pátek 30. listopadu 2012

Den oslav Mahavatára Babajího


 V dnešní den se konají na celém světě oslavy k poctě Mahavatára Kriya Babajího, který se v tento den rozhodl na přání své sestry Matají učinit posvátný slib a zůstat na planetě Zemi, aby tím pomohl a ochránil veškeré lidstvo.
V Centru Sri Swamiho Vishwanandy Shree Peetha Nilaya začnou dnes modlitby k Mahavatáru Babajímu v 18 hod. večer.


Ach, mí milovní přátelé, vstupte se mnou do světla a rozpomeňte se, že jste Božské věčné světlo. Přeji vám, abyste si na to rozpomněli. Přeji vám Božskou lásku. Přeji vám, abyste si uvědomili, čím neustále jste: Božství sídlící v podobě, v níž prožíváte pozemský život se všemi jeho radostmi a bolestmi. Pamatujte si, že nadšení a zármutek je jedno a totéž, prožíváte-li to s vyrovnaností mysli a duše. Naučte se zvládat pozemské fyzické zážitky a spatříte ve svém srdci vlastní vibrující barevný kotouč tvořivé energie.
Co jsem já, to jste i vy. Jsem tu pro všechny, kteří se vyladí na mé světelné vibrace; věčně vás miluji. Vraťte se domů do světla, kde vás uvítá Ten, jenž vás vždycky miluje.

Babají

(Z knihy "V Jednotě s Bohem", dvanáctá epištola)

čtvrtek 29. listopadu 2012

V duchu Svatého Mikuláše.

6. prosince slavíme Svatého Mikuláše...

Jak všichni jistě víte, Sv. Mikuláš žil v nynějším Turecku, jako syn velmi bohatých rodičů. Jeho rodiče brzy zemřeli. Neměl v životě žádnou radost, nic ho neuspokojovalo a nečinilo šťastným. Jednoho dne tajně vyšel ze svého paláce a potkal žebráky – v tu chvíli mu došlo co má udělat: prodal veškeré své majetky a dal jim co potřebovali! To ho uspokojilo a učinilo šťastným!


Vedeni příkladem Svatého Mikuláše bychom na popud Swamiho Vishwanandy rádi udělali totéž.

Proto si vás dovolujeme požádat:

Prosíme přineste na daršan 29. listopadu či 1. prosince dárek, který bude obsahovat:

· perníčky, čokoládu, ořechy, jablka…(tradiční dary Sv. Mikuláše)

nebo

· teplé rukavice, ponožky, šály a čepice

Do vstupní haly jsme umístili vánoční stromeček, pod který můžete vaše dárky položit.

6. prosince pak vaše dárky rozdáme lidem v nouzi a několika humanitárním organizacím v oblasti kolem Springenu. Tyto dárky půjdou také do dvou mateřských škol v okolních vesnicích. Samozřejmě můžete také nalézt místo ve vašem okolí kde se schází lidé, kteří nemají co jíst a můžete pomoci jim (mimochodem nejen 6. prosince, jak dokládá Sv. Mikuláš!)


Radost kterou vytvoříme dáváním nerozehřeje pouze srdce toho, kdo obdrží dárek, ale také obměkčí a rozehřeje vaše vlastní srdce!

Ten pocit je nádherný!

středa 28. listopadu 2012

Máme pávy! (2. část)

O dopadení pávů:

Kvůli odchycení mladého pavího páru jsem (Drishti) dlouho zvažovala jednu myšlenku - měli jsme v centru na parkovišti k dispozici po stavebních pracích nějaké ocelářské boxy na stavební materiál, které by byly pro to vhodné. Mluvila jsem s Kalpitem, shledal plán jako dobrý. Jak se ukázalo, byl opravdovým zálesákem a znalým sklapovacích zařízení ;-).

