Světelná meditace

„Rád bych s vámi provedl malou meditaci. Je to velmi jednoduchá meditace:

Pokud možno, je dobré ztlumit světla. Snaž se sedět vzpříma, i na židli. Ujisti se, jestli máš narovnanou páteř. Použijeme naši představivost. Když je dítě trochu rozpustilé, dáš mu něco na hraní. Dej dítěti hračku a nech ho, ať si hraje. To dítě je náš rozum. Dáme tedy mysli něco na hraní a necháme ji hrát si.

Nyní svýma ušima poslouchej svůj dech. Poslouchej..

V mysli si představ na na svém čele OM.

Naslouchej té krásné melodii svého dechu.

Nech se do ní vtahovat hlouběji a hlouběji.

Tvůj rozum bude chtít myslet. Nech to plynout. Nesnaž se to zastavit.

Nepoužívej násilí. Nevěnuj tomu pozornost.

Soustřeď se na svůj dech.

Neposlouchej nic jiného, než svůj dech.

Použijme ho k zastavení naší mysli.

Použijme ho, abychom si představili, jak se Bůh na nás dívá.

Představ si, že jsi Bůh.

Představ si tu vznešenost, obrovitost, ryzost, světlo.

Dívej se na své fyzické tělo plné světla.

Dívej se na své tělo vyzařující velmi jasně toto světlo.

Je v něm tolik radosti, která vychází z tvého nitra.

Tolik štěstí....

Nyní si představ lidi, kteří tě obklopují.

Podívej se na všechny. Vidíš v nich totéž světlo.

Není tu rozdílu.

Vizualizuj město, ve kterém se nacházíme.

Každý vyzařuje totéž světlo.

Dívej se na celou Kalifornii zářící světlem.

Představ si království zvířat. Také vyzařují totéž světlo.

Představ si království rostlin. Vidíš totéž světlo.

Dívej se na mořské království zářící stejným světlem.

Dívej se na celé Státy plné světla.

Dívej se na celý svět zářící tímto nádherným světlem.

Není tu žádná disharmonie. Není tu nenávist.

Je tu pouze mír a láska.

Celé univerzum vyzařuje toto krásné světlo.

Teď stahuj celé to světlo do jednoho centrálního bodu,

který se nazývá srdce.

Dívej se, jak sám sedíš ve všem tom světle, které sis představoval.

Dívej se, jak se všechno toto světlo stahuje a vstupuje do jednoho bodu – srdce.

Cítíš v srdci mnoho tepla...štěstí...radosti..

Om,Om,Om.“

Svámí Vishwananda prováděl tuto meditaci při darshanu

12.07.2005 v Los Angeles, Kalifornii/USA

(Doporučení: V případě meditace můžete použít místo, kde se sami nacházíte.)

Hiranjagarbha lingam

V pátek, 4. listopadu 2005 materializoval svámí Višwánanda zlatý "hiranjagarbha lingam". Hiranjagarbha je sankritské slovo a znamená "zlaté vejce" nebo "zlaté mateřské lůno". Podle hinduistické mytologie je hiranjagarbha prabytí, z něhož povstal Brahma, Bůh Stvořitel.

Svámí Višwánanda si lingam ponechal jen po dobu tří dnů.

7.listopadu jej dematerializoval a "vrátil zpět tam, odkud přišel".

Příští den na závěr oběda vysvětlil svámí význam zlatého vejce takto:

"Pomyšlení, že musím lingam dematerializovat, takže zase zmizí, mě nejdříve sklíčilo. Současně mi ale bylo jasné, že hiranjagarbha lingam je stále ve mně, stejně jako Bůh v každém z nás.

Ale naše mysl se nám staví do cesty a brání tomu , abychom tuto pravdu realizovali.

Hiranjagarbha lingam je zcela prvotní manifestace brahma. Z něj vzešla Trojice (Brahma, Višnu a Šiva) a veškeré stvoření. Pred tisíciletími vyvinuli ršiové (zřecí) podoby a zobrazení bohů (Brahmy, Višnua, Šivy atd.), které symbolizují různé aspekty jediného Boha v Jeho díle, aby se lidské vědomí mohlo pokusit o pochopení beztvarého.

Během přítomnosti lingamu (daršanu) se dotklo jeho světlo nejvnitřnější hlubiny duše a tím se dostalo bytosti očištění.

Na úrovni lidského vědomí si to neuvědomujeme. Je možné, že to cítíme, ale nevidíme to. (Alespoň většina z nás ne.)

Lingam se neobjevuje bezdůvodně. Jeho přítomnost pomůže světu nabýt větší rovnováhy. Přesto, že má pro svět svuj význam, je tento zákrok při pohledu z boží úrovně maličkostí, jelikož Bůh nezasahuje příliš do svého stvoření.

Při takové události nezískává pouze náš svět. To, co naše oči vidí, není všechno. V materiálním světě se zjeví lingam ve tvaru zlatého vejce, (lingam má v materiálním světě vždy tvar oválu, vejce, stejně jako vesmír – který lingam reprezentuje). Během těchto tří dnů byl viditelný také v jiných (vyšších) dimenzích, ke kterým většina lidí nemá přístup. Bytosti těchto jiných světů z něj také měly užitek a byly v těchto dnech přítomny.

Při abhišéce tu bylo mnoho dévů a andělských bytostí; také Mahávatár Krija Babádží, který mi během ceremonie dával instrukce.

I tzv. "temnota" získává takovou událostí. Na rozdíl od naší úrovně se tu temnota a světlo nepotírají, obě strany hrají svou roli, se kterou jsou srozuměny.

Jak řekl Kristus:

"Bůh nechá vycházet slunce nad zlým a dobrým a padat déšť na spravedlivé i nespravedlivé."

(Matouš, 5, 43-48)

Souhrnně lze říci, že lingam odráží naši duši, to, čím ve skutečnosti jsme, bez počátku a konce."

(www.casopisdotek.cz/mistri/viswananda.php)

Dva staří mniši

V roce 2001, když bylo mezi osobními rozhovory a darshanem jeden den volno, jsme se vydali na malý denní výlet. Věděla jsem o malé poustevně v severním Hessensku, ve které žili dva staří mniši. Měli v malé kapli plačící sochu Marie. Po delší jízdě jsme dorazili do malé vesničky. Vedle hlavního domu stál postranní domek a v něm byla zabudovaná malá krásná kaple. Socha Marie, která stála za skleněnou přepážkou, na nás silně zapůsobila. Jeden starší mnich se nám dlouho věnoval a brzy pocítil zvláštní vyzařování Swámího. Prosil jej, jestli by nemohl před naším odjezdem ještě vejít do domu a požehnat jeho velmi starému a nemocnému bratrovi, který byl připoutaný na lůžko. Když Swámí po několika minutách vyšel z jeho místnosti, kapal z jeho právé ruky růžový olej – hojně. Swámí byl sám dosti užaslý a řekl téměř omluvně: „Položil jsem pravou ruku na jeho hlavu!“ Nechal si přinést látkový ubrousek, aby olej z ruky mohl vytírat. Vzduch byl plný růžové vůně. Po několika minutách tvorba růžového oleje ustala a Swami dal ubrousek nemocnému mnichovi, který teď seděl na okraji postele a dělal dojem, jakoby vůbec nechápal, co se tu děje, ale přešťastně se usmíval.

Drishti / Springen

SEBEREALIZACE - čtvrtá část

„Přijde mnoho věcí, které tě budou chtít z tvé duchovní cesty zrazovat, které ti budou chtít bránit, abys po této cestě šel, „ pokračuje Swami Vishwananda při satsangu 13. července roku 2008, „ale zůstaň silný! Nikdy neztrácej naději a věz, že čím blíže budeš svému cíli, tím více zkoušek bude přicházet. Ale ty víš, že při každé zkoušce je Bůh vedle tebe. Věz, že je tady a že tě podporuje. Je pořád tady, aby tě vedl. On a Boží Matka jsou vždy s tebou. Říkám ti: Jsou tvými ochránci. Jsou vždycky vedle tebe a podávají ti ruku. Ale drž ji pevně, tak pevně, abys ji při prvním závanu větru nepustil.

Když tu ruku pustíš, jdeš nazpět, budeš muset pokaždé začít od začátku. Ale mohu tě ujistit, když držíš pevně ruku Matky Boží, drží i ona tvou ruku velmi pevně, neboť Božská Matka to tak rychle nevzdá. Ale my, její děti jsme tak rychle a často ochotni se vzdát.

Drž se tedy pevně a dosáhni svého cíle.

Vytyč si cíl ve svém životě a buď rozhodnutý jej dosáhnout.

Veškeré cíle, které jsi si určil, dosáhneš s tou pravou odhodlaností, ať už za čtyři nebo za deset let. Buď odhodlaný!

Nedělej si starosti o budoucnost, je závislá na tom, jak žiješ teď. Žij tedy úplně ve „Zde a Nyní“.

Minulost skončila, nechej ji za sebou. Nenech se minulostí rušit. Dokud jsi na minulosti závislý, visí minulost na tobě. Čím více upouštíš od minulosti, tím jsi svobodnější, tím více jsi v přítomnosti.

Neustále říkám lidem: Proč nemyslíte na Boha, místo přemýšlení o tom, co bylo a bude? Proč nezpíváte nepřetržitě Jeho jméno?

Nejjednodušší cesta k dosažení božstí je ta, když zpíváte Jeho jméno. Provádějte japu. Tak nepromrháte čas negativním smýšlením a tím, že jste sami negativní a začnetě v sobě vyzvedávat Boží vědomí a vyvíjet v sobě Boží hodnoty.

Sri Chaitanya říkal stále: „V tomto věku zpívej jméno Sri Hariho: Hari Nam, Hari Nam, Hari Nam, Akheva Nam. To znamená: Zpívej jméno Narayanaya, zpívej jméno Sri Hariho. Zpívej Boží jméno. Bůh má tolik jmen. Člověk může zpívat každé Boží jméno, nemusí to být Hari nebo Narayanaya. Zpěv ve vás budí radost. Tak zpívejte! Budu teď zpívat Hari Haraye. Tento bhadžan zpívám znovu a znovu a vybízím vás, abyste zpívali se mnou a vyjádřili svou radost. A když zpěvem vyzařujete svou radost, vstaňte si k tomu a tančete.

V duchovnosti tančíte zcela určitým způsobem, protože řeč těla je také důležitá. Není to jen zpěv, je také velmi důležité, jak svou lásku k Bohu vyjádříte. Když tančíte, vychází z vašeho těla určité chvění, jehož si většina lidí není vědoma. Toto chvění závisí na tom, jak se pohybujete. Je to jako mudra. Můžete pohybovat jednoduše rukama, i to vytvoří určitou energii.

Když vztyčíte ruku, znamená to: „Pane, plně se Ti odevzdávám. Jsem tady a zvedám k Tobě své ruce. Drž pevně mou ruku a vyzvedni mě z oceánu utrpení.“

Řemeslník vypráví

Jeden řemeslník, který bydlí v blízkosti Springen, pracoval několik měsíců u nás na stavbě. Pracoval soustředěně a držel se spíš v pozadí, na svém pracovišti. Přicházel pravidelně za námi na oběd a tak jsme jej mohli postupně lépe seznámit. Jednoho rána, na cestě do kaple, jsem s ním mohla trochu blíže hovořit. Zeptala jsem se, jestli už viděl naší kapli s ikonami. Řekl, že ne. Vyzul si s úctou boty a vstoupil plný zájmu do kaple. Byl očividně dojat a žasnul na tou nádherou, kterou měl před sebou. Začal něco o sobě vyprávět a důvěrně přiznal, že byl vůči nám na začátku poněkud skeptický a zdrženlivý. Postupem času však začal zjišťovat, jak rád jede každé ráno do práce, a jak lehce mu tady jde práce od ruky. Podotkl, že atmosféra v centru je opravdu něco vyjímečného a že se tu cítí velmi dobře. Brzy nato přivedl s sebou svého šestiletého synka, který se později tatínka často ptal, kdy by zase mohl s ním za námi jet. Tento řemeslník přišel také ke Gayatri Yagně a obdržel od Adityanandy osobní školení v meditaci.

Dakshini z pověření

Timo / Springen

Kuchařské umění Swámího Vishwanandy

Krátce předtím, než jsme se přestěhovali do Steffenshofu, jsme se scházeli tu a tam v Idsteinu. Swámí vedl privátní rozhovory, malovali jsme první ikony nebo plánovali budoucí události. Při jednom takovém setkání mi Swámí pomáhal v kuchyni. Pospíchali jsme a proto jsme se rozhodli uvařit špagety s houbovou omáčkou. Vzala jsem si na starost houby, Swámíji čekal až voda začne vařit a vysypal nudle z balení do vařící vody. Vnímala jsem po straně, jak nakonec holou rukou, kterou ponořil do vařící vody, nudle zamíchal. Když uviděl můj výraz, řekl skoro v rozpacích: „Tys viděla, co jsem udělal? Víš, Shirdi Sai Baba to také vždycky tak dělal!“

Drishti / Springen

Oblak růžové vůně

Před otevřením pravoslavné kaple ve Steffenshofu jsem v ní jednou malovala, když Swámí vstoupil. Byla jsem v časové tísni, protože jsem musela jet domů. Proto jsem se zeptala Swámího, jestli mohu pokračovat ve své práci, třebaže za několik minut měly začít večerní modlitby v chrámu. „To je na tobě, jestli půjdeš do chrámu, to by ti bylo milejší, viď?“ „Ne“, odpověděla jsem, „Swámí, raději bych dál malovala, protože to je také meditace a je to pro Tebe...“ „O.K.“, pokrčil rameny a opustil ladně místnost.

Brzy nato jsem jej slyšela scházet se schodů vedle kaple a otevírat dveře na dvůr. Bylo zřejmé, že jde nyní, oděn ve svém rouchu, přes dvůr do chrámu. Začala jsem se vší silou soustředit na svou práci, abych zabránila jakékoliv lítosti z mé vlastní volby...náhle, když už Swámí byl dávno v chrámu, naplnila celou kapli omamná vůně růží. V úleku jsem vstala ze židle a udělala několik kroků prázdnou místností. Nebyl to klam, vůně, která se linula celým prostorem, mi téměř brala dech. Z úžasu a pohnutí jsem se rozplakala.

Od té doby se vskrytu raduji ze všech malých i velkých zázraků, o kterých vyprávějí moji bližní a přátelé, když nemohou jejich původ pochopit. Většinou nevědí, že Swámí tu je s námi. A že jeho láska někdy voní po růžích.

Uma / Wiesbaden

SEBEREALIZACE - třetí část

Při satsangu 13. července 2008 pokračoval Swámí ve své promluvě:

„Základem vašeho předsevzetí musí být LÁSKA. Vaše rozhodnutí nesmí být založeno na strachu. Lidé často říkají, že nemají dost času na to, aby v tomto životě mohli Boha realizovat. Proč myslíte, že na to není dost času? Už jsem řekl, že můžete dokonce jednu vteřinu před opuštěním svého těla dosáhnout dokonalého osvobození, když jste realizovali božství. Ale fundament, základnu zde tvoří LÁSKA. Ta vás dovede tak daleko. Ale musíte teď začít praktikovat svá cvičení a ne až někdy v budoucnu. A přeci, jak často říkáme: „Uvidíme, co bude“.

Ale co je NYNÍ ? Když se chcete do roku 2012 seberealizovat, začněte praktikovat teď, začnětě cvičit. Začněte svou sádhanu, vydejte se na svou duchovní cestu teď, v tomto okamžiku. Najděte svou cestu a odevzdejte se této stezce dokonale. Buďte si jisti, že tak dospějete v roce 2012 k seberealizaci.“

Swámí Vishwananda nám vypráví jeden příběh, ve kterém nám chce ukázat, jak je důležité, abychom byli pevně rozhodnuti jít cestou seberealizace.

„Kdysi vládlo v jedné zemi velké sucho. Všechny rostliny a celá úroda uschla. V této nouzi se rozhodli sedláci vystavět kanál od svých polí k řece, aby mohli vodou z řeky zavodňovat svou zem. Byl tu jeden muž, kerý došel k zvláštnímu rozhodnutí: Dokud nevykope celý kanál, nebude jíst ani pít, nebude myslet na sprchování nebo cokoliv jiného. Takto začal časně ráno pracovat.

V deset hodin přišla jeho dcera a řekla:“ Otče, pojď, umyj si ruce a posnídej něco“. Odpověděl jí na to: „Ne, nebudu jíst, dokud celý tento kanál nevykopu“. Za několik hodin přišla jeho žena a prosila: „Milý muži, teď už jsi pracoval celé ráno. Pojď, odlož rýč a odpočiň si u oběda.“

Plný hněvu pohlédl muž na svou ženu a řekl hlasitě: “Jdi pryč, rušíš mě, zdržuješ mě v práci. Víš, že jsem přísahal, že nebudu jíst ani pít, dokud nedokončím svou práci.“

Žena se pokoušela svého muže přemluvit: „Prosím, prosím, můj nejdražší, pojď!“ Muž se rozzlobeně narovnal a zvolal: „Ženo, měla bys raději odejít!!“ A s rýčem v ruce se za ní rozběhl. A žena se tak vyděsila, že utíkala, co jí nohy stačily.

Na sklonku dne se muž prokopal až k říčnímu břehu. Kanál, který spojoval řeku s jeho polem, byl konečně hotov. Muž přešťastně usedl a poslouchal, jak proudí voda, která spojuje řeku s jeho polem. Nyní cítil hluboký mír ve svém nitru a velkou radost a řekl si: “Dokázal jsem to! Měl jsem úspěch.“

Jiný sedlák měl tentýž problém se suchem. I on začal kopat kanál k řece, ale když přišla jeho žena, aby jej pozvala k obědu, řekl jí: „Pro Tebe svou práci přeruším. Vždyť můžu zítra kopat dál“. A co se stalo? Nepodařilo se mu nikdy dosáhnout břehu. Kanál nebyl nikdy dokončen.

Tento příběh znázorňuje: „ Když jsi na duchovní cestě, spěješ k cíli a k něčemu jsi se rozhodl, nenechej se ničím a nikým svádět z Tvé cesty. Nedej ničemu a nikomu svolení nebo příležitost rušit tě na tvé duchovní cestě a bránit tvému pokroku v seberealizaci na duchovní cestě!“

Zrcadlo našeho Já

Již mnoho let pozoruji Swamíjího a u mnoha příležitostí jsem zjistil, že se dokáže do každé osoby vcítit a bez potíží se jí přizpůsobit. Když mluví s patnáctiletými, změní se jeho hlas, jeho gestikulace a chichotá se stejně jako oni. Jeho celý výraz je jako u patnáctiletého chlapce. Totéž se stane, když vede konverzaci s devadesátiletou dámou. Pohybuje se jako ona a mluví jako ona. Všimnul jsem si, že se dokonce jeho mimika přizpůsobí. Mám dojem, že zrcadlí každého, s kým má co činit. Chová se zjevně adekvátně každé osobě a situaci.

Pritalananda /Springen

Swamiji v Brazílii

Návštěva Boží Matky

Bylo to v roce 2009 v Centru Steffenshof. Jednou, během dnů plných termínů k rozhovorům se Swámím, potkali někteří z nás nápadně nalíčenou ženu. Cílevědomě se dostavila k interview se Swámím Vishwanandou. Až později nám Swámí vyjevil, že nás navštívila Boží Matka a byla to právě tato nápadně nalíčená žena. O obsahu jejich hovoru však s námi nemluvil. Guruji nás někdy vede tak, abychom si uvědomili, že nemáme soudit, protože nikdy nevíme, kdo k nám může přijít.

Dakshini/Springen

Pod ochranou Matky Marie

Během prvních let ve Steffenshofu zemřela jedna velmi blízká a důvěrná oddaná Swámího ze Švýcarska. Swámí byl při úmrtí této hluboce věřící a velkorysé ženy přítomen a byl očividně dojat zážitky z procesu umírání. Po jeho návratu do Steffenshofu jsme sloužili mši k památce této Švýcarky. Na konci ceremonie spatřilo několik z nás, že se výraz obličeje Swámího změnil a že hleděl rozzářeně určitým směrem. Někteří z nás tento výraz již znali z těch dob, kdy se mu zjevovala Marie. V kapli vládla zvláštní atmosféra, když jsme začali oddaně zpívat křesťanské písně. Nakonec jsme se ptali Gurujiho, jestli se mu zjevila Marie. „Viděli jste ji také...“? ptal se plný naděje. Řekli jsme že ne, že jsme si pouze všimli jeho výrazu a zvláštní nálady v kapli. Potom nám vyprávěl, že se mu Matka Marie spolu se zesnulou následovnicí zjevily a Marie jej ujišťovala, že se zesnulé daří dobře.

Drishti/Springen

OM Healing v Kostele

SEBEREALIZACE - druhá část

Při satsangu 13.července 2008 pokračoval Swámí ve své promluvě:

„Ujasněte si, že musíte být rozhodnuti dosáhnout seberealizace. Řekl jsem, že kdybyste něco jedli, neznamená to, že se tím naplní žaludek druhého.

Ale v duchovní oblasti je to možné, víte? Povím vám k tomu příběh z Bhagavatgíty, který vypráví o pěti Pánduovcích. Žili v lese ve vyhnanství a žena Draupadi se starala o domácnost. Tu přišel jeden riší - mudrc k domu Draupadi a pěti Pánduovců a řekl: „Rád bych něco jedl, ale nejdříve půjdeme k řece, abychom se vykoupali. Až se vrátíme, můžeme tady něco jíst.“ Draupadi byla zoufalá, protože neměla doma už vůbec nic k jídlu. Její jedinou záchranou bylo obrátit se s prosbou o pomoc ke Krišnovi. Zavřela oči a volala Krišnu. V tom okamžiku se Krišna objevil a pravil: “Má milá sestro, co mi můžeš nabídnout k jídlu? Mám tak velký hlad.“ Draupadi pohlédla na Krišnu a řekla smutně: “Můj Pane, nemám už vůbec nic, nemohu Ti nic nabídnout.“ „Jsi si jistá, že už nic nemáš?“ ptal se Krišna. „Ukaž mi Tvůj hrnec na vaření“. Ukázala Krišnovi hrnec. V nádobě bylo pouze jedno rýžové zrno. Krišna si je vzal a snědl. Když dojedl, řekl: “Oh, můj žaludek je plný, jsem úplně nasycen.“

A co se stalo? Když riší vystoupil s Pánduovci z proudu Gangy, měli totálně naplněné žaludky a byli tak sytí, že už se ke Draupadi nevrátili a žena byla zachráněna.“

Swámí Vishwananda vysvětlil: “Víte, pro mistry je to jednoduché dát osvícení, ale musíte být k tomu připraveni. Pro ně to je tedy jednoduché, ale musíme také z naší strany něco pro to udělat a být připraveni.

Jak jsem již řekl, cíl je velmi důležitý. Nejde o 2012 nebo jiný rok. Stejně tak to bylo už v roce 2000, když všichni očekávali, že se něco stane. Ale nic zvláštního se nestalo. Ale co se doopravdy stalo a co bylo dobré na tomto roku 2000 je, že se mnohem více lidí vydalo na duchovní cestu, neboť tito lidé hledají skutečně pravdu a to je moc dobré.

Poznat sám sebe a dostat se na toto místo, kde si člověk z celého srdce přeje, aby se realizoval, je velmi důležité.“

Swamiji a Matýsek

Moje přítelkyně ze studijních let žije v Praze a už je babičkou. Svému tříletému vnoučkovi vyprávěla hodně o Swámím, a také to, že brzy přijede do Prahy. A malý Matýsek se začal moc těšit, jak brzy jej uvidí.

Na darshan přišel Matýsek se svými rodiči a zjevně vychutnával tu zvláštní atmosféru. O týden později mi napsala jeho matka : Moc Vás všichni zdravíme a já Vam musím napsat. Matýsek chtěl hned v pondělí ráno zase za Swámím....říkal “maminko, pojď, pojedeme za tím strejdou andělem Swámí. Ten je tak krásnej, má takový oči – velký – sedum. Mám ho moc rád!“. Ještě teď se musím smát a je mi moc hezky. Za ten týden už měl několikrát nápad, že za ním pojedeme. Swámí je nádherná bytost. Nikdy předtím jsem nikoho takového „živého“ neviděla. Byl to překrásný a nezapomenutelný zážitek.

Kdyby tomu byly příznivé okolnosti, prosím, řekněte Swámímu, že jsme šťastní, že tu s námi je. Opravdu nesmírně. Pro mě osobně je jeho přítomnost pocit srovnatelný s tím, jako když se po dlouhé době vrátíte z nehostinné návštěvy zpět domů k milující rodině.

Uma / Wiesbaden