokojeně řekla: „Ano, já jsem přemohla Pána. Teď jsem Ho dostala.“ Potom řekl Pán: „Hej, probuď se, to byla jen iluze, kterou jsem na tebe dosadil." Musíte vidět, že tady je Pán, sám o sobě, dávající jí sílu a Mája řekla: „Jsem větší než ty.“ Takže, tato malá pýcha, která je přítomna u Jóga Máji, musí být také odstraněna. 

Takže v této konkrétní epizodě z Krišnova života ztvárnil „být chycen“. Víte, Krišna byl rebel, ale bouřil se proti něčemu, co musí něco rozbít, ale nechtěl rozbít sebe. Učiní, aby se věci staly takto, protože má sílu tak učinit. Celé tvoření je v jeho rukou. Takže, bude hrát drama. V zákulisí, toto drama ovládá On. 

Takže ukázal Máje: „Tady jsi mě dostala. Jsi teď spokojena? Takže teď, když jsi spokojena, myslíš si, že jsi mne dostala, teď ukážu, že ve skutečnosti jsem stále nad tebou." Takže to je důvod, proč Krišna nepotřeboval žádný jiný aspekt sebe nebo jakékoliv Gurua, aby se osvobodil od síly Jóga Máji, dostal se od ní pryč, protože On v ní nikdy nebyl. On prostě hrál, že je v ní. 

Totéž bylo, když Jašoda přivázána Krišnu ke sloupu, choval se jako normální dítě, plakal, všechno. Ale přesto, kdo nemůže být chycen ani velkými mudrci, jak Ho může chytit Jašoda? Ale kvůli lásce, kterou ona má, se nechal, aby Ho chytila. 

Takže, to je stejná láska, kterou má Jóga Mája pro Šri Krišnu, Pán ji nechal uvěřit, že Ho zachytila ve svém sevření. 

Stejně jako: když ona je šťastná - on je šťastný. Víte, i manžel, když chce potěšit ženu, co udělá? Bude jen v klidu nebo přinese pro ženu pěkný dárek. A žena, v okamžiku kdy dostane dárek - hotovo. Je šťastná, v případě, že je žena šťastná, pak manžel dostane cokoli chce. Takže, stejným způsobem Pán Kršna jednal se svou vlastní Šakti.

Narasimha Chaturthi v Londýně.

V úterý 13. května si oddaní užili krásný čas v den Narasimha Chaturthi. Jde o velmi speciální den, kdy je uctívána inkarnace Pána, v podobě napůl člověka, napůl lva, Pána Narasimhy, který přišel na pomoc svého velkého oddaného Prahlada. 
Guruji jako obvykle modlitbu vedl, ale pomáhali mu hostující pujaristé, kteří provedli Kalash puju. 
Domek, který slouží jako chrám Sri Bhakti Lakšmi Narasimhy, byl plný k prasknutí, s více než 150 oddanými. Ale nikdo si nevšímal stísněných podmínek, všechny oči byly upřeny na Pána, v jedné z jeho nejúžasnějších podob. 

Swamiji si také užíval přítomnosti Satya Narayana Dase, laskavě známého jako "Babaji". Ten měl fantastickou promluvu, plnou poznání, moudrosti a humoru o příchodu Nrsinga Devy (Narasimhy). 

Babaji vykreslil srovnání démona Hiranyakashipu, který ohrožoval svého syna Prahlada, pro jeho oddanost k Višnuovi a „YOLO“ (v překladu: "žiješ jen jednou"), materialistického způsobu života dnes. Materialističtí lidé jsou jako Hiranyakashipu, protože žijí pro věci, které nakonec budou odebrány (peníze, moc, atd.), a toto z nich dělá nejisté, zatímco oddaní, hledající duchovní bohatství, jsou vždy šťastní, dokonce ochotni obětovat své tělo za trvalou radost. Ale Babaji poznamenal, že duchovní lidé se často mohou učit odhodlání od materialistických lidí, tím, jak někdy lidé na duchovní cestě mohou rychle ztrácet naději, když se potýkají s problémy.

Během abišekamu byla místnost plná radosti, která byla povýšena do extatické kirtanem, do něhož všichni vložili své srdce. Po abišekamu Babaji pokračoval ve své řeči a mluvil o inteligenci Pána, který je vždy „o 2 centimetry výš" než všichni ostatní. Hiranyakashipu ve svém odhodlání učinil úžasné pokání k Brahmovi, ve snaze dosáhnout výhody a nebýt zabit během dne nebo v noci, uvnitř nebo venku, na zemi nebo v nebi, ani lidskou bytostí, zvířetem nebo zbraní. Prahlad měl naprostou důvěru v Pánovu všudypřítomnost a prohlašoval to svému otci-démonovi. Hiranyakashipu se zeptal svého syna, zda Višnu je i v nedalekém sloupu. Prahlad řekl: "Ano, je". V hněvu Hiranyakashipu sloup rozbil. Narasimha se z něj vynořil a odtáhl Hiranyakashipu ke dveřím (ani uvnitř, ani vně) a roztrhal ho na klíně (ani na zemi nebo v nebi), za soumraku (ani ve dne ani v noci), s použitím svých drápů (ani člověk, zvíře nebo zbraň). Zde Pán ukázal svou inteligenci, že je „o 2 palce výš" než Hiranyakashipu, který si myslel, že je nesmrtelný, díky výhodě, poskytnuté Brahmou. Ale nakonec Pán vždy vyhrává! 

