V těžkých časech nemáte nikoho, protože ani vaši dobří přátelé se nechtějí podílet na vašem utrpení. Ale v dobrých časech budou všichni sedět u vás a obklopovat vás, radostně zpívat a tančit. Všichni to známe velmi dobře, ne? Ano, to je život, život, kde každý jednotlivec je velmi egoistický, myslí jen na sebe….
I když jsou blízko učitele, neuvědomují si tu nádheru, nevědí jaké je to požehnání. A pak, poté, budou prohlašovat „Ach, jak skvělé to bylo!“. Když budou lidé posléze číst v knihách o těch dobách, řeknou „Ó, jak skvělé to bylo, oni byli u toho učitele". Ale je to tak, v každodenním životě. Vidíme to všude - když jsou lidé v blízkosti učitele, vždy soudí učitele. Vlastně nesoudí učitele, soudí své vlastní já. Protože to co vidíte, váš učitel, je vaším zrcadlem, takže se můžete něčemu naučit. Ale pokud jste dostatečně hloupí, nikdy se z toho nepoučíte, protože i když vám učitel může dát lekci stokrát, hloupost ve vaší mysli vás může úplně zaslepit. Jak ohromné byly zázraky, které činil Kristus, bylo jich tolik, ale přesto byli všichni učedníci zaslepeni pýchou a strachem do té míry aby Ho popřeli, do té míry, aby ho zradili.
Ale i když přišli Krista zatknout, On nereagoval. Věděl, že Boží vůle je nejdůležitější věc. Odevzdal se Boží vůli. Mistr se odevzdal Boží vůli a udělal to co mu Bůh řekl aby udělal. I když to byla smrt, přijal ji klidně a řekl: "Teď když já pastýř jsem veden k oběti, ovce se rozprchnou." Již tehdy to předpovídal, ale nepřímo. Již tehdy jim vše řekl, ale oni byli tak zaslepeni sebou, že Ho nemohli slyšet.
Uvědomte si jednu věc - Mistr neřekne přímo „Jsi hloupý. Ty hlupáku, dělej to takhle, tak, tak". No, občas to takhle udělají, ale velmi často dávají jen rady. Pokud jste dostatečně chytří, obdržíte je. Pokud ne, neobdržíte. Jako když Kristus dal mnoho rad učedníkům. Řekl jim mnohokrát, že syn člověka bude zrazen a doveden k ukřižování, ale přesto ničemu nerozuměli. V evangeliu vidíme také Kristovu krásu, jak sám sebe pokořil. Pokořil se tím, že umýval nohy učedníkům, a když Peter chtěl říci: „Ne Pane, nechci abys mi umýval nohy", Kristus odpověděl: „Kdybych to neudělal, nebudeš mít své místo se mnou v nebi". Petr tedy řekl: "Dobře, umyj mou hlavu a umyj také ruce". Na to Kristus odpověděl: "To není potřeba, protože když omyjete nohy, omyjete celé tělo".
To je velmi symbolické, protože v hinduistické tradici jsou nohy považovány za nejpožehnanější ze všeho.
Proto kdykoli jdete do chrámu, kdykoli se pokloníte nohám Božstva, nohám Mistra, co uděláte? Pokloníte se a dotknete se nohou, protože nohy jsou zdrojem veškeré síly kterou Mistr má. Proto pouhým dotekem nohou Mistra obdrží člověk požehnání a také ukazuje úctu a pokoru.
Kristus řekl: „Co jsem udělal já pro vás, totéž musíte udělat vy všichni. Všichni se musíte pokořit. Všichni musíte být připraveni snížit sebe“. Vracíme se zpět k jádru věci, v Gítě Krišna řekl: „Pokud mne chcete dosáhnout, musíte být skromnější než stéblo suché trávy“. Suchá tráva - když se podíváme na suchou trávu, je vždy ohnutá dolů. Takže pokud chcete být pokorní, musíte být ještě více ohnutí než ona. A Kristus to ukázal při omýváním nohou učedníků, ukázal pokoru. Je sjednocen s Bohem, realizoval jednotu s Otcem. Otec Ho seslal, ale On ještě ukazoval tuto pokoru všem lidem.
Aby bylo možné porozumět, být schopen realizovat Boha, musí být člověk pokorný. Bez pokory na to můžete zapomenout. Velmi často si duchovní lidé myslí, že jsou pokorní. Ve skutečnosti mají pokoru duchovní pýchy, víte. Myslí si, že jsou pokorní, ale když mají skutečně jednat pokorným způsobem, jednají zcela opačně. Není to o posuzování někoho, ale o realizaci každého při sebeanalýze, sebezpytování - kde můžeme něco změnit, co můžeme změnit, jak můžeme sloužit svým bratrům a sestrám. Kdy, v kterém okamžiku můžeme říci „O.K., pojďme trochu zapomenout na Já, Já, Já, a namísto toho pojďme přemýšlet o „nás“, o „my“.