Poté, co jsem se ve Watzelhain (sousední vesnici) domluvila s obyvateli a ti mi slíbili svou podporu, přinesli jsme tu věc k nim do zahrady, pevně přivázali padací dveře zálesáckým uzlem a dali do boxu krmení. A ejhle, malý paví kohout vešel dovnitř a bez dramatu a zcela snadno se dveře zavřely. Henry (to je jméno toho kohouta) vypadal trochu zmateně. Kalpit ho mohl chytit do deky a dát ho do transportní bedny. A vyrazili jsme domů.

S naší slepičí "princeznou", to bylo trochu obtížnější. Kvůli tomu, aby vešla do pasti, jsem nastavila ještě zrcadlo, aby si „myslela", že tam jsou i další slepice. Sousedé pomáhali a druhý den ráno, během „snídaňového“ turné po zahradách, byla princezna "na palubě" (v boxu). Šlo to dobře.

Teď jsme měli 8 pávů!

Po přiměřené době seznamování jsem postupně vypouštěla některé pávy. Zůstali vždy v blízkosti, protože ostatní byli ještě ve voliéře. Večer se přišli nakrmit zpět do voliéry. Pak, konečně, po Navaratri: Vrátka byla otevřena a nastala svoboda pro všechny. Bylo velkým potěšením sledovat je na jejich cestě za poznáním! Večer za soumraku je jejich "hřadování" obzvlášť vzrušující! V současné době tvoří jakési "stádo" - myslím, že se bude měnit na jaře během páření.



Všech 8 si nyní našlo svá oblíbená místa, s Henrym a princeznou jsou trochu odvážnější, díky jejich "výcviku přežití na svobodě", a už si ze střechy obytného domu vybírají stromy v okolí.

Pokud je tu větrno, táhnou všichni velmi rádi zpět do Naamdevovi garáže - vždy k hrůze Naamdeva, protože tam také přirozeně něco nechají…



Ještě jedna velká prosba:

Jsme velmi rádi, že se zvířata  nyní cítí jako doma a doufám, že přežijí dobře zimu. Nyní se nachází v soukromé oblasti areálu, kolem domu. Žádáme vás o pochopení, že tam nemůžete za nimi chodit.
Počkejte prosím než pávi - nejdéle na jaře - rozšíří svou sféru a "potáhnou“ kolem domů v celém Centru – pak budou díky své zvědavosti moci být viděni všude a také se usadí na tom či onom balkonovém zábradlí.

Děkujeme Drishti za velmi napínavé a vtipné vyprávění!

úterý 27. listopadu 2012

Obrázky z Pilgrimage - Indie.

Někde mezi Kalkatou a Varanásí...




  
  

E-karta: Inspirace od Swámího Vishwanandy


pondělí 26. listopadu 2012

Máme pávy!

Někteří z vás to již vědí, ale my jsme to skutečně ještě nezveřejnili. Máme pávy! Opravdové, krásné indické pávy, kteří dávají nový mystický nádech našemu centru Shree Peetha Nilaya.


Po první adaptační fázi několika týdnů jsou naši pávi (4 kohouti a 4 slepice) nyní schopni se volně pohybovat po okolí. To je důvod, proč prosíme naše hosty, aby věnovali pozornost následujícímu:

• zvířata jsou docela důvěřivá a nechají se krmit, ale skáčou, pokud se budete pohybovat rychle a trhaně
• ve tmě jsou zcela slepí – aby se chránili před liškami a kunami, zalézají za soumraku na stromy a spí na nich (prosím nerušte je tam)
Během pozdního léta samci pávi ztratí své krásné peří (asi 150 pavích per) a během zimy jim naroste peří nové, jako příprava k páření na jaře. Takže se tomu nemusíte podivovat, prostě jen rostou :-).


Zde si můžete přečíst, jak jsme pávy získali: 
Před časem se v rozhovoru Svamiji zmínil, že moc miluje pávy. Loni v létě mne (Drishti) pak spontánně napadlo, že by bylo hezké mít nějaké pávy ve volném výběhu. Tak jsem napsala Gurujimu, jestli bych se o to měla postarat a on odpověděl okamžitě: "Ano, udělej to". Girikumar a Maxim postavili přístřešek s přilehlou voliérou, protože bylo jasné, že si nejprve musí zvyknout, to znamená 2 až 4 týdny být v ohradě. 