Promluva krásně připravila atmosféru pro daršan Pána Narasimhy, v jeho "Ugra" neboli hrůzostrašné podobě, ve chvíli nejvyšší ochrany Prahláda, svého velkého oddaného. Mnoho lidí tančilo a byla tam cítit hmatatelná energie v zatemněné místnosti. 

Swamiji pak zpíval mnoho bhajanů a všichni radostně zpívali s ním. Při závěrečném daršanu Lakšmi Narasimhy Swamiji provedl květinový abišekam a také vzrušeně házel lístky na všechny v chrámu! Večer skončil kolem 2 hodiny ráno prasadem.

Swami v kuchyni!

Poslední den Silent Retreatu Sri Swami Vishwananda přišel do kuchyně a rozhodl se pro účastníky uvařit... 

Bhagyshry o tom napsala: 

Když Swami vešel do kuchyně, rozevřel náruč a řekl:"Bhagyshri jsem tu!" Rozesmálo mne to a okamžitě nastavilo náladu pro naši kuchařskou sešlost. 

Noc před tím přišel do kanceláře v kuchyni a společně jsem seděli a plánovali nabídku. Byla jsem sekretářkou, zapisující jeho nápady, někdy přijal mé poznámky, ale kuchařem byl On. 

Procházejíc kuchařky jsme se rozhodli pro halim (pozn.: jídlo běžné všude v orientu z namočené pšenice, čočky a koření), kitcheree (tradiční indické jídlo z mungo fazolí a basmati rýže), smažené bramborové kuličky, a sýrové tyčinky, na večeři příštího dne.

Za prvé, když přišel, byl tichý, nikdy nad jídlem nemluvil. Dokonce chtěl nosit kuchyňskou síťku na vlasy, aby nepřišly do jídla. Samozřejmě, že to udělal pro nás, příklad toho, jak by to mělo být. 

Ale pak... začala zábava! Tančili jsme a smáli se, Swami dělat vtipy a všichni se jim smáli. Dokonce jsme spálili jídlo, ale Swami se jen zasmál a řekl: "má to chuť!", a skutečně, byla vynikající. 

Krišna dostal své jídlo, na svém krásném tácu, nandáno Swamiho rukou, doručeno do chrámu. 

Annapurně, na samém konci vaření, kdy všichni lidé servírovali, tam zbylo trochu kitcheree v hrnci. Swami začal vyškrabovat poslední kousky, dělat z nich kuličku a pak řekl, abychom ji nabídli Annapurně. Pro mě to bylo opravdu symbolické... 

Matka vždy nakrmí své děti nejdříve, ujišťujíc se, že všechny jsou nasyceny, spokojujíc se s tím, co zůstalo.

Swamiho Satsang v Londýně 12. května.

Prvním setkáním s Gurujim v Londýně byl Satsang, ve Východním Londýně. Bylo skvělé potkat tam mnoho našich přátel a následovníků z jiných zemí, kteří všichni přicestovali, aby se mohli zúčastnit setkání se Swamim tento týden. Podobně bylo velmi příjemné vidět mezi 150 hosty mnoho nových tváří.

Před příchodem Swamijiho proběhly krátké proslovy Swamini Karuny a Hazel Courtney, velmi uznávané novinářky v oblasti alternativního zdraví a duchovních témat. Hazel, která se setkala se Swamijim poprvé v loňském roce, o něm hovořila jako o duchovním mistrovi, který se "narodil již vědomý". Byla to velmi zajímavá diskuse, která dala publiku skvělý přehled o Swamijim a jeho poslání.

Nakonec jsme se všichni začali zpívat "Narayana Jai Govinda Hare" a během několika minut přišel Swamiji, uvítán v hale. Jako obvykle, Swami začal zpěvem několika bhajanů. A jak je Gurujiho zvykem, povzbuzoval všechny diváky, aby zpívali s ním. Brzy celý dav šťastně zpíval a tleskal!

Večer byl naplněn mnoha zajímavými otázkami a všichni jsme byli velmi vděčni slyšet Swamijiho odpovědi, okořeněné humorem. Velmi pěkný moment byl, když Swami požádal všechny o jejich názor "Co je duše". "Malá část Boha!" řekl někdo. Swami se zasmál a řekl rychle, "...ale ne malý Bůh! To je velký rozdíl!"

(Děkujeme Achale za zprávu.)