Současně jsem hledala na internetu a našla jeden rok starou slepici (princeznu) a kohouta stejného věku z různých chovů. To bylo několik dní před Gurupurnimou. Ráno o Gurupurnimě leželo velké paví vejce snesené na slámě! Jak rozkošné... (bohužel slepice byl příliš vzrušená, aby ho v klidu odchovala).


Později přišlo 6 dalších pávů (3 slepice a 3 kohouti) z venkovní restaurace, všichni zhýčkaní sýrovým dortem, ale také docela drzí a důvěřiví!

Po 3 týdnech jsem první pár z nich pustila a... o den později zmizeli :-(. Takže vše začalo od začátku! O několik týdnů později jsem se o nich doslechla, že se pasou v zahradě v další vesnici a obyvatelé je tam krmí. Swamiji řekl: "Ujistěte se, že je přivedou zpět!" To byla skutečně výzva - protože není snadné pávy v přírodě odchytit! 

pokračování…

sobota 24. listopadu 2012

O dotýkání se nohou Mistra.

Výňatek z promluv Sri Swamiho Vishwanandy:

"V hinduismu jsou nohy velkým symbolem. Když jdete do nějakého chrámu, co uděláte? Když jdete k Mistrovi, co uděláte? První věcí kterou uděláte je, že se pokloníte k nohám. Dotknete se nohou, protože v nohou Mistra je obsaženo vše. Je to stará tradice, samozřejmě také Kristus o ní věděl. Ježíš věděl, že nohy symbolizují celistvost. To je důvod, proč když jdete k Mistrovi, dotknete se nohou.
Ale dříve, než se nohou dotknete, požádejte Mistra o svolení, zda se jich můžete dotknout či ne. Pokud se jich jen dotknete, nestane se nic, ale když vám dává Mistr požehnání, že se smíte jeho nohou dotýkat, uvolní se energie, energie poplyne od něj k vám.
To je důvod, proč se nemůže prostě dotýkat nohou Mistra jen tak."
(z knihy "Just Love 3")

čtvrtek 22. listopadu 2012

Jsme touto láskou, jsme tímto světlem.

Největší poklad ze všech, poklad který vám nikdo nemůže vzít… je láska.
Láska je jako velký dar! Cítíme to svým srdcem, víme to ve své mysli, ale dosáhnout toho, sjednotit se s touto láskou, šířit tuto lásku bezpodmínečně – to je cílem lidstva. Čím více ji šíříte, tím více ji odrážíte, tím více poznáváte sebe.

Když lidé říkají :
„Chci poznat Boha“, odpovídám jim:
 „Poznejte sebe“.





Poznáním sebe sama poznáte Boha, protože když chceme poznat Boha vně, automaticky si stavíme bariéry, stavíme si omezení. My jsme touto láskou, jsme tímto světlem. Nejsme od Boha odděleni, jsme jeho součástí. K dosažení toho se musíme odevzdat. Odevzdat mysl, která neustále skáče okolo. Odevzdat tělo, které je chrámem tohoto světla a lásky a neustále toto světlo odrážet.

středa 21. listopadu 2012

Nové: Program Bhakti Séva

Program Bhakti Séva otevírá možnost všem zájemcům, kteří by se rádi zapojili na určitý čas do života komunity Bhakti Marga a nezištně pomohli přímo v Centru Shree Peetha Nilaya, sídlu Sri Swámího Vishwanandy tak, aby místo mohlo být co nejdříve otevřeno veřejnosti. Bližší informace ZDE

úterý 20. listopadu 2012

Světlo, jež nás spojuje... (zápisky z Maha OM healingu, ale nejen z něj)


Minulý týden jsme měli, společně s mnohými z Vás, možnost zažít krásná a velmi požehnaná setkání, obohacená vzácnou přítomností dvou hostů - Swamini Vishwalakshmianandama z USA a Swamini Vishwamohini z Jižní Afriky. Všem, kteří jste se zapojili, pomáhali jste s organizací jednotlivých setkání a přišli jste, bych chtěla moc poděkovat. I těm z Vás, kteří jste nemohli být přítomi fyzicky, ale v duchu a modlitbách jste byli s námi, i Vám moc děkuji za podporu, která dává všemu energii vznikat :-). Znovu jsem si díky Vám všem uvědomila, jak vzácné a krásné je, pokud lidé dokáží a snaží se v lásce spolupracovat :-). Zážitek jednoty, která je vytvářena pestrostí a rozmanitostí jednotlivých lidských povah a jedinečných darů, které každý z nás sám za sebe a pro druhé neseme... Vše toto dohromady v lásce a s respektem sdílené, vytváří ty nejkrásnější vibrace co znám, nejen na Maha OM healingu :-)))), a proto znovu musím jen říct - díky!
Bez Vás všech by to nebylo tak hezké :-))).

Ještě den před Maha OM healingem, v sobotu po příletu obou Swamini, se konal obřad Kalash puja, vedený Swamini Vishwamohini k Mahavataru Babajimu a Ramovi, který představuje aspekt správného konání - dharmy, svátkem Divali se též slaví jeho návrat ze čtrnáctiletého období stráveného ve vyhnanství v lese. A svátek světel Divali nám připomíná naše vlastní znovuobnovené vnitřní světlo...

Již během sobotního večera, po obřadu, se rozhostil ve všech zúčastněných tichý mír a vnitřní radost, která se pak objevovala i ve dvou následujících dnech po každém dalším společném setkání a mnozí jste ji zažili též :-). Během nedělního dne proběhl společný velký OM healing, zpívání, satsang a též individuální setkání přítomných s oběmi Swamini. Během času, kdy Swamini Vishwalakshmianandama dávala intervia v soukromí, Swamini Vishwamohini se s vřelostí sobě vlastní ujala obřadů před oltářem, žehnání, spolu s ostatními zpěvu bhajanů a prostému bytí s lidmi v sále... Krásné fotky z probíhajícího záverečného arati a radost ve tvářích zúčastněných prozrazují vyjímečnou atmosféru...
A víte kolik bylo platících účastníků? ...přesně 108 ! 
Swamini Vishwalakshmianandama se s námi během nedělního Maha OM healingového setkání  a pak ještě jednou během setkání ve Sluneční čajovně v Kladně následující den podělila o poselství, které s žádostí o předání lidem v Čechách obdržela v letadle od samotné Maha Lakshmi :-). 

Zde je toto poselství, jak ho ve zkrácené podobě zapsala Jaruška Stejskalová z Kladna: 

Poselství Božské Matky Lakshmi pro obyvatele České republiky z 10.11.2012
(Přijala Swamini Vishwalakshmianandama z USA, autorka knihy „V jednotě s Bohem“ – zachycující přijatá sdělení Mahavatara Babajiho)

Miluji všechny své děti stejně.
Je mnoho záhad (mystérií) zde na Zemi, které dosud nebyly odhaleny.
Doposud žijete ve světě duality.
Vězte, že každá zkušenost má svůj Božský účel.
Pamatujte na to, že Božská Matka je od Vašeho narození stále s Vámi a je Vám přístupná neustále i v časech potíží, kdy se vykonává Boží vůle, která Vám nemusí být vždy příjemná.
Pomohu Vám projít i těmito těžkostmi.
Pamatujte, že Vás miluji mnohonásobně více, než si lidská mysl dokáže představit.
Posílám požehnání a lásku každému z Vás .



Zároveň se během setkání v Kladně, při závěrečné meditaci, podle slov Swamini Vishwalakshmianandama rozprostřela v onom znovunastalém tichu nad našimi hlavami Babajiho jantra, kterou pak Swami Vishwananda umístil do našich srdcí. (Přítomnost obou Mistrů byla na všech setkáních pociťovatelná a bylo možné vnímat ji v mnoha detailech).

Zde je kratičký popis  symboliky Babajiho jantry:
Bod uprostřed představuje Boha a nás - v Jednotě. My z něj, prostřednictvím prožitků jednotlivých životů, nejprve cestujeme ven a později se vracíme opět do Jednoty s Bohem. Ten, kdo měl srdce otevřené a jantru přijal,  pak ve vhodné chvíli obdrží  pomoc na své duchovní a životní cestě. Prostřednictvím Babajiho jantry v srdci budou vyneseny na světlo ve správný moment veškeré vědomosti, které v sobě každý z nás má...


Obě Swamini skvěle spolupracovaly, jako báječný tým. Bylo nádherné je obě pozorovat, jakými úžasnými nástroji Božími dokáží být, ať už v odpovídání na dotazy lidem, přijímání poselství,  žehnání či  provádění obřadů... Přítomnost jich obou a donesené dary zůstanou navždy jako vnitřní světlo v srdcích mnohých z nás...
Moc děkujeme!

S láskou
Swarupini 

P.S.: Z časových důvodů nedošlo bohužel k plánovanému promítání obrázků z Himaláje. Omlouváme se návštěvníkům, kteří se na ně jistě těšili. Budeme se snažit připravit nový termín a informace vložíme zavčas na tento blog. Děkujeme za laskavé pochopení.






Více fotografií najdete na: http://www.uschovna.cz/ pod kódem K1NU5II2J4XN2AZX-D3M

pondělí 19. listopadu 2012

Vánoční program


Dne 24. prosince (Štědrý den) začneme s ceremoniemi v 17:00 hod. Jako část Královské Hodiny budeme zpívat Akathist pro Ježíše Krista a číst úryvky z Žalmů, Starého Zákona a z Epištol. Budeme také zpívat Vánoční koledy. Potom budeme mít přestávku na večeři a od 22:00 hod. zahájíme Svatou Liturgii sv. Bazila. Během liturgie sv. Bazila budeme číst Přímluvy, zpívat Kanon o Narození Krista a provádět žehnaní chlebů. Vytvoříme také procesí s Ježíškem a budeme předčítat Evangelium v několika jazycích. Předpokládáme, že Ceremonie skončí krátce po půlnoci. 
25. prosince (první Vánoční den) bude probíhat od 10:00 hod. Abishekam pro Ježíška, pro Nějž budeme také zpívat. 
Večer bude od 18:00 hod. OM Healing a Liturgie.
Prosíme vyplňte přihlašovací formulář pro Vánoční svátky a zaregistrujte se na 24. a 25. prosince ve Shree Peetha Nilaya. Tento formulář musí být vyplněn pro každou jednotlivou osobu. Prosíme, vyplňujte i všechna políčka s hvězdičkou.

neděle 18. listopadu 2012

Závěrečná část poutní cesty

Čtvrtá část cesty po východní Indii, listopad 2012
Dnes jsme vstávali v osm a v devět, po snídani, jsme se vydali do nedalekého malého chrámu Déví. Vše tam bylo připraveno pro Chandi Path, jadžnu k Durgá Déví. Nás všech čtyřicet sedělo blízko ohniště. Svámí mne požádal, abych pronesl modlitby za skupinu, protože nepřijde.

Kněz zahájil púdžu a dal mi detailní instrukce. Dostal “učně”, který mu asistoval. Po zapálení ohně následovala očista a invokace, a vtom přišel Svámí. Odříkávali jsme „Om Aim Hrim Klim Chamundaye Vicche“ 108 krát a poté následovaly další mantry a modlitby k Déví. Celé modlitby trvaly asi dvě hodiny. Svámí opět zmínil, jak výjimečný je tento chrám a přítomnost Déví.
Po skončení modliteb jsme se znovu vydali ke Kreem Kund, abychom se setkali s Aghoreswar Sidharta Gautam Ram Jee. Když jsme tam dorazili, setkali jsme se znovu s naším “přítelem”, kterého jsme probudili z klidného spánku. Pověděl nám, že Gautam Ram Jee se rozhodl přijet až 16. listopadu, tedy není možné se s ním setkat. Nicméně dodal, že pokud Svámí přijede na další pouť v únoru, může se s ním setkat pak.
 Tak jsme tam chvilku pobyli a povídali si s tímto aghori, který budil dojem, že si z tohoto rohu chrámu (bez střechy) na nějaký čas udělal svůj domov, protože tam měl všechny své věci i “postel”. Ve svém humorném pojetí nám více povídal o stylu života aghorů. Řekl, že vše, čeho dosáhl, všechny své siddhis (např. Schopnost dotknout se Slunce, vidět očima ptáků a jiných tvorů, být na deseti místech zároveň, atd.) získal plným soustředěním na svého Gurua Aghoreshwar Baba Bhagwan Ram (zemřel 1992). Jeho Guru mu “dal” vše. Ahgorové prý nemají speciální sádhanu, jejich sádhana je jejich Guru a oni dělají vše, co jim dá za úkol. 
 
V jednu chvíli do chrámu dorazil “typický” aghora – oblečen v černém, s černým turbanem, velkými řetězy okolo krku, plnovousem, kráčející docela rychle od jednoho místa uctívání k dalšímu a za ním šli dva další muži. Když to náš “přítel” viděl, smál se a prohlásil, že člověk neumí rozlišit, jestli jsou tito “bábové” opravdoví nebo ne. Pro pravého ahgoru není toto vnější divadlo důležité, aghora může být vlastně oblečen jako úplně normální lidé, normálněji, než takzvaní duchovní lidé. Všechno božství a síla je uvnitř. Říkal, že láska ke Guruovi a Išta Dév je vše, na čem záleží. Také zmínil “nágá báby”, ti, co chodí nazí, prý už skoro není žádný takový opravdový. Podle něj je většina z nich žebráků. Tito lidé dnes přicházejí do chrámu (Kreem Kund) kvůli Dípavali, festivalu světel, a v noci budou provádět sádhanu na kremačním místě. Ptali jsme se ho, jestli svou sádhanu bude v noci také cvičit na kremačním místě. Řekl, že ne, že ho to nezajímá, že tam chodí vždy, když to tak cítí…A pro něj osobně je prý nejlepším kremačním místem Kreem Kund, lepší, než všechny ostatní, tady se nepohřbívají normální lidé, ale světci aghorů a jejich energie velmi pomáhá člověku, který zde provádí sádhanu. Kreem Kund byl prý prvním kremačním místem nebo pohřebištěm ve Varanásí. A byl to Baba Keen Ram, který tam z kremačního místa přinesl oheň a zapálil dhúní (posvátný oheň). Tento oheň tam už plane bez přestávky již několik století. Jediný prasád, který se dává oddaným, je popel z tohoto svatého ohniště Bába Keena Rámy.
Bylo velmi hezké znovu mluvit s tímto pokorným a prostým mužem. Rozloučili jsme se a vrátili se do hotelu. Po cestě jsme se zastavili v malém chrámu Kálí, kde pro festival Dívali byla postavena veliká nadživotní socha Kálí.
V hotelu jsme poobědvali a zbytek dne jsme měli volno. Protože se slavilo Dípavali, všude bylo v noci plno ohňostrojů, jimiž bylo zaplaveno celé město. Děti si nimi hrály již odpoledne. Některé na zem vysypaly černý prach, který zapálily a nám se nezdálo moc bezpečné těmito ulicemi procházet.
V noci šel Svámí na střechu a velmi dobře se bavil tím, že s hotelovými zaměstnanci zapaloval rachejtle. Celá noc byla samozřejmě plná velikého hluku.
Další den jsme se museli s Varanásí rozloučit. Odjeli jsme v poledne a lodí, autobusem a letadlem cestovali do Kalkaty. Tam jsme se v hotelu ubytovali v devět večer. 
Brzy ráno následujícího dne se někteří z nás znovu vydali do Dakšinéšvaru ke Kálí a poté ke Kálíghátu, abychom opět mohli vidět Kálí...Tam se mi též podařilo koupit sochu Táry, kterou po mně Svámí chtěl, abych koupil do chrámu do Springen. Vrátili jsme se do hotelu, jeli na letiště a odletěli domů…
V Indii jsme zažili opravdu skvělé časy, byli jsme požehnáni milostí přítomnosti mnoha světců, bohů a bohyň, ale co bylo nejlepší, 14 dní jsme strávili v přítomnosti našeho nejdražšího Gurua, Šrí Svámího Vishwanandy!

Jay Guru Dev!



(Překlad třetí a čtvrté části textu: Kateřina Pařízková)
Pozn. "redakce": Děkujeme Paarthovi z celého srdce za jeho jedinečnou reportáž. 
Dále bychom rádi poprosili naše čtenáře o shovívavost kvůli různorodosti písma během těchto zpráv. Děkujeme.

sobota 17. listopadu 2012

Třetí část poutní cesty, 2.díl

Po snídani jsme se vydali do nejdůležitějšího chrámu ve Varanásí: Káší Višvanáth. Jedná se o chrám zasvěcený bohu Šivovi a je v něm jeden ze dvanácti Džótir Lingamů Indie. Dovnitř se chodilo ve skupinách po deseti lidech. Museli jsme zapsat své pasy, jsou tam velmi přísní, aby dovnitř nevpustili muslimy kvůli napětí mezi muslimskou a hinduistickou komunitou. V minulosti byl chrám zničen a místo něj postavena mešita. Nyní stojí chrám hned vedle mešity. Střecha je ze zlata, leží na ní 900kg ryzího zlata, které v minulosti věnoval Maharádža. Okolo chrámu je docela dost policistů a vojáků. Evropané normálně nebývají vpuštěni, jen pokud následují hinduistickou tradici. Nás tam pustili.

Přijali jsme od lingamu krátký daršan, protože se na nás tlačilo mnoho lidí. Ale určitě bylo krásné vidět a pocítit toto místo. Fotografování bylo přísně zakázáno. Poté jsme ještě brouzdali městem a navštívili několik dalších chrámů. Jeden z nich byl ášram Šrí Satuwa Báby, kde nás velmi vřele přivítali a od Brahmačárinů jsme dostali šálek čaje. Odpoledne bylo volné (poprvé na této cestě) a většina z nás ho využila k nakupování. Někteří z nás se vydali na večerní áratí.


Další den jsme začínali v deset hodin. Nejprve jsme navštívili malý ášram nedaleko. Už si nevzpomínám jméno světce, který ho založil, ale jedná se o známého vašnavistického světce. Jeden z Brahmačárinů nás provedl, zazpívali jsme několik bhadžanů a Svámí jako dar dostal osobní šálu tohoto sětce. Byl údajně ten, který jako první propagoval mahámantru “Hare Krišna Hare Krišna, Krišna Krišna Hare Hare, Hare Rám Hare Rám, Rám Rám Hare Hare” v naší době, dokonce ještě před Šríla Prabhupadem.

Další na programu byl “Kashi Dham, Shakha ášram” jednoho z dalších místních světců a pak jsme se vydali do jednoho malého chrámu, v němž přebýval Rámakršna při návštěvách Varanásí. Žil v tom pokoji tři měsíce a každý den prováděl púdžu na Saligram. Vnučka muže, který Rámakršnu v minulosti hostil, nás vřele přivítala a ukázala nám padúky, které tam Rámakršna nosil.



Poté, co jsme toto místo opustili, jsme se vydali ke Krim Kund, což je místo, kde Aghorachara Bába Kina Ráma praktikoval svou Aghora Sádhanu a ustanovil Kinarami Aghor tradici. Bába Kina Ráma obdržel instrukce přímo od velkého Dattatreji (manifestace Brahmy, Višnua a Šivy dohromady). Bába Kinaram (1563-1714) obnovil Aghora tradici, která existovala již předtím. Jeden z významů Aghora je: ghora je těžkost, a znamená “ne”. Říká se, že je to cesta, která není obtížná, ale jednoduchá, zjednodušená uctíváním. Aghorové nevěří v žádné formality.
V Krim Kund mluvil Gurudží a několik z nás asi hodinu s jedním Aghorou, který nám vysvětlil spoustu věcí ohledně svých tradic. Pravý Aghora se prý ani nemusí potírat popelem, ani nemusí předstírat, že je blázen, ani nijak jinak ukazovat či dokazovat svou duchovnost. Stačí navenek zůstat prostý a “normální”, zatímco uvnitř hoří láskou k Bohu. Říkal, že oni jako chrám nepřijímají dotace od státu ani příspěvky od dárců a zůstávají nezávislí. Řekl jsem mu, že můj dar 50 rupií v chrámu přijali, on se jen zasmál a řekl, že on by mi mohl dát darem 1000 rupií, a já na to, že mu 1500 rupií vrátím.. Říkal, že má “sílu” vyprodukovat vše, co potřebuje, aniž by se o něj musel někdo starat, stará se o něj příroda. Jediný, v koho věří, je Guru. I bohové jsou na druhém místě, protože i oni mohou být dosaženi pouze milostí Gurua. To nám opět připomnělo důležitost Satgurua. Také mi to připomělo Vijaya Krišnu Gósvámího, bengálského vaišnvistického světce který prohlásil o Rámakršnovi, že pro svou dostupnost lidem si pak neuvědomují jeho velikost a důležitost. Kdyby byl býval žil v Himálaji, lidé by ho docenili víc. Znovu jsem pomyslel na našeho Gurua, který pouze čeká na to, až upřímně zatoužíme po Bohu, nic jiného po nás nechce a může nás zahrnout milostí. Zakladatel Bába Kinaram pravil, když byl naživu, že jeho 11. následovník bude jeho reinkarnací. Zjistili jsme, že nynější vůdce Aghoračárja Sidharta Gautama Ram Jee, je de fakto 11. pokračovatelem aghorů po Bába Kinaramovi, a tedy je považován za reinkarnaci velkého světce. Bylo nám umožněno sjednat si s ním schůzku na zítra na úterý.


Po této vtipné a osvěžující konverzaci jsme pěšky šli asi pět minut, až jsme došli k ášramu Ánanda Moja Má. Mandir byl zavřený, takže jsme jen nějakou dobu setrvali v meditaci.


Později jsme lodí jeli k jinému ghátu, kde jsme navštívili Trailanga Svámí Math. Trailanga Svámí (nebo Telanga Svámí) je pravděpodobně nejznámějším světcem ve Varanásí. Bylo mu asi 280 let, někteří říkají, že se dožil dokonce tří set. Chodil vždy nahý, nevinný jako dítě, o vnější dění se vůbec nestaral. Rámakršna ho nazýval “chodící Šiva po Varanásí”. Sedět v jeho příbytku bylo velmi, velmi krásné. Je tam veliký Šivův lingam, o němž se říká, že ho Telanga Svámí sám nesl od řeky až k chrámu, úkol, který je možný jen pro někoho, kdo umí překonat gravitaci. Pouhým dotykem může člověk cítit jeho sílu a svatost. Telanga Svámí též nainstaloval sochu napůl Krišny a napůl Šivy zvanou HariHara. V Indii jsou pouze dvě tyto sochy. Krom této sochy umístil do chrámu ještě obraz Kálí. Před tím, než odešel do mahá samádhi, požádal své žáky, aby mu postavili velkou (byl velký) dřevěnou rakev, kam byl položen po své smrti. Po několika dnech, kdy byla rakev znovu otevřena, v ní místo mrtvého těla našli spoustu květin. Existují lidé, kteří tvrdí, že i v dnešních dnech ho viděli kráčet po březích Gangy....


Poté, co jsme opustili Trailanga Svámího chrám, nasedli jsme na loď a vrátili se přesně, abychom stihli áratí. Svámí měl čestné místo hned vedle prozpěvovače.

Nejsem si jist, jestli ještě budou nějaké zprávy, protože 14.11. poletíme do Kalkaty a odtud zpět do Evropy